Jan Hladký: Kancelář Akademie věd vybírá

ALLEA (All European Academies, sdružení více než 50 evropských akademických institucí) nedávno přijímala nominace do vznikající pracovní skupiny o klimatické udržitelnosti. Tento nominační proces zahrnoval všechny členské organizace včetně mé domovské Akademie věd, na které podobné nominační procedury řeší Odbor mezinárodní spolupráce Kanceláře Akademie věd. Na jednu stranu šlo o nominaci, která je dost důležitá na to, aby proběhla korektně. Na druhou stranu nejde o nominaci výjimečnou, podobných zpracovává Kancelář Akademie věd každý rok zřejmě desítky a pravděpodobně by u pochybností s nominační procedurou dost lidí mávlo rukou. Věřím, že takové každodennosti do velké míry vypovídají o kvalitě akademického prostředí, a proto stojí za to nominační proces co nejpřesněji (a tedy bohužel zdlouhavě) popsat a kriticky analyzovat.

ALLEA nominační informace rozeslala všem členským institucím. Přes jednotlivé ústavy se pak informace měla dostat ke všem pracovníkům Akademie věd. Jsem zakládajícím členem neformální iniciativy Sustainable Academy pro udržitelnost na Akademii věd. Vzhledem k tomu, že nás Kancelář Akademie věd informovala, že žádné vnitřní síto na Akademii věd aplikováno nebude a že všechny nominace budou přeposlány do ALLEi, považovali jsme v Sustainable Academy za strategické, aby bylo nominováno několik kandidátů včetně mě. Po termínu nominací do ALLEi jsem z Kanceláře Akademie věd dostal email „... z pověření doc. Davida Honyse, člena Akademické rady zodpovědného za mezinárodní spolupráci AV ČR, si Vás dovoluji informovat, že na základě mimořádného zájmu o výzvu ALLEA Climate Sustainability in the Academy System jsme byli nuceni přistoupit k zúžení výběru uchazečů, jejichž nominace byla zaslána na sekretariát ALLEA. Velice si vážíme Vašeho zájmu o účast v pracovní skupině ALLEA. Bohužel Vám musíme oznámit, že za AV ČR byli vybráni jiní kandidáti lépe odpovídající parametrům výzvy.“ Napsal jsem do ALLEi dopis, ve kterém jsem situaci vysvětlil. ALLEA mou dodatečnou sebenominaci přijala a do projektu jsem byl vybrán. Z tohoto hlediska tedy pro mě celá věc skončila pozitivně.

Výše citovanému vysvětlení Kanceláře Akademie věd jsem nerozuměl a požádal jsem proto o informace o hodnotícím klíči. Zde je relevantní část reakce Kanceláře Akademie věd: „...bylo přistoupeno k výběru kandidátů, a to na základě posouzení jejich scientometrických údajů i jejich činnosti v rámci AV ČR a na mezinárodním poli tak, aby se zvýšila pravděpodobnost jejich výběru ze strany ALLEA, a zároveň aby bylo zajištěno, že daný uchazeč bude co nejlépe reprezentovat Akademii věd ČR v celé její šíři.“ První zjevná vada tohoto odůvodnění samozřejmě spočívá ve „zvyšování pravděpodobnosti výběru“ tím, že někdo bude vyřazen. Akademii věd nic nebránilo přeposlat všechny nominace, jak původně avizovala, a není žádný důvod, proč by opačný postup zvyšoval jakékoliv pravděpodobnosti. S každou další částí zdůvodnění mám větší nebo menší problém, který možná lze omluvit a odůvodnit zkratkovitostí a nepřesností poskytnutého vysvětlení. Ovšem zmínka o scientometrii (dokonce na prvním místě) mi přišla bizarní a nepochopitelná. Předně, vědecká excelence – ať už měřena scientometricky či jakkoliv jinak – nebyla zdůrazňovaným klíčem při výběru v ALLEA a nevidím důvod, proč by měla být důležitá v mezioborové pracovní skupině o udržitelnosti. Ale i za předpokladu nutnosti hodnocení na základě vědecké odbornosti nedává použití scientometrie smysl. Scientometrie zkoumá kvantitativní aspekty akademického publikování. I v celkem jednoduché verzi, tedy porovnání počtů publikací a citací, může scientometrie sloužit jako (velmi hrubý) nástroj porovnání vědeckých kvalit akademiků podobné úrovně seniority a v rámci jednoho vědního oboru. Toto ale rozhodně nebyl případ současného výběru, kdy se jednalo o čtyři kandidáty napříč vědními disciplínami a více než dvacetiletým rozdílem mezi nejstarším a nejmladším, tedy situaci, kde jsem vždy považoval scientometrické srovnání za nemožné vzhledem k jiným publikačním zvyklostem v různých disciplínách a časových obdobích.

