Kateřina Falk: Jak založit výzkumnou skupinu

Část I: Výběr grantů a proces podávání žádosti do programu Helmholtz Young Investigator v Německu

Na úvod bych měla říci, že jsem nikdy neplánovala stát se PI (principal investigator: principiální výzkumník), profesorem nebo vedoucím skupiny. Vždy jsem milovala vědu a chtěla jsem být vědcem, ale nikdy jsem nechtěla bojovat se stresem, který jsem cítila z neustálého tlaku na grantové žádosti a manažerské (a byrokratické) povinnosti spojené s takovými pozicemi. Vždy jsem ráda učila, což je součástí klasické akademické kariéry, ale také jsem cítila, že bych to mohla dělat samostatně, aniž bych musela být profesorem, a našla jsem si několik dobrých možností, jak toho dosáhnout. Mým osobním cílem bylo stát se výzkumným pracovníkem, který se stará o technické aspekty vědeckých experimentů v uživatelských zařízeních, jako jsou lasery nebo urychlovače. Taková pozice obnáší spíše méně managementu lidí a často se obejde bez výuky a bez potřeby podávat žádosti o granty. Můžete vést svůj vlastní výzkum podporovaný institucí, i když pouze s určitým omezeným rozsahem. Hlavní pracovní náplní takového výzkumného pracovníka je podpora uživatelů zařízení, kteří tam přicházejí, aby provedli krátkodobé experimenty. Měla jsem pocit, že taková práce bude pro mě tou pravou, se spoustou zajímavých technických výzev, možností vést originální výzkum, se stabilní finanční situací, dlouhodobými vyhlídkami a spoluprací s velkým množstvím zajímavých vědeckých týmů. Jako bonus se takový vědec také stane spoluautorem publikací pocházejících z těchto experimentů. Jako dobrá alternativa se mi tehdy jevila pozice vědce v národních laboratořích.

Avšak: člověk míní, život mění. V jednu chvíli, když jsem se snažila stát se stálým zaměstnancem jednoho takového výzkumného zařízení, jsem zjistila, že kvůli nešťastné kombinaci vnějších faktorů už pro mě taková pozice již nebyla možností. Kvůli problémům, kterým jsem musela čelit ve své předchozí instituci, jsem zjistila, že nezávislost je jedinou možnou cestou vpřed, pokud chci zůstat ve vědě. Tak jsem začala hledat možnosti, jak toho docílit. Mezitím jsem vyvinula několik originálních nápadů pro svůj vlastní výzkum. Zúčastnila jsem se skvělého mentoringového programu Národního kontaktního centra (NKC) a dozvěděla jsem se o několika možnostech založení nezávislé výzkumné skupiny. Také jsem byla upozorněna na to, že dělat dalšího postdoka poté, co už jsem byla vedoucím vědeckým pracovníkem, by mohlo poškodit mou budoucí kariéru ve vědě, protože by to bylo považováno za krok zpět. Velkou motivací byla také má špatná zkušenost, kterou jsem měla se svými dřívějšími zaměstnavateli a díky které jsem se už necítila dobře v závislé pozici a napospas libostem svých manažerů, kteří rozhodují o všem, od mých projektů po finance a další zdroje pro vlastní výzkum. Takže jsem se rozhodla sepsat několik grantů a hledat pozici novou.

Kritéria pro výběr správného programu

Stěžejním krokem byl výběr správného grantového schématu a instituce. Stanovila jsem si několik faktorů, které pro mě byly důležité:

