
Martin Srholec
Akademický ekonom, který se zabývá především výzkumem inovací. Ph. D. studium dokončil na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 2003 a na Univerzitě v Oslu v roce 2005. V letech 2002 - 2010 působil na TIK centru při Univerzitě v Oslu. V současnosti působí jako výzkumník na CERGE-EI a také jako associate profesor na CIRCLE institutu při Univerzitě v Lundu. Ve svém blogu komentuje českou inovační politiku a problémy s ní související.
Martin Srholec se ve svém novém, anglicky psaném blogu vyjadřuje k tomu, že časopis Scientometrics stáhl článek Predatory publishing in Scopus: evidence on cross-country differences, který napsal společně s Vítem Macháčkem. Tento krok vnímá Martin Srholec jako neobjektivní postpublikační recenzní řízení. Ve svém příspěvku svoji argumentaci hlouběji rozebírá.
Martin Srholec se ve svém aktuálním blogu zamýšlí nad tím, co konkrétně českým univerzitám brání v tom, aby se staly špičkovými pracovištěmi na mezinárodní úrovni. Vychází přitom z údajů z nové studie think-tanku IDEA. České univerzity mají podle zjištění autorů méně výzkumníků ze zahraničí a často také zaměstnávají své vlastní absolventy.
Akademie věd ČR ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR (TAČR) pořádala dne 5. února 2019 pracovní setkání k problematice aplikovaného výzkumu v humanitních a sociální vědách. Podtextem semináře byla připravovaná třetí výzva v programu ÉTA, který má takový výzkum podporovat. Byl jsem pozván vyjádřit svůj pohled do diskusního panelu. Zaměřil jsem se na nežádoucí vedlejší (a nezamýšlené) dopady požadavku na tzv. “aplikačního garanta”.
Nedávno jsme na IDEA semináři prezentovali novou studii s názvem „Místní časopisy ve Scopusu“ (můžete se podívat na video). Rozebíráme indexované časopisy na základě afilací autorů do nich přispívajících. Sledujeme, kolik článků pochází od autorů ze stejné země, případně dokonce ze stejné instituce, která časopis vydává. Je přínosné se tím zabývat, protože řada časopisů se naučila uměle navyšovat citační indexy, takže dokáží docela přesvědčivě mást tělem.
Když mě kolegové upozornili na blog Miroslava Janečka, člena předsednictva Asociace výzkumných organizací (AVO), který nevybíravě napadl moji práci i mě osobně (k přečtení zde a zde), začal jsem se obávat, že přichází s pádnými argumenty, co jsme udělali špatně, anebo – nedej bože – objevil v naší studii chybu. Nikdy nelze zcela vyloučit, že se přes všechno úsilí něco přehlédne, a že to neodhalí ani oponenti. Po přečtení jeho blogu jsem si však zhluboka oddechl.
Peníze takříkajíc „na dřevo“ v podobě přímých dotací na výzkum a vývoj (VaV) jsou jeden z hlavních nástrojů české inovační politiky. Programy typu IMPULS, TIP či TRIO na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) anebo ALFA a EPSILON poskytované Technologickou agenturou České republiky (TA ČR) však mohou financovat i projekty, které by se uskutečnily bez ohledu na dotace.
Predátorské časopisy podlamují věrohodnost vědeckého publikování. Nejhorší z nich za úplatu bez řádného peer review otisknou cokoliv. Jeffrey Beall, knihovník z University of Colorado, na svém blogu sestavoval seznamy „potenciálně“ predátorských časopisů a vydavatelství...
-
Rut Bízková
-
Martin Bunček
-
Vladislav Čadil
-
Pavel Doleček
-
Martin Duda
-
Alice Dvorská
-
Otakar Fojt
-
Ivan Foletti
-
Martin Fusek
-
Radim Hladík
-
Václav Hořejší
-
Pavla Hubálková
-
Jozef Hvorecký
-
Jiří Chýla
-
Miroslav Janeček
-
Lukáš Kačena
-
David Karabec
-
Marcel Kraus
-
Vladimír Majer
-
Daniel Münich
-
Jiří Nantl
-
Eduard Petiška
-
Vlastimil Růžička
-
Martin Rychlík
-
Martin Srholec
-
Michael Šebek
-
Dalibor Štys
-
František Vácha
-
Jan Valenta
-
Martin Víta
-
Jiří Zlatuška
-
Jan Žižka