V pondělí 3. 4. se na webové stránce Nejvyššího kontrolního úřadu objevila tisková zpráva s razantním názvem Grantová agentura ČR nepodporovala větší provázanost výzkumu a praxe. Podle závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu nepodporovala Grantová agentura České republiky (GA ČR) v letech 2011-2015 oblasti výzkumu s největším potenciálem pro praktické využití a větší propojení základního a aplikovaného výzkumu.
Grantová agentura ČR se v reakci na tuto zprávu vůči jejím závěrům zcela oprávněně důrazně ohradila. Na její obranu a pro ilustraci absurdnosti obvinění NKÚ bych rád doplnil pár faktů.
Ve zprávě jsou hned na začátku shrnuty hlavní nálezy těmito slovy:
NKÚ při kontrole zjistil: GA ČR neplnila povinnost spolupodílet se na zajištění vazby základního výzkumu na další fáze inovačního procesu, která jí byla uložena Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009–2015. GA ČR nepodporovala orientovaný základní výzkum, přestože z národních koncepčních dokumentů tato potřeba jednoznačně vyplývá.
U veřejné soutěže na podporu standardních grantových projektů na rok 2012 postupovala v rozporu se zákonem. Kontrolou byly zjištěny skutečnosti, které negativně ovlivnily transparentnost výběru projektů. Cíle již ukončených kontrolovaných projektů byly splněny. Kvalitu dosahovaných výsledků GA ČR souhrnně za poskytnutou podporu nesledovala, celkové dopady podpory tak nebylo možné vyhodnotit. V kvalitě základního výzkumu Česká republika za evropským průměrem zaostává.
V navazujícím seznamu domnělých i skutečných prohřešků GA ČR je jako první uvedeno
1. Grantové agentuře České republiky byla uložena povinnost spolupodílet se na zajištění vazby základního výzkumu na další fáze inovačního procesu, přesto GA ČR tuto provázanost nesledovala, nevyhodnocovala a systematicky nepodporovala. Podpora projektů zahrnujících všechny fáze inovačního procesu přitom vede k zefektivnění činnosti výzkumných organizací.
Tvrzení v prvním odstavci i navazujícím bodě 1) je věcně nepravdivé a svědčí o tom, že NKÚ nezná zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků, který upravuje roli a odpovědnost Grantové agentury při podpoře základního výzkumu, i když ho ve zprávě citují, ani dokument Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009–2015, na nějž se odvolává.
V zákoně 130/2002 Sb., jímž se musí GA ČR řídit, přitom pojem „orientovaný vý-zkum" neexistuje. Nenajdeme ho ani v Národní politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009–2015, kde je použit standardní a smysluplný pojem Priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009–2011. Těch bylo osm
- Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje
- Molekulární biologie a biotechnologie
- Energetické zdroje
- Materiálový výzkum
- Konkurenceschopné strojírenství
- Informační společnost
- Bezpečnost a obrana
- Priority rozvoje české společnosti
a dokument přirozeně stanoví, že jejich realizace je záležitostí Technologické agentury, o GA ČR v této souvislosti ani slovo:
„Poskytovatelé podpory budou muset při rozhodování o podpoře aplikovaného výzkumu vycházet z těchto prioritních směrů. Prioritní směry budou základním zadáním pro programy výzkumu, které bude koordinovat Technologická agentura ČR.“
Pojem „orientovaný výzkum" se objevuje se až v dokumentu Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2012. Tento pojem se nevyskytuje v žádném jiném našem dokumentu, ani v dokumentech EU týkajících se oblasti výzkumu a vývoje a není ani v paragrafovém znění nového zákona o podpoře výzkumu a vývoje, který je nyní v meziresortním připomínkovém řízení. Má jistý, ale velmi vágní smysl, ale jen v rukou odborníků, protože mezi základním aplikovaným výzkumem není ostrá hranice. Například téměř veškerý výzkum v oblasti fyziky pevných látek lze považovat za aplikovaný nebo orientovaný, jak chcete, protože téměř ve všech případech je možná aplikace více či méně zjevná. V žádném případě však tento pojem nelze používat k posuzování, zda GA ČR plní svou zákonem danou funkci nebo nikoliv. Nevím, kde vzali kontroloři NKÚ tu odvahu, či spíše drzost, posuzovat zda projekty podporované GA ČR mají, či nemají charakter „orientovaného výzkumu“.
