Vědu a výzkum brexit nezastavil

Výkonný laser Bivoj v Dolních Břežanech je výsledkem práce týmu Britů a Čechů.

Superlaser Bivoj, který se skrývá v útrobách laserového centra HiLASE v Dolních Břežanech u Prahy, je opravdové dělo. Ne, že by se s ním dalo střílet daleko, světelný pulz urazí přes optickou soustavu sotva pár metrů. Co se týče vyslané energie, jde ale o světového rekordmana ve své třídě, který udává tón vývoji laserových technologií. Bivoj, který umí zušlechťovat povrchy kovů používaných v letectví nebo automobilovém průmyslu, je také ukázkovým příkladem spolupráce českých a britských vědců – jde o společné dílo Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Central Laser Facility v Harwellu nedaleko Oxfordu.

Stejně energicky jako Bivoj si dosud vede česko-britská vědecká spolupráce. V unijním programu Horizont 2020, který je nejrobustnějším finančním nástrojem na pomoc vědě v EU, Češi a Britové spolupracují v mezinárodních týmech na více než 400 výzkumných projektech. Odráží se to i na publikační činnosti – hned po Německu a Spojených státech je Velká Británie nejvýznamnějším „spojencem“. V prestižní databázi Web of Science se ročně objeví na 1 500 děl, kde jsou v kolonce autorů vedle sebe uvedeni čeští a britští vědci.

Není proto divu, že když začaly z Velké Británie přicházet první zprávy o „tvrdém“ brexitu, řadu vědců to znejistilo. Případný konec britské účasti na společných vědeckých a výzkumných projektech, které běží pod záštitou EU, by mohl ohrozit práci celých týmů. Díky dohodě EU s Velkou Británií, která byla dokončena loni na Štědrý den, získali ovšem vědci na „starém kontinentu“ dvě jistoty. Samotná dohoda, která má 1 246 stran, upravuje mimo jiné také zapojení Británie do programu Horizont 2020. Stručnější deklarace pak předpokládá britskou účast i v unijních programech, které poběží pod víceletým finančním rámcem na léta 2021-2027.

„V případě Horizontu 2020 platí, že britské týmy budou pokračovat za stejných podmínek až do konce jednotlivých projektů. V nástupnickém programu Horizont Europe se pak Velká Británie stane asociovanou zemí, podobně jako Švýcarsko. Bude tak přispívat finančně, a to jak formou účastnického poplatku, tak operačního příspěvku,“ upřesňuje Otakar Fojt, který na britské ambasádě v Praze působí jako vědecký diplomat v rámci sítě UK Science & Innovation Network. „Britské organizace budou i nadále moci koordinovat projekty, stejně tak britští výzkumníci budou moci působit coby hodnotitelé projektů,“ dodává. Podobně Britové nevypadnou ani z dalších velkých programů, jako je Euratom R&T nebo Copernicus. Výjimkou budou jen citlivé projekty, které se týkají například bezpečnostní problematiky EU. V tom případě bude ale klauzule spuštěna ještě před otevřením jednotlivých výzev.

Role vědecké diplomacie roste

Brexitem samozřejmě nekončí ani vědecká diplomacie. Jak říká Otakar Fojt, nudit se v příštích letech rozhodně nebude. „Velké projekty, vládní spolupráce, sdílení dobré praxe, inovační politiky nebo výměna zkušeností z oblasti regulace – to vše bude pokračovat i po brexitu,“ vyjmenovává. Role vědecké diplomacie podle něj s nástupem koronavirové pandemie stále roste. Ne, že by se čeští a britští vědci předtím zaměřovali jen na vybrané obory. Čím dál víc firem i úřadů veřejné správy ale kvůli restrikcím v souvislosti s šířením nemoci covid-19 přechází do digitální sféry, a roste tak poptávka po výzkumu v oblasti bezpečnosti a ochrany dat, kryptografie i umělé inteligence. Navíc Velká Británie hostí i velké akce, které na sebe „nabalí“ další vědeckou spolupráci. Mezi ty největší patří konference OSN ke klimatu, která se letos v listopadu bude konat ve skotském Glasgow. 

Brexit podle všeho nezpřetrhá ani akademickou výměnu. Ve Velké Británii působí asi 450 českých vědců, na českých univerzitách a v ústavech Akademie věd bychom napočítali stovku Britů. K tomu je nutné na obou stranách připočítat další stovky badatelů, kteří pracují v rámci stáže či stipendia. Prozatím se tedy zdá, že mobilitu mnohem více omezují koronavirová opatření než samotné vystoupení Velké Británie z EU. Neznamená to ale, že by britské univerzity obavy z brexitu mohly hodit za hlavu. V kombinaci s koronavirem to pro ně může přinést citelné ztráty. Počínaje zářím 2021, kdy začíná nový akademický rok, budou i Češi stejně jako další studenti z EU považováni za občany třetích zemí. V praxi to znamená nejen povinnost mít vyřízené studentské vízum, ale především hrozbu, že přijdou o dosud zastropované školné spojené s výhodnou, státem garantovanou půjčkou. Ohledně oblíbených studijních pobytů „na zkušenou“ nicméně přicházejí optimističtější zprávy. Velká Británie sice není členem studentského programu Erasmus+, řada britských univerzit ale stojí o to, aby je brexit od evropské vysokoškolské sítě zcela neodstřihl. A Evropská komise zase nevyloučila, že část peněz poplyne i do nečlenských zemí EU.  

Studentů z EU bude méně

Podle studie, kterou letos v únoru zveřejnila prestižní London School of Economics, nicméně i tak britským univerzitám hrozí, že přijdou ročně o více než 60 milionů liber a počet studentů ze zemí EU poklesne na polovinu. Odhady se samozřejmě týkají i Čechů, pro něž jejich alma mater stále častěji leží právě na ostrovech. V loňském akademickém roce jich tu podle čísel britské Statistické agentury pro vysokoškolské vzdělávání (HESA) bylo ke studiu zapsáno 2 915 – víc než Rakušanů nebo Maďarů, tedy obyvatel stejně lidnatých zemí, jako je Česko.

Administrativní nebo finanční překážky, které se již letos na podzim pravděpodobně projeví, ale neznamenají, že by Británie ztratila pozici jako bašta špičkového a žádaného vysokoškolského vzdělání. „Britské univerzity pravidelně bodují v žebříčcích nejlepších škol světa, jejich absolventi mají skvělé postavení na trhu práce. A na tom brexit nic nezmění,“ uzavírá Otakar Fojt. Ostatně i při pohledu na historii česko-britských učeneckých vztahů najdeme řadu důkazů, jak si naši předci vzdělání získaného na ostrovech vážili. Počátkem 15. století například odešel z Prahy do Oxfordu za studii jistý Matěj z Hnátnic, dost možná na přímluvu anglické královny Anny, dcery Karla IV. Po návratu do Čech si začal říkat Engliš a později se stal významným husitským diplomatem. Co mu pobyt na Oxfordu dal, už asi nikdy nezjistíme. Řada jeho následovníků každopádně pokračuje již šest staletí a nic nenaznačuje tomu, že by „Englišové“ měli vymizet.

 

Autor: Blahoslav Hruška

Foto: Fyzikální ústav AV ČR/HiLASE

Článek vyšel na serveru o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.