facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

František Brabec: Postup akademickým systémem v USA

27. 11. 2021
František Brabec: Postup akademickým systémem v USA

Univerzity v USA jsou brány jako jedna z nejatraktivnějších destinací studentů z celého světa, kteří chtějí studovat v zahraničí. Pro potenciální zájemce z České republiky se zde pokusím shrnout pár rad a zkušeností na základě svého působení na Graduate School (postgraduální škole) americké univerzity. Samozřejmě je to jen moje osobní zkušenost a je jen z jedné konkrétní instituce, ale snažím se popsat situaci tak, jak si představuji, že platí i obecněji.

PXL 20210927 201741098.MP 768x576

Absolventi středních škol v USA, kteří chtějí ve studiu pokračovat, mají na výběr několik typů institucí. Ambiciózní čeští studenti se pravděpodobně zaměří pouze na instituce univerzitního typu. Ty se dělí na státní a soukromé. Nejlepší americké univerzity, jako jsou například Harvard, Yale, MIT a podobně, jsou soukromé. Na ty je ale také nejtěžší se dostat. Pro představu uvedu, že kandidát už musí mít v době přihlášky výrazné akademické úspěchy a pozoruhodnou činnost mimo školu, například účast v dobrovolnických aktivitách. V potaz se berou také vynikající reference nebo existující napojení na danou školu, například to, že jeden z rodičů je jejím absolventem. Je také potřeba připravit se na velmi vysoké školné, i když slevy nebo stipendia také existují.

Kromě soukromých univerzit existuje i velký počet těch státních. Mnohé z nich jsou svou úrovní minimálně srovnatelné s těmi soukromými, zejména pokud se soustředíme na porovnání konkrétních oborů. Mezi takové školy patří např. University of California, University of Michigan nebo University of Virginia. Výhodou státních škol je to, že jsou typicky o něco méně exkluzivní, o něco levnější a mohou mít o trochu lepší nabídku stipendií.

Undergraduate a graduate program

První fáze univerzitního vzdělání, následující hned po střední škole, je undergraduate program. Ten má typicky trvat čtyři roky, ale studentům často z různých důvodů trvá pět i více let. Univerzity v USA jsou placené a je třeba si připravit peníze nejen na školné, ale i na živobytí na dobu těchto 4-5 let. Mezi výdaje můžou patřit například náklady na kolej nebo jiné ubytování, na učebnice a jiné pomůcky a samozřejmě také na potraviny nebo dopravu. Výdaje na undergraduate program se pak pohybují v řádech desítek tisíc dolarů. Americké rodiny se na to snaží připravit spořením dopředu, které často zakládají hned po narození dítěte. Student si ale může také vzít studentskou půjčku a případně si přivydělávat v průběhu studia. Po úspěšném ukončení undergraduate studia získá absolvent titul Bachelor of Science nebo Bachelor of Arts (bakalář).

Možností, jak dostat undergraduate studium zadarmo, neřku-li ještě s přispěním na životní náklady, je zejména pro zahraniční studenty minimálně. Proto je pro studenta z ČR asi lepší variantou získat undergraduate vzdělání v ČR nebo obecněji v Evropě a do USA vyrážet až na Graduate School.

Za zmínku stojí, že zatímco v USA se titul bakalář získává po 4-5 letech studia, v ČR jsou to typicky jen 3 roky. Přes stejný název nejsou tedy tituly úplně ekvivalentní. Proto by český student měl raději v ČR získat titul magistra, než se na Graduate School v USA přihlásí. Magistr má naopak vyšší váhu, než je americký bakalář, takže český magistr nastupující na Graduate School může v průběhu prvního roku studia vnímat určitý překryv s tím, co už se naučil doma.

Existuje mnoho srovnávacích studií, které univerzity řadí do žebříčků a které mají napomoci studentům při výběru. Pro studenta z České republiky bude asi nejpodstatnější kombinace dostatečné kvality daného oboru, dosažitelnosti přijetí a finančních podmínek.

MSc vs PhD

Jedním z prvních rozhodnutí musí být, do jakého programu v Graduate School se vlastně chcete přihlásit. Existují dvě hlavní možnosti: Master of Science (MSc) nebo Doctor of Philosophy (PhD). Získání MSc typicky trvá 1,5-2 roky, PhD v průměru let pět či šest. Student, který pracuje na PhD, obvykle dojde cestou k bodu, kdy splňuje požadavky na MSc a tento titul dostane, aniž by o něj explicitně usiloval.