Požádal jsem tedy o zpřístupnění mého hodnocení Kancelář Akademie věd. Jediný hodnotící dokument o mé osobě zpracovaný Kanceláří Akademie věd je tento kus emailu (a děkuji Kanceláři AV, že vyhověla mé žádosti, byť nesplňovala všechny formální požadavky podle GDPR):

co se týče expertních zkušeností, tak se to má takto:
….. vymazané informace o dalších osobách …..
Dr. Hladký
- Ústav informatiky (2016, od 2021) a Matematický ústav (od roku 2018)
- citace ani H-index neuvedeny
- žádost o nominaci do pracovní skupiny
….. vymazané informace o dalších osobách …..

Na jednu stranu jsem tedy rád, že Kancelář AV nakonec přece jen nehodnotila pouze mé scientometrické údaje, ale „expertní zkušenosti“, což je termín, který za normálních okolností zachycuje daleko komplexnější pohled a tedy je vhodnější. Ale pokud na Akademii věd pracuje vědecký pracovník, jehož jediná hodnocená expertní zkušenost je, že X roků pracuje na jednom ústavu a Y roků na druhém, tak je buď fundamentální problém, že takový člověk vůbec na Akademii věd pracuje, nebo je takové hodnocení dost mimo. Kancelář AV měla k dispozici můj životopis, který v identickém znění přikládám. Na prvních dvanácti řádcích tohoto životopisu se lze dočíst, že jsem pracoval také na University of Warwick (2011–2014) a na TU Dresden (2017-2018). To jsou akademické instituce výrazně prestižnější než oba uvedené ústavy AV ČR. Vynechání těchto institucí považuji za ilustraci diskrepance mezi veřejně deklarovanou snahou o internacionalizaci Akademie věd a realitou hodnocení tamtéž. Ani to zaměstnání na Matematickém ústavu AV ČR se nepovedlo zpracovat správně, data mají být 2014-2016 a pak od 2018. Teď k tomu druhému řádku hodnotícího emailu, který je neméně výživný, tedy že jsem neuvedl citace a H-index. Můj životopis počet citací jasně uvádí: Author of 39 research papers in refereed mathematical journals, 12 published extended abstracts in proceedings of mathematical or computer science conferences and Electronic Research Announcements in Mathematical Sciences. According to MathSciNet, 303 citations by 275 authors. Pro úplnost dodávám, že H-index není explicitně uveden (v nominační výzvě takový požadavek nebyl), ale životopis uvádí odkazy na můj profil v systémech ResearcherID a Scopus, tedy na jeden klik lze zobrazit můj aktuální H-index podle těchto databází. Kancelář Akademie věd po konzultaci s radním Honysem považují za „bezpředmětné“ tato pochybení vysvětlovat.

Závěrem, výše uvedené shrnutí nemohlo být upřímnou reflexí mých expertních zkušeností.

Co s tím

Oceňuji konstruktivní přístup radní Ilony Müllerové k mému kritickému podnětu a věřím, že se práce Odboru mezinárodních spolupráce Kanceláře Akademie věd díky tomuto zájmu zlepší. Tento konkrétní případ je ovšem možné vnímat šířeji a podívat se na systémové problémy Akademie věd, které danou situaci dovolily.

