Čeští „humboldtiáni“ by měli sebevědomě propagovat svou vlast, to, že i ona má vědě co nabídnout, říká profesor Helmut Schwarz, prezident Humboldtovy nadace.
MR Humboldtova nadace za dobu své činnosti podpořila 27 tisíc stipendistů. Jak lze vlastně hledat mladé vědce, kteří si takovou podporu zaslouží?
To je jedna z vůbec nejtěžších otázek. Každý rok se u nás ucházejí o podporu tři tisíce mladých vědců z nejrůznějších oborů a zemí světa. A my máme v podstatě jediný formální požadavek -aby měli ukončené doktorské studium, nepodporujeme studenty ani doktorandy. Mohou se ovšem rekrutovat ze všech disciplín. Na výběru se podílejí přední vědci, kteří nás podporují svými odbornými znalostmi, expertizou a dokážou posoudit kvalitu žadatelů. Když se podíváte zpět, úspěchy našich stipendistů jsou opravdu značné - většina „humboldtiánů“ má za sebou hvězdnou kariéru.
MR Mezi ty nejhvězdnější patří přes padesát nobelistů, kteří od vás obdrželi stipendium... Je jistě těžké někoho vybrat, ale kteří jsou úplně nejvýznačnější?
To nelze říci. Držitelů Nobelových cen je přesně 52, ale i ostatních 27 tisíc humboldtiánů tvoří úžasnou společnost. Ještě zajímavější je fakt, že řada nobelistů obdržela stipendia naší nadace ještě dávno předtím, než získali Nobelovu cenu - což se stalo ve 38 případech. I to ukazuje, že asi máme dobrý „nos“ na talenty, když dokážeme objevovat lidi, kteří si podporu skutečně zaslouží.
MR Máte dobrý „čuch“ a předpokládám, že jste jej uplatnili i u 413 oceněných Čechů.
Určitě, ale vím jistě, že mezi českými stipendisty není žádný nobelista. Zatím. (smích) Ale jsou to významné osobnosti, pochopitelně. V první řadě uvedu Jiřího Drahoše, nynějšího předsedu Akademie věd ČR, který v osmdesátých letech pobýval v Hannoveru, dále Jiřího Zemánka z Ústavního soudu, Petra Pokorného z Učené společnosti, exministryni spravedlnosti Helenu Válkovou nebo profesora Josefa Michla, který působí zde i v americkém Coloradu. Je to hodně osobností. A co je v souvislosti s ČR zajímavé, je vysoká úspěšnost jejích žadatelů, což dokazuje, že máte velmi kvalifikované uchazeče, kteří mají dobré šance. Mnoho lidí se možná nepřihlásí, protože si myslí, že je příliš těžké získat to vytoužené stipendium Humboldtovy nadace. Měli by to ale zkusit! Byli bychom rádi za více uchazečů z České republiky.
MR Co dělat pro to, aby bylo úspěšných Čechů ještě více?
Když se post doktorand rozhodne odejít do zahraničí, musí si vybrat konkrétní zemi. A proto je úkolem pro všechny instituce v Německu, jako jsou ústavy Maxe-Plancka, univerzity nebo další, aby zajistily „viditelnost“ svých vědeckých pracovišť, lákaly mladé vědce, protože ti jsou kvalifikovaní a velice motivovaní, ale zároveň mají hodně příležitostí, kam odejít - ať už to jsou USA, Francie, Velká Británie, nebo Japonsko. Proto je důležité, aby dané země byly více „vidět“. Jako Humboldtova nadace bychom si zároveň přáli, aby spolupráce fungovala obousměrně: nejen Češi do Německa, ale aby i němečtí výzkumníci a akademici mohli působit v ČR. To je úkolem pro vědecké instituce v Praze nebo v Brně, aby se dostaly na vědecký „radar“ a byly známy na mezinárodní scéně. V propagaci může pomoci i Humboldtův klub, který sdružuje bývalé stipendisty, humboldtiány, což je i částečně odpověď na vaši otázku.
