Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které je od 1. července 2017 pověřeno vedením seznamu výzkumných organizací, zveřejnilo 16. června na své webové stránce dodatečnou informaci Význam zápisu v seznamu výzkumných organizací pro žadatele o zápis do tohoto seznamu.
V úvodu informace se praví:
„V seznamu jsou zapsány výzkumné organizace, které o zápis požádaly a prokázaly naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí stanovených předpisy Evropské unie včetně prokázání zapisovaných údajů. Zápis do seznamu je tedy důkazem o tom, že správní orgán v řízení o zápisu do seznamu ověřil naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí.“
Informace pokračuje odpovědí na otázku: K čemu seznam výzkumných organizací slouží?
„Výzkumná organizace zapsaná v seznamu nemusí opakovaně různým orgánům státní správy prokazovat, že splňuje definiční znaky organizace pro výzkum a šíření znalostí stanovené předpisy Evropské unie.
Orgány státní správy nemusí u subjektů zapsaných v seznamu zkoumat, zda splňují definici organizace pro výzkum a šíření znalostí stanovenou předpisy Evropské unie.“
Kdo dočte jen sem, nabude dojmu, že kdo je v seznamu, ten je výzkumnou organizací a basta fidli, nikdo o tom nemůže pochybovat. Ale ouha, takhle jednoduché to není, neboť informace odpovídá i na otázku: Co ze zápisu v seznamu výzkumných organizací nevyplývá?
„Status výzkumné organizace není podmíněn zápisem do seznamu. Subjekt, který splňuje definiční znaky organizace pro výzkum a šíření znalostí, je výzkumnou organizací bez ohledu na to, zda je v seznamu uveden, či neuveden, protože o zápis nepožádal. Zápis do seznamu není povinný.
Zápis v seznamu není zákonnou podmínkou pro poskytnutí kterékoliv podpory podle zákona č. 130/2002 Sb. Tedy i subjekty, které nejsou v seznamu zapsány, mohou získat podporu na výzkum a vývoj, pokud splní podmínky pro její poskytnutí.
Zápisem do seznamu nevzniká nárok na poskytnutí podpory na výzkum a vývoj.
Zápis do seznamu negarantuje, že podpora poskytnutá výzkumné organizaci zapsané v seznamu je slučitelná s vnitřním trhem podle předpisů Evropské unie.“
Se všemi těmito čtyřmi tvrzeními souhlasím a jsou obsahem mého předchozího příspěvku Co (ne)znamená zápis do seznamu výzkumných organizací na toto téma. Čtenář si ovšem jistě všiml jistého rozporu mezi obsahem posledních bodů první a druhé části. Připomínám, že Seznam je utvářen primárně proto, že jen výzkumné organizace mohou pobírat institucionální podporu, neboť na nehospodářskou činnost výzkumných organizací se pravidla podpory v Nařízení, které tuto formu podpory nezná, nevztahují. Obsah čtvrtého bodu druhé části je tak prakticky identický s tvrzením, že zápis do seznamu výzkumných organizací ve skutečnosti negarantuje, že zapsaná organizace definici výzkumné organizace opravdu splňuje.
Orgány státní správy, tedy ministerstva, grantovky a Akademie věd, tak sice u zapsaných organizací nemusí zkoumat, zda splňují definici výzkumné organizace ve smyslu Nařízení EU 651/2014, ale dělat by to měly, protože samotný zápis do seznamu nic takového negarantuje. Za slučitelnost podpory (primárně institucionální podpory) poskytnuté konkrétní organizaci, zapsané nebo nezapsané v seznamu, s vnitřním trhem EU je zodpovědný výhradně konkrétní poskytovatel. Přijde-li na něj kontrola z Ministerstva financí či Bruselu nemůže se jen odvolat na to, že dotyčná organizace je v seznamu, ale musí splnění definice dotyčné výzkumné organizace věcně doložit. Tak tomu je již delší dobu a tak je to správné.
Zápis do seznamu výzkumných organizací vedený MŠMT tedy nemá žádný právně závazný důsledek, nelze se na něj odvolávat nebo jím podmiňovat poskytování institucionální podpory, přesto může mít netriviální indikativní význam. Jen ovšem v případě, že jeho provozovatel, tedy MŠMT, skutečně a pořádně „ověří naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí“ ve shodě s jejich definicí:
„organizací pro výzkum a šíření znalostí nebo výzkumnou organizací se rozumí subjekt (např. univerzita nebo výzkumný ústav, agentura pro transfer technologií, zprostředkovatel v oblasti inovací, fyzický nebo virtuální spolupracující subjekt zaměřený na výzkum), bez ohledu na jeho právní postavení (zřízený podle veřejného, nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. Pokud tento subjekt rovněž vykonává hospodářské činnosti, je třeba pro financování, náklady a příjmy těchto hospodářských činností vést oddělené účetnictví. Podniky, jež mohou uplatňovat rozhodující vliv na takovýto subjekt, např. jako podílníci nebo členové, nesmí mít přednostní přístup k výsledkům, jichž dosáhl;“
A nebude postupovat také jako super tolerantní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Ta dosud naplnění definice výzkumné organizace posuzovala a došla k názoru, že 266 právnických subjektů, uvedených na webové stránce v jí vedeném seznamu "by mohly být považovány za výzkumné organizace". Všimněme si té opatrnické formulace „by mohly“. Jsou mezi nimi nejen desítky regionálních muzeí, knihoven a galerií, soukromé vysoké školy a další soukromé podnikatelské subjekty, které výzkum provozují, nikoliv ovšem jako hlavní důvod své existence, ale dokonce i zájmová sdružení, jako jsou Inženýrská akademie ČR, o.s., Asociace inovačního podnikání České republiky, či Asociace výzkumných organizací, o. p. s., které sdružují právnické subjekty, z nichž některé, ale zdaleka ne všechny, snad definici výzkumné organizace splňují, ale samy žádný výzkum neprovádějí.
Jsem zvědav, jak se s nelehkým úkolem vyrovná MŠMT.
Autor: Jiří Chýla
