Plastický chirurg Bohdan Pomahač, chemik Josef Michl, historik Igor Lukeš… Slávu české vědy dnes v Americe šíří celá řada osobností, kteří se stále hlásí ke své zemi. Zkušeností ze Spojených států využívají také ve prospěch rozvoje českého výzkumu. Inspirace tím zřejmě nejkreativnějším a nejdynamičtějším výzkumným prostředím na světě je přitom jedním z hlavních cílů české vědecké diplomacie. Severní Amerika je v tomto ohledu pochopitelně klíčovým teritoriem.
Bohdan Pomahač, který působí v bostonské nemocnici Brigham and Women´s Hospital, je členem mezinárodní rady pro výzkum. Ta přichází s různými podněty pro českou vládu a jejími členy jsou vědci působící v zahraničí – včetně výzkumníků českého původu. Pomahač v rámci těchto svých aktivit klade důraz na potřebu dlouhodobé stability českého výzkumu, který by se měl zaměřovat jak na inovace pro průmysl, tak na základní výzkum, jehož konkrétní přínos pro rozvoj země a ekonomiky se často projeví až po určitém čase. Silný výzkum a silná ekonomika nicméně tvoří spojené nádoby.
Profesor Josef Michl z University of Colorado Boulder je nyní dokonce předsedou mezinárodní rady pro výzkum. Velký ohlas měla jeho nedávná kritika procesu přidělování grantů v Česku. Upozornil, že dosavadní pravidla nepovzbuzovala výzkumníky k dosažení co nejvíce významných vědeckých objevů, ale spíše k chrlení maxima publikací. Poukázal na přílišné „papírování“ a zbytečně přepracované vědce, kteří pracují v porotách Grantové agentury.
Vazby mezi vědci
Příkladů významných vazeb mezi výzkumem v USA a Česku je podstatně více. Vědecký diplomat Luděk Moravec z české ambasády ve Washingtonu upozorňuje, že statisticky jsou Spojené státy pro Česko úplně nejvýznamnějším partnerem, pokud jde o tvorbu výzkumných výsledků ve spolupráci se zahraničím.
„V oborech jako medicína nebo fyzika, kde je komunikace mezi americkými a českými vědci velmi významná, máte na jednu publikaci mnoho spoluautorů z celého světa. To tu statistiku zkresluje. Ale nic to nemění na tom, že těch partnerů ve Spojených státech, kteří se podílejí na nějakých aktivitách spolu s českými subjekty, je poměrně dost,“ řekl už dříve Luděk Moravec v rozhovoru pro Vědavýzkum.cz.
Vizí do budoucna je ovšem taková spolupráce, kdy budou nejenom čeští vědci stále více cestovat do Severní Ameriky, ale také vědci z USA a Kanady do Česka a budou zde po kratší či delší dobu sbírat pracovní a odborné zkušenosti. Nejde o žádnou utopii. Jeden příklad za všechny: V centru strojového vnímání na pražském ČVUT už řadu let působí americký odborník na počítačové vidění James Pritts, který se předtím podílel na výzkumu pro americké ministerstvo obrany a vesmírnou agenturu NASA.
Česko se dnes může pochlubit mnoha kvalitními výzkumnými infrastrukturami a centry, které vznikaly s podporou Evropské unie. Teď jde o to, jak je efektivně využít – i když namístě jsou také pochybnosti, jestli budování všech těchto center od vstupu do EU opravdu dávalo smysl. „Tyto infrastruktury mohou být pro Američany poměrně atraktivní. Ale musejí se o nich dozvědět. Chceme je o nich více informovat,“ uvedl v této souvislosti Luděk Moravec.
Unikátní laser
Příkladem unikátní infrastruktury, která sama vznikala už také díky spolupráci se Spojenými státy, je laserové centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech. Loni tato malá obec nedaleko Prahy získala technologický skvost z USA – nejmodernější laser svého druhu, jehož prostřednictvím se budou například vyvíjet kompaktní urychlovače částic pro lékařské aplikace nebo se bude zkoumat vnitřní stavba živých buněk.
„Díky tomuto laserovému systému bude možné pořizovat snímky s milionkrát větším rozlišením, než které známe z dnešních nemocnic,“ upřesnil Michael Prouza, ředitel Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který výzkumnou infrastrukturu v Dolních Břežanech provozuje.