• Dostatečná finanční nezávislost, aniž by bylo nutné v blízké budoucnosti žádat o více peněz.
• Grant musí být minimálně 5 na let, žádný kratší by mi nedal dostatek času na rozvoj své vlastní nezávislé výzkumné skupiny a na zaškolení svého týmu.
• Autonomie /vědecká nezávislost: jak z hlediska své vědecké svobody, tak z hlediska instituce/vyššího vedení.
• Dlouhodobé vyhlídky (po počátečním období financování): Musí existovat plán dalšího zaměstnávání a vyhlídky, že by skupina na instituci pokračovala. Tedy nějaký typ pozice na dobu neurčitou (nebo-li „tenure track“).
• Možnost výuky: Rozhodla jsem se, že zkušenost s výukou by v mém portfoliu byla velkým přínosem pro mou budoucnost v akademické sféře. A především jsem zjistila, že mě výuka baví a že přináší novou inspiraci a nápady pro můj výzkum.
• Výzkumná zařízení/vybavení: Instituce musí mít vhodná zařízení (lasery s vysokým výkonem a technickou podporu), abych mohla vést svůj výzkum, jelikož je experimentální povahy.
• Poloha: protože bych se stěhovala s celou svojí rodinou, tak by zvolené místo muselo být vhodné také pro kariéru mého partnera, péče o děti (jesle/školky) by měla být dostupná (finančně i místem), důležitá byla také těsná blízkost přírody (ideálně hory), dobré sociální a zdravotní systémy a několik dalších faktorů definujících dobrou kvalitu života. Tento bod pro nás okamžitě vyloučil USA a zaměřil naše hledání na západní Evropu a Skandinávii. Proti Velké Británii jsme se rozhodli kvůli Brexitu.
• Řádná podpora diverzity, rovných příležitostí a podvědomé zaujatosti na instituci: Zejména po svých minulých zkušenostech s podvědomou zaujatostí („unconscious bias“) a diskriminací na základě pohlaví jsem se rozhodla, že během výběrového řízení bych se mohla přihlásit pouze na místa nebo instituce, které učinily rovné příležitosti svou prioritou, mají transparentní systém výběru a hodnocení a také řádnou kontrolu podvědomé zaujatosti.

V první fázi jsem hledala způsob, jak zůstat v Praze a žádala o místní granty, například GAČR (Grantová agentura České republiky), ale brzy jsem zjistila, že délka trvání všech grantů je příliš krátká (maximálně 3 roky). Navíc granty nemají potřebnou úroveň nezávislosti. Grant je totiž udělován instituci, nikoliv žadateli a držitel grantu nad ním nemá kontrolu, finance z grantu můžou být dokonce institucí žadateli odebrány a přiděleny komukoli jinému. To pro mě po negativních zkušenostech s vedením vědeckých institucí v České republice bylo zcela nepřijatelné. Proces podávání žádostí a hlášení výsledků je navíc neúměrně náročný a komplikovaný, když přihlédnete k relativně nízké míře financování, které je možné získat. Očekávání publikace v prvním roce grantu, když v mém oboru trvá vydání publikace minimálně 3 roky, je pak úplně šílené. Výběrové řízení mi také přišlo poněkud netransparentní a přímé prohlášení agentury k rovným příležitostem pro mě GAČR okamžitě vyloučilo. GAČR také zcela ignoruje genderovou otázku a nebere na vědomí znevýhodnění matek ve vědě. Další grantové programy v České republice mé podmínky také nesplňovaly. Bylo zřejmé, že se budeme muset stěhovat do zahraničí. Vzhledem k výše uvedeným preferencím jsem své vyhledávání omezila na Německo a Švédsko. Ukázalo se, že grantové programy ve Švédsku jsou většinou příliš krátké a pro získání dostatečných financí pro skupinu je obvykle zapotřebí více grantů, což mi nepřišlo ideální.

Tak jsem se začala vážně zajímat o podání grantové žádosti ERC (European Research Council). Startovní granty ERC mají několik výhodných vlastností: i) poskytují financování ve výši 1,5 milionu EUR po dobu až 5 let, což je dostačující i pro mladou výzkumnou skupinu, která si musí pořizovat vybavení; ii) i když je grant vázán na instituci, lze ho přesunout na jiná místa; iii) primární výhoda ERC grantu je úplná vědecká nezávislost. V době, kdy jsem na ERC žádosti začala pracovat, jsem stále sídlila v České republice a komunikace s institucemi v Německu a Švédsku ohledně potenciálního přesunu byla stále ve velmi neformálním počátečním stádiu a nebylo dost času na formální dohodu s novou hostitelskou institucí. Proto jsem zkusila žádost podat pod hlavičkou svého současného českého zaměstnavatele. Ukázalo se, že to dopadlo špatně hned na několika úrovních a od instituce jsem nedostala podporu, kterou jsem potřebovala.

