
Dalibor Štys
Po absolvování chemické průmyslovky vystudoval fyzikální chemii na Univerzitě Karlově, titul kandidáta věd v biochemii získal na ÚOCHB ČSAV a profesorem aplikované fyziky se stal na návrh ČVUT. Po návratu z tříletého pobytu na Univerzitě v Lundu se stal sběratelem peněz na výzkum, které ležely na zemi, a nikdo se nesehnul. Získal s Dr. Šetlíkem grant Posílení výzkumu na VŠ (250), který dále pokračoval jako výzkumné centrum fotosyntézy a dal základ VaVpI infrastrukturám Algatech, CzechGlobe a Cenakva. Řídil budování první výzkumné infrastruktury z peněz EU (PHARE), Centra biologických technologií v Nových Hradech.
Byl ředitelem odboru výzkumu a vývoje MŠMT a ministrem školství v Rusnokově vládě, byl iniciátorem výzvy z programů OP VaVpI a OP VVV zaměřené na přivedení špičkových group leaderů na česká pracoviště. V současné době pracuje jako vedoucí laboratoře na ústavu komplexních systémů FROV JU, zabývá se analýzou obrazu z pohledu věcného a technického obsahu experimentu, experimenty a modely samoorganizujících systémů a vyvracením obecně přijímaných technických, chemických a výpočetních omylů. Podílí se na kursech fyzikální biologie, organická chemie a základy plavby.
Ve svém blogu se Dalibor Štys zamýšlí nad tím, proč je skutečný spin-off, který by fungoval a byl užitečný, velmi vzácný. Reaguje tak na nedávný příspěvek Martina Fuska. Rovněž si ve svém textu klade otázku, co brzdí rozvoj univerzitních spin-offů.
Nový text Dalibora Štyse se věnuje otázce transferu technologií v České republice a navrhuje, jak efektivního transferu v našich podmínkách nejlépe dosáhnout. Celý text čtěte níže.
Chtěl bych místní čtenáře upozornit na zajímavou výměnu názorů mezi Václavem Hořejším a Tomášem Fürstem. Co bychom si z této diskuze měli odnést?
Snaha stát se excelentním vědcem podle bibliometrických měřítek je v českých podmínkách typickým nevyhratelným krysím závodem, který účastníky navíc nutí se podbízet a lhát. Využijme příležitost, kterou nám dává současná kritická situace, k tomu, abychom se z něj vymanili.
Metodika 2017+ se pravděpodobně nikdy nedostane do stádia, že by na jejím základě byly významně rozdělovány institucionální prostředky na výzkum. Takovou … hloupost … si nikdo nevezme na svědomí. Navrhuji proto rozdělovat prostředky na přírodovědný a technický výzkum jinak.
Experimenty se zobrazováním mozku pomocí magnetické rezonance ukazují, že v různých jazycích jsou složité problém řešeny různými částmi mozku. S každým jazykem, v němž se věda dělá, zaniká podstatná část lidského poznání. A co když angličtina není pro poznávání skutečnosti vhodným jazykem?
Definice z článku Kdo a jak úkoluje, hodnotí a platí vědce: „…skutečný vědecký výzkum musí vést k objevení něčeho světově nového, doposud neznámého…“ mne zaujala, a proto jsem se rozhodl podrobit její důsledky analýze.
„Ekonom Marko Terviö vysvětluje, že astronomické výdělky superhvězd – ať už jde o McCartneyho, či nějakou provařenou hollywoodskou star – odrážejí neefektivitu trhu práce,“ píše Lukáš Kovanda. Teorie superhvězd se zcela překrývá s experimentálními závěry článku o publikování s gardedámou, jen za Paula McCartneyho dosadíme stárnoucí vědecké celebrity.
Časopis For Better Science odhaluje vědecké skandály. V souvislosti s aktuálními tématy odkazuji na některé z nich.
O využitelnosti Metodiky 17+ v souvislostech s institucionálními akreditacemi vysokých škol, jmenování lesního inženýra Emila Ciencialy do mission boardu Horizon Europe, transferu technologií a využívání výsledků českých akademických institucí borci z jiných zemí.
-
Rut Bízková
-
Martin Bunček
-
Vladislav Čadil
-
Pavel Doleček
-
Martin Duda
-
Alice Dvorská
-
Otakar Fojt
-
Ivan Foletti
-
Martin Fusek
-
Radim Hladík
-
Václav Hořejší
-
Pavla Hubálková
-
Jozef Hvorecký
-
Jiří Chýla
-
Miroslav Janeček
-
Lukáš Kačena
-
David Karabec
-
Marcel Kraus
-
Vladimír Majer
-
Daniel Münich
-
Jiří Nantl
-
Eduard Petiška
-
Vlastimil Růžička
-
Martin Rychlík
-
Martin Srholec
-
Michael Šebek
-
Dalibor Štys
-
František Vácha
-
Jan Valenta
-
Martin Víta
-
Jiří Zlatuška
-
Jan Žižka