Z jednoho pohledu rozhodnutí hlásit se na MSc nebo PhD závisí na plánech studenta po Graduate School. Detaily záleží na konkrétním oboru, ale obecně se dá říci, ze MSc je vhodnější pro studenty, kteří chtějí po škole pracovat v komerční či vládní sféře. Tam PhD většinou nevyžadují, ale MSc dává uchazečům o zaměstnání na začátku kariéry určitou výhodu oproti kandidátům pouze s bakalářem (většina amerických studentů dosahuje pouze bakaláře). Naopak pokud chce student po ukončení studia působit na univerzitě jako výzkumník nebo učitel či profesor, tak titul PhD potřeba je.

Můžeme se na to podívat i praktičtěji. U relativně krátkého programu MSc univerzita od studenta nic nezíská, protože například nepřispívá do výzkumných programů. Proto je škola daleko méně motivována nabídnout studentovi v programu MSc nějakou finanční podporu a většina nabízené finanční pomoci je tedy k dispozici pouze kandidátům do programu PhD. Z toho vyplývá, že pro studenta je asi výhodnější přihlásit se do programu PhD za všech okolností a pokud po dvou letech uzná, že MSc stačí, může studium po získání tohoto titulu opustit.

Výběr školy a finanční podpora

Výběr škol, na které se student bude hlásit, vznikne nejlépe kombinací tří následujících kritérií a volbou vzájemných kompromisů mezi nimi. První úvaha se týká kvality programu. Toto srovnání by se nemělo omezit na univerzity jako takové, ale je lepší se dívat na konkrétní fakulty, a ještě lépe na akademické týmy v nich. Například v rámci nevýrazné univerzity může být vynikající výzkumný program v oboru, o který má student zájem. Druhé kritérium se týká dosažitelnosti přijetí. Zde je potřeba zvážit nejen obecné metriky, například jaký je poměr přijatých a přihlášených studentů, ale také jakou má daný student individuální šanci. Jinými slovy, je dobré se podívat, jaká je situace s přijímáním v konkrétním oboru a jestli má student nějaké unikátní výhody. To může být například předchozí spolupráce s tamní výzkumnou skupinou, ať už vlastní, nebo alespoň mezi tímto oddělením a školou, ze které student přichází. Výhodou může být také výrazný překryv mezi dosavadní studentovou prací a tím, na co se specializuje oddělení na vybrané americké škole. A třetí hledisko posuzování se týká dostupnosti finanční podpory. Platit si šestileté studium na americké univerzitě je asi nad možnosti většiny studentů, a to nejen z ČR. Je tedy výhodné zaměřit se na univerzity s bohatší nabídkou finanční podpory. To je trochu navázáno na druhé kritérium – čím více o studenta univerzita stojí, tím spíše někde najde nějaké peníze na svou podporu.

Finanční podpora může mít formu nějakého stipendia či grantu, kdy student získá prostředky bez dalších podmínek, například na základě nějakého výrazného talentu. Takových možností není mnoho, a tak získání podpory většinou znamená, že škola zaplatí studentovi školné a něco málo na živobytí a na oplátku je student školou zaměstnán. Nejprve při výuce undergraduate studentů (teaching assistant) a posléze se účastní výzkumu (research assistant). Cílem studenta by mělo být, aby placený výzkum byl ve stejné oblasti, ve které pracuje na svém PhD, ale ne vždy se to podaří.

Výběr předmětů

V prvním stádiu Graduate School, typicky během 1-2 let, dochází student stále ještě na nějaké přednášky. Má za úkol vytvořit si všeobecnou pokročilou znalost v oboru a dosáhnout určitých známek, než se specializuje na konkrétní oblast oboru a než se začne věnovat pouze výzkumu. Zde je opět nutné nalézt určitý kompromis. Na jednu stranu si student může vybrat předměty, které jsou podobné těm, co už v ČR absolvoval. Tak se nebude muset tolik zaměřovat na vlastní studium a získá tím více času na přípravu pro budoucí výzkum v rámci PhD. Také snadněji dosáhne požadovaných známek. Na druhou stranu mrhá příležitostí naučit se něčemu novému. Zvolit optimální poměr je na individuálním rozhodnutí každého studenta.

Většina akademiků vyučuje několik předmětů, mladší jich učí více a často spíš těch základních. Starší vyučují méně, často spíše pokročilé kurzy. Proto vede tato fáze docházení na přednášky k seznámení se s mnoha učiteli, kteří se potenciálně mohou stát vedoucím (advisor) studentova výzkumu a posléze disertační práce. Toto je také vhodné vzít v potaz při vybírání předmětů. Pozice asistenta výzkumu je pak nabídnuta studentovi na základě vzájemného seznámení. Student se pak z pomocníka při výuce stane pomocníkem při výzkumu, z tohoto výzkumu se později vyvine téma disertační práce.

