Na společenské vědy tak nadále půjde nejmenší podíl veřejné podpory v Evropě a z toho mála bude neúměrná část směřovat tam, kde se společenskovědní výzkum svezl na kafemlejnkem vyvolané vlně kvantity na úkor kvality. Nešťastná situace a výhled se týkají hlavně těch vysokých škol, které kafemlejnek převzaly i s chlupama.
Vědy vypuštěné
Společenským vědám nejdříve vypustil finanční rybník kafemlejnek v letech 2010-2013, kdy nabíhal. Tehdy totiž byla zavedena procentní fixace rozpočtů oborových skupin, absurdně na základě bodů přidělených starými verzemi kafemlejnku, které sčítaly borůvky a melouny [1 | 2]. Společenským vědám tehdy osud přiřkl extrémně nízký podíl 2,87 % na celkovém rozpočtu institucionální podpory. A korunu všemu nasadil směšně nízký rozpočet programu podpory aplikovaného výzkumu v oblasti společenských věd Omega, tehdy nově založené Technologické agentury. Zatímco na něj roky šlo směšných 50 milionů korun ročně, na program humanitních věd Naki šlo téměř půl miliardy ročně a na program ostatních věd Alfa dokonce miliarda a půl ročně. Není divu, že podíl společenských věd na celkové podpoře VaV tak u nás klesl na zdaleka nejnižší úroveň v rámci celé EU [1 | 2].
Vědy rozpuštěné
To málo, co po vypuštění rozpočtu podpory společenských věd zbylo, bylo nasměrováno hlavně tam, kde dosud měla kvantita vědeckých výsledků přednost před kvalitou. Prvotní verze kafemlejnku uplatněné na vědecké výsledky z let 2007-2012 totiž byly extrémně rovnostářské. Body rozdával starší kafemlejnek téměř za vše co bylo vytištěno na papíře, včetně nevědeckého balastu. Význam a kvalita výzkumu nehrály v bodování velkou roli. Dlužno připomenout, že posléze byly zavedeny verifikace výsledků, ale dost nedokonalé a spoustu výsledků nevědeckého či dokonce podvodného charakteru tehdejší Rady ani nenašly odvahu vyřazovat. A tak se i za tyto výsledky z let 2009-2012 rozdaly body, z nichž mnohé nesou peníze jejich pracovištím dodnes. Zavedení kafemlejnku tak ve společenskovědních oborech oficiálně stvrdilo už dříve neblahou praxi - tedy publikační kvantitu na úkor kvality.
Vědy inflační
Pár let po zavedení kafemlejnku tento ve společenských vědách vyvolal další inflaci výsledků nízké kvality a významu. Spustila jí hlavně pracoviště, kde již dříve sekali vědecké výsledky jak Baťa cvičky. Zavedení konvexní bodovací funkce na základě impakt faktoru pro články v časopisech indexovaných WoS bylo jen chabou náplastí, navíc obcházenou umělým navyšováním impakt faktorů některých časopisů. Rozmohla se praxe samizdatově vydávaných monografií a článků v samizdatově vydávaných časopisech. Do WoS byly také zařazeny další málo významné lokální časopisy, z nichž některé záměrným sebecitováním rychle vyšponovaly impakt faktor na neskutečně vysoké hodnoty. Někteří vědci začali posílat články do časopisů litevské citační mafie. Databáze časopisů Scopus se rozšiřovala a nasávala přitom i predátorské časopisy, které přirozeně neušly pozornosti některých českých také-vědců. Všeobecně a nechvalně známý Wadim Strielkovski a spol. [1 | 2 | 3], tehdy z FSV UK, praktikovali masové vydávání zbytných textů v podivných nakladatelstvích formou vědeckých monografií, za kterými jdou pracovištím pěkné peníze veřejné podpory dodnes. Neskutečný boom zažilo publikování v konferenčních sbornících a Česko se během několika let stalo smutnou světovou jedničkou v počtu sborníkových publikací na hlavu. Organizování velkých konferencí korunovaných sborníkem plným bodovaných článků se u nás stalo sportem.
Tato inflace vědecky málo významných, bezvýznamných a namnoze i podvodných výsledků vytunelovala už tak malý rozpočet společenských věd, který pro oblast společenských věd zbyl po počátečním vypuštění a rozpuštění. Znamenalo to poslední kapku pro ta společenskovědní pracoviště, kde se nějaký solidní výzkum ještě stále dělal. Devalvace obecného povědomí o tom co je a není solidní výzkum v očích mladých akademiků byl další neblahý důsledek.
Vědy hibernované
A nyní, po osmi letech letech vypouštění, rozpouštění a inflace ve společenských vědách, kdy kafemlejnek údajně končí a kdy neblahá situace financování společenských věd dosáhla dna, se má tento neblahý stav zafixovat. Fixace by znamenala, že podpora společenských věd bude hibernována na nejnižší úrovni v celé vyspělé EU. A to málo, co pro společenské vědy v rozpočtu institucionální podpory zbylo má být navíc zafixováno ve prospěch těch pracovišť, která se poslední léta nejvíce podílela na inflaci kvantity na úkor kvality.
Kafemlejnek je mrtvý, společenské vědy taktéž
Problém rozpuštěných, vypuštěných a nyní navíc hibernovaných společenských věd se týká primárně vysokých škol. Mezi ně totiž MŠMT rozděluje peníze striktně podle kafemlejnku. Nejde jen o to, že na společenské vědy jde malá část podpory, ale to málo ještě směřuje spíše tam, kde v posledních letech neměli velké skrupule nasednout na inflační vlnu kvantity.
Ani to by ještě nemusela být úplná katastrofa, kdyby měla vedení VŠ vůli, odvahu a sílu celkovou finanční podporu přerozdělit tak, aby to negativní dopady kafemlejnku korigovalo. Jenomže to se většinou neděje a pokud ano, tak spíše jen v rozsahu symbolickém. Vysoké školy totiž body z kafemlejnku dost slepě přebírají k dalšímu rozdělení peněz fakultám a katedrám. A mnohde se body z kafemlejnku používají i ve vzorcích na rozdělování podpory specifického výzkumu (doktorandi) a podpory vzdělávací činnosti (normativy). Tím se na VŠ dále stimuluje inflace málo významných výsledků výzkumu společenskovědních pracovišť, protože kdo na této vlně nejede, ten prodělá.
Lhostejnost k této situaci je neuvěřitelná. Většina zodpovědných to odbude konstatováním, že si společenské vědy jako celek mohou za věc samy a basta. O něco citlivější je chlácholení, že kafemlejnek už je skoro mrtvý a hibernace stavu přinese úlevu. Jde buď o obrovské nepochopení toho, co zde za poslední dekádu v oblasti hodnocení a financování společenských dělo, a nebo o trik, jak se vyhnout zodpovědnosti za nápravu.
Autor: Daniel Münich
Článek vyšel na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz
