Před rokem jsem prožívala skvělé období. Většinu času jsem trávila nasáváním informací z knih, článků nebo videí a zkoumáním virových enzymů v laboratoři, kde jsme vyvíjeli metodu pro hledání antivirotik. Jelikož jsem se tou dobou věnovala biochemii již třetím rokem, odpověď na otázku „kde je nejlepší univerzitní program biochemie?“ jsem už nějaký ten rok znala.
V Oxfordu mají studenti financovaný vlastní, celoroční výzkumný projekt po boku tamějších vědců a učí se nejen formou přednášek, ale i skrze workshopy a tutoriály, na kterých každý týden diskutují o svých postřezích s předními odborníky v probírané oblasti. Intenzivní povaha studia mi navíc zaručuje, že narazím na výzvy, které využiji naplno k rozšíření svých znalostí a schopností do zatím snad nepředstavitelné míry.
Zdálo se mi šílené si sama sebe představit v Oxfordu – na místě mezi lidmi, které jsem znala z obalů knih. Přesto nebylo nad čím přemýšlet.
Plán vycházel dva roky – do doby jednoho měsíce před podáváním přihlášky, kdy se objevila zpráva, že evropští studenti v roce 2021 nebudou moci nadále využívat britské vládní půjčky ani univerzitní příspěvky. Kromě toho budou muset platit čtyřikrát vyšší školné. Jelikož jsem ztratila všechny možnosti, jak studium ve Spojeném království zaplatit, začala jsem v úzkosti sepisovat svůj příběh a důvody, proč je Oxford životní příležitostí. Nejprve jsem si zjistila informace o všech možných českých i zahraničních stipendijních programech a začala jsem se ucházet o ta stipendia, kde jsem podmínky uchazeče alespoň částečně splňovala. Problém ovšem spočíval v tom, že běžně udělované částky odpovídaly maximálně čtvrtině současných studijních nákladů v Británii. Proto jsem přes email žádala o pomoc desítky dalších společností a osobností. Ptala jsem se na rady, tipy, kontakty. Cílem bylo získat stipendium nebo půjčku nestandardní cestou – od fyzické osoby nebo od firmy, která na to má prostředky. Většina oslovených se mi neozvala a když už někdo odpověděl, tak ovšem s tím, že mi není možné pomoci.
Rozhodla jsem se přesto dát do oxfordského přijímacího procesu vše, co ve mně bylo, a začala jsem přemýšlet nad tím, jak si finance na studium zajistit sama. Leden a rozhodnutí o přijetí zahájily naprosto neuvěřitelný sled událostí, které mi zcela určitě změnily život.
Dozvěděla jsem se o programu EU Settlement Scheme, který umožňoval studentům z EU dodržovat podmínky před brexitem, pokud žili ve Spojeném království před rokem 2021. Žili ve Spojeném království? Takže bych musela mít nájemní smlouvu? Ne? Prý stačilo jen letět do Spojeného království na jeden den a ubytovat se v hotelu, ale teď už na to bylo pozdě. Zůstala jsem v naprosté nevíře – že jsem o této možnosti nevěděla, že to ani univerzita ani žádná česká organizace nikde nezveřejnila.
Mé obavy sice rostly, ale musela jsem s tím něco začít dělat, a to rychle. Během několika málo týdnů jsem si založila webové stránky, natočila video a založila transparentní bankovní účet. Emailová mise znovu nevyšla, mé stránky se však začaly šířit po sítích.
Postupně se mi ozývali lidé se snahou o pomoc. Na transparentním účtu se mi začínaly objevovat příspěvky. Po pár dnech se mi ozval redaktor z novin, udělali jsme rozhovor a týden nato částka na účtu dosáhla školného na první rok. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Mohla jsem Oxfordu potvrdit, že nastoupím.
Z takto odvyprávěného příběhu se může zdát, že jsem měla vše předem promyšlené. To je sice pravda, ale nakonec to vůbec nedopadlo tak, jak jsem původně zamýšlela. Ovšem naštěstí vše vyšlo, a to i pro pár dalších studentů, kteří se na crowdfunding jako zdroji financí ke studie později obrátili.
Crowdfunding však není udržitelnou cestou. Nadace rodin Bakalových, Krskových a Kellnerových za poslední roky přispěly ke studijním nákladům mnohým českým studentům v zahraničí. S financováním celého studia včetně školného a životních nákladů pro všechny studenty prestižních univerzit se však nikdy nepočítalo.
V Hongkongu a Severní Makedonii jsou udělovány granty vládou, a to pro studium na vybraných zahraničních školách. Vláda Švédska a Kanady poskytuje studentské půjčky, které by měly zaručit minimální úroky a možnost splácení až po studiích. Jít právě po jejich vzoru je pravděpodobně pro Českou republiku nejvíc smysluplné a efektivní.
Návrat peněz od absolventů univerzit jako je Cambridge, Yale a MIT je takřka jistý, nemluvě o tom, že život těchto absolventů bude oplývat příležitostmi, jak ovlivnit svět a svou domovskou zemi v pozitivním duchu.
Být úspěšný akademicky znamená vzít odpovědnost za své vzdělání do vlastních rukou. Tato odpovědnost také znamená, že záleží na tom, jakou univerzitu si člověk vybere, pokud opravdu ví, kam směřuje a co je pro něj nejlepší. A to i v případě, že studium na takové univerzitě s sebou nese významné finanční náklady.
Autorka: Bára Cihlová
Zdroj: Czexpats in Science
Foto: Bára Cihlová
Bára Cihlová
studuje obor molekulární a buněčné biochemie (M. Sci.) na Oxfordské univerzitě. Od 15 let trávila čas v laboratoři Evžena Bouři na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde se učila mnohým biochemickým metodám a postupně se zapojovala do tamějšího výzkumu virových enzymů. Nejvýznamnější byla její práce na vývoji vysokokapacitní metody pro testování antivirotik, kdy se Bára stala spoluautorkou článku ve vědeckém časopise Molecules. V budoucnu by se Bára chtěla věnovat virovým mechanismům v buňce a enzymatickým procesům kolem DNA. Kromě vědy se Bára ráda věnuje výpravám do přírody, četbě, umění a doučování mladších studentů.