Zákonem 130/2002 Sb. ani žádným z koncepčních dokumentů schválených vládou tedy není a ani nemůže být GA ČR uložena povinnost "spolupodílet se na zajištění vazby základního výzkumu na další fáze inovačního procesu". Citované tvrzení NKÚ v úvodu,
„GA ČR neplnila povinnost spolupodílet se na zajištění vazby základního výzkumu na další fáze inovačního procesu, která jí byla uložena Národní politikou výzkumu, vývo-je a inovací České republiky na léta 2009–2015.“
jež se opakuje na straně 4 zprávy slovy, že GA ČR
„Je povinna svoji činnost řídit příslušnými právními předpisy a národními koncepčními materiály upravujícími oblast VaVaI.“
je, pokud jde o „národní koncepční materiály“, naprostý nesmysl. Připomínám, že podle § 36 zákona 130/2005 Sb.
(2) Grantová agentura České republiky zabezpečuje
a) přípravu a realizaci skupin grantových projektů a dalších aktivit v oblasti základního výzkumu včetně veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu grantových projektů,
ale za to, že tyto programy jsou v souladu s Národní politikou výzkumu a vývoje nezodpovídá GA ČR, ale podle § 35 zákona 130/2002 Sb. Rada pro výzkum, vývoj a inovace:
§ 35 Rada pro výzkum, vývoj a inovace
(1) Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací.
(2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace plní úkoly podle tohoto zákona a zabezpečuje zejména
a) přípravu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a v souladu s mezinárodními smlouvami a její předložení vládě,
b) kontrolu realizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací formou stanovisek k souladu programů výzkumu a vývoje předložených poskytovateli s Národní politikou výzkumu a vývoje před schválením těchto programů vládou.
Z dikce odstavce (2)b) tohoto paragrafu plyne, že jedině RVVI a nikoliv NKÚ může vydat směrodatné stanovisko pro vládu o tom, zda nějaký program GA ČR i ostatních poskytovatelů je nebo není v souladu s Národní politikou výzkumu a vývoje ČR. Vzhledem k tomu, že RVV nikdy nekonstatovala, že nějaký program GA ČR není v souladu s Národní politikou, je opačný názor NKÚ v rozporu se skutečností.
Při posouzení, zda NKÚ při svém nálezu vůbec postupoval podle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, je také vhodné připomenout jeho dva klíčové paragrafy:
§ 3
(1) Úřad vykonává kontrolu
a) hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi ne-bo kraji v jejich samostatné působnosti,
b) státního závěrečného účtu,
c) plnění státního rozpočtu,
d) hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s pro-středky, za něž převzal stát záruky,
e) vydávání a umořování státních cenných papírů,
f) zadávání státních zakázek.
(2) Kontrolu v rozsahu podle odstavce 1 vykonává Úřad, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, u
a) organizačních složek státu,
b) právnických a fyzických osob.
(3) Úřad vykonává kontrolu hospodaření České národní banky v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz České národní banky.
§ 4
(1) Při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní.
(2) Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení.
(3) Výsledkem kontrolní činnosti Úřadu jsou kontrolní závěry. Kontrolním závěrem se rozumí písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole podle tohoto zákona.
Stanovisko NKÚ o nesouladu programů GA ČR s Národní politikou se může opírat jen o odstavec (1) § 4, žádné jiné ustanovení zákona o NKÚ se takového posouzení netýká. NKÚ ovšem ignoruje skutečnost, že jediným právním předpisem z oblasti výzkumu a vývoje, kterým se GA ČR musí řídit, je zákon 130/2005 Sb., tak, jak to zdůrazňuje stanovisko GA ČR k nálezu NKÚ. Národní politika výzkumu a vývoje ČR není právní předpis, ale koncepční dokument, v němž vláda formuluje své záměry v oblasti výzkumu a vývoje, které může zohlednit ve svých rozhodnutích.
NKÚ měl oprávnění posoudit "věcnou a formální správnost" činnosti GA ČR z hlediska zákona 130/2002 Sb., což udělal a našel pár drobných nedostatků, ale pokud chtěl posuzovat činnost GA ČR z hlediska naplňování Národní politiky výzkumu a vývoje ČR, byla jeho povinnost respektovat stanoviska RVVI, která shledala programy GA ČR vesměs s Národní politikou v souladu.
Závěr: NKÚ zjevně překročil své pravomoci a jeho stanovisko ve věci domnělého nesouladu činnosti GA ČR s Národní politikou výzkumu a vývoje by proto měla vláda i veřejnost ignorovat.