Mezitím jsem se zajímala o alternativními možnosti financování vědy v Německu. Volba Německa byla přirozeným krokem, protože je to země s jednou z nejlépe financovaných vědeckých infrastruktur na světě. Co je důležité konkrétně pro mou práci je fakt, že se v Německu nacházejí vysoce výkonné lasery a urychlovače částic, které jsou tu v hojném počtu a na vysoké úrovni. Zejména v mém oboru tam existuje mnoho institucí s velmi dobrou reputací. Především však Německo podporuje velké množství programů pro mladé výzkumné pracovníky, kteří chtějí založit vlastní skupinu. Ať už je to skrz národní finanční agentury, jako je DFG (Deutsche Forschungsgemeinschaft) nebo BMBF (Das deutsche Bundesministerium für Bildung und Forschung), jednotlivé univerzitní programy nebo velké výzkumné asociace, jako jsou Max Planck, Helmholtz nebo Fraunhofer Gesselschaft, Německo nabízí hojnost pozic financovaných v rámci různých „Young Investigator“ programů. Lze se také hlásit přímo na pozice profesorů úrovně W2, což je však náročnější, často vyžaduje důvěrné znalosti německého systému a vyjednávání trvá 2–3 roky. Součástí těchto W2 pozic je často atraktivní startovací balíček, který lze využít k financování pozic doktorandů a postdoků, laboratorního vybavení a jako finance na (zahraniční) cesty. Za cenu povinné výuky pak takový W2 profesor dostane od německé univerzity absolutní svobodu ve výzkumu a celoživotní trvalou pozici – v mnoha ohledech tedy velmi pěkná dohoda. Obecně se doporučuje nehlásit se na pozice profesorů úrovně W1, protože ty zřídka vedou k trvalým nebo obzvlášť dobrým pozicím, neposkytují dostatečné finanční prostředky na výzkum a jsou zaměřeny především na výuku s krátkodobými smlouvami. Všechny německé instituce jsou povinny během výběrového řízení dbát na rovné příležitosti. U některých rozhovorů jsem měla odborníky na rovné příležitosti, kteří se postarali o to, aby byl proces spravedlivý. Výběrové komise jsou složené z členů velmi rozmanitého původu a jsou zde přijímána opatření k potlačení potenciální předpojatosti při výběru kandidáta. Německo pro nás bylo vhodné také pro blízkost příbuzných v České republice a ve Švédsku. Jazyk byl kapku problém, protože německy jsem se ve škole nikdy neučila, takže to znamenalo začít s novým jazykem úplně od nuly. No, výzva přijata!

