Výtečně zachovalý středověký meč má přes šedesát centimetrů délky, hlavici i úplnou čepel. Celé milénium ležel v bahně při břehu Labe... Anebo ne?! „Koupíte-li si falzum meče, jsou to vaše peníze, ale koupíte-li náhodou i originál, podílíte se na černém obchodu a trestné činnosti,“ říká Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu Akademie věd ČR.
K vědcům pražského Archeologického ústavu Akademie věd doputoval nebývale zajímavý artefakt. „Meč se k nám dostal přes třetí osobu. Kolegyně přinesla do našeho ústavu meč, který si půjčila od člověka, jenž s archeology dlouhodobě spolupracuje. Tvrdil, že meč našel a že jej chce prodat,“ řekl Lidovým novinám ředitel Jan Mařík.
Dle jeho slov padla i suma: a to 125 tisíc korun. Jenže to je zhruba částka, která by odpovídala „tržním cenám“ totálně zrezlých mečů. „Ale v takhle výtečném stavu by to u meče z 9. až 10. století byly sumy od půl milionu výše,“ míní archeologové. Kupříkladu na aukčním serveru eBay se dosti poničené meče z Kyjevské Rusi či Skandinávie prodávají za 7000 dolarů a více (160 tisíc korun).
Dílo specializované kovárny?
Objevily se tedy pochybnosti, zda může jít v tak skvělém stavu o originál. Pochybnosti narůstaly. Ve finále se diskuse zúčastnilo více lidí: archeolog a specialista na meče Jiří Košta (kurátor sbírek raného středověku z Národního muzea), specialista na technologie železných předmětů Jiří Hošek (z pražského Archeologického ústavu) a praktický kovář-mečíř Petr Florian, jenž navíc sehnal švédského kováře, zkušeného odborníka na repliky mečů.
„Společně probírali u meče jeho jednotlivé prvky, co sedí a co nesedí... Vtip je v tom, že každý jednotlivý prvek se na raně středověkém meči může objevit, ovšem patří k těm méně obvyklým. Mohly by se objevit i spolu, ale z méně obvyklých prvků se tu skládá téměř unikátní, ideální meč,“ tvrdí Mařík. O ceně mečů, které se probírají na aukčních fórech a webech, rozhodují kombinace příčky, hlavice i užití oceli, damasku – propletených prutů s různou mírou uhlíku, přísad.
Ve Skandinávii se falza objevují, lidé chtějí vlastnit vikinské meče. Čeští vědci k ohledání „nálezu“ přizvali i policisty z Policejního prezidia ČR, neboť vzniklo podezření, že někde – možná na Ukrajině – existuje profesionální padělatelská mečířská dílna, která vyrábí perfektní padělky středověkých či varjagských mečů.
Jak? Aby materiál vypadal přesvědčivěji, je asi vykován ze svářkového železa, jež je posbíráno kdesi po stodolách; dá se vykovat, aby nevypadalo nově. Dalším varovným signálem na skvělém meči se stala rez. „Málokdy se stane, že by meč korodoval velmi stejnorodě – to nám bylo podezřelé. Pod jílcem by to bylo jinak, není tam ani otisk dřeva či tkaniny,“ doplňují čeští odborníci.
Ani jednotlivec specialista by na takový padělek nemusel přijít. Teprve v kombinaci více „profesí“ si byli vědci takřka jisti. Definitivně potvrzení přinesla analýza provedená ručním spektrometrem: použitý materiál se svým složením výrazně liší od výrobků raně středověkých kovářů.
Zavlečení „superpadělků“ do Česka by mohlo mít nepříjemný dopad: kdyby první unikát prošel, byl zdokumentován, a později by přibyl druhý či třetí kus, vytvořily by soubor čili typologickou skupinu. To by deformovalo pohled na pravý raný český středověk. Navíc rozšíření nabídky o nové předměty podporuje nelegální trh s archeologickými artefakty: zvyšuje poptávku a v důsledku je hrozbou i pro skutečné nálezy.
Nekupujte falza ani originály
Kolik kusů se již v Česku objevilo? „Zatím máme jediný exemplář, možná je to průnik z hlavního proudu. Třeba si někdo testuje, zda by tu byl pro takový meč trh a kupní síla, jaká je ve Skandinávii. Výroba padělků je náročná, stojí peníze. Technologie je v tomto případě výborně zvládnutá,“ říká Mařík z Archeologického ústavu Praha, který letos slaví již sté výročí od svého založení.
Vědci zájemce či potenciální sběratele varují: Takovou věc nikdy nekupujte, protože buď seženete falzum, anebo artefakt, který by měl být stoprocentně v Národním muzeu, nebo jiné státní či krajské instituci. „Koupíte-li si ,fejk‘, připravíte se o své peníze a naletěli jste podvodníkům, ale koupíte-li náhodou originál, podílíte se na černém obchodu se starožitnostmi – a tedy trestné činnosti,“ říká ředitel Mařík. Neoznámení nálezu takového středověkého knoflíku může být „jen“ přestupek (s vysokou pokutou), ale s hodnotami jako u uvedeného meče jde vyloženě o trestný čin neoznámení a zatajení nálezu.
Podle zákona o státní památkové péči může archeologické výzkumy provádět jen Akademie věd a ministerstvo kultury může na žádost povolit výzkum také vysokým školám, muzeím či dalším expertním pracovníkům.
„O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu – buď přímo, nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo,“ cituje ze zákona mluvčí resortu kultury Martha Häckl. A oznámení o nálezu je povinen učinit nálezce nejpozději druhého dne po objevu anebo poté, kdy se o archeologickém nálezu dověděl.
V Česku hrozí pokuty, ale na Slovensku, kde byla před pár lety odhalena padělatelská dílna mincí, zavedli drakonické tresty. Zákonem je zakázáno padělat starožitnosti i archeologické nálezy. A to v téže sazbě jako plundrování lokalit – až deseti lety natvrdo.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 2. 4. 2019 v Lidových novinách.
