S politoložkou Annou Pospěch Durnovou o roli náhody v kariéře, o akademickém manželství a o částečném návratu do Česka po letech v zahraničí mluvila Olga Löblová z platformy Czexpats in Science.

Nedá mi to, abych nezareagoval na nedávný článek Filipa Husníka Výběrová řízení na vedoucí vědeckých skupin a zejména na jeho tvrzení: „Přestože nyní existuje pro české prostředí webová stránka ResearchJobs, inzerování pozic ‚odborných asistentů‘ (‚assistant professor‘) v ČR je bohužel stále často pouze na oko a pozice jsou navržené na míru pro interní uchazeče. Hlavním cílem inzerce je pak bohužel to, aby se především nepřihlásili nějací kompetitivní kandidáti ze zahraničí.“

V duchu výzvy Jakuba Eberleho jsem se rozhodl na jeho podnětnou úvahu o asymetrii mezi globální sociální vědou a lokální společenskovědní expertízou krátce reagovat. Jakubova poznámka o potřebě „překladu” nebo syntézy často komplexních poznatků vyjádřených ve specifickém žargonu a lokálně produkovaným vědění s kontextuální relevancí je samozřejmě namístě.

Jak probíhají výběrová řízení na vedoucí laboratoří v zahraničí? A čím by se mohly české vědecké instituce inspirovat? V tomto blogu popíšu zkušenosti své a několika kolegů z hledání pozice vedoucího laboratoře, článek obsahuje i obecnější tipy.

„Lokálnost“ vědy je pro mě především o vztahu mezi vědeckým poznáním a společností, v jejímž kontextu toto poznání vzniká a jíž by také mělo nějakým způsobem sloužit. Tento problém se mě osobně dotýká hned v několika rovinách. Stejně jako lidé z iniciativy Czexpats, také já jsem vědecký migrant, i když (dočasně?) bývalý.

Ani pro jednoho nebyla Francie první volba, svého rozhodnutí však nelitují. Věda je zde kompetitivní, což se neobejde bez vysokého pracovního nasazení. Alespoň ve vědě tedy neplatí předsudek, že Francouzi se flinkají. Na druhou stranu ale ovládají umění žít a domů si práci neberou.

Jaká je šance získat místo na prestižním Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii? A jak se z takového ústavu přechází zpět na českou vysokou školu? Portál Czexpats in Science se i na tyto otázky ptal vědce Michala Koláře.

Jak lze skloubit rodičovství s vědeckou kariérou ve Velké Británii a jak v České republice? Blanka Collis, postdoktorandka na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, ve svém blogu srovnává rozdíly v rodičovské dovolené i v obtížnosti návratu do práce v obou zemích.

Ve svém příspěvku se budu nejprve věnovat své pracovní zkušenosti postdoka ve velké laboratoři v oblasti biomedicíny ve Finsku. Dotknu se i obecně fungování vědy ve Finsku. Kdo bude mít výdrž, může si v druhé části přečíst několik mých obecnějších postřehů o Finech a Finsku z pohledu cizince.

Jedním slovem: výborně. Důvod je jednoduchý. Pro začátek, doktorandi jsou zaměstnanci univerzit, pracující obvykle na celý nebo 3/4 úvazek s odpovídajícím platovým ohodnocením (čtěte: doktorandi mají na nájem, jídlo, zábavu, a obvykle jim i něco zbyde). Aby toho nebylo málo, lze navíc požádat o nejrůznější úlevy na daních, příspěvky na bydlení, na zdravotní pojištění, případně na děti.