Co (ne)můžeme očekávat od nové vlády ve vědě a výzkumu

Daniel Münich ve svém rozsáhlém příspěvku komentuje všechny body koaliční smlouvy v části Vysoké školy, věda, výzkum a inovace. Já přidám svůj pohled na tři z mého hlediska nejdůležitější body, které svědčí o tom, že autoři smlouvy nemají o této oblasti potřebné znalosti.

Koaliční smlouva: Na základě předem stanovených kritérií podpoříme vybrané instituce v jejich snaze o excelenci. Budou z nich špičkové výzkumné univerzity a vědecká pracoviště se zabezpečeným dlouhodobým institucionálním financováním jejich rozvoje.

Pokud vláda opravdu chce, aby u nás vznikly „špičkové výzkumné univerzity a vědecká pracoviště“, je zabezpečení jejich „dlouhodobého institucionálního financování“ jedinou správnou cestou. Tento bohulibý záměr je ovšem v rozporu s dalším bodem koaliční smlouvy.

Koaliční smlouva: Zvýšíme finanční alokace na grantovou podporu základního výzkumu.

Jednak je jasné, že na současné zvýšení výdajů na institucionální financování výzkumných organizací i na grantovou podporu základního výzkumu nebudou prostředky. A právě u základního výzkumu je třeba zvýšit institucionální a nikoliv grantovou podporu – tu je třeba naopak omezit. Důvod je jasný, pokud ředitelé ústavů Akademie věd a rektoři a děkani vysokých škol nebudou mít dostatek institucionální podpory, aby oni a panely grantovek rozhodovali o tom, jaký výzkum se v jejich institucích bude provádět, nikdy se na úroveň ústavů Společnosti Maxe Plancka či ETH Curych nedostaneme. Mantra, že vysoutěžené prostředky jsou lepší než institucionální, je zcela mylná a vede k fragmentaci výzkumu. Ale u nás je hluboce zakořeněná, bohužel i mezi samotnými vědci.

Druhá poznámka se týká praktické stránky výše citovaného záměru „podpořit vybrané instituce“. Jediný způsob, jak to provést, je navýšit institucionální podporu výzkumu v kapitolách státního rozpočtu MŠMT a Akademie věd, které jsou poskytovatelé podpory výzkumu na vysokých školách a v ústavech Akademie věd, případně i v dalších kapitolách státního rozpočtu. Tito poskytovatelé pak rozhodnou, jak toto navýšení rozdělit mezi jednotlivé vysoké školy a ústavy Akademie věd, a vysoké školy dále na jednotlivé fakulty. Do toho se vláda už míchat nemůže.

Pokud by vláda chtěla vytvořit skutečně elitní vědecko-technologickou instituci ala Weizmann Institute of Science v Izraeli, mohla by si vzít příklad z rakouského Institute of Science and Technology u Vídně. Bylo by to vítané, ale je to běh na dlouhou trať.

Koaliční smlouva: Posílíme Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Pod její koordinací sjednotíme procesní pravidla národních dotačních programů tak, aby hodnocení přihlášek vždy odpovídalo standardům vyspělých evropských zemí.

Snaha „sjednotit pravidla národních dotačních programů“ pramení z neznalosti, jak programy fungují, a je typickou ukázkou úřednického myšlení. Procesní pravidla GA ČR, TA ČR i třeba MPO, jsou v globálu stejná, ale v detailech přirozeně různá podle zaměření programů. A žádný „standard vyspělých evropských zemí“ v hodnocení přihlášek neexistuje, to je jen další mýtus.

Pokud jde o úmysl posílit Radu pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), naskýtá se přirozeně otázka, zda, resp. jak, tento úmysl souvisí s tím, že ministryní pro vědu a výzkum má být poslankyně TOP09 Helena Langšádlová. Tato dlouholetá členka a poslankyně KDU-ČSL a následně i TOP09 o vědě a výzkumu mnoho neví, jak připomněl v Posledním slově O vědě nic nevědouc v Lidových novinách 18. 11. bývalý člen RVVI a ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR Karel Oliva, ale jak uvidíme, nemusí to být nutně na škodu.