MR Máte ještě nějaký tip?
Coby prezident si přeji, aby každý humboldtián měl i své humboldtovské dítě, následovníka, který se také stane stipendistou. Setkal jsem se teď v Praze s jedním vědcem, jenž je ideálním představitelem: už měl svého učitele s Humboldtovým stipendiem a on sám vychoval dalšího následníka - vlastně již tedy humboldtiána ve třetí generaci...
MR Při své pražské přednášce jste hovořil o Humboldtově stipendiu s přízviskem Feodor Lynen, které může i Němce zavést do Česka. Jak to funguje?
První tři předsedové Humboldt Stiftung byli nositeli Nobelovy ceny - Werner Heisenberg, Feodor Lynen i Wolfgang Paul. Druhý, Lynen, bohužel zemřel předčasně a právě po něm jsme pojmenovali stipendium pro německé postdoky, kteří mohou přijet až na dva roky k někdejším humboldtiánům a působit na jejich domovských pracovištích. Tímto stipendiem chceme zajistit obousměrnost kontaktů pro mladé vědce. Bývá jich okolo sta za rok.
MR V čem jste tak výjimeční?
Víte, existuje mnoho různých nadací, které rozdávají jednorázová stipendia, možná i lépe financovaná než naše, jenže my se odlišujeme a říkáme: „Jakmile se jednou stanete humboldtiánem, budete jím po celý život...“ Proto také fungují i mezinárodní vazby - někdejší stipendisty zveme do Německa a ti zase mohou své německé hostitele zvát například na hostovské přednášky a další akce, čímž vzniká unikátní a doslova celosvětová síť s našimi vyslanci.
MR Loni jsem hovořil s Martinem Stratmannem, prezidentem Max-Planck-Gesellschaft, který říkal, že se němečtí vědci zajímají i o nová vědecká centra, která v Česku vznikla díky penězům z EU. Je tím česká věda pro cizince atraktivnější?
Myslím, že je to několik věcí, které se v tom spojují. Dlouho platí, že mladí talentovaní lidé z celého světa chodí na zkušenou do USA; je to preferovaná země a já nechci hodnotit, zda je to dobře, nebo špatně. Ale za posledních deset let se toho hodně změnilo. Evropa, včetně Německa, získala na prestiži a mnoho mladých talentů přichází do Německa - a z toho těží i okolní země... Právě Česká republika je dobrým příkladem, že historicky máte skvělé vědce na světové úrovni, jako příklad uvedu bývalého předsedu Akademie věd profesora Rudolfa Zahradníka z Heyrovského ústavu nebo celý skvělý Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, ale i další instituce se skvělým vybavením a kvalifikovanými lidmi, což sem může perspektivní vědce přilákat. Nicméně mám pocit, že třeba v rámci Lynenova programu přichází do ČR málo německých postdoků - sám nevím, čím to je. Možná nedostatečnou propagací, možná přílišnou skromností na české straně. To je sice hezká vlastnost, ale bylo by asi zapotřebí se více prezentovat... Nevím. Každopádně je to úkol i pro humboldtiány, aby propagovali svou vlast, a to sebevědomým způsobem, že i jejich země má co nabídnout! Jazyk by neměl být problém, neboť vědecká komunikace probíhá převážně v angličtině, a i když čeština není snadná, neměla by být bariérou. Přeji si, aby i česká vláda pokračovala v podpoře vědy, protože to je jedna z nejlepších investic.
MR Přednášel jste o důrazu na excelenci. V Česku je poměrně málo ERC grantů, které podporují vynikající, jedinečné individuality, ale vím, že tomuto pojetí - snad i podobnému vašemu přístupu - je vytýkán až moc elitní či „elitářský“ přístup.
