S jeho typickým podpisem se setkáme hned v logu elitní německé společnosti. Gottfried Wilhelm Leibniz byl jedním z posledních učenců-polyhistorů, který se vepsal jak do dějin matematiky, tak filozofie. Věnoval se ovšem také jazykovědě, biologii, medicíně či právu a historii. Německá Leibniz Gemeinschaft bude nově provozovat 95 institutů. Spolupracuje i s vynikajícími českými vědci.
Gottfried Wilhelm Leibniz měl prostě pestrý záběr. A to je důvodem, proč si vědecká Leibniz Gemeinschaft vetkla po sjednocení Německa slavné jméno do svého názvu. Dnes zastřešuje ústavy pěti oblastí (humanitních, sociálních a přírodních věd, věd o životě a o životním prostředí).
„Máme 93 institutů, ale od nového roku jich bude už 95,“ řekl LN Miguel Haubrich Seco, zástupce prezidentské kanceláře asociace. Jejím mottem je „vědecká excelence a společenský dopad“, protože má též šířit znalosti, rady či náměty pro státní strategie a politiky. To ji odlišuje od známější společnosti Maxe Plancka, již zajímá „jen“ špičkový základní výzkum.
Po roce 1990 byly do Leibnizovy společnosti integrovány 34 ústavy východoněmecké Akademie věd, jež měly potřebnou kvalitu. V současnosti jsou ústavy rozesety po celém Německu (nejvíce jich je v Berlíně, po sedmi v Bavorsku a Sasku).
Z odborného záběru by měl Leibniz radost. Existují specializovaná centra pro astrofyziku, polymery nebo růst krystalů, ale také pro námořní historii, orientalistiku, urbanistiku či diabetologii i výzkum míru. Kromě toho je úkolem asociace spolupracovat s univerzitami, řešit aktuální výzvy a spravovat obrovské soubory dat pro ostatní vědce (ukázkou toho budiž třeba i sdílení sociálnědatových archivů se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR).
„Leibnizova společnost dbá o spolupracující vědu: všechny ústavy provozují špičkový výzkum s vysokou relevancí pro zemi a obyvatele,“ uvádí stávající prezident Matthias Kleiner.
Aby to nebyly fráze, všechny ústavy procházejí každých sedm let externím hodnocením. I proto se stalo, že mezi lety 2009 a 2016 byly čtyři instituty ze sítě vyřazeny; třeba ústav pro veřejnou administrativu, který se zaobíral byrokracií, skončil a funguje jen na vysokoškolské půdě. Ročně Leibniz hospodaří s částkou 1,9 miliardy eur (skoro 50 miliard korun), na něž se polovinou skládá federální pokladna SRN a druhou půlku přidávají spolkové země. Organizace zaměstnává 19 tisíc pracovníků, z nichž 9900 je vědců. Za loňský rok obhájilo na ústavech doktoráty (Ph. D.) 808 osob. Každý desátý ředitel pochází z ciziny.
A také spolupráce s Čechy
Leibnizovci jsou samozřejmě mezinárodně činí. Dle Haubricha Seca mají 4500 zahraničních spoluprací (čili kontraktů), přičemž 60 procent projektů řeší v Evropě a 25 procent v Asii. Kontakty s Němci pěstují i někteří Češi.
„Již více než třicet let spolupracujeme s Leibnizovým institutem pro rostlinnou genetiku a výzkum plodin (IPK) v Gaterslebenu. Dlouhodobé spolupráci odpovídá mnoho společných publikací a široké spektrum témat, které bych shrnul studia struktury a evoluce genomu rostlin,“ sdělil LN profesor Jaroslav Doležel, čerstvý držitel ceny Česká hlava. Ten se věnuje v Akademii věd a Centru regionu Haná při olomoucké Univerzitě Palackého sekvenování genomu ječmene i pšenice.
Vazby na Leibnizův institut fotonických technologií v Jeně rozvíjejí zase vědci z brněnského Ústavu přístrojové techniky AV (Tomáš Čižmár, Ota Samek, Zdeněk Pilát) a Ústavu fotoniky AV v Praze (téma vláknových laserů). Vědci z Ústavu termomechaniky AV spolupracují s experty z Lipska a Rostocku na výzkumu mořské vody i vodních par. Vazby mají též informatici a matematici: například profesor Eduard Feireisl, jeden z mála českých příjemců pokročilého ERC grantu, řeší matematické modely termodynamiky proudění tekutin. Brněnští archeologové našli své partnery pro výzkum i prezentaci výstav v Lipsku a v Mohuči.
„Od roku 2011 máme s Leibnizovými ústavy nejméně padesát společných publikací v impaktovaných časopisech,“ napsal LN Adam Petrusek, proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a aktivní vědec v oboru evoluční biologie planktonních korýšů. Nejčastěji byly zastoupeny ústavy pro sladkovodní ekologii (i díky Petru Pyškovi, laureátovi ceny Neuron), pro výzkum polymerů, biodiverzitu, agrární rozvoj, divokou faunu či rostlinnou biochemii. A spolupracují i sociální geografové a kartografové.
Autor: Martin Rychlík
Text vyšel 10. 12. 2018 v Lidových novinách
Co je Leibnizova společnost v SRN
- Jde o asociaci neuniverzitních výzkumných institutů, které se věnují bádání v pěti oblastech (humanitních, společenských a přírodních věd, věd o životě a také věd o životním prostředí).
- Název získala společnost po učenci Gottfriedu W. Leibnizovi (žil v letech 1646 až 1716), neboť ji zajímají i společenské dopady v mnoha výzkumných tématech.
- Hospodaří s ročním rozpočtem skoro 50 miliard korun. Spadá pod ní 93 ústavů, brzy 95 (včetně několika výzkumných muzeí).
- Má asi 19 tisíc pracovníků, z nichž je nyní 9900 vědců.