Laser, který představuje novou generaci vysokoenergetických výkonových zařízení, vyvinula během čtyř let americká laboratoř Lawrence Livermore National Laboratory v Kalifornii. Jde také o nejdražší ze čtyř laserů ELI Beamlines, které mají společně tvořit nejintenzivnější laserový systém na světě. Tři lasery už jsou v Česku, ten čtvrtý sem zamíří také z USA – vyvíjí ho v Texasu konsorcium americké společnosti National Energetics a litevské EKSPLA.
Sůl nad jádro
Významným partnerem českých výzkumníků je i další americká laboratoř – Oak Ridge National Laboratory v Tennessee. Společně s Centrem výzkumu Řež pracuje na vývoji malých jaderných reaktorů čtvrté generace, k jejichž chlazení mají být použity speciální tekuté soli.
Současný český velvyslanec ve Washingtonu Hynek Kmoníček před časem upozornil, že není příliš mnoho témat, kterými by Češi mohli skutečně zaujmout v sídle vládních institucí ve Washingtonu. Jaderná energetika k nim ale patří. Zatím se hodně mluvilo a psalo o zájmu americké společnosti Westinghouse stavět nové velké reaktory v Česku. Méně známý je fakt, že díky česko-americké spolupráci vzniká nový projekt budoucnosti. Nástup malých jaderných reaktorů se očekává zhruba za deset let a malé solné reaktory nabízejí oproti současným atomovým blokům řadu výhod – vyšší bezpečnost, účinnost i flexibilitu.
Malá obec Řež – také nedaleko Prahy, ale v jiném směru než Dolní Břežany – je pro Američany zajímavá mimo jiné díky tamnímu experimentálnímu reaktoru LR-0, který jako jeden z mála na světě umožňuje studovat reaktivitu solí. A Česko patří společně s USA a Čínou ke třem zemím světa, které se mohou pochlubit rozsáhlým know-how ohledně využívání solných technologií v jaderné energetice.
Region Velkých jezer
Když přijde řeč na vědu, výzkum či inovace v Severní Americe (a potenciální spolupráci s Českem), leckoho určitě napadne Kalifornie, východní pobřeží USA nebo kanadská provincie Québec s největším městem země javorového listu Montréalem. Pro řadu českých IT firem nebo start-upů bude i do budoucna tím hlavním lákadlem Silicon Valley a udělají vše pro to, aby se ukázaly a uspěly právě v křemíkovém údolí.
Obrovský potenciál ale stále více nabízí region Velkých jezer, který zahrnuje kanadskou provincii Ontario a osm amerických států. Tato tradiční průmyslová oblast se v mnohém podobá Česku (nebo například Německu, které ovšem dosahuje excelentních výsledků) – hledá cesty, jak propojit starou a novou ekonomiku, tradiční průmysl s nejnovějšími technologiemi.
Poslední globální hospodářská krize ukázala, že ekonomika postavená výlučně na službách je ve špatných časech hospodářských krizí vystavena skutečně velkým problémům. Ekonomiky s vysokým podílem průmyslu naopak mají velmi dobré předpoklady uspět i v dobách nejmodernějších technologií, pokud je dokáží využít v oblasti Advanced Manufacturing – pokročilé výroby, a průmyslového internetu věcí. Právě těmito pojmy v Severní Americe popisují koncept, který je v Evropě znám spíše jako Průmysl 4.0.
Žádný rezavý pás!
Některým oblastem regionu Velkých jezer se v minulosti říkalo Rust Belt, rezavý pás. Je známé, že do obrovských problémů se dostal tradiční automobilový průmysl ve státě Michigan, Detroit se v době hospodářské krize stal krachujícím „městem duchů“. Americké automobilky se ovšem v posledních letech vzpamatovaly a vykazují solidní výsledky. V michiganském „automation alley“ se dnes vyvíjejí špičkové technologie pro autonomní vozidla či elektrobaterie.
Jim Schellinger, ministr obchodu Indiany – dalšího amerického státu z regionu Velkých jezer, pochopitelně neslyší slova o rezavém pásu rád. „Vždy jsem podezíral lidi, kteří takto mluví, že ve skutečnosti v Indianě nikdy nebyli. Nikdy jsme nebyli žádným zaostalým státem,“ řekl v rozhovoru pro časopis Moderní ekonomická diplomacie. Celková transformace ekonomiky Indiany podle něj začala už v osmdesátých letech minulého století.
