Jak se heslo templářů „sans refaire“, přeloženo jako bez opakování, týká vědy a výzkumu? Nad tím se ve svém blogu zamýšlí Jan Valenta z Československého časopisu pro fyziku.
Když jsme před lety pořádali večeři pro zvané hosty a komisi našeho symposia E-MRS v Lille, zaujalo mě v restauraci „Le Compostelle“ heslo vytesané nad vchodem na schodiště: „Sans refaire“. Jedná se údajně o heslo templářů (mimo jiné ochránců svatojakubské cesty do Santiaga de Compostella), které bych přeložil doslova jako „Bez opakování (resp. předělání)“ či volně „Jen jednou“. Od té doby se mi to heslo občas vrací na mysl (aniž bych studoval v moudrých knihách, co tím přesně templáři mysleli).
Je spousta dějů, které nelze opakovat … vlastně, striktně vzato, nelze opakovat nic. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Šipka času jde jen jedním směrem a zopakování všech podmínek pro určitý děj je nemožné. Naštěstí pro experimentální vědu, lze opakovat určité pokusy, kde všechny podstatné podmínky máme pod kontrolou, a ty nepodstatné výsledek prakticky neovlivní (či jen statisticky rozmažou).
Zdá se mi, že heslo Sans refaire je především apelem na připravenost, soustředěnost a důkladnost. Templáře mohlo motivovat ke zdokonalování bojového umění, jelikož každá bitva také proběhne jen jednou. Podobně fyzik-experimentátor by měl myslet na to, že chystaný pokus zahrnuje spoustu přístrojů a vstupů, které stojí velké prostředky. Malá chybička, přehlédnutí, nepozornost … může vést k obrovským škodám, které přeruší další výzkum na dlouhou dobu. Vzpomínám, jak jsem měl silné pochybnosti, když na soustředění pro středoškoláky kolega „motivoval“ studenty, že zde „můžou zkoušet cokoliv, neboť je to jen taková hra“. Nikoliv, nelze dělat cokoliv. Když student třeba zapojuje elektrický obvod, musí se soustředit a přemýšlet: proč je to pospojované právě takto, jaké je správné napájení, nehrozí nebezpečí, překontroloval jsem vše dostatečně?
Nedávno se mi připomnělo heslo Sans refaire při startu nového vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) o vánocích 2021. Oproti slavnému Hubbleovu teleskopu má JWST plochu primárního zrcadla více než šestkrát větší při přibližně stejné celkové hmotnosti. To bylo možné docílit jen segmentovou konstrukcí, která byla sofistikovaně složena jako origami do přepravního prostoru rakety Ariane 5. Média zdůrazňovala velké zdržení a prodražení projektu, což je ovšem typické pro každý tak přelomový projekt. JWST je dokonalou ukázkou mise „sans refaire“ – teleskop putuje do Lagrangeova bodu L2 (1,5 milionu km od Země). Proto není naděje na případné poslání nějaké „opravné“ mise (ani robotické natož lidské). To Hubbleův teleskop hned na počátku musel dostat korekční „brýle“ a poté ještě několikrát astronauté z raketoplánu prováděli údržbu (výměnu detektorů atd.). Jen díky tomu mohl vesmírný teleskop bohatě vyplnit svou historickou úlohu. Konstruktéři Webbova teleskopu museli všechno pečlivě navrhnout a vyzkoušet – i s případnými nouzovými variantami. Všechny komponenty byly jistě několikrát předělány, optimalizovány a zkoušeny. Přesto byla nervozita z výsledku té jediné neopakovatelné akce veliká. Momentálně se zdá, že vše dopadlo skvěle. JWST se rozložil a usadil na správném místě, testuje se a napjatě čekáme na první snímky.
Je to úžasná věc, když taková složitá akce dopadne dobře podle plánu. Je v tom jakási elegance a lehkost, jako když muzikanti při koncertě zahrají perfektně v dokonalé souhře, všichni jsou plni emocí a nikdo nemyslí na tu dřinu, která výkonu předcházela. Nebo když se skokan do výšky ladně rozběhne a jakoby nic přeskočí laťku posazenou více než dva metry nad zemí – všechny pohyby musí proběhnout přesně a ve správném sledu.
Podobné potěšení v drobném měřítku lze zažít třeba z pečlivě naplánované cesty či výletu bez zádrhelů nebo při nějakém domácím kutění – akci promyslíme, proměříme, nakoupíme materiál, tvoříme … a jaká je pak radost, když dosáhneme cíle! Chce to ale kromě cviku a zkušeností, také soustředěnost nerušenou pípáním mobilu a nutkáním kontrolovat email či, nedej bože, sociální sítě.
Už studenty a mladé vědce bychom měli vést k vědomí, že experimenty se musí připravovat co nejpečlivěji a provádět soustředěně s vědomím, že to není hra, ale poměrně nákladná seriózní práce. Někdy je to i radost, když konečně souhra mnoha přístrojů běží, jak jsme si naplánovali … naladíme tohle a tamto, a pak je to „koncert“. Jen ta radost obvykle netrvá dlouho. Je třeba výsledky vyhodnocovat a kontrolovat, zda věrohodně vypovídají o tom, co zkoumáme. Nebudou tam nějaké artefakty, nechtěné efekty?
Dopřejte si občas radost soustředěním se na malé akce „sans refaire“! Koneckonců, celý náš život je „sans refaire“. Nemáme možnost žít „nanečisto“. Když na těch několika málo zásadních životních křižovatkách budeme nesoustředění a nepřipravení, výhybka nás pošle na vedlejší kolej.
Přeji vám dobré soustředění nejen v roce 2022
Autor:Jan Valenta
Foto: Wikimedia
Článek je upraven z úvodníku 1. čísla 72. ročníku Čs. časopisu pro fyziku (ccf.fzu.cz), který již brzy bude v distribuci tištěný i elektronický.
