Geologové sice zatím odmítli definici antropocénu jako další geochronologické epochy, ale o destrukčním vlivu lidstva na stav planety Země již není pochyb – zdá se, že globálnímu oteplení přes 2 °C už nezabráníme, což u nás na pevnině bude alespoň dvojnásobek, a přinese to katastrofy mnohem horší a častější než letošní rekordní srážky a povodně.
Pokud náhodou letos nepřijde těch několik chladnějších dní ve vhodný čas, ladovská zima opět nenastane. Koulování, lyžování, stavění sněhuláků či bruslení postupně přejde do prostonárodních báchorek a do sci-fi. Kdy může být lepší čas se nad tím zamyslet, než během nadcházejících dlouhých nocí, času adventního a vánočního?
Čas adventní ovšem – díky tomu, že pohyby nebeských těles ve Sluneční soustavě zatím nemáme ve své moci – přichází s pravidelnou periodicitou. Ať už kdo má nebo nemá ponětí o křesťanském původu adventu a Vánoc, o jeho příchodu bude informován vánočním zbožím a reklamami v super/giga i mini-marketech s předstihem mnoha týdnů. Svátek konzumu musí být přece úspěšnější než loni, jinak ekonomičtí odborníci budou následně v médiích rozebírat stagnaci či, nedej Bože, recesi. „Proč nám ti nezodpovědní občani podkopávají prosperitu nízkým konzumem?“
Jednou z hlavních komponent ladovských Vánoc, které ztrácíme, vedle sněhu a křesťanských kořenů, je i tma. Kdo si ještě pamatuje, jak nádherná byla Mléčná dráha za zimních večerů na venkově? Pod nohama křupal sníh a jinak všude bylo ohlušující ticho. Člověk měl pocit, že je součástí vesmíru.
Proč dnes potřebujeme umělé osvětlení všude, proč jej nedokážeme efektivně vypínat? Proč musí svítit celou noc? O světelném znečištění se mluví možná už desítky let. Mluvčí Astronomického ústavu AV ČR Pavel Suchan (a jiní) věnoval velké úsilí boji proti světelnému smogu, ale odezva je malá. Obecní zastupitelé asi předpokládají, že se lidé bojí tmy. Proto se dnes už veřejné osvětlení nevypíná ani v nejhlubší noci. Přitom dnešní elektronika umožňuje snadno zajistit vypínání a zapínání zdrojů světla založených na „LEDkách”, podle toho, zda se u nich pohybuje člověk. A prakticky každý má u sebe „baterku“ jako součást univerzálního osobního přístroje zvaného mobil. Měli bychom stále opakovat heslo: „Svítit jen tam, kde je potřeba, a v době, kdy je třeba.“ Za mého mládí, kdy výpadky elektrického proudu byly časté, se hlásalo: „Nesvítí se někde zbytečně?“
Světelné znečištění je jen jedna ukázka toho, jak lidská společnost nedokáže vyřešit ani takový problém, jenž nevyžaduje žádné velké prostředky, a potřebná technická řešení jsou k dispozici. Co je překážkou? Lidská pohodlnost, ignorance, sebestřednost, ztrácení času blbostmi, odsouvání řešení důležitých věcí na jiné a na později, kdy už problém většinou přeroste ve velký průšvih?
Vánoční období je charakterizováno zvýšenou hladinou světelného smogu. Jistě, všechna ta světélka na sloupech, domech i stromech mohou vytvářet příjemnou atmosféru, ale musí jich být tolik? Nemohla by se zapínat jen na pár hodin večer a případně na chvilku ráno? Neměl by každý jejich „instalatér“ přemýšlet o tom, aby nesvítila zbytečně do nebe?
Kromě světelného znečištění jsou advent i Vánoce charakterizovány i zvukovým znečištěním – proč musí ve skoro každém obchodě, kavárně a restauraci vyřvávat rádio? To platí ovšem nejen pro toto období. A i těch znečištění najdeme více, třeba informační, vizuální... Na rozdíl od chemického znečištění má to světelné a zvukové výhodu, že po vypnutí zdroje zmizí rychlostí světla, respektive zvuku. U (dez)informačního smogu si tím nejsem jist – mnoho nesmyslů se stále šíří, i když byly spolehlivě vyvráceny.
Čas dlouhých nocí bychom měli, zejména my vědci, věnovat přemýšlení o tom, jak očistit svět od všech možných antropogenních znečištění. Začít můžeme nejlépe u sebe. Nezkoušejte se bránit námitkou, že jednotlivec přece nic nezmění! Jako vědci, kteří umí pracovat s informacemi, bychom měli více působit na své okolí a přispívat k řešení celospolečenských problémů. A to, i když se náš vlastní výzkum týká trochu jiných témat.
Tak mě napadá, vzhledem k naléhavosti situace, že bychom i ve své práci měli přemýšlet, kterým směrem své bádání orientovat, aby případně přispělo k řešení zmíněných problémů, či alespoň trochu k adaptaci na katastrofy, které přijdou.
Přeji vám, abyste si i v předvánočním shonu dokázali najít klidné chvíle, třeba na přemýšlení o směřování lidské společnosti.
Autor: Jan Valenta
Tento blog je upravený Úvodník nedávno publikovaného Čs. časopisu pro fyziku č.5/2024
Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