Výběr vedoucího/školitele (advisor)

Vlastní práce na PhD probíhá pod vedením „advisora“. První rok či dva v Graduate School se studenti seznamují s jednotlivými učiteli a naopak. Pokud si student a přednášející padnou do oka, typicky protože učitel pracuje na výzkumu, o který má student zájem, studentovi je nabídnuta pozice v jeho výzkumném týmu. Student by měl při výběru zvážit několik následujících faktorů.

Akademici, kteří jsou typicky mladší a ještě nemají tenure (zajištěné permanentní místo), musí o tuto permanenci bojovat. Škola jejich výsledky a úspěchy měří mnoha metry a pouze vysoce hodnocený učitel dostane kýženou tenure. Jedním z měřítek je i počet studentů, které učitel provedl programem Graduate School až k PhD. Pokud je takový učitel „advisorem“ studenta, bude se snažit studenta dopravit k PhD co možná nejrychleji.

Akademici, co tenure už mají, jsou typicky starší a již nikomu nic dokazovat nemusí. Jejich priorita je pak spíše opačná. Student se stane hodnotným členem výzkumného týmu, advisor ho typicky nechce jen tak ztratit, i proto, že je v této pozici relativně levnou pracovní sílou.

Dalším kritériem při rozhodování o školiteli je to, že mladší akademici jsou častěji placeni ze specializovaných grantů. Jinými slovy, zdroj grantu může mít specifické požadavky na jaký výzkum jsou prostředky použité. Starší a zkušenější akademici mohou naopak mít granty spíše obecnější, kdy obdrží prostředky a je více na nich, jaký výzkum s nimi budou dělat. Takže u mladších „advisorů“ hrozí, že bude potřeba pracovat na výzkumu na zakázku, ať už souvisí s tématem disertační práce či nikoliv.

Pokud to shrneme, při výběru „advisora“ musíme tedy uvážit zájem o stejnou oblast výzkumu, jak rychle chceme programem projít a svobodnost volby v naší oblasti výzkumu.

Výběr disertačního tématu

Pokud má student v rámci přijímacího řízení už vymyšlené nějaké konkrétní téma pro svoji práci v rámci PhD programu, zejména jako pokračování existujícího výzkumu, může to být na jednu stranu výhoda a na druhou nevýhoda. Pokud je přijímací komise touto prací zaujata a některý z učitelů má o studenta zájem na základě jeho předchozí výzkumné práce, nabídka na přijetí je pravděpodobnější než u ještě nespecializovaného studenta. Na druhou stranu, pokud škola nemá o tento konkrétní výzkum zájem, mohou vzniknout obavy, zda by byl student ochoten se zapojit do něčeho jiného. Obecně bych tedy doporučil při přijímacím řízení vyjádřit zájem o konkrétní výzkum v rámci PhD pouze pokud navazuje na výzkum, který již na škole probíhá, v opačném případě bych se popisoval spíše jako méně vyhraněného zájemce, kterého zajímá několik existujících výzkumných programů na dané univerzitě.

Podobně jako při výběru „advisora“ vedou některé druhy výzkumu k titulu rychleji než jiné. Konkrétněji řečeno, teoretický výzkum bývá rychlejší než práce s podstatným podílem praktické činnosti. Například v matematice nebo teoretické fyzice se student může rovnou zaměřit na výzkum samotný. V mnoha jiných vědách je potřeba například nasbírat vzorky, sestavit experimenty, vyvinout a implementovat nějaký výsledný systém, který potvrdí validitu výzkumu. Tento rozdíl v pracnosti může ve výsledku znamenat rozdíl i několika let v délce programu PhD.

Závěrem

Vzhledem k velkému počtu uchazečů a často komplexním rozhodovacím procesům jsou šance na přijetí na konkrétní univerzitu nejisté i pro zdánlivě nejpřesvědčivější přihlášky, zejména pokud student vyžaduje i finanční podporu. Proto je vhodné vybrat a poslat přihlášku hned na několik škol, řekněme tak 4-8. A pokud se to jeden rok nepodaří, stojí za to zkusit se přihlásit následující rok znovu, při rozhodování hraje roli mnoho faktorů mimo kvalit studenta a přihlášky, například kolik peněz bylo školou daný rok vyhrazeno na podporu. Stejná přihláška odmítnutá v jednom roce může být snadno přijata v roce následujícím. Hodně štěstí!

 

Autor: František Brabec

Zdroj: Czexpats in Science


František Brabec

je informatik, sériový podnikatel, vynálezce a poradce pro začínající firmy. Získal titul Mgr na Univerzitě Karlově (1994) a MSc a PhD na University of Maryland, College Park (2005). V současné době pracuje na vývoji modulárního systému autonomního řízení, který nabídne možnosti autonomního řízení existujícím mobilním platformám.