Jak číst žebříčky škol? Význam mají, ale nepřeceňujme je

Oxfordská univerzita patří - i se svým spin-offem, s Cambridgem, jak se absolventi špičkují - k nejlépe hodnoceným univerzitám na světě.

„Úspěch v žebříčcích je samozřejmě skvělý. Vždy jej oslavujeme, ale osobně se rankingy příliš nezabývám. Myslím, že to nedělá ani většina lídrů univerzit, neboť si uvědomujeme, že se kritéria mění. Pro nás je velice příjemné, že jsme se již poosmé umístili na prvním místě – svědčí to o našich špičkových zaměstnancích a studentech. Ale troufám si říci, že se to jednou změní, přesto věřím, že zůstaneme mezi nejlepšími univerzitami na světě, poněvadž to pomáhá přilákat opravdu dobré studenty a pracovníky,“ řekla rektorka Irene Tracyová.

Soutěžení v žebříčcích je veliké téma. A je to tak trochu vysokoškolský „folklór“. Během roku, nejběžněji na podzim, se objevují četné výsledky univerzitních žebříčků. Svět a veřejnost – akademická i laická – bývá zavalena zkratkami jako THE, QS, ARWU, BGU či CWTS a notně se lišícím pořadím. 

Aby toho nebylo málo, leckterý z globálních rankingů přišel v nedávných letech i s žebříčky parciálními – někde se hodnotí medicíny, techniky nebo jednotlivé obory anebo i taková poměrně hůře měřitelná věc, jako je „udržitelnost“. A pak ožívá ten zmíněný folklór – sociální sítě, mediální diskuze nebo komentáře srší debatou, jak jsou ty „české školy špatné, bídné a tak dále“, protože i staroslavné a slovutné Karlovo učení padá „až kamsi do třetí stovky“. Kritiky je zapotřebí, úsilí o zlepšení je nezbytné, ovšem následující text se snaží pro čtenáře nových a nových žebříčkových výsledků přidat též potřebný, méně zjevný kontext.

Žebříčkový megabyznys

Máme nějaký z rankingů sledovat víc, či míň? Co vypovídají o kvalitě škol? Pojďme si udělat krátký exkurz do žebříčkové smršti, zorientovat se. Univerzita Karlova si ještě donedávna analyzovala asi sedm žebříčků, aktuálně se zajímá především o pět klíčových, vybraných.

„V současné době detailněji sledujeme pět mezinárodních srovnání, a to žebříčky zařazené pod Academic Ranking of World Universities (ARWU), Times Higher Education World University Rankings (THE), QS World University Rankings (QS), Leiden Ranking (CWTS) a Best Global Universities (BGU). Tento výběr je dán kombinací různých faktorů, k nimž patří například délka existence, kde všechna uvedená srovnání existují deset či více let, dopad v národním i mezinárodním prostředí, různé zaměření a pojetí, kvalita zpracování či reflexe, kterou si z nich univerzita pro svou další činnost může odnést,“ řekl pro Forum Jiří Chvátal z Odboru analýz a strategií Rektorátu UK, jenž se problematikou rankingů léta zabývá.

Metodiky, přístupy i váha kritérií se liší, proto v nich školy nevycházejí stejně či podobně – rozptyl ve sledované pětici může být poměrně velký. Nejtradičnější a nejuznávanější z plejády globálních žebříčků jsou tři: THE, QS (oba existují od roku 2004) a o rok starší ARWU, jenž je znám i jako Šanghajský žebříček. Existují i další jako Tchajwanský žebříček či SCImago, ale třeba i časopis Nature připravuje Nature Index založený výhradně na vědeckém publikačním výkonu, který kromě komparace států umožňuje i řazení dle institucí.