To je komplikované téma a nechci dávat lehkou odpověď. My, jako Humboldtova nadace, máme několik jednoduchých pravidel a snažíme se je striktně dodržovat: prvním pravidlem je, že nemáme žádné kvóty v politickém či jiném smyslu: pro pohlaví, pro menšiny, pro země, pro obory. Ne. Podporujeme vědce ze všech oborů, ať již to jsou přírodní, společenské, nebo humanitní vědy. Dalším kritériem je důsledná kontrola kvality, bez kompromisů. To je alfa a omega našeho úspěchu... Za poslední desetiletí se nám podařilo vytvořit kritéria, která nám umožňují vybrat opravdu nejlepší kandidáty. Myslím, že jsme v tom i dost úspěšní. Ke grantům ERC: ano, bývá jim někdy vyčítáno, že málo podporují strukturní rozvoj. Stejně jako naše nadace podporují individuální vědce jen na základě jejich excelence, kvality. A já si myslím, že jak v jejich případě, tak i v našem je to správně, protože také podporou výjimečných jednotlivců můžete dlouhodobě dosáhnout systémové a strukturní podpory, protože správně zvolený jedinec podpoří i další výborné osobnosti. Nabízíme i možnost Humboldtovy profesury, každý rok jich udílíme až deset, kdy vědci mohou dlouhodobě působit v SRN a přitahovat k sobě nejlepší doktorandy a postdoktorandy z celého světa. Tím mění i prostředí. To se, myslím, z dlouhodobého hlediska povede i ERC. Jsem v tom optimista: je ovšem důležité uchovat si nezávislost ERC i do budoucna.
MR Jste vynikající chemik. Jaké vidíte hlavní vědecké výzvy?
V příštích desetiletích nás budou zajímat hlavně odpovědi na dvě otázky. První z nich je, jak funguje lidský mozek. Zde sehraje významnou roli chemie, ale ne samotná, půjde i o další obory a poznání nejen na molekulární úrovni, ale i o odpovědi, jak funguje mozek, paměť, co způsobuje kreativitu a vše související. Druhou otázkou bude původ života; v podstatě přechod neživé hmoty v živou... Je mnoho složitých otázek, na něž jsme nenašli odpovědi.
MR Máte ještě čas chodit do své laboratoře? Přednášíte?
Rád bych přednášel, ale bohužel v Německu máme přísné nařízení, co se týče věkové hranice, takže učit už nemohu. Svoji „laborku“ jsem si ještě mohl ponechat díky tomu, že jsem i prezidentem nadace, takže po tu dobu mám možnost spolupracovat se svými postdoky. Ale myslím, že nařízení na základě věku jsou velice hloupá - nemělo by to být obecně ustanoveno, nýbrž se má individuálně posuzovat, zdali člověk může, nebo nemůže pokračovat v činnosti. S tím ale souvisí důležitá věc, kterou se vracíme k vaší první otázce: je nezdravé, když se v některých zemích stává, že staří lidé - ke kterým již tedy také patřím - nejsou ochotni uvolnit místo nastupující generaci. Sám jsem si s univerzitou již před lety dohodl své nástupnictví a část své agendy předal mladším, aby celý proces proběhl postupně. Je nezdravé, když staří zůstávají v pozicích na úkor mladých vědců. Má to být v rozumné rovnováze.
***
Česká republika je dobrým příkladem, že historicky máte skvělé vědce na světové úrovni
Profesor Helmut Schwarz (72 let) * Od roku 2008 vede prestižní nadaci Humboldt Stiftung, která má roční rozpočet 120 milionů eur (asi 3,2 miliardy korun) na podporu vynikajících vědců. * Je teprve šestým prezidentem v její třiašedesátileté historii. * Vystudoval molekulární chemii a působí na Technické univerzitě Berlín; od roku 1978 je profesor. * Autor stovek studií a více než tisíce přednášek. * Držitel bezpočtu cen a čestných doktorátů (ETH, Technion). * Od roku 1999 je rovněž členem Učené společnosti ČR.
Autor: Martin Rychlík
Rozhovor byl publikován v Lidových novinách 11.3.2016.