Předně je třeba připomenout, že paní ministryně žádné ministerstvo řídit nebude, protože žádné nevznikne. Její hlavní role jako členky vlády bude předsedat zmíněné RVVI. Podle zákona č. 130/2002 Sb. je sice RVVI poradní a odborný orgán vlády, ale předsedat mu musí člen vlády, nikoliv ovšem nutně premiér. V nedávné minulosti byli předsedy RVVI skoro všichni premiéři, Topolánek, Fischer, Nečas, Rusnok a Babiš, ale v Sobotkově vládě předsedal RVVI „vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace“ Pavel Bělobrádek. A ten měl k vědě a výzkumu stejně daleko/blízko jako paní Langšádlová a funkce vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace vznikla ze stejných důvodů jako nyní funkce ministryně pro vědu a výzkum: bylo potřeba vytvořit další místo člena vlády pro předsedu KDU-ČSL, aby tato koaliční strana měla tři místa ve vládě, jak si vyjednala. Ministerstva zemědělství a kultur, obsadili odborně zdatnější členové KDU-ČSL Marián Jurečka a Daniel Herman.

Všeobecně panuje názor, že je vhodné, aby premiér byl předsedou RVVI, protože věda tak bude mít větší zastání, ale tak to nefunguje. Premiér nemůže kopat jen za VaVaI, jeho starostí je, aby celý rozpočet byl vhodně členěn a ani „opravdoví“ ministři, který řídí jednotlivá ministerstva, nemohou být kompetentními a nestrannými předsedy RVVI. Je proto dobře, že člen vlády bude osoba, která není pověřená řízením nějakého ministerstva. V tomto smyslu bude pozice Langšádlové jako ministryně bez portfeje stejná, jako byla pozice Bělobrádka jako vicepremiéra bez portfeje v Sobotkově vládě. Specifikace „pro vědu, výzkum a inovace“, resp. „pro vědu a výzkum“ jsou čistě interní věcí vlády, ve jmenovacích dekretech uvedena nejsou. Na hradním webu je například informace:

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval ve středu dne 29. ledna 2014 na Pražském hradě podle čl. 68 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, na návrh předsedy vlády Bohuslava Sobotky ostatní členy vlády a pověřil je řízením ministerstev. Nově jmenovaní členové vlády:

pan Andrej Babiš, místopředseda vlády a ministr pověřený řízením Ministerstva financí

pan Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády

pan Lubomír Zaorálek, ministr pověřený řízením Ministerstva zahraničních věcí
pak další ministři a nakonec

pan Jiří Dienstbier, ministr

Jak to bylo za Bělobrádka

Při úvahách, čím a jak by mohla nová ministryně svou roli naplnit, je dobré připomenout, že na organizaci a financování výzkumu a vývoje v ČR se od roku 2009 podílejí tři orgány:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (konkrétně Sekce pro vědu, výzkum a vysoké školy), které je podle § 7, odst. (1) kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., ústředním orgánem státní správy pro …vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti…

Role ústředního správního úřadu odpovědného za výzkum a vývoj v klíčových záležitostech je ovšem v § 35 zákona č. 130/2002 Sb. přenesena na RVVI, tedy na „odborný a poradní orgán vlády“ pro oblast VaVaI. Tomu jsou tak uloženy mnohé vysloveně exekutivní funkce, z nichž nejdůležitější a velmi náročné jsou:

• zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací,
  
• návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení podle § 5a,

Přitom všichni členové RVVI mají svá civilní a náročná povolání a během uplynulých 20 let byla obvykle zhruba polovina jejích členů vrcholnými představiteli hlavních sektorů výzkumu a vývoje u nás: vysokých škol, Akademie věd a podnikatelských organizací. Orgán složený z převážné části z představitelů zájmových skupin, které prostředky na výzkum a vývoj samy čerpají, tak také rozhoduje o jejich rozdělení. To je světový unikát a typická nefunkční „česká cesta“. Tato důležitá změna se do zákona dostala zákonem č. 110/2009 Sb., který zavedl do zákona č. 130/2002 Sb. také nechvalně známý, dnes již mrtvý „kafemlejnek“.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), jež je podle zákona č. 130/2002 Sb. „odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací“.

Odbor RVVI na Úřadu vlády

Po nástupu Bělobrádka do funkce vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace a předsedy RVVI po volbách v roce 2013 se Odbor RRVI na Úřadu vlády přeměnil na Sekci pro vědu, výzkum a inovace (SVVI), která byla podřízena přímo Bělobrádkovi. To bylo přirozené, každý ministr musí mít svůj úřad, a kdo nemá ministerstvo, tomu se nějaký úřad vytvoří na Úřadu vlády.

