Díky výzkumu zabodovaly inovativní české firmy Contipro či Nafigate. Zapomínat ovšem nelze ani na kvasné technologie u výrobku v Česku nejslavnějšího: u piva!
Je to skvělý příběh, taková story amerického střihu. Začalo to ovšem v malém městečku na Orlickoústecku, ve východních Čechách. První zmínka o vsi jménem Liuental pochází z roku 1292, ale od roku 1544 se o ní psalo pod názvem „Dolnij Dobraucž“. Dnes v Dolní Dobrouči žije asi 2500 lidí. Nicméně právě tady, v hi-tech provozech firmy Contipro, se vyvíjí a vyrábějí biotechnologické produkty založené na „zázračné“ kyselině hyaluronové, jejímž předním světovým výrobcem holding už dávno je. Cílí však také na nanotechnologie.
Díky výzkumu vznikly na bázi hyaluronátu sodného různé léčivé látky určené k hojení ran, popálenin, poraněním rohovky či atrofiím kůže; firma sází i na hydrogely. Zvláště populární je užití kyseliny hyaluronové v kosmetice, hlavně u dámských krémů, neboť se užívá proti stárnutí pleti. Ostatně: tuto kyselinu máme všichni v těle, jen se z něj stárnutím vytrácí.
Dříve se sůl hyaluronanů – užitečná nejen pro hydrataci pokožky – získávala z kohoutích hřebínků nebo z očí tuňáků, ale vědci nalezli lepší způsob: získávají kyselinu z buněčných stěn bakterií. Contipro uvádí každý rok na trh tři nové produkty, má na kontě 82 patentů a každoročně – jako komerční podnik – vydává kolem patnáct impaktovaných vědeckých studií. Není ostatně divu: v maličké Dolní Dobrouči dnes pracuje 124 výzkumníků, kteří přispívají k úspěšnému byznysu. Contipro loni utržilo dle Hospodářských novin 625 milionů korun, meziročně téměř o pětinu víc. Firma je dlouhodobě zisková, většina zisku je ovšem hned reinvestována do výzkumu. „Z pohledu obratu je asi pět procent spojeno s produkty pro výživu, 45 procent je navázáno na kosmetický průmysl a padesát procent je spojeno s farmacií,“ řekl deníku Ondřej Jireš, marketingový ředitel Contipra. Velká očekávání mají v Dobrouči od zpracování kyseliny do nanovláken a následného tkaní do plátků. Při dotyku s tělem, vodou a dalším prostředím se vstřebají, přičemž mohou nést různé účinné látky.
Od Lyonu až ke kosmetice
Základem úspěchu je již zmíněná kyselina hyaluronová. V čem je tak zajímavá? „Není svou podstatou výjimečná. Máme ji úplně všude, lidské oko je jí vyplněno, stejně tak pupeční šňůra, je také v embryu,“ vysvětloval před pěti lety serveru Česká pozice Vladimír Velebný, ředitel a spoluzakladatel holdingu Contipro. „Jde však o látku s unikátními vlastnostmi a potenciálem, o kterou jsem se začal zajímat již v osmdesátých letech. Tehdy jsem na lékařské fakultě v Hradci Králové zjistil, že se svět ubírá zajímavým směrem a po roce 1990 jsme začali v Ústí nad Orlicí s její výrobou,“ zavzpomínalna firemní počátky Velebný.
Když dnes vstupujete do moderního areálu, asi pět kilometrů od Letohradu (a 180 kilometrů od Prahy), ani se nechce věřit, že původně šlo o firmičku s šesticí pracovníků. K Velebnému se po měsíci přidal Petr Pinkas. „Nebavilo mě pouze psát závěrečné práce, i když jsem měl publikace v dobrých časopisech. Chtěl jsem, aby se něco dělo. Chtěl jsem nejen zkoumat, ale i věci uskutečňovat,“ říká docent Velebný, jenž mezi lety 1983 a 1984 strávil půl roku v Paříži. Při přednášce v Lyonu zavítal do tamního Institutu kůže, kde byla část věnována základnímu výzkumu, ale také aplikacím. „Bylo to příkladné spojení. Říkal jsem si, že by to bylo možné i u nás. Ale tehdy (za socialismu) nebylo,“ dodal oceňovaný podnikatel.
Po zázračném roce 1989, kdy padly komunistické režimy, pak hned v únoru 1990 vznikl podnik s názvem CONnective TIssue PROducts čili Contipro. Deset let nato firma bodovala s veterinárním léčivem na klouby (Bonharen), v lednu 2004 přišel na trh úspěšný produkt humánní medicíny – a sice Hyiodine, jenž spojil výhody již známé kyseliny s komplexem jódu, aby se záhy ujal jako efektivní prostředek na léčbu vážných a chronických ran.