Naštěstí se pro mě našel perfektní systém financování. Podala jsem žádost do programu Helmholtz Young Investigator Groups. I když je tento systém financování vázán na Helmholtzova střediska po celém Německu, existuje tam určitá úroveň flexibility, která by umožnila vyjednat přesun financování na jiné místo v Německu. Tento grantový program nabízí financování ve výši 1,8 milionu EUR po dobu 6 let. Tato velmi velkorysá nabídka snadno pokrývá náklady na zaměstnance, nějaké laboratorní vybavení, cestování, spotřební materiál atd. Hlavní výhodou Hemholtze a hlavním důvodem, proč jsem si vybrala tento program a umístění v Drážďanech v HZDR (Helmholtz-Zentrum Dresden-Rossendorf) je také to, že tato střediska obvykle mívají již plně vybavené laboratoře a velkorysé financování výzkumu. Proto pak skupinové fondy často nemusí pokrývat všechny výdaje na výzkum a mohou být použity na financování dalších pozic pro studenty a postdoky nebo na cesty do externích zařízení a na konference. HZDR má skutečně jedno z nejlepších vysokovýkonnostních laserových zařízení na světě. Laserové systémy DRACO a PENELOPE spolu s napojením na projekt HIBEF (v rámci European X-FEL) v Hamburku nabízí vše, co by můj výzkum mohl potřebovat. Stávající infrastruktura byla mou primární motivací. Také pomohlo, že jsem už znala ředitele ústavu a jeho práci velmi respektovala. Měla jsem pocit, že by se mi s ním dobře spolupracovalo a i celkově by to bylo příjemné místo pro práci, kde bych mohla očekávat podporu od nadřízených, což se i potvrdilo. Tento grant slibuje úplnou autonomii výzkumných zájmů. Přestože by se zaměření výzkumu mělo hodit do celkového programu Helmholtzovy asociace a oddělení daného výzkumného střediska, je považováno za zcela nezávislé. Obrovským bonusem je povinné partnerství s místní univerzitou, což dává vedoucí Young Investigator skupiny právo vyučovat a vést doktorandy na univerzitě. Prostřednictvím tohoto programu lze pracovat na habilitaci (docentuře) a/nebo na profesuře a tím mít otevřené možnosti pro budoucí kariéru ve výzkumných ústavech, národních laboratořích nebo i na univerzitách. Tato kombinovaná cesta se základnou ve výzkumném ústavu a doplňkovou pozicí na univerzitě kvůli výuce byla pro mě ideální. Výborným bonusem této pozice je také účast na důkladném „management and leadership“ kurzu pro všechny úspěšné kandidáty, tzv. Helmholtz Leadership Academy. Budu o tom hovořit podrobněji ve druhé části tohoto blogu, ale ve zkratce je to přesně to, co u většiny pozic pro mladé vedoucí skupin chybí. Tento kurz poskytuje přesně ty sociální dovednosti (neboli „soft skills”) potřebné k vybudování a řízení úspěšné výzkumné skupiny. To je něco, co nás vědce obvykle neučí a podle toho to i ve vědě vypadá. Byla jsem tedy nadšená, že Helmholtzova asociace toto řeší tím nejlepším možným způsobem. A Drážďany mají skvělé a bezplatné zařízení pro péči o děti, nádhernou přírodu (hory!) a fantastické pracovní příležitosti pro mého manžela. Tedy výhra na všech metách.