SVVI řídil z pozice „náměstka místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace“ Arnošt Marks, absolvent Přírodovědecké fakulty UK, který studoval i v Anglii a měl zkušenosti z působení v akademických institucích (CEITEC), poradenských společnostech (Delloite CZ) i na ministerstvu pro místní rozvoj. Pod jeho vedením SVVI velmi rychle začala hrát v oblasti VaVaI hlavní roli. Marks byl jmenován i místopředsedou RVVI a z této pozice ji velmi autoritativně řídil. To by nebylo v principu nic špatného, kdyby byla role, tj. kompetence a odpovědnost SVVI a vicepremiéra pro VaVaI, zakotvena v nějaké naší právní normě, tak aby RVVI mohla fungovat jako skutečný poradní orgán a nemusela suplovat činnost vládní instituce. Žádná taková norma ovšem neexistovala a neexistuje a Bělobrádek, resp. Marks, své kompetence odvozovali výlučně z pozic předsedy a místopředsedy RVVI.

V Bělobrádkově SVVI proto brzy vznikla myšlenka přetvořit ji na skutečné Ministerstvo pro vědu a výzkum. Představy o jeho kompetencích byly různé, ale nakonec dokonvergovaly do formy malého ministerstva, které by jako vládní orgán dělalo zhruba to, co dělala RVVI jako poradní orgán. Nový zákon kromě důslednějšího napojení naší legislativy v oblasti VaVaI na unijní právní normy, především Nařízení EU 651/2014, obsahoval několik důležitých změn ve státní správě výzkumu, vývoje a inovací, a to především:

• Po vzoru německé Wissenschaftsrat zřizoval Vědeckou radu České republiky jako nezávislý poradní a expertní orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací.
• Zřizoval Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy, odpovědný za oblast výzkumu a vývoje, národní politiku výzkumu, vývoje a inovací a mezinárodní spolupráci v těchto oblastech. Ministerstvo převzalo zodpovědnost za všechny činnosti, které dosud plnila RVVI.
• Organizační uspořádání (tj. zřizovatelé) a způsob financování (tj. poskytovatelé) výzkumných institucí zůstaly nezměněny, pouze se ministerstvo stalo nadřízeným správním orgánem Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky. Ty měly zůstat organizačními složkami státu, ale ministerstvo mělo schvalovat jejich statut a koncepci poskytovaní podpory výzkumu, vývoje a inovací.
• Místo RVVI měly být na ministerstvu zřízeny dva poradní orgány: grémium poskytovatelů a grémium příjemců podpory.

Podle mého názoru byly tyto změny rozumné a posunuly by správu oblasti vědy a výzkumu ke standardnějšímu uspořádání. V létě 2017 Bělobrádek předložil do vlády paragrafované znění nového zákona, ale ta ho nestačila ani projednat, takže spadl pod stůl. Po nástupu do funkce premiéra a předsedy RVVI v lednu 2018 Babiš celou SVVI zrušil a ponechal jen Odbor podpory RVVI se dvěma odděleními, analýz VVI a hodnocení výzkumných organizací a situace se tak vrátila do doby před rokem 2014.

Šance pro Helenu Langšádlovou

Helena Langšádlová si jako první věc bude muset na Úřadu vlády vytvořit podobnou strukturu, jako měl Bělobrádek, a naplnit ji kompetentními lidmi, protože organizaci a financování vědy, výzkumu a inovací a s tím spojeným problémům nerozumí. O tom svědčí i její dosavadní vyjádření k tomu, co považuje za své priority, například na svém Facebooku z 19. 11.

Abychom mohli mít oblast vědy a výzkumu na špičkové úrovni, je nutné, aby finance do této oblasti byly dostatečné a co nejefektivněji vynakládané. Proto mezi mými prioritami ve vládě bude udržet v tuto chvíli podíl celkových výdajů na výzkum a vývoj na 2 % HDP a postupně zvyšovat. Kromě toho jsou mými prioritami:

• podpora a motivace mladých vědců
  
• snížení byrokracie
  
• sladění profesního a rodinného života rodičů pracujících ve vědě
  
• zákon, který upraví spolupráci mezi výzkumnými institucemi a soukromými subjekty
  