Současný hospodářský rozvoj oblasti Velkých jezer tak přináší příležitosti pro české firmy, ale i výzkumné organizace. Branou do tohoto regionu mohou být pro české firmy velká města jako americké Chicago a kanadské Toronto, která jsou také finančními centry oblasti. David Pavlis, zakladatel úspěšné softwarové firmy Javlin, upozorňuje, že v případě jeho společnosti nebylo nutné „dobývat“ Silicon Valley, ale spíše právě města jako Chicago a Toronto, kde „mají svá sídla banky, pojišťovny nebo telekomunikační firmy“. Ty patří mezi typické klienty Javlinu.
Digitální ekonomika
Faktem je, že zkušenosti z transformace tradičního průmyslu a jeho propojení s moderní digitální ekonomikou mohou být v mnohém poučné také pro Česko. Jim Schellinger nazývá Indianu křemíkovou prérií, „Silicon Prairie“, která přitahuje IT firmy mimo jiné právě možností napojení na modernizovaný tradiční průmysl.
Státy jako Indiana či Michigan se Česku podobají silným podílem automobilového průmyslu. Toto konstatování určitě nikoho nepřekvapí. Málokdo ovšem ví, že i v Česku je podle statistických údajů nejinovativnějším sektorem digitální ekonomika – samozřejmě také díky tomu, že o výzkum v této oblasti mají zájem firmy z tradičních odvětví včetně právě automobilového průmyslu.
„Digitální ekonomika vévodí podnikatelským výdajům na vědu a výzkum,“ říká ředitelka českého Institutu pro digitální ekonomiku Jana Adamcová. „Náš průmysl má dvě nohy. Jednu z nich bych označila jako české stříbro, které si v Česku uchováváme více než sto let. Českou schopnost pracovat s technologiemi vnímám téměř jako kulturní dědictví. Druhou nohu pak tvoří nová odvětví, tedy zmiňovaná digitální ekonomika i kulturní a kreativní průmysly. Tady také můžeme být enormně dobří a už mnohdy dokonce jsme. Vznikají tu globální firmy,“ uvádí Jana Adamcová a upozorňuje na příklady firem, které se mimo jiné prosadily právě v Severní Americe – Avast, AVG, Kiwi.
Kanadské superklastry
Jana Adamcová vidí obrovskou výzvu do budoucna v tom, co by mohla nová odvětví udělat pro zmiňované české stříbro: „Jejich propojení a spolupráce může vygenerovat něco fantastického. Tradiční průmysly musejí nejen přežít digitální transformaci, ale především z ní maximum vytěžit.“ A veřejné výdaje na výzkum v oblasti digitální ekonomiky by se měly s těmi podnikatelskými vhodně doplňovat.
Přenesme se nyní opět na druhou stranu Atlantiku. Zajímavým příkladem může být kanadská myšlenka superklastrů. Jejich cílem je právě propojit akademické a výzkumné prostředí se soukromými společnostmi. V Kanadě vznikne pět superklastrů, přičemž jeden z nich bude v Ontariu a zaměří se na pokročilou výrobu (Advanced Manufacturing Supercluster) – tedy na inovace v kanadském zpracovatelském průmyslu.
Jde o iniciativu kanadské vlády, která má ovšem vedle veřejných zdrojů mobilizovat také ty soukromé a směřovat tyto finance jak na výzkum, tak na vzdělávání.
Vědci u Velkých jezer
Pokud jde o vědeckou spolupráci Česka s regionem Velkých jezer, není pochyb o tom, že i zde se vzhledem k podobným potřebám obou stran rýsují nové příležitosti. A jak poznamenal český konzul v Chicagu Tomáš Trnka, už je na co navazovat. Mayo klinika se sídlem v Rochesteru v Minnesotě dlouhodobě spolupracuje s Mezinárodním centrem klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Díky ní se uskutečnilo přes 150 studijních pobytů českých lékařů, výzkumníků a studentů na Mayo klinice a zhruba 70 návštěv pracovníků Mayo kliniky v Brně.
Národní laboratoř Fermilab nedaleko Chicaga ve státě Illinois, která se může pochlubit vlastním urychlovačem částic, zase posledních 20 let spolupracuje na fyzikálních experimentech s českými vědci. Koordinátorem za českou stranu je Fyzikální ústav Akademie věd.
Autor: Jan Žižka
Tento článek vyšel společně s dalšími texty o mezinárodní spolupráci ve výzkumu ve 4. čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie.
