Posuzování vědeckých publikací a žádostí o výzkumné granty jsou zásadními součástmi akademického prostředí. Procesy spojené s přijímáním grantových žádostí mají za úkol zajistit kvalitu a relevanci budoucích vědeckých výsledků a zároveň garantovat efektivní využití veřejných či soukromých finančních prostředků. Nicméně, tato hodnocení nejsou bez výzev.

Teoretický fyzik Peter Higgs, stojící za předpovědí existence Higgsova bosonu, je dnes zmiňovaný nejen mezi vědci, ale i v široké veřejnosti. Pro tu vstoupil do světla reflektorů ziskem Nobelovy ceny za předpověď oné částice. Pro svět vědy má však Peter Higgs ještě další důležitý význam a to díky příběhu, který se s jeho vědeckou kariérou pojí.

Začněme jednoduchou otázkou: Čím je v akademickém prostředí doktorand? Odpověď na tuto otázku už ale tak jednoduchá není. Obvykle považujeme za doktoranda člověka, který je zapsán do doktorského studijního programu na vysoké škole. V takovém případě by doktorand měl být považován za studenta, tzv. Ph.D. studenta. Ale co když převážnou náplň jeho studia tvoří výzkum?

V těchto dnech se v prostředí švédských měst Stockholmu a Uppsaly koná konference o udržitelném akademickém prostředí, kterou pořádá evropská rada Eurodoc zastupující začínající vědce v Evropě. Jedním z témat, kterým se Eurodoc dlouhodobě věnuje a dostalo prostor i na této konferenci, je hodnocení akademických výsledků a připravovaná reforma hodnocení výzkumu v Evropě. 

Pouhých sedm procent doktorandů dokončí svá studia včas a asi šedesát procent vůbec nedostuduje. Změnit tristní čísla a především zkvalitnit doktorské studium může pomoci i standard školitele. Na otázky k tomu tématu odpovídal Ondřej Havelka z Technické univerzity v Liberci, který je členem komise pro doktorské studium Studentské komory Rady vysokých škol .