Tento blog nebude jazykovědný, jak by se mohlo zdát z titulku – na to si jako „jazykozpytec amateur“ netroufnu. I když diskuse o tom, zda sousloví „chemička s fyzičkou“ znamená dvě dámy zabývající se přírodními vědami, jednu odbornici s dobrou fyzickou kondicí nebo pracovní vztah továrny s fyzikální odbornicí, by mohla být humorná.
Půjde ale spíše o zamyšlení nad významem pravidelných sportovních aktivit pro vědce.
Chůze a běh jsou (nebo alespoň byly) nejpřirozenějšími pohyby zvířete, které samo sebe hrdě nazvalo druhem homo sapiens sapiens či dokonce pánem tvorstva. Pohyb po dvou zadních končetinách nám nadělila evoluce nejen proto, abychom si uvolnili ruce pro „práci“, ale také pro efektivní pohyb. Chůze se zvyšující se rychlostí, frekvencí kroků přechází v klus a běh1 – ve sprintu sice člověk nemůže soupeřit třeba s kočkovitými šelmami, ale dá se tvrdit, že je přeborníkem ve vytrvalosti2. Učené studie tvrdí, že pralidé dokázali zvěř lovit tak, že ji uštvali, resp. „zavařili“ – uhnali k přehřátí a kolapsu. Oproti zvěři má člověk za běhu celkem dobré chlazení (díky absenci srsti) a také mnohé další anatomické výhody. Právě toto anatomické „vyladění“ člověka pro běh využívají propagátoři běhu (viz např. knihu „Zrozeni k běhu“3), podle kterých jde jen o to, „jak přehodíme vnitřní přepínač, který z nás udělá přirozené běžce, jimiž jsme kdysi bývali?“
Nebudu se ale raději pouštět hlouběji do těchto složitých anatomických, evolučních či etologických otázek. Pojďme se raději zamyslet nad tím, jaký je význam běhu a obecně sportu pro vědce. Na to, že duchovní a tělesná stránka člověka jsou provázány a obě se musí rozvíjet ve vzájemné harmonii, přišli lidé zřejmě brzy poté, co získali nějaký čas na lenošení a přemýšlení. Hlásá to řecká kalokagathia, sokolské „tužme se“ či „v zdravém těle zdravý duch“. Relevantnost těchto principů jistě není třeba moc dokazovat. Hlavní potíží při naplnění harmonie duševní a tělesné stránky u vědce může být nejspíše čas a vůle. Cvičení a trénování prostě zabere dost času, i když při něm lze promýšlet i pracovní problémy a přicházet na nové myšlenky. I já jsem dlouho sport zanedbával a změnila to až pandemie covidu. Od té doby jsem zvyšoval své dávky běhu, až do saturování časových možností. Během týdne není lehké najít čas – nejschůdnější se ukazuje dát si před obědem desítku nebo dvanáctku ... kilometrů běhu v okolí pracoviště nebo např. přeběhnout z jednání na jiné instituci zpět na pracoviště (zde je zásadní možnost vysprchování – prosím HR pracovníky, aby mysleli i na takové benefity). S přibývajícím výkonem pak musí každý běžec začít řešit „udržitelnost“, tedy jak zachovat zdraví a správně se stravovat. Prostě se začne více starat o své tělo, o ionty, proteiny, železo atd., což jistě působí blahodárně i na duševní výkon.
Prvotním popudem k volbě tématu běhu pro tento blog nebyl nadcházející slet sokolů, nýbrž čerstvý zážitek z účasti na štafetovém běhu RunLabeRun v týmu „Fyzici Zas Uhánějí“, tvořeném tuctem kolegyň a kolegů z FZU AV ČR, MFF UK a přátel. Trať dlouhá 380 km, rozdělená na 36 úseků byla pro mě velkou výzvou. Snaha nezklamat tým ze mě ve čtyřech úsecích dostala výkon, který by asi jinak nebyl možný. Svým způsobem lze takový štafetový závod, spočívající v přenesení malé GPS-krabičky z Krkonoš do Děčína, přirovnat k vědeckým projektům, kdy role jednotlivých pracovníků musí na sebe navazovat a zkombinovat se, aby bylo možné dosáhnout vytčeného cíle. I na Labi bylo nutno mít na předávce včas připraveného dalšího běžce, mezi běhy dobře odpočívat, optimálně se najíst a vyspat. Promyšlení všeho a příprava jsou základem úspěchu a zde náš tým přes výborný výsledek má ještě rezervy. Za sebe však musím konstatovat, že takové výzvy, jako půlnoční běh skoro 14 km, mi ukázaly, že mohu zvládnout i úkoly, do kterých bych se raději ve svém věku už nepouštěl.
Současný vědec musí, má-li v ostré konkurenci uspět, zvládat vedle svého oboru mnoho činností: být manažerem, účetním, spisovatelem projektových návrhů a článků, psychologem, vyjednavačem a tak dále. Podobně, jako Dan Stach říká, že vědec, který nepopularizuje, není plnohodnotným vědcem pro 21. století, troufnu si (s jistým odvážným zobecněním) tvrdit, že vědec, který nepečuje dostatečně o svoji tělesnou stránku, na to v delším časovém měřítku doplatí i ve svém vědeckém výkonu.
Přeji vám tedy během léta hodně pohybu – nemusí to být nutně běh, ale třeba cyklistika, plavání, lezení po horách. Hlavně je důležité nepolevit ani po dovolené a věnovat se sportu soustavně během celého roku. Navíc, tým „Fyzici Zas Uhánějí“ stále hledá další běžce pro rozšíření týmu před dalšími výzvami!
Autor: Jan Valenta
Článek je upraven z Úvodníku 3. čísla Čs. časopisu pro fyziku (2024), dostupný také zde.
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
1V. Socha, J. Žďárská, J. Valenta: Předběhl by dilofosaurus Usaina Bolta? Čs. čas. fyz. 73, 107 (2023).
2D. M. Bramble, D. E. Lieberman: Endurance running and the evolution of Homo. Nature 432, 345–352 (2004).
3C. McDougall: Born to run –Zrozeni k běhu. Mladá Fronta, Praha 2013.
