Masarykově univerzitě byla zapsána slovní ochranná známka Evropské unie ve znění "CEITEC". Dosud bylo v Evropě chráněno jen logo CEITECu. Zápisu předcházel více než roční boj s majitelem jiné ochranné známky.
Průmyslové vzory, které vzniknou v rámci pracovněprávního vztahu, se řídí podobnými pravidly jako podnikové vynálezy. Ale v některých aspektech je situace poněkud odlišná.
Poměrně dost otazníků panuje ohledně odměny za "podnikový" vynález - tj. vynález, který byl podle ustanovení § 9 patentového zákona vytvořen k splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli. Týká se jak zaměstnanců obchodních korporací, tak i vysokých škol, veřejných výzkumných institucí nebo jiných typů právnických osob.
Vysoké školy, veřejné výzkumné instituce a malé a střední podniky mohou v rámci programu INOVACE žádat o podporu na zajištění ochrany průmyslového vlastnictví ve formě patentů, ochranných známek i užitných a průmyslových vzorů.
Samostatnými otázkami u původcovství vynálezu jsou vztahy studentů k vlastní vysoké škole či jinému vzdělávacímu zařízení nebo společníků obchodních společností k vlastní obchodní společnosti. Je zřejmé, že většinou nejde o vztahy pracovněprávní, ale na druhé straně není jasné, o jaké vztahy z pohledu technické tvůrčí činnosti jde, takže v praxi vzbuzují související otázky rozpaky a není zřejmé, jak se mají po právu řešit.
Významné zvláštnosti jsou spojeny s takzvanými "podnikovými vynálezy", tj. vynálezy, které byly podle ustanovení § 9 patentového zákona vytvořeny ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli. V těchto případech přechází právo na patent za dále uvedených podmínek na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Zde ale právní úprava v zásadě končí a ponechává řadu důležitých otázek otevřenou. Ukazuje se, že to má nepříznivé praktické dopady, neboť jde o právní úpravu příliš obecné povahy.
Podvodné dopisy, které se tváří jako výzva k prodloužení ochranné známky už řadu let dostávají soukromé firmy, veřejné instituce i státní úřady po celém světě. Ve skutečnosti se však jedná o podvod, cena za prodloužení ochrany je navíc neúměrně vysoká oproti skutečným poplatkům.
Vynálezecká činnost je poměrně složitou aktivitou a vyžaduje často interakci více osob. Proto může vzniknout otázka, kdo je vlastně skutečným původcem vynálezu a zda jich například může být více a za jakých podmínek.