Predátorské publikování je často probíraným a bolestivým neduhem současné vědy. Autoři nové studie si ale položili závažnou otázku – jak lze takové predátorské časopisy definovat? Odhalit odborný časopis, který provozuje podvodné publikování, je totiž mnohdy obtížné. Nová studie se snaží popsat základní charakteristiky predátorských časopisů.
Přestože je pojem „predátorský časopis“ často skloňovaným termínem jak v české, tak ve světové vědě, je jeho vymezení stále do určité míry nejasné. A je přitom velmi důležité. Bez něj je totiž obtížné rozhodnout o provinění těch vědců a akademiků, kteří v podobném časopise publikují, i o tom, jak nastavit dobrou publikační praxi.
V identifikaci predátorských časopisů byl až donedávna notoricky známou pomůckou nyní již nepřístupný Beallův seznam. Výtvor knihovníka z University Colorado Denver měl sloužit jako index potenciálních či pravděpodobných predátorských časopisů a vydavatelů. Ani ten však nebyl bez kontroverzí. Nejčastěji byl Jeffrey Beall kritizován za nejasný způsob, jakým došel k rozhodnutí zařadit časopis na svůj seznam. Zatím ovšem není jasné, jakého bude mít Beallův seznam nástupce. Některé firmy už podobné služby nabízejí, jsou ale samozřejmě placené.
Podle autorů nové studie „What is a predatory journal? A scoping review“ stojí v pozadí těchto problémů nezodpovězená otázka, co to vlastně predátorský časopis je a jaké praktiky provozuje. Autoři proto prošli dostupné bibliografické databáze (Ovid MEDLINE, Embase Classic + Embase, ERIC, PsycINFO a Web of Science) a z 920 relevantních článků vypracovali seznam charakteristik časopisů podezřelých z predátorských publikačních praktik.
Vzniknul tak rozsáhlý soubor celkem 109 specifických rysů. Mezi praktiky, které napovídají o predátorském charakteru časopisů, je například nedostatek transparentnosti či používání agresivního reklamního a marketingového jazyka. Dalším znakem je jak nízký impakt, tak nemožnost kontaktovat jejich vydavatele. O podezřelé aktivitě také vypovídá, když je většina článků vydávána autory z jediné země. Dalším podezřelým znakem je nízká kvalita článků či ochota publikovat i výzkumy, které mají problémy s etikou. Naprosto typické jsou pak dramaticky vysoké poplatky za publikování odborných článků.
Studie otevřeně přiznává vlastní omezení. Orientovala se pouze na anglofonní odbornou literaturu. Celou studii naleznete zde.
Predátorskému publikování v českém kontextu se dlouhodobě věnují například Martin Srholec a Daniel Münich. Podívejte se také na nejnovější studii Predátorské časopisu ve Scopusu z dílny think-tanku IDEA CERGE-EI.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: F1000 Research (Cobey KD, Lalu MM, Skidmore B et al. 2018)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
