Jistě to nemá takový dosah jako titulní strany časopisu Time ani nejde o tak sexy „křivky“, jako když magazín Sports Illustrated prezentuje současné trendy v dámské plavkové módě. Ale ve vědeckém světě platí titulka časopisu Science za parádní propagaci výtečného bádání.
V jednom z nejnovějších čísel předního žurnálu (s impakt faktorem 37,205 – čili laicky řečeno s velice vysokou sledovaností) se objevuje i práce s výraznou českou stopou... Týká se vidění hlubokomořských ryb. Prvou spoluautorkou osmnáctičlenného mezinárodního týmu je Zuzana Musilová z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. S vědci zjišťovala, jak mohou podmořští „ďasové“ v tak extrémní tmě barevně vidět.
„My jsme se zabývali problémem na úrovni analýzy fotoreceptorových buněk, tedy tyčinek a čípků na oční sítnici, a jejich světločivných pigmentů,“ uvedla šikovná Češka. Celá studie, již koordinoval profesor Walter Salzburger z Basileje (kde Musilová studovala a získala prestižní švýcarský grant pro mladé „group leadery“), byla anoncována na titulce fotografií podivné zelenooké ryby (Stylephorus chordatus). Tu sice pořídil Danté Fenolio, ale u dalšího článku v Science najdeme již fotku čistě „českou“ – od Pavla Říhy z Jihočeské univerzity. Koho téma zajímá, může si teď dva odemčené články dr. Musilové přečíst na webu časopisu Vesmír.
Takový úspěch potěší. Tím spíše, že není až tak častý. Loni v listopadu se na obálce téhož periodika blýskli predátory ohrožovaní bahňáci (fotka ptáka v hnízdě s vejci), jež mapoval ani ne třicetiletý ornitolog Vojtěch Kubelka z katedry ekologie pražské „přírodovědy“ spolu s profesorem Miroslavem Šálkem z České zemědělské univerzity. Dva měsíce předtím, v září 2018, si chvíle slávy užíval Matěj Karásek z Technické univerzity Delft, jehož práce o maličkém „hmyzbotovi“ mávajícím křídly vyšla na přebalu s textem „Rychlé manévry“.
V rychlíkovém průletu titulními stranami Science nemůže chybět ani Lukáš Palatinus z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR (držitel ceny Neuron pro vědce do čtyřiceti let), jehož výzkum v krystalografii a určování polohy atomů vodíků v nanokrystalických materiálech osedlal prestižní obálku v lednu 2017. Žel, o moc víc podobných úspěchů už není.
Co české zářezy spojuje? Pár věcí určitě. Musí jít o zásadní, ale také vizuálně chytlavé či žhavé téma – ryby vidoucí ve tmě, ptáci ohrožení změnami klimatu, pididron v pohybu anebo detail nanostruktury. A pak ještě zahraniční zkušenosti autorů: Musilové z Basileje, Kubelky z Bathu, o Karáskovi v Nizozemsku ani nemluvě, Palatinus bádal v Německu a Švýcarsku.
Přát si lze více takových počinů, jež vyrůstají z nabytého vědění. Takového, jaké symbolizuje iluze knižního „komína“ z pražské městské knihovny. Dílo slovenského umělce Mateje Kréna využili k článku lingvisté z Harvardu, načež se v lednu 2011 dostalo též na titulku Science.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel dne 13. května 2019 v Lidových novinách.