O vědu se zajímají všechna srovnání (čerpají z databází Web of Science, Scopus a dalších), ale k tomu přidávají další kritéria jako studium (počty pedagogů na studenta), internacionalizaci (podíl zahraničních studentů a profesorů), sbírají data od škol samotných a konají i anketní šetření (reputace), zajímá je počet nobelistů, oceněných vědců, vnější spolupráce a příjmy ze smluvního výzkumu a podobně. Zde je nutné upozornit, že žebříčky jsou vždy jen orientační – nedokáží objektivně zhodnotit kvalitu celé univerzity, k čemuž se dostaneme v závěru.

O čem umístění vypovídá

Další důležité upozornění: na světě existuje dle různých odhadů kolem 23 až 25 tisíc (anebo dokonce ještě víc) vysokých škol, univerzit a polytechnik, takže být „někde v první tisícovce“ protříděných škol není taková hanba, jak často zaznívá. Ale: nemůže to být výmluva, nahoru a výše – blíže Caltechu, Harvardu, MIT a tandemu Oxbridge by chtěl snad každý, komu na kvalitě ve školství záleží! Umístit se v žebříčcích zmíněné pětice je každopádně dokladem, že daná škola už není v univerzitním světě „no-name“, bezejmenná, mimo záběr a zájem světa. Už je vidět. Mimochodem: jen v Indii je oficiálně 1114 vysokých škol. A nyní pro srovnání, kolika institucím daná pětice žebříčků přikládá „vážnost“, uděluje jim získané pořadí:

Pokud se tedy školy umístí mezi prvními dvěma až třemi tisíci, prošly již nějakým sítem – projevily zájem o měření, dodávají data, překročily minimální počet sledovaných vědeckých publikací nebo si jich analytici všímají. Sledují je. Být na očích a v top žebříčcích, které – jak dobře víme – bývají notně medializované, není na škodu, pro univerzity to bývá slušné PR. To není samoúčelné: přitahuje zájem studujících, doktorandů, pedagožek, pedagogů, vědkyň, vědců i dalších pracovníků. Buduje se tak renomé, jméno.

Dají se snad vysledovat nějaké obecnější trendy? Jak se žebříčky vyvíjejí? „Co se týká trendů v oblasti mezinárodních žebříčků, tendencemi, které jsou pro uvedená srovnání společné, jsou zahrnování vyššího počtu vysokých škol a průběžné úpravy kvality zpracování. V případě těch žebříčků, které sledují nejen vědu a výzkum, je v posledních letech patrné rozšiřování oblastí činnosti vysokých škol, které jsou předmětem porovnávání, ať již v podobě nových ukazatelů stávajícího institucionálního žebříčku či samostatného žebříčku, kde nejvýraznějším příkladem je udržitelnost, tedy jak vysoké školy přispívají k naplňování Cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů,“ vysvětluje rektorátní analytik Chvátal. Jedním z mnoha příkladů budiž i UI Greenmetric World University Ranking, který se od roku 2010 zaměřuje na udržitelnost a ekologické přístupy škol (hodnotí 1185 institucí z 84 zemí).

Metodiky se mění, zpřesňují, proměňují se jejich váhy. „K výraznějším úpravám metodiky dochází v případě etablovaných srovnání v intervalu několika let, přičemž se odvíjejí právě od rozšiřování hodnocených oblastí, respektive v případě těch oblastí, jež jsou součástí příslušného žebříčku po řadu let, od nalezení jiné metriky, která řeší některá slabá místa té dosavadní, kde příkladem může být loňská změna toho, jak jsou v žebříčku THE World University Rankings hodnoceny citační ohlasy,“ doplňuje Chvátal. Není od věci podívat se, jak si v pětici zmíněných žebříčků vede Univerzita Karlova a její partneři v alianci 4EU+:

Ať již si o vypovídací hodnotě jednotlivých rankingů myslíme cokoliv, nebude náhodou, že v klubu 4EU+ opakovaně exceluje Kodaňská univerzita spolu s Heidelbergem a pařížskou Sorbonnou. Karlovka spolu s Varšavskou univerzitou patří v pětici zmíněných rankingů k nejlepším školám postsocialistické střední a východní Evropy, nicméně spolupráce s lépe hodnocenými kolegy jim dává možnost ke zlepšení, radám, partnerstvím i cestám vpřed.