První problém je malá angažovanost pracovníků Akademie věd. Tedy, ke změně pravidel v průběhu výše popsaného nominačního procesu došlo kvůli „mimořádnému zájmu“ s tím, že mi zaměstnankyně Kanceláře Akademie věd napsala, že takový počet nominantů ještě nezažila. Onen „mimořádný zájem“ byli čtyři uchazeči z celkového počtu přibližně sedmi tisíc vědeckých pracovníků Akademie věd (jednalo se o oborově neomezenou výzvu). Pokud Akademie věd očekává u podobných nominací jednoho nebo dva uchazeče, nota bene v programu pořádaném prestižní akademickou institucí a se zaměřením, které rozhodně není marginální, a fungování Kanceláře Akademie věd se vykolejí při závratném počtu čtyř uchazečů, je podle mě vhodné o místní kultuře mluvit hodně nahlas. Zdravá akademická společnost může vyrůst pouze v prostředí, které bude podporovat výměnu informací a názorů, a to jak vertikálně, tak horizontálně na úrovni řadových zaměstnanců napříč jednotlivými pracovišti. Na základě tohoto případu začal Odbor mezinárodní spolupráce Kanceláře Akademie věd zveřejňovat všechny své výzvy na webu Akademie věd. To je jistě dobrý první krok ke zlepšení vertikální komunikace, neboť se mnoho výzev pro řadové zaměstnance rozeslané Kanceláří Akademie věd ztrácelo na sekretariátech jednotlivých ústavů. Tento krok ovšem zdaleka neřeší všechny problémy komunikace seshora dolů a další by měly následovat. Podstatnější překážka podle mě spočívá v absenci komunikace v horizontální dimenzi, kde Akademie věd přichází o mnoho nápadů a iniciativ zespoda. Pro srovnání a inspiraci, Společnost Maxe Plancka podporuje PhDNet a PostDocNet a další iniciativy, které slouží právě jako komunikační platforma pro různé skupiny řadových zaměstnanců.

Druhým jasným problémem je netransparentnost vnitřních procesů. Ilustrací takového přístupu je vyjádření radního Davida Honyse, které mi v naší emailové korespondenci v souvislosti s mým hodnocením zaslal: „Osobně se domnívám, že dotazovat se na kritéria výběru v průběhu výběrového řízení není zcela standartní [sic] postup a v některých případech by mohl být chápán i jako pokus o jeho ovlivnění.“ Já myslím, že dotazovat se na kritéria před výběrovým řízením, v jeho průběhu i po jeho skončení, je zcela standardní postup a je to téměř definice pojmu transparence. Má žádost o vysvětlení je bez reakce.

Zavedením vhodných formálních procedur je možné nastavit hodnotící proces tak, aby se ztransparentnil a směřoval ke kvalitnímu hodnocení. Nejdůležitější taková procedura spočívá v automatickém poskytování základních informací o výběrovém procesu, a to jak uchazečům, tak (alespoň v anonymizované podobě) veřejnosti. Tedy, mají být automaticky poskytovány informace o počtu uchazečů, hodnotícím klíči, rozhodovacím procesu (včetně personálního složení výběrové komise) a každému uchazeči o jeho silných a slabých stránkách (které jsem se například u výše popsané nominace u své osoby během posledních více než tří měsíců nedozvěděl). Tento přístup by měl být zaveden na Akademii věd plošně, včetně výběrových řízení pro pracovníky na ústavy. Pro srovnání, nedávno zavedený Řád výběrového řízení Univerzity Karlovy podobnou transparentnost v některých rovinách zakotvuje.

 

Autor: Jan Hladký, Ústav informatiky AV ČR, hladky@cs.cas.cz

---

Jan Hladký

Po doktorátu z informatiky na University of Warwick pracoval jako EPSRC Research Fellow na téže univerzitě, Marie Curie Intra-European Fellow na Matematickém ústavu AV ČR a Humboldt Fellow na TU Dresden. Nyní pracuje na Ústavu informatiky AV ČR, kde v rámci GAČR EXPRO grantu zkoumá teorii limit grafů. Na podzim 2019 s kolegy založil iniciativu Sustainable Academy se snahou podnítit systémovou změnu AV ČR k větší udržitelnosti.