Grantový program Helmholtz Young Investigator Groups

Aby se kvalifikoval, musí být uchazeč ve stádiu 2 až 6 let od dokončení doktorátu. Za každé dítě narozené v tomto období je stanoveno odložení této lhůty až o 2 roky. Nárok na toto prodloužení mají i muži pokud byli na rodičovské dovolené. Ačkoliv požadavky uvádějí minimálně 6 měsíců strávených v zahraničí, během výběrového řízení jsem okamžitě pochopila, že Helmholtzova associace hledá opravdu světové vědce. Všichni vedoucí skupin z programu Helmholtz Young Investigator Groups, se kterými jsem se setkala, měli za sebou minimálně 2 roky postdoktorandského výzkumu nebo doktorandského studia mimo Německo nebo jejich domovskou zemi. Dává to smysl, protože hledají zkušené výzkumné pracovníky, kteří mají širokou škálu odborných znalostí a kontaktů a ty lze obvykle získat pouze při delších pobytech v různých zemích, nikoliv v rámci krátkých stáží. Trvá totiž nejméně jeden rok, než se člověk v nové zemi rozkouká a usadí a než přijde na to, jak místní instituce funguje. Pak je to další rok, než daná osoba plně na tomto místě funguje a stane se součástí místní kultury a společnosti. Rozhodně bych tento aspekt v potenciální žádosti a při rozhovoru nepodceňovala. Proces výběru je třífázový. Nejprve musí žadatel kontaktovat místní institut se záměrem požádat o tento grant. Místní Helmholtzův institut rozhodne, zda bude žadatel podpořen či nikoliv. Proces tedy začíná přibližně dvoustránkovým dopisem o záměru („letter of intent“), který nastiňuje hlavní myšlenky navrhovaného výzkumu. Institut bude interně hodnotit obecnou kvalitu kandidáta, návrh nápadu a způsob, jakým tato práce zapadá do portfolia jejich střediska. Každé Helmholtzovo středisko bude podporovat omezený počet těchto aplikací. Pokud je zde uchazeč úspěšný, poskytne středisko dopis o podpoře uchazeče a zabezpečí dohodu o partnerství s místní univerzitou (v mém případě to byla Technická univerzita v Drážďanech), která musí být předložena společně se samotnou žádostí („scientific proposal“) a plánem rozpočtu. Kandidát musí také předložit podepsaný seznam navrhovaných recenzentů, svůj životopis (CV), samostatný seznam publikací, prohlášení o pravdivosti údajů, průvodní dopis („cover letter“) a shrnutí žádosti („summary“). Všechny šablony požadovaných dokumentů spolu s podrobným popisem, jak žádost podat, jsou k dispozici na webových stránkách Helmholtzovy asociace v angličtině i v němčině. Žádost podává Helmholtzovo středisko, prostřednictvím kterého se uchazeč o grant uchází. To také znamená, že je třeba si nechat dostatečnou časovou rezervu na poskytnutí všech dokumentů administrativní podpoře v centru, aby je poté mohli včas odeslat. Obecně byli ve středisku HZDR velmi ochotní a poskytli vynikající zpětnou vazbu k mé grantové žádosti a pomohli mi ji vylepšit. Obzvláště užitečná byla pomoc s plánováním rozpočtu, což je velmi důležité hlavně pokud nejste obeznámeni s tabulkami platů v Německu.

Jak uspět v grantové soutěži

Samotný návrh je samozřejmě nejdůležitější součást žádosti. Ten můj měl 16 stran včetně abstraktu na titulní stránce a referencí. Použila jsem stejný formát, který jsem původně psala pro ERC Starting Grant část B2, a který pro tento návrh fungoval velmi dobře. Musela jsem k návrhu přidat i něco málo o relevantnosti navrhovaného projektu pro výzkumný program Helmholtzu. Středisko mi pomohlo sestavit zhruba půlstránkový text o tom, jak navrhovaná práce zapadá do programového výzkumu (v mém případě na téma „Matter“) v rámci institutu (HZDR) i v rámci celé Helmholtzovy asociace. Obecně je vhodné poskytnout ambiciózní a nový nápad s poměrně specifickým zaměřením. Můj návrh se mírně lišil tím, že měl poněkud širší záběr výzkumných nápadů a témat, které byly ale dohromady provázány centrální myšlenkou. Ukázalo se, že to byl úspěšný přístup, ale je jasné, že každá myšlenka či každý výzkum je jedinečný a proto vyžaduje, aby byl sdělen svým vlastním specifickým způsobem. Naštěstí jsou výzkumná střediska obvykle velmi nápomocná při poskytování zpětné vazby a úspěšní vedoucí skupin v programu vám rádi s návrhem pomohou nebo poradí. Opět je dobrý nápad jim dát dostatek času, aby vám pomohli včas. Uzávěrka přihlášek je obvykle každý rok v dubnu. Kromě popisu projektu, metod, technického vývoje, vědeckých cílů a milníků by tyto návrhy měly zahrnovat také přiměřené posouzení rizik a nástin rozpočtových plánů. Je užitečné poskytnout popis jednotlivých studentských a postdoktorandských projektů, jelikož Helmholtzova asociace velmi dbá na hladký průběh těchto projektů a včasné dokončení doktorských prací. Doporučuji mít také dobré plány „B“. Uvědomte si, že projekty PhD jsou ve výchozím nastavení omezeny na 3 roky s možným prodloužením o 6 měsíců na psaní dizertace. Pokud to centrum umožní, mohou být možná i další prodloužení, ale to pak může poškodit reputaci skupiny a vedoucího. Je tedy důležité mít dobrý plán, který lze v této časové škále zvládnout.