Jak si vedou české vysoké školy

Když už víme, jak si stojí UK v pěti žebříčích (a ve srovnání s partnerskými univerzitami), sluší se podívat na celý peloton českých soutěžících. V České republice je v současnosti 26 veřejných vysokých škol, dvě státní a desítky institucí soukromých. Nejvíce českých škol se dostalo do rankingu THE (18), dále QS (16), BGU (13), CWTS (9) a logicky nejméně do tisícovky ARWU (6).

Ve všech pěti zde zmíněných hlavních pořadích je nejlepší univerzitou v zemi Univerzita Karlova a ve všech patří „Masaryčce“ stříbrná pozice. Nejlépe je ve čtvrté světové stovce. Každý žebříček ještě zahrnul do své edice z Česka tyto školy: nenápadnou Českou zemědělskou univerzitu, Univerzitu Palackého, Vysoké učení technické a České vysoké učení technické. Nejvíce škol, hned osmnáct z tuzemska, se dostalo do nejobsáhlejšího Times Higher Education.

V Šanghajském žebříčku, v ARWU, sítem první tisícovky prošlo těchto šest českých univerzit:

Další z velké trojky, Quacquarelli Symonds (QS), obsáhl šestnáct českých vysokých škol:

Do přehledu US News Best Global Universities (BGU) se zařadilo třináct českých vejšek:

Nejlepší umístění zaznamenala Karlovka v Leidenském žebříčku (CWTS), kde je devět škol:

Leccos ukazují, ale berme je opatrně

Dostat se do elitního světového klubu potěší. Zatímco silné a velké univerzity vzhlížejí k první stovce či maximálně top 500 nejlepších, menší a regionální vysoké školy jsou v globální konkurenci, kde extrémně posiluje zejména Čína, vděčné alespoň za zmínku.

Které rankingy jsou vypovídající, které o poznání méně? Případně: Je v nich věda a výzkum hodnocena objektivně, co je kde jak zkresleno? „U rankingů je zásadní, k čemu je používáme a jaké informace si z nich bereme. Ty nejvýznamnější, tedy THE, QS a ARWU, se ve velké části překrývají a jde primárně o kombinaci bibliometrizovatelných údajů a ,pověsti´, což samozřejmě nese určité komplikace a nedokonalou reprezentativnost. Pro mě osobně není až tak důležité umístění jako takové, ale co říkají detaily a trendy pro konkrétní instituci, ať už v kontextu globálním, evropském, nebo více lokálním. A nakonec neříkají nic překvapivého,“ řekl magazínu Forum Ladislav Krištoufek, prorektor UK pro vědeckou a tvůrčí činnost.

Zdůrazňuje dvě věci. „Zaprvé: mezinárodně uznávaná univerzita musí být výrazná a aktivní na alespoň evropské úrovni. To je časově a finančně náročné a na první pohled nenese viditelné, hmatatelné výsledky. A pro vysoké školy z bývalého východního bloku je to samozřejmě o to těžší, protože ta desetiletí vytržení jednoduše ,neodpářete´. I když jsme již třicet let členy ,Západu´, pomyslnou kotvu si s sebou táhneme pořád. Jako Univerzitě Karlově se nám toto, z mého pohledu, daří a máme vysoké ambice. Zadruhé: z bibliometrických údajů se významně pracuje s citacemi, ať už formou specifických citačních metrik či skrze bonifikace Highly Cited Researchers společnosti Clarivate (provozovatel Web of Science). To je v českém prostředí nestandardní a nezvyklé. Vidím to ale spíše jako problém českého prostředí než problém rankingů,“ říká prorektor Krištoufek, jenž je sám vysoce citovaným ekonomem – jako jeden ze sedmi Čechů figuruje v rankingu 7125 vědců s top ohlasem.

