Naďa Witzanyová: Vědecká diplomacie má pevné místo v systému mezinárodních vztahů

Etymologicky je pojem diplomacie odvozen od řeckého slova diploma nebo diploun, což byly dvě spojené destičky nebo přeložený list pergamenu či papyru obsahující pověření pro nositele k vykonávání konkrétní funkce nebo činnosti.

Zajímavou definici diplomacie uvádí National Geographic: „Diplomacie je umění a věda udržování mírových vztahů mezi národy, skupinami nebo jedinci. Často je diplomacie uváděna v kontextu diskuse zástupců různých skupin ohledně konfliktů, obchodu, životního prostředí, technologií nebo zajišťování bezpečnosti."

K veřejné diplomacii, jakožto nástroji uskutečňování zahraniční politiky, musíme přičíst také mezinárodní obchod a aktivity obranné politiky státu. Někteří autoři dokonce tvrdí, že pokud bychom z mezinárodních vztahů vynechali veřejnou diplomacii, byla by zahraniční politika redukována na konflikty uskutečňované válkou nebo ekonomickými sankcemi a na špionáž. Jedním z typů diplomatické aktivity států je také vědecká diplomacie.

Vědecká diplomacie – umění v rozkvětu

Mezi aktéry činné na poli vědecké diplomacie je v současnosti zahrnováno stále více subjektů. Centrum pro vědeckou diplomacii Americké asociace pro pokrok ve vědě definovalo několik kategorií činností: věda pro diplomacii (podává podklady pro rozhodování v mezinárodních jednáních o různých politikách), diplomacie pro vědu (umožňuje mezinárodní vědeckou spolupráci), diplomacie ve vědě (věda může být prvním navázáním vztahů mezi národy). Také v Evropě je rostoucí zájem o vědeckou diplomacii ilustrován vznikem Evropské aliance pro vědeckou diplomacii, založené v březnu 2021.

V České republice může být příkladem vědy pro diplomacii činnost výzkumných organizací ve prospěch ministerstev nebo i některé činnosti Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Mezi hráče diplomacie pro vědu patří diplomaté, scientific attaché, zaměstnaní na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV), na Stálém zastoupení ČR při Evropské unii v Bruselu (zde ovšem vědecký attaché působil již od vstupu České republiky do Evropské unie), a od roku 2020 na zastupitelských úřadech ve Washingtonu, Tel Avivu a v Tchaj-peji. Kromě toho působí na MZV zvláštní zmocněnec pro vědeckou diplomacii, který koordinuje činnosti vědeckých