V nejnovějším čísle časopisu pro vysokoškolskou a vědní politiku AULA vyšla úvaha Martina Fuska o tom, jaký je význam transferu znalostí a technologií pro společnost a proč je třeba zakládat transferové kanceláře. Celý text čtěte níže.
Proč se vlastně zabývat transferem technologií? Proč zakládat kanceláře transferu v té či oné formě? Odpovědi na tyto otázky jsou vlastně velmi jednoduché.
Výsledkem vědecké práce je vždy nějaké nové poznání. Toto poznání může spočívat v pochopení existujících přírodních principů nebo může takové principy nově použít, ale může také vysvětlovat změny ve společnosti, v ekonomice či přinášet nové pohledy na historické události. Tyto nové poznatky nazýváme objevy. Teoreticky využití všech objevů může sloužit k tomu, aby život na zemi byl lepší. Teoreticky proto, protože pro některé fundamentální objevy je cesta k využití velmi dlouhá, například i stovky let. Ale u celé řady objevů je jejich aplikovatelnost nasnadě.
Současná věda je však do té míry specializovaná a vědci jsou do té míry přetíženi svou prací, psaním publikací, grantových žádostí, pedagogikou a dalšími vědeckými aktivitami, že jim na skutečné převedení objevu ve vynález a poté do lidské praxe nezbývá čas. Zároveň velmi často vědci nehovoří stejným jazykem, jako hovoří komerční svět. Prioritou vědecké práce je samo objevování. Prioritou komerčního světa je tvorba nových produktů a jejich úspěch na trhu, tedy hledisko ekonomické. Samozřejmě existují výjimky, ale většinou vědec z principu věci nemá schopnosti a zkušenosti s komercializací.
Svět, ve kterém žijeme, a jeho rozvoj je z velké části závislý na ekonomických ukazatelích. Tedy, pokud má být nějaký výsledek užitečný pro člověka, pak ve většině případů musí na konci svému výrobci generovat zisk, jinak nemá smysl ho vyrábět. Jednoduchý příklad: vědec objeví nové léčivo na nějakou dosud špatně léčitelnou nemoc. Pokud vědec jeho strukturu zveřejní v prestižním časopise, s velmi vysokou pravděpodobností z něj nikdy žádný pacient nebude mít benefit.
Důvod je jednoduchý – případného výrobce bude stát uvedení takového léku na trh zhruba miliardu dolarů a deset let práce. A výrobce musí tyto peníze vydělat zpět a musí generovat zároveň zisk, jinak by ho akcionáři neměli rádi. Peníze vydělá jen v tom případě, že bude mít na daný lék po určitou dobu monopol a bude moci lék prodávat za takovou cenu, která mu nejen vrátí investované prostředky, ale také vytvoří zisk. Monopol výrobce získá, pokud je duševní vlastnictví produktu chráněno, nejčastěji patentem. Tedy – někdo musí objevený lék ochránit patentem a někdo musí najít komerčního partnera, který bude zodpovědný za další vývoj. A s vysokou pravděpodobností to samotný objevitel nebude.
Je zřejmé, že postavení vědce a komerčního partnera a jejich priority jsou diametrálně odlišné. A zde přichází na řadu kancelář transferu. To je onen překladatel a to je ten, kdo rozumí oběma světům. A zde také nalezneme odpovědi na naše otázky. Bez takového překladatele, který nejen že chápe vědeckou podstatu, ale je také schopen mluvit řečí finančních ukazatelů a systematicky pracuje na interakcích s komerčním světem, by v naprosté většině případů k žádnému uvedení do lidské praxe nedošlo. Tedy transferář musí být schopen plnit mnoho funkcí – včetně ochrany duševního vlastnictví. Kromě cesty licencování je transferář také zodpovědný za další interakce s průmyslem, ať se jedná o kolaborativní výzkum, či výzkum na zakázku.
Jaký má tedy transfer technologií význam? V zásadě můžeme označit tři kategorie:
- ekonomický benefit pro danou výzkumnou organizaci,
- pomoc vědci k převedení výsledků jeho práce do lidské praxe,
- zásadní význam pro další rozvoj společnosti a zlepšování lidského života.
Současná věda a průmysl, které jsou vysoce specializované, se bez „překladatelů“ neobejdou. Společenský význam je zcela zásadní. Pokud chceme, abychom nadále zlepšovali lidský život na základě nových objevů a poznatků, a pokud chceme uspět v mezinárodní konkurenci, pak musíme vytvářet podmínky pro přenos výsledků vědy do průmyslu, a tudíž podporovat práci kanceláří transferu technologií.
Autor: Martin Fusek
Článek vyšel také v aktuálním čísle časopisu pro vysokoškolskou a vědní politiku AULA (29/2021), který je v online formě dostupný zde. Časopis AULA vydává Centrum pro studium vysokého školství.
Centrum pro studium vysokého školství vzniklo v roce 1991 transformací tehdejšího Ústavu pro rozvoj vysokého školství jako příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a od roku 2007 působí jako veřejná výzkumná instituce CSVŠ v.v.i. zřízená MŠMT. Zkoumáme široké spektrum témat napříč těmito oblastmi: vysokoškolské systémy a jejich fungování, mezinárodní rozměr terciárního vzdělávání, problematika vysokoškolských studentů a absolventů (Absolvent 2018, Eurograduate, Eurostudent VII, apod.), třetí role vysokých škol a univerzit a nebo digitalizace terciárního vzdělávání.
