Ve svém blogu se Dalibor Štys zamýšlí nad tím, proč je skutečný spin-off, který by fungoval a byl užitečný, velmi vzácný. Reaguje tak na nedávný příspěvek Martina Fuska. Rovněž si ve svém textu klade otázku, co brzdí rozvoj univerzitních spin-offů.
S Martinem Fuskem se na dálku opakovaně utkáváme ve věci transferu technologií. Oceňuji poslední příspěvek, který už opustil oslavný tón ve stylu „Koukejte, co jsme toho udělali a nerejpejte pořád“.
Ano Martine, jak správně píšeš, je to pořád prakticky čistá nula. Potkáváme spoustu lidí, kteří mají firmy a třeba je rozbíhali už jako inženýrští nebo Ph.D. studenti. Nebo je i provozují paralelně s prací na univerzitě nebo i Akademii věd ČR. Psal o tom Daniel Münich už tak dávno, že to na jeho blogu dávno zapadlo.
Ale ten skutečný spin-off, kde by univerzita měla spoluvlastnictví a který by těžil z toho, že studenti s profesorem pracují na něčem užitečném, co přináší peníze, ten je velmi vzácný. Pokud vůbec nějaký prosperuje. (Oba víme, že na ÚOCHB to i za socialismu fungovalo lépe.)
Když jsem přijel v roce 1992 do Švédska, vyprávěli mi o švédské závisti. O české tam nic neslyšeli, o té mi vyprávěli emigranti s čerstvými zážitky ze setkání s neemigranty ze staré vlasti. Ta závist, a to po celém světě, je přesně to, co brzdí rozvoj univerzitních spin-offů, od nichž si společnost tak moc slibuje – anebo je jí tolik slibováno univerzitami.
Jedná se především o závist vnitroakademickou. Ta se u nás projevuje v předpisech o zakládání spin-offů, jako například v tom našem.
Další komplikací může být sehnat nezávislého znalce. Jak říká předpis JU v článku 3, Vklady do právnických osob, odstavec 2, Nepeněžitý vklad – ten musí být oceněn nezávislým znalcem. Jenže cenu nehmotného vkladu celkem logicky ocení až trh. Přesto příslušnému znalci hrozí od roku 2021 až půlmilionová pokuta. Nedávno jsem se ptal znalce, kterého dříve Jihočeská univerzita využívala, zda by nám nějaký výsledek ocenil, a on to odmítl přesně s odkazem na tuto změnu předpisů. Těch 30 000 korun, co by mu univerzita dala (z našeho grantu), mu za riziko 500 000 korun plus soudní výdaje nestojí. Má práce dost.
Vlastně bych tímto mohl skončit. Neseženete znalce, kterého univerzitní předpis požaduje, a tak žádný spin-off nebude. Akademický funkcionář, i kdyby byl co nejvstřícnější, nebude riskovat nějakým vlastním odhadem. A já se mu nedivím.
Přesto se ještě vyjádřím k některým dalším bodům v článku Martina Fuska:
Kvalita vědy?
Kvalita vědy měřená publikacemi a citacemi a vztah takového hodnocení k uplatnitelnosti – no, snad tím radši nebudu diskusi kontaminovat.
Jiné priority vědců?
Nevěřím, že by někdo, kdo dělá poctivou experimentální vědu, neuvažoval o její uplatnitelnosti. I velká část teoretické matematiky nebo fyziky se dnes dá úspěšně uplatnit, na tom zbohatlo mnoho IT firem. Kdo chce svou technologii skutečně uplatnit, ten o tom často nemluví. Protože ví, že legálně to nejde.
Paralelní zaměstnanecké poměry má spousta lidí a instituce s tím nemají problém. Vždyť i jen kdo má grant na Akademii věd ČR a vykazuje si afiliaci i na univerzitě, „vykrádá“ jednu instituci pro druhou. Že pro nějakou firmu pracuje na dohodu nebo i v zaměstnaneckém poměru a že přitom používá (například) univerzitní přístupy k literatuře? Vždyť to se ani nesmí zjišťovat, to je soukromá věc. Za takové zjišťování byl přece „vyhozen“ děkan Kubala v Olomouci z práce. Spin-off by takové chování jen zviditelnil a nadřízený by se tím musel zabývat. Skutečně je to tak, že domovské organizace vytvářejí bariéry?
Postoj státu?
Skoro všude ve světě se spin-offy pohybují v jakýchsi šedých zónách nepřesně definovaného práva a různých (např. blokových) výjimek. Náš stát dotáhl předpisy do důsledků – jak říkají v Bruselu, my všechno děláme na 150 %. A ukázalo se, že spin-offy zakládat nelze, protože univerzitní orgány se musejí jistit odbornými znalci, protože samozřejmě nejsou odborníky na výrobu a prodej. A znalci dostali od státu neúměrně tvrdé podmínky, protože někdo z nich kdysi asi podváděl. Takže logicky oficiálně nula, neoficiálně cokoliv.
Ve Švédsku tu realitu uznali (a uznávali ji po celé Evropě do přelomu století). A mají profesorské privilegium. Pokud by stát nějak chtěl pomoci, nechť zavede profesorské privilegium. Ne, že bych si myslel, že se to stane. On český stát v tom zdaleka není nevinně, ani trošku. V Interregu Rakousko – Česká republika dostaly firmy blokovou výjimku a můžou se účastnit za stejných podmínek jako akademické instituce. V Rakousku se mohou účastnit všech prioritních os – výzkum, životní prostředí, vzdělávání i přeshraniční správa. České firmy jen výzkumu.
Závěr?
Založte si spin-off v Rakousku. Nebo, jako všichni aktivní čeští akademici, pokračujte v šedé zóně. Paní Langšádlová prokazatelně o profesorském privilegiu slyšela, nevím, zda porozuměla. Ale byl by z toho určitě takový pokřik, že by to politicky nikdy nemohla ustát.
Autor: Dalibor Štys
