Program ÉTA má za sebou první dvě soutěže, z jejichž průběhu se již dají vyvodit nějaké závěry. A ty zatím nejsou příliš povzbudivé. Přes značný zájem o tento program je úspěšnost žadatelů nižší než v jiných programech. Projekty prostě nejsou dostatečně kvalitní.
Cílem programu ÉTA realizovaného Technologickou agenturou ČR je ve zkratce „posílení společenské a humanitní dimenze v aktivitách aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací…“. V jeho rámci byly zatím vyhlášeny dvě soutěže (v roce 2017 a 2018), ve kterých bylo vybráno k podpoře 231 projektů. Celkem bylo do obou soutěží podáno 668 projektů (takřka ďábelské číslo), to znamená, že úspěšnost návrhů projektů činí přibližně 34 %.
Pokud si tato čísla porovnáme s jiným programem TA ČR EPSILON zaměřeným na aplikovaný technicky orientovaný výzkum, tak zjistíme, že do posledních dvou soutěží se přihlásilo celkem 595 návrhů projektů, vybráno k podpoře jich bylo 329, takže úspěšnost činila 55 %.
Z uvedených čísel stojí dle mého za povšimnutí zejména dvě věci:
1. „Překvapivě“ větší poptávka po programu ÉTA zaměřenému na společenské a humanitní obory, než po „průmyslovém“ programu EPSILON (kde počet návrhů projektů klesl v posledních dvou soutěžích oproti předchozím letům). Pokles zájmu o program EPSILON dle mého souvisí s „nasyceností“ VaV prostředí, respektive dostatkem prostředků v jiných obdobným směrem zaměřených programech (např. TRIO/TREND, Národní centra kompetence, ESIF atd.).
Velký zájem o program ÉTA pak může být průnikem dvou okolností – jeho unikátností (obdobný program v českém a snad ani evropském prostředí neexistuje) a také vysokou mírou podpory (předpokládaná průměrná míra podpory na projekt z veřejných prostředků činí 80 %).
Oproti tomu v programu EPSILON je průměrná míra podpory na projekt z veřejných prostředků 60 %. Rozdílná míra podpory mezi programy ÉTA a EPSILON není dílem náhody, ale je dána zejména tím, že zjednodušeně řečeno program EPSILON míří zejména na výsledky komerčně uplatnitelné v praxi, zatímco program ÉTA cílí jak na komerční, tak nekomerční uplatnění výsledků (například ve veřejné správě, v sociálních službách, umění apod.).
Smutnou skutečností pak je fakt, že část žadatelů přebarví svůj technicky zaměřený výzkum s komerčním potenciálem uplatnění výsledků patřící svým charakterem do technicky zaměřených programů (obdobného typu jako je EPSILON) na projekt zaměřený na společenské a humanitní obory s vidinou vyšší veřejné podpory. V obou soutěžích programu ÉTA bychom takových projektů našli velké množství, řádově hrubým odhadem několik desítek procent ze všech podaných projektů.
2. Odlišná míra úspěšnosti, která u programu EPSILON v posledních dvou soutěžích činí 55 %, zatímco u programu ÉTA je 34 %. Míra úspěšnosti dle mého nemůže souviset s dostupností finančních prostředků, neboť v obou programech je v současné době dostatek finančních prostředků. Každý projekt, který byl vyhodnocen jako dostatečně kvalitní, uspěl a získal podporu. Z toho lze vyvodit dva možné závěry – návrhy projektů v programu ÉTA jsou méně kvalitní než v programu EPSILON a/nebo hodnotící proces u programu ÉTA je náročnější (přísnější) než v programu EPSILON.
Vzhledem k tomu, že jsem u obou soutěží programu ÉTA byl součástí hodnotícího procesu, tak si ze své zkušenosti dovolím tvrdit, že problém je spíše v kvalitě projektů (a to ne vždy vinou společenských a humanitních věd). Nejčastější nedostatky projektů v programu ÉTA podle mne byly:
- Navrhovaný projekt nebyl projektem aplikovaného výzkumu a vývoje, případně se vůbec nejednalo o výzkum. Takové projekty zpravidla obsahovaly z větší části realizaci různých analýz, sběr dat, rešerše – to ovšem bez dostatečného důrazu a zaměření na novost řešení nebo uplatnění získaných znalostí v praxi.