Kromě obecných, řekněme univerzálních žebříčků univerzit, vznikají i „odnože“ s oborovými či jinak parciálními výřezy. Jestliže nahlédneme do aktuálního QS, zjistíme, že z oborů na Univerzitě Karlově patří do světové špičky tradičně geografie anebo matematika, k dobře hodnoceným patří anglistika, historie, lingvistika, filozofie, farmacie či ekonomie. V loni zveřejněném žebříčku Global Ranking of Academic Subjects z portfolia ARWU excelovala UK ve fyzice (světově 101. až 150. místo), ekologii či klinické medicíně, v oboru ekonomie obsadila globálně 151. až 200. pozici. Bodovala i v chemii, biologii anebo farmacii.

Při té příležitosti však prorektor Krištoufek v říjnu uvedl: „S interpretací oborových žebříčků se musí nakládat ještě opatrněji než s žebříčky za vysoké školy obecně. V mnoha případech pracujeme s malými čísly, která mohou způsobit vysokou volatilitu umístění v čase, případně vůbec zařazení či nezařazení do žebříčku pro daný rok. Je dobré sledovat hlavně trendy a srovnání s podobnými typy škol, či zkoumat detail metodiky a její implikace, a jak je to pro nás či celý systém českého vysokého školství relevantní. Je také třeba ubránit se pokušení srovnávat umístění jednotlivých oborů mezi sebou, protože každý obor má různý počet zařazených škol, malá čísla hrají různou roli a celkově to mohou být a často jsou velmi heterogenní skupiny. Platí tedy otřepané: žebříčky mohou být dobrým sluhou, ale špatným pánem, a v případě těch oborových je to třeba zdůraznit ještě více,” sdělil v komuniké UK.

Těžké srovnání... i s kiksy

Ostražitost se vyplácí. V roce 2016 upozornily Lidové noviny na chybný žebříček THE, který hodnotil osmistovku „nejlepších univerzit světa“. Do výběru se překvapivě dostalo hned devět českých škol, přičemž Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava přeskočila tradičního premianta a jediného tuzemského zástupce v Top 400 – Univerzitu Karlovu!

Bob Kartous ze společnosti EDUin se pak tehdy přimlouval, aby se Češi neupínali k těmto „hitparádám“, neboť jsou šity na míru anglosaskému světu: předně USA, Velké Británii a technickým oborům. „Ani sebelépe zkonstruovaný soubor kritérií nemůže dát smysluplný výsledek, pouze odrazí mocenské postavení,“ uvedl Kartous, podle nějž bychom se měli zaměřit na reálné cíle – sociální a kulturní rozvoj, bez závodění (Lidové noviny 12. října 2016).

A sociolog Ivo Možný, dnes již zesnulý, trefně vyzýval, že se máme srovnávat, ale... nahoru. „Naučili jsme se srovnávat s těmi, kdož jsou na tom ještě hůř. Na světě je možná opravdu 26 tisíc ,horších' univerzit. Tento způsob porovnávání nám pomáhal zachovat si důstojnost v těžkých časech. Jeví se mi, že v našem univerzitním světě tak docela neskončily,“ psal Možný a volal po větších ambicích: po vzhlížení ke Kodani, Lovani či Oslu (Lidové noviny 20. října 2016).

Díl pravdy měli oba. Univerzitní rankingy, které užívají různou metodologii, zdrojová data a měří natolik odlišné věci jako výuku, spolupráci s průmyslem i výzkum, se již staly doslova byznysem sui generis; stojí za nimi korporace Thomson Reuters, Quacquarelli Symonds, Clarivate a významná vydavatelství. Silné univerzity mívají celá oddělení, která se věnují jen benchmarkingu a „optimalizaci“ výstupů, aby je co nejlépe zúročily v daných kritériích a také v postupu na přední příčky. To české školy vesměs podceňovaly; nehledě na to, že prohánět absolutní elitu v první dvacítce i padesátce je prostě nereálné – a nejspíše navždy i bude.

