Duševní zdraví studentů a výzkumníků je stále častějším předmětem diskuzí o pracovním prostředí ve vědě a výzkumu. A to z dobrého důvodu – podle průzkumů se totiž ukazuje, že prostředí vědy má na duševní zdraví vážné dopady. Jedním z problémů, který situaci ještě zhoršuje, je i stigmatizace těchto problémů.
Prostředí výzkumu a vývoje je stále víc stresující a kompetitivní. V posledních letech se proto začíná více pozornosti upínat na to, jaké důsledky má takto nastavený systém na duševní zdraví a pohodu vědců a výzkumníků i studentů.
Riziková věda
Čísla, která vyplývají z aktuálních výzkumů, jsou alarmující. Podle aktuálního průzkumu z roku 2017 více než 32 % doktorandských studentů čelí vážnému riziku psychického onemocnění, zejména depresi a úzkostem. To je výrazně víc než u obdobných věkových skupin v jiných odvětvích. Z dalšího pobobného výzkumu, který dotazoval 2279 pracovníků v akademickém prostředí (z nichž většinu tvořili doktorandi) z více než 234 univerzit po celém světě, vyplývá, že až 41 % respondentů vykazuje příznaky střední až vážné úzkosti a 39 % trpí depresí. To je téměř šestkrát více než v běžné populaci.
„Tato data ukazují, že instituce musí nutně začít vytvářet intervence a koordinovanou činnost, aby tento problém vyřešily,“ říká o sílící epidemii duševních onemocnění mezi akademiky Nathan Vanderford z University of Kentucky in Lexington, který je také jedním z autorů výzkumu.
Obdobná data vykazují také další studie. Ta vytvořená pro britskou Royal Society a nadaci Wellcome Trust také konstatuje, že přibližně 40 % postgraduálních studentů trpí symptomy deprese. Lidé zaměstnaní v prostředí výzkumu a vývoje také čelí vysokému riziku syndromu vyhoření, které je srovnatelné se zdravotnickým personálem. Ohroženější jsou v tomto smyslu ženy vědkyně.
Ani průzkumy, které se zabývají sebevražedností mezi studenty a vědci, akademickému prostředí příliš nepřejí. Výzkum na Emory University například ukázal, že 7 % procent doktorských studentů se v průběhu studia někdy zabývalo myšlenkami na to vzít si život.
Tato čísla nejenže skrývají řadu osobních dramat a tragédií, ale představují i významné nebezpečí pro celou vědu. Nejenže se snižuje produktivita instituce, ale také klesá kvalita pracovního prostředí. Lidé trpící syndromem vyhoření opouštějí prostředí výzkumu a vývoje a zvyšuje se tak institucionální „brain-drain“, tedy počet špičkově vzdělaných osob, které opouštějí vědu.
Na vině není jenom stres
Důležitou roli hraje vysoké pracovní vytížení. Nedávný průzkum serveru Times Higher Education ukázal, že nejenže většina akademiků pracuje průměrně devět hodin denně, ale až 40 % z nich pracuje deset a více hodin, přičemž alespoň jeden den o víkendu stráví prací 49 % akademiků. Z výzkumu také jasně vyplynulo, že pocit stresu z pracovního vytížení se za poslední roky neustále zvyšuje. Tomu také odpovídá zvyšující se počet vědců a akademiků, kteří trpí příznaky duševního onemocnění.
Na vině ale není jen počet hodin strávený v laboratoři, výukou nebo psaním článků. Studie odhalily, že zásadní roli v duševním zdraví svých zaměstnanců hraje organizační struktura jednotlivých institucí, zejména jejich přístup k podpoře zázemí pro rodiny s dětmi (v Česku nedávno podobnou diskuzi začala Iniciativa na podporu vědkyň matek VĚDMA), ale klíčovou roli hrají také vedoucí týmů či školitelé, způsob řízení instituce či přístup ke kariérním možnostem mimo akademické prostředí.
Stigma a hrdinská výdrž
Na vině je ale také kultura akademického prostředí. V článku Americké asociace univerzitních profesorů to trefně nazývají syndromem „hrdinské výdrže“, typickým pro prostředí vědy a výzkumu. Normalizace nedostatku spánku, sociální izolace, přehnané míry stresu a psychického i fyzického vyčerpání, které jsou v akademickém prostředí přítomny, přináší dramaticky zvýšené riziko rozvinutí nejrůznějších typů duševního onemocnění.
Problémem je navíc vysoká míra stigmatizace duševního onemocnění – a to jak na úrovni celé společnosti, tak na úrovni jednotlivých akademických institucí. Když v roce 2015 na jedné ze svých přednášek Peter Railton, prominentní profesor filozofie na University of Michigan, promluvil o svém boji s depresí, jeho prohlášení způsobilo poprask. A vyvolalo mnoho vděčných a pochvalných reakcí od dalších členů akademické obce.
Až v posledních letech totiž začínají na jednotlivých univerzitách vznikat iniciativy na podporu duševního zdraví, které se snaží nejen celý problém destigmatizovat ale také poskytnout podporu postiženým. Ve snaze začít o tématu mluvit vydal například časopis Physics Today Resilience Toolkit, který by měl poskytovat zájemcům z akademického prostředí základní informace, jak pečovat o vlastní duševní zdraví.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