Pokud je kandidát úspěšný v tomto druhém kole, bude pozván na závěrečný pohovor. Pozvánky se obvykle rozesílají v červenci / srpnu a pohovory se konají v září, což kandidátovi poskytne čas na přípravu. Rozhovory se konají v sídle Helmholtzovy asociace v Berlíně a asociace pokrývá veškeré náklady na ubytování a cestování. Ačkoli v této fázi už mají kandidáti asi 50% šanci být vybráni (obvykle zvou asi 30 lidí a až 15 jich je každoročně financováno), je přesto nezbytná dobrá příprava. Mně s přípravou osobně pomáhal ředitel ústavu a jeden z dříve úspěšných kandidátů. Svou prezentaci jsem nejdřív předvedla před ředitelem HZDR, který mi dal několik velmi užitečných komentářů, které mi výrazně zvýšily šance na získání grantu. Je velmi důležité, aby prezentace byla krátká a na čas. Opravdu se jim totiž nelíbí, když kandidáti svůj čas na prezentaci přetahují. Doporučuji tedy si prezentaci důkladně nacvičit. Moje přednáška měla pouze 9 slidů a trvala celkem 10 minut. Prezentace by se na rozdíl od obdobné prezentace na ERC starting grant měla zaměřit méně na vědu, ale více na pozadí kandidáta, plány řízení, relevantnost výzkumu pro Helmholtz, spolupráci s mezinárodními partnery, dalšími vědci v Německu a místní univerzitou, jakož i na vedení doktorandů. Samozřejmě jsem jim poskytla i pěkný přehled klíčových bodů výzkumu a vysvětlení proč je projekt zajímavý a náročný, ale nezacházela jsem do žádných technických detailů. V tomto ohledu mi to připomínalo více populárně vědecké přednášky než konferenční příspěvky. Je důležité si uvědomit, že výběrová komise se skládá z vědců všech oborů od historie až po kvantovou fyziku. Osobně mě překvapilo, že komise má tolik členů, u mého rozhovoru jich bylo asi 15–20. Na otázky bylo dalších 5–10 minut. Od komise padaly různé otázky od těch technických až po ty související s manažerskými dovednostmi. Ptali se mě na to, proč mnou navrhovaný výzkum dosud nebyl proveden, proč chci jít do této konkrétní laboratoře, proč chci opustit své dosavadní místo, jak bych se vypořádala se situací, kdy projekt PhD studenta nepřinesl požadované výsledky (zde se uzavřel kruh s pohotovostními plány), nebo jak iniciuji své mezinárodní spolupráce (zde jsem odpověděla upřímně a řekla, že se většinou spoléhám na neformální kontakty, což se ukázalo jako vítězná odpověď). Po skončení pohovoru se doporučuje ještě chvíli zůstat, protože po zasedání následuje neformální přestávka na kávu se členy komise, kde s vámi chtějí dále hovořit. Poté co jste absolvovali pohovor je určitě těžké odolat útěku, ale věřte mi, je dobré tam ještě setrvat. Nejlepší na tomto grantovém programu je to, že se výsledek dozvíte velice brzy po pohovoru. Já jsem tedy zjistila, že můj návrh byl úspěšný hned druhý den! Odhaduji, že celková úspěšnost bude řádově 10–20% v závislosti na počtu žadatelů v daném roce, tedy podobná jako ERC. Mám však pocit, že selekce žadatelů je u Helmholtzu transparentnější a otevřenější. Myslím, že si mohou dovolit věnovat více pozornosti každé žádosti při mnohem nižším počtu žadatelů, protože jsou omezeni oborem a počátečním předběžným výběrem na straně výzkumných středisek.

