Myslíte si, že v posledních letech můžeme v ČR pozorovat nárůst počtu a větší tendenci vědců publikovat v predátorských časopisech?
Zpětně můžeme vysledovat prudký nárůst v letech 2010-2014, kdy se u nás kafemlejnkový systém zaváděl, kdy se s ním akademici postupně seznamovali a postupně se mu někteří přizpůsobovali. Šlo ale o celosvětový fenomén, který ve světě samozřejmě vyvolalo něco jiného než náš kafemlejnek. Ale velký podíl na rozmachu predátorského publikování u nás měla databáze Scopus firmy Elsevier. Ta se v tomto období o spoustu časopisů výrazně rozšířila a při čerpání ze dna nabrala i hodně predátorského bahna. Podrobně o tom napsali Martin Srholec a Vít Macháček ve dvou studiích IDEA a pojednali na dvou seminářích. [1 | 2 | 3 | 4 | 5]
Růst počtu nově publikovaných článků v predátorských časopisech ve Scopusu u nás dosáhl maxima v roce 2013. Od té doby jejich každoroční počet stagnuje na úrovni cca 270. O stagnaci se zřejmě zasloužila řada veřejně propíraných kauz, které byly pro neznalé mladé vědce poučné a pro mnohé další varovné [1 | 2]. Význam asi mělo i to, že databáze Scopus výrazně omezila registraci dalších pochybných časopisů.
Problém u nás byl a stále je, že peníze se rozdělují podle publikací za pětileté období. Například peníze na rozvoj vysokých škol se letos rozdělí podle Hodnocení 2016 (nebo 2015), tedy i podle bodů za predátorské publikace z let 2011-2015 (nebo 2010-2014). Vláda sice před rokem rozhodla o skoncování s absurdním kafemlejnkovým systémem hodnocení a financování, ale zároveň rozhodla o "zmražení" dosažených podílů finanční podpory na vědu. Takže tam, kde se dokázali v minulosti bodově nakapsovat na podivných až podvodných publikacích, tam zůstanou na mnoho dalších let na svém.
Proč tam vlastně vědci publikují? Je to jen za účelem získání peněz z tzv. kafemlejnku (RIV body) nebo i za jiným účelem? Třeba aby lépe získali místo v nějaké prestižní instituci?
Důvodů, proč v podivných až podvodných časopisech někteří čeští akademici publikovali a nadále publikují jsou různé. Někteří kvůli vidině snadných RIV bodů a tedy penězům z kafemlejnku pro své pracoviště. Další jsou navíc motivováni odměnami za publikování svými pracovišti. Někteří akademici na VŠ to dělají kvůli počtu publikací v profesním životopise. Na některých fakultách se totiž v kritériích na docenta či profesora stále více hledí na kvantitu než na kvalitu publikací. Publikační výsledky některých docentů a dokonce profesorů to jasně prokazují. Neznalí doktorandi bez znalého dohledu někdy naivně skočí těmto časopisům na špek. Někteří vědci si uvědomují pochybnost takového jednání, jiní neznalí oborové praxe skočí predátorským časopisům na špek. Veřejně propírané kauzy ale byly výrazným varováním. Myslím, že akademici si teď na predátorské publikování dávají větší pozor. Navíc si mohou snadněji ověřit, zda časopis není na predátorském seznamu.
Byl jste Vy osobně někdy vyzván (třeba e-mailem) abyste publikoval v takovém periodiku? Pokud ano, jak jste reagoval?
Podloudných emailů predátorských časopisů mi přichází do emailové schránky týdně i několik. Občas je zachytí spam filtr. Když ne, tak je zpravidla mažu. Někdy ale neodolám a zabrousím na jejich web stránku, abych se podíval na jejich (ne)dokonalé mimikry.
Slyšel jste někdy o predátorských vědeckých konferencích? Co o nich víte?
V akademickém světě je dobře známý termín konferenční turistika. Jde o rádoby vědecké konference v pěkných přímořských letoviscích, kde "vědcům" zaplatí účast, pobyt a letenky rozpočty jejich výzkumných projektů, přičemž to nejdůležitější na pobytu je právě to moře, koupání, večeře atd. Nevím ale, zda se již stalo zvykem nazývat konference predátorské. Ale je pravda, že udělování kafemlejnkových bodů za konferenční sborníky před lety v Česku vyvolaly boom konferencí, které vydávají právě sborníky se stovkami bodovaných článků nízké a pochybné kvality a významu. Česko tak co do počtu článků v konferenčních sbornících na hlavu v některých oborech dosáhlo během několika let neradostného světového rekordu. Příznačné je, že k tomu došlo pouze v oborech, kde se za články v konferenčních sbornících dávaly body a tedy peníze veřejné podpory. Šlo hlavně o společenskovědní a humanitní obory a potom některé technické, ale už ne v takové míře. Šílenství konferenčních sborníků poněkud utlumilo omezení jejich bodování v posledních letech. Ale čárky a citace za články v konferenčních sbornících se mnohde stále cení v docentských a profesorských řízeních, takže vlak jede dál.
Co je třeba udělat pro to, aby se vědci neúčastnili publikování v predátorských časopisech? Jak změnit systém?
Je třeba skoncovat se světově unikátním, ale absurdním národním systémem hodnocení, který za publikace uděluje automaticky body a za body peníze z veřejných rozpočtů (kafemlejnek). Peníze podle těchto bodů již devátý rok rozděluje jak stát mezi vysoké školy, tak školy mezi své fakulty a mnohde fakulty mezi své katedry. A někde peníze za publikace dotečou až k jednotlivým vědcům. Tyto pochybné body slouží nejen k rozdělování veřejné podpory na vědu, ale také na vzdělávací činnost vysokých škol a také na vědeckou práci doktorandů.
Tento systém silně pokřivil motivace akademiků, ve společenských vědách především. Akademiky navíc systém staví každý den před obrovské morální dilema: dělat pochybné publikace pro peníze a akademicky přežít nebo naopak? Ne náhodou se potom musí řešit složité kauzy jako na FSV UK.
Hodnocení podle kafemlejnku sice letos pomalu nahrazuje hodnocení dle nové Metodiky 2017+, ale peníze se podle kafemlejnku na VŠ rozdělují i nadále. A čert ví, zda bude nové hodnocení letos dokončeno a zveřejněno. A i když bude, jeho zjištění se mají promítnout pouze do rozdělení navýšené částky rozpočtu na VaV. Co si kde vydělali na predátorském publikování v minulosti, to jim již zůstane. A jak se budou bez bodů z kafemlejnku rozdělovat peníze na vzdělávací činnost a doktorandy, to zůstává ve hvězdách.
Autor: Daniel Münich
Článek byl publikován 20.1.2018 na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz.