• koordinace napříč ministerstvy, které mají vlastní programy pro vědu a výzkum
  
• podmínky pro zapojení vyššího objemu soukromých zdrojů do vědy a výzkumu
  
• vyšší využívání komunitárních zdrojů
  
• podpora výzkumu zaměřeného na řešení společenských výzev v oblasti bezpečnosti

což jsou až na zmíněný zákon jen obecné, všeobecně přijímané fráze. Zformulovat a prosadit nový zákon o spolupráci mezi výzkumnými institucemi a soukromými subjekty bude naopak velmi netriviální a zdlouhavé. Dobrá politička si svou neznalost prostředí vědy a výzkumu přizná a takové lidi najde. Bude také velmi záležet na tom, zda se do záležitostí vědy a výzkumu bude snažit zasahovat Petr Fiala, který má k VaVaI blízko. A samozřejmě koho vláda najmenuje do RVVI.

První věc, kterou bude muset nová ministryně řešit, je rozpočet na VaVaI na příští rok, protože několik měsíců bude rozpočtové provizorium a návrh výdajů státního rozpočtu na VaVaI na rok 2022, který schválila stávající RVVI a který byl zabudován do návrhu celého státního rozpočtu, který schválila vláda, se bude jistě znova projednávat.

Dále bude třeba co nejdříve vyřešit osud dědictví po Babišovi v oblasti VaVaI, především jak se nová vláda postaví k Babišově vlajkové lodi v této oblasti, Inovační strategii České republiky 2019-2030 s ambiciózním podtitulkem Czech Republic The Country For The Future. Činnost v rámci této iniciativy se rozjela v roce 2019, ale Covid ji brzy výrazně zbrzdil. Nová vláda tuto iniciativu, s níž Babiš jezdil po světě, dost dobře nemůže ignorovat ani ji škrtem pera zrušit. Další Babišovo dítě představuje Český onkologicky institut, který by měl sloužit i výzkumu a na nějž má jít z peněz Národního plánu obnovy (NPO) celkem sedm miliard. Přímo na výzkum by z NPO mělo jít 13,5 miliardy, z toho pět miliard na projekty spravované MŠMT a 8,5 miliardy na projekty spravovaní Ministerstvem průmyslu a obchodu. Nová vláda se bude jistě snažit využití cca 180 miliard z NPO, které naplánovala končící vláda, ovlivnit, a proto bude i v této oblasti postoj nové ministryně důležitý. Paní ministryně bude mít hodně práce.

Co v koaliční smlouvě chybí

Na konci svého blogu Daniel Münich uvádí seznam důležitých věcí, které podle jeho názoru v Koaliční smlouvě chybí. Se všemi souhlasím, ke dvěma mám poznámky.

Není tam také nic o úpravách pravidel vnitřního řízení vysokých škol, které by umožnily efektivnější řízení vysokých škol jako celku a snížily jejich vnitřní fragmentaci a tendence k uzavírání se.

Tento bod je klíčový, ale obávám se, že k tomu nebude mít vláda odvahu. Sám její předseda jako ministr školství v Nečasově vládě od 2. května 2012 do jejího konce… velmi rychle pod tlakem representace vysokých škol i jejich studentů opustil zásady věcného záměru nového zákona o vysokých školách, který vznikl na MŠMT v době jeho předchůdce Josefa Dobeše a který obsahoval právě to, po čem Daniel Münich trochu opatrně volá.

Asi opět zůstane nevyužita příležitost konečně odříznout profesury od prezidentského majestátu.

Tohle by naopak neměl být problém, stačí, když si Petr Fiala vzpomene na svůj vlastní pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který podal v listopadu 2015 a který zněl takto:

§ 73 včetně nadpisu zní:
㤠73
Jmenování profesorem

Profesorem pro určitý obor jmenuje rektor toho, kdo byl na jmenování profesorem navržen vědeckou radou nebo uměleckou radou vysoké školy v souladu s § 74.“.

přičemž paragraf 74 obsahuje popis procedury jmenovacího řízení. Vysoké školy ovšem tento pozměňovací návrh odmítly a poslanci neměli dost odvahy, aby pozměňovací návrh Petra Fialy schválili i proti jejich vůli. Uvidíme, zda tu vůli bude mít Fialova vláda.

Paní ministryně bude mít hodně práce a se sto dny na rozkoukání nemůže počítat.

 

Autor: Jiří Chýla