Oceňovaná a odpovědná firma
V červnu 2009 dostala společnost i významný „štempl kvality“: projekt výzkumného a vývojového centra pro lékařské nanobiotechnologie byl státní agenturou CzechInvest a Sdružením pro zahraniční investice (AFI) vyhodnocen „jako investice s největším inovačním potenciálem v ČR“. V říjnu 2012 představilo Contipro vlastní vyvinutý přístroj 4SPIN na produkci nanovlákenných materiálů pro tkáňové inženýrství či distribuci léčiv. Členka představenstva Zuzana Bubnová byla letos zařazena časopisem Forbes jako 85. mezi 100 nejvlivnějších žen v Česku, firma dle téhož zdroje chystá prodejní kanceláře v USA a Rusku.
Drtivá většina výroby – už nejen oné „magické“ kyseliny – totiž míří do světa, na export, a jak vedení firmy už léta opakuje, neustále přicházejí nabídky na investice či koupi podílu v holdingu. Selfmademan Velebný je ovšem ceněn i jako člověk podporující svůj region, kraj vzdálený větším metropolím. Proto v okolí Dobrouče vznikly podnikové byty, kde bydlí řada zahraničních pracovníků, kteří oceňují i cestu do práce na kole podél říčky Tichá Orlice. Firma si založila i vlastní vědecko-vzdělávací institut pro doktorandy, spolupracuje s univerzitami v Pardubicích či Olomouci a angažuje se též sedmým rokem v popularizaci přírodních věd pro střední školy (program Fybich podle „fyzika, biologie, chemie“), jak v říjnu připomněly Lidové noviny. A co víc: před rokem založila biotechnologická firma i základní školu v nedalekém Žamberku, kde už Contipro provozuje i mateřskou školku!
Jak využít olej z friťáků
Dobroučský příběh je výjimečný, ale úspěchy mají samozřejmě i další inovativní firmy s českým nápadem a kapitálem. Jednou z nich je třeba Nafigate Corporation, která rozvíjí biotechnologii jménem Hydal. Ta se zrodila v laboratořích Vysokého učení technického v Brně a díky bakteriím umožňuje výrobu biopolymeru (PHA) z použitého fritovacího oleje. Nafigate na jaře oznámila, že míří na americký trh, kde chce s partnery budovat továrnu.
„Očekáváme značný zájem o Hydal i vzhledem k tamnímu nadbytku použitého fritovacího oleje. Jeho spotřeba ve Spojených státech amerických každoročně roste o zhruba deset procent. Biotechnologie Hydal nabízí vhodné využití fritovacího oleje v době, kdy se zhoršují vyhlídky biopaliv v dopravě – vzhledem k rozvoji elektromobilů a relativně nízké ceně klasických pohonných hmot. Výsledný biopolymer PHA bude dále využit k výrobě bioplastů se širokým uplatněním od zemědělských folií po potravinářské obaly,“ uvedla v komuniké marketingová ředitelka Lenka Mynářová. „Vlády států i tamní velká města přijaly strategie podpory bezodpadových technologií. A právě takové nabízíme,“ dodala.
Hydal je první biotechnologií, jež dokáže v průmyslovém měřítku vyrábět biopolymery z odpadního oleje a neodebírat zdroje potravního řetězce, jako je tomu u konkurence, která zpracovává cukr, škrob nebo kukuřici. Podle společnosti, jež se prezentovala i v Číně, přínáší její koncept kombinaci několika výhod: jde o trend takzvané cirkulární ekonomiky (Circular Economy), kdy z odpadu vzniká biopolymer a bioplast, z něhož je možné vyrábět například zemědělské či potravinové fólie–takový bioplast se časem rozpadne na oxid uhličitý a vodu, a nezatíží přírodu. Celý výrobní systém je navíc prakticky bezodpadový. To, že nejde jen o humbuk, dokládá i cena Frost & Sullivan za nejlepší inovaci (2015), několik ocenění v Číně a dvojí uznání Seal of Excellence v programu Horizon 2020. Perspektivní technologii se dostalo též podpory od Technologické agentury ČR, jež financuje aplikovaný výzkum.
Řasové pivo jako bonus
Češi jsou ovšem experty i na zcela jiný biotechnologický výzkum, a to kvasné technologie, jež jsou potřebné pro tradiční český nápoj: pivo. Česká republika je významným exportérem piv a ležáků, přičemž Plzeňský prazdroj alias Pilsner Urquell dal i název celému jednomu typu „plzeňského“ piva. Kromě řady tuzemských pivovarů, které se zabývají vařením ivývojem, se na pivovarnický výzkum a vzdělávání expertů specializuje Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT). „Pivo máme fakt dobrý. V našem výzkumném minipivovaru si vaříme vlastního Lachouta – je to tradiční název znamenající pivo lahodné chuti. Zkoušíme i různé slady, chmelení, netradiční receptury a postupy, vařili jsme i pivo s přídavkem řas a další atypy. Myslím, že na technologických postech sládků v českých pivovarech a sladovnách jsou lidé především od nás... Někdy je to už rodinnou tradicí, takže jejich ,děti´ jdou studovat rovnou k nám,“ řekl Lidovým novinám rektor Karel Melzoch.
Autor: Martin Rychlík
Článek byl v anglické verzi zveřejněn na webu czech-research.com.