Celkově musím říci, že jsem s tímto programem velmi spokojená. Celý koncept je dobře promyšlený, spravovaný a organizovaný. Má jasný cíl a účel. Později, když jsem žádala o další evropské financování, jsem vždy cítila velkou podporu jak ze strany našeho institutu, tak od centrály v Berlíně nebo dokonce z evropské kanceláře Helmholtzu v Bruselu. Výroční zprávy, které musím podávat, jsou dobře strukturované a nejsou příliš časově náročné. Obecně byla dosavadní administrativní podpora skvělá a umožnila mi soustředit se hlavně na svůj výzkum, vedení skupiny a výuku bez nadměrného administrativního zatížení. Moc jsem ocenila Helmholtz Leadership Academy. Využila jsem také jejich poradenských a mentoringových programů. Tato pozice také nabízí velmi dobré vyhlídky do budoucnosti. Za předpokladu, že hodnocení ve 4. ročníku proběhne dobře, má kandidát dobrou šanci získat trvalou pozici v institutu. Toto schéma také nabízí skvělé příležitosti k transformaci směrem k profesorské pozici W2/W3. Mohu tedy upřímně všem doporučit, aby se pokusili tento grant získat. Pokud se váš výzkum hodí do okruhu výzkumných programů Helmholtzu, může to být nejlepší cesta, jak se stát vedoucím vědecké skupiny v Evropě. Existují samozřejmě i další podobné grantové programy administrované přímo výzkumnými středisky v Helmholtzu a dalšími sdruženími, jako je společnost Maxe Plancka nebo Fraunhoferovy instituty. Takže rozhodně stojí za to je kontaktovat a zjistit si různé možnosti, které by pro vás mohly být zajímavé. Hodně štěstí a neváhejte mi napsat, pokud máte konkrétní dotazy týkající se těchto grantů a procesu podávání a evaluace žádostí.

 

Dodatečné doplnění článku na základě reakce Grantové agentury ČR.

Omlouvám se za nepřesnosti v mém blogu ohledně grantových programů Grantové agentury České republiky (GAČR). Nechtěla jsem článkem nijak poškodit jméno agentury ani šířit nepravdivé či neaktuální informace. Agentuře tedy děkuji za upřesňující odpověď. Je pravdou, že jsem tyto grantové programy hledala v letech 2016 – 2017 a tehdy byla pravidla velmi rozdílná. Ráda slyším, že se za poslední roky mnohé změnilo a snad to mladým vědcům dnes pomůže. Přiznám se, že jsem současné podmínky grantů nijak nezkoumala a pouze reflektuji na situaci před čtyřmi lety a tehdy jsem opravdu neměla jinou možnost, než jít za tehdejších podmínek do zahraničí. Podle toho, co slýchám od kolegyň v České republice ohledně institucí i grantových podmínek, tak je stále, co zlepšovat, ale jsem ráda, že se tomuto GAČR věnuje a všem držím palce do budoucnosti.

 

Autorka: Kateřina Falk

 

Přečtěte si také rozhovor s Kateřinou Falk, který nám poskytla během poslední předvánoční konference spolku Czexpats in Science

---

Kateřina Falk

je fyzička a popularizátorka vědy. Zabývá se fyzikou plazmatu, interakcemi hmoty s výkonnými lasery. Absolvovala Imperial College London a doktorský titul získala na University of Oxford. Jako vědkyně pracovala tři roky v Národní laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku. Podílela se na projektu laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech u Prahy. Dnes je vedoucí vlastní vědecké skupiny Helmholtzova centra v Drážďanech – Rossendorf a přednáší na Technické univerzitě v Drážďanech. Je nositelkou významných vědeckých ocenění včetně ceny Britského Parlamentu SET for Britain pro mladé vědce, zvláštního výročního ocenění vědeckých týmů v Los Alamos a českého Neuronu Impulsu.