Posuzování vědeckých publikací a žádostí o výzkumné granty jsou zásadními součástmi akademického prostředí. Procesy spojené s přijímáním grantových žádostí mají za úkol zajistit kvalitu a relevanci budoucích vědeckých výsledků a zároveň garantovat efektivní využití veřejných či soukromých finančních prostředků. Nicméně, tato hodnocení nejsou bez výzev.
Samotná příprava grantových žádostí vyžaduje často desítky až stovky hodin práce, což může být zklamáním v případě neúspěšné žádosti, kdy veškeré úsilí může být marné. Úspěch v grantovém procesu bývá často nejistý, neboť konečné rozhodnutí o tom, zda projekt získá financování, nese na sobě nezanedbatelnou míru subjektivity hodnoticích orgánů. Členové komisí, kteří rozhodují o tom, které projekty budou podpořeny, musí podstoupit komplexní rozhodovací proces na základě různých kritérií a doporučení posuzovatelů.
Naštěstí se dnes pro žadatele o grant otevírá nová perspektiva: využívání generativní umělé inteligence, jako je například ChatGPT, která mění způsob, jakým se grantové návrhy mohou připravovat a celkovou náročnost tohoto procesu. Nedávno zveřejněný průzkum v časopise Nature odhalil, že více než patnáct procent vědců využívá umělou inteligenci při psaní grantových návrhů. Toto číslo bude pravděpodobně stále narůstat, jak se bude šířit povědomí o možnostech umělé inteligence. Již dnes umělá inteligence je schopna generovat významnou část požadovaných materiálů během zlomku původně potřebného času, což představuje obrovský přínos pro žadatele.
Ti tak mohou značné úsilí a čas věnovat k získání detailní představy o konceptu výzkumného projektu namísto toho, aby se primárně soustředili na vypracování obsáhlého textu zahrnujícího popis stávajícího stavu poznání, analýzy dopadu či rizik. I když tato příprava pomáhá vědcům ujasnit myšlenky týkající se samotného výzkumu, většina času jde na rutinní práci s textem, což je oblast, v které nyní dominuje umělá inteligence.
Někteří lidé se obávají etického použití ChatGPT a dalších generativních umělých inteligencí při psaní grantových žádostí. Tyto obavy nás však pobízejí k zamyšlení a otázkám: Proč vůbec žádat vědce, aby vytvářeli dokumenty, které lze snadno a rychle generovat umělou inteligencí? Jakou skutečnou přidanou hodnotu tím zajišťujeme? Je opravdu smysluplné věnovat desítky až stovky hodin vytváření textů, z nichž většina neprojde a neposkytne žádný, případně minimální užitek?
Možná existuje jednoduché řešení, jak snížit celkovou časovou náročnost přípravy a to právě zkrácením rozsahu grantových žádostí. Tím by se též snížil význam umělé inteligence, která pomůže zejména u rozsáhlejších žádostí. Nicméně skutečnost, že umělá inteligence zřejmě dokáže udělat většinu práce, nám umožňuje jít i cestou jinou než omezováním výhod tohoto nástroje. Umožňuje nám přehodnotit samotný přístup k poskytování finanční podpory. Vzhledem k rostoucímu počtu výzkumníků ve světě se bude za současných podmínek také snižovat procento úspěšných žadatelů o grant. Skupin bez potřebného financování tudíž bude neustále přibývat. Bude pro ně tedy zásadní hledat prostředky i z jiných zdrojů.
Autor: Ondřej Havelka
Foto: Vytvořeno autorem za pomoci umělé inteligence Bing.
Zdroj: Nature, Science Business
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