Miliardu dolarů za top 100

Proč? Je to opravdu drahá soutěž. Jen pro další pochopení kontextu. Tam, kde má Česko nám již známé jednotky zástupců v prvních pár tisícovkách škol, tvrdě (a opravdu tvrdě) soutěží americké, čínské či britské instituce. Vezměme třeba jen žebříček BGU s hodnocenými 2165 školami: z nich je 280 amerických a 338 čínských! Češi jim konkurují třinácti účastníky.

„Musím říci, že při současném způsobu a výši financování českých vysokých škol máme v poměřování se zahraničím zřejmě nepřekročitelné limity. Podle našich hrubých odhadů by proniknutí mezi stovku nejlepších univerzit světa v horizontu deseti let vyžadovalo investici v řádu jedné miliardy dolarů nad rámec stávajících prostředků,“ říkal už před lety Jaroslav Miller, emeritní rektor Univerzity Palackého, jenž nyní působí v roli náměstka na ministerstvu školství.

Ano, koukat bychom se měli vzhůru, na Západ a do světa, ale přece jen: realisticky. Dnešní věda (stěžejní kritérium většiny žebříčků) je ukrutně drahá. Mnohonásobný vítěz rankingu z Timesů, kalifornský Caltech, provozuje s NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL), kterou známe i ze sci-fi filmu Marťan. A jen za ni ročně utratí takřka dvojnásobek rozpočtu všech 26 českých veřejných vysokých škol! Jistě, je to extrém, ale pomíjet tento pravý finanční rozměr zkrátka nejde; i kvůli penězům je s maličkým Caltechem spjato přes čtyři desítky nobelistů.

Inspirovat se musíme u lepších. Ovšem s vědomím, že posun do čela žebříčku není jenom o úsilí, inteligenci, ale i rozumně vynaložených penězích. Kodaňská univerzita, v žebříčku ARWU na parádní 32. příčce, mívá roční rozpočet přibližně srovnatelný s rozpočtem, který jde na rozvoj celého českého vysokého školství. K tomu poznámka: z čistého počítání, kolik které země v jakých žebříčcích mají, zaujme dosti omezený počet skandinávských škol v pětici rankingů, dokonce méně než u českých institucí, ale daleko vyšší umístění zahrnutých institucí. Nabízí se kacířská otázka, zda netříští české prostředí celkovou podporu do příliš mnoha subjektů: veřejných vysokých škol, resortních a veřejných výzkumných institucí?

Sílící mezinárodní konkurence

K obecnému pohoršení, které vždy na sociálních sítích zavládne, když se české univerzity „ostudně“ objeví až někde ve třetí či čtvrté stovce, pár slov: konkurence je opravdu čím dál silnější a tvrdší – vzhůru se derou čínské univerzity (v ARWU jich je 214, kdežto amerických „jen“ 187), nové arabské ústavy tlačí nahoru i mocní šejkové, kteří si najímají cizí vědce – i proto v QS najdeme už šestnáct saúdských škol a jedenáct ze Spojených arabských emirátů.

Jsou to navíc světové žebříčky, ne poměřování se jen s dominantní Amerikou, Velkou Británií a západní Evropou. České univerzity musejí zákonitě přidat, nabídnout skutečně mezinárodní prostředí (když jsme z pražského učení vyhnali Němce v roce 1409 a 1882 jej i počeštili), vytěsnit pověstný inbreeding a sázet na podporu excelentní vědy, nikoliv průměrnosti.

Co čekat od žebříčků? Jak je číst? „Přestože na žebříčky většina odborníků žehrá, jsou zde, budou vydávány i dále a je třeba s nimi pracovat. I ti, kteří je kritizují, je zároveň pečlivě sledují, a případná kritika je i někdy úměrná umístění domovské instituce... Pokud jsou ale využívány s nadhledem a promyšleně, jsou mezinárodní žebříčky zajímavé, neboť umožňují srovnání. Velmi nebezpečné však je, jsou-li výsledky interpretovány zjednodušeně a jsou-li jednoznačně spojovány s kvalitou. O té žebříčky vypovídají omezeně, často se jedná spíše o reputaci nebo čisté PR,“ uváděl již kdysi interní materiál z rektorátu Univerzity Karlovy.