Tím neříkám, že takové projekty a jejich výsledky nejsou potřebné, ale nejedná se o výzkum a tudíž je dle národní ani evropské legislativy nelze financovat z programů podpory výzkumu.
- Pokud projekt byl projektem aplikovaného výzkum a vývoje, tak ovšem byl častým nedostatkem fakt, že svojí podstatou nebyl založen na společenských nebo humanitních oborech.
Příklad: Projekt je zaměřen na technické řešení digitalizace archivních dokumentů. Jeho hlavním výstupem je software, členové řešitelského týmu jsou technického zaměření. Fakt, že využití výsledků projektu je ve společenských nebo humanitních vědách (např. v historii) ho neopravňuje k podpoře z programu ÉTA (program ÉTA podporuje aktivity společenských a humanitních věd).
- Projekt neměl dostatečně relevantního aplikačního garanta (tj. instituci, která má zájem na uplatnění a využití plánovaných výsledků projektu v praxi). Aplikační garant sice v projektu figuroval, ovšem jeho role byla spíše formální a nedostatečně přesvědčivá s ohledem na zajištění adekvátního využití výsledků výzkumu v praxi (například i vzhledem k velikosti poskytnuté podpory).
- Příklad: Projekt je zaměřen na mezinárodní partnerství měst a obcí České republiky. Aplikačním garantem je ovšem pouze jedno menší město - vzhledem k cíli, záměru i rozsahu projektu by však aplikačním garantem mělo být více územních samosprávných celků (více obcí a ideálně i měst), případně Svaz měst a obcí či některý z relevantních resortů (např. Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo pro místní rozvoj).
To jsou pouze ty hlavní, respektive nejčastěji se opakující nedostatky projektů, které byly také důvody pro rozhodnutí o jejich nepodpoření. Slabých míst nebo nedostatků však bylo k nalezení více. Projekty byly často nedostatečně popsány, neměly adekvátní výsledky, z textu projektu nebyl zřejmý jeho cíl (čeho se má vlastně dosáhnout), proč se má daná oblast zkoumat, co bude s výsledkem a jeho uplatněním, nebyly dostatečně zpracované rešerše apod.
Častým problémem byla také duplicita – existence podobných výzkumných záměrů, vůči nimž se žadatelé nevymezili. Některé projekty byly napsány tak, jako kdyby nic podobného nikdo jiný v Česku nebo ve světě neřešil. Přitom se potřebné informace dají jednoduše najít (např. na starfos.tacr.cz). Některé projekty se pak zaměřily na problém, na jehož řešení v současné době nemá nikdo zájem (takže to buď takový problém není, není tak významný, je již vyřešený nebo by řešení bylo vytvořeno do šuplíku).
Z výše uvedeného bych mohl dojít k závěru, že program ÉTA zatím nenaplňuje své zamýšlené poslání a ambice. S tím by korespondovaly pocity, které jsem měl při hodnocení samotných projektů. Ty pocity byly zmar a beznaděj. S odstupem času bych spíš po cimrmanovsku řekl, že prvek očekávání vystřídal prvek zklamání. Co však s tím? Co udělat pro to, aby další podpora aplikovaného výzkumu ve společenských a humanitních oborech dávala větší smysl?
To bude chtít větší reflexi většiny zúčastněných (akademiků, výzkumníků, firem, TA ČR a dalších). Nezbytným předpokladem a úkolem pro potenciální žadatele však je podle mne zejména:
- nepodávat projekty, které nejsou výzkumem (o tom, co je a co není výzkum viz například Frascati manuál);
- nepodávat do programu ÉTA projekty, jejichž stěžejní zaměření je mimo společenské a humanitní obory;
- zaměřit se na novost a také na zájem na uplatnění výsledků v praxi.
Potenciální přínos programu ÉTA je ohromný, výsledky vytvořené v jeho rámci by naší společnosti a zemi měly usnadnit reagovat na výzvy 21. století. Byla by škoda toho nevyužít.
Autor: Lukáš Kačena
Lukáš Kačena
Po absolvování Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy začal v roce 2006 pracovat jako konzultant v poradenské společnosti Ernst & Young, kde setrval do roku 2013. V letech 2015 - 2017 byl ředitelem sekce rozvoje a řízení programů v Technologické agentuře ČR. Měl na starosti zejména přípravu nových programů podpory aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací a jejich hodnocení. V současné době působí jako konzultant v oblasti veřejné správy.