Ani staroslavná univerzita, jak si UK říká, nemůže ustrnout. Nejen žebříčky ji mohou navést, co a kde zlepšit, aby o ní vědělo více zahraničních studentů, kteří si zvolí kupříkladu geografii či botaniku v Praze. Je to zásadní nástroj propagace. „I díky zapojení do aliance 4EU+ víme, jak a v čem se můžeme zlepšovat. Ostatně myslím, že to může být dobré navedení pro strategická rozhodnutí, kdy se efekt pochopitelně projeví až za několik měsíců anebo spíše let,“ míní Martin Vlach, prorektor UK pro vnější vztahy.

Sám žebříčky nijak nepřeceňuje, jde podle něj o komplexní problematiku, do které se promítá nespočet aspektů – kupříkladu v udržitelnosti mohou mít výhodu mladé školy se zcela novými kampusy, protože tradiční školy, jako je Karlovka, mívají desítky historických budov, i památkově chráněných.

„Přebor střední Evropy“

Hlavní žebříčkovou sezónou bývá podzim. Regionu „střední Evropy“ bezkonkurenčně vládnou Němci s pěti a více desítkami univerzit v přehledech – a většinou i daleko v popředí před zbytkem regionu. Některé atakují první světovou třicítku či padesátku. Češi si vlastně nevedou v absolutních počtech škol až tak špatně, porovnáme-li je s dalšími zeměmi oblasti.

Za zvláštní zmínku stojí Bulharsko, které jako by rezignovalo na jakoukoliv „soutěž“ – v obsáhlém rankingu THE má jen tři své univerzity, v QS jedinou a v BGU toliko dvě:

Ve světovém kontextu nijak nevyniká ani Slovensko (nejlepší Univerzita Komenského v Bratislavě je třeba dle THE na 1000. až 1200. místě), polský Krakov i Varšava jsou na 601. až 800. místě v témže žebříčku, přičemž výrazně „lepší“ je maďarská Semmelweisova univerzita (251. až 300.), jež se od roku 1769 specializuje na medicínu. V oblasti „CEE“ bodují Rakušané: Vídeň je světově 119. a v první třístovce THE má pět škol! Další čtyři zde uváděné žebříčky kladou univerzity těchto zemí logicky na jiná místa, ale trend je podobný.

A Utrecht končí, nejede v tom

Univerzitních rankingů (a metodik) je věru plno. Vědci, akademičtí hodnostáři, sociologové vzdělávání či scientometři k nim mají řadu výtek, jak moc a v čem jsou zkreslené. Pár škol to nedávno vyjádřilo jasně.

Utrechtská univerzita v Nizozemsku nepatří k těm nejznámnějším, ale loni v létě sáhla k překvapivému kroku, který hodně rezonoval v akademickém prostředí. A na sociálních sítích, samozřejmě. Universiteit Utrecht, jež tradičně bodovala i v řadě oficiálních žebříčků (v ARWU byla i 52. nejlepší na světě a podle THE je 66. globálně), oznámila, že už se těchto hodnocení nehodlá účastnit!

Důvody? Je to prý příliš zatěžující a stresující věc, rankingem nelze zahrnout souhrnnou kvalitu školu a metodika, jíž firmy sestavující žebříčky užívají, je sporná, uvedl Utrecht loni v září. K této iniciativě se přidalo zatím dalších patnáct škol, a ne vždy jsou to nějaká „béčka“ – v klubu rankingových odmítačů jsou například i zavedené britské Keele University anebo Loughborough University. A ptají se i další instituce. Má tohle „předhánění se“ ještě smysl? Neohýbá to vzdělávání a vědu?

 

Autor: Martin Rychlík 

Foto: Vladimír Šigut, Martin Rychlík 

Zdroj: Univerzita Karlova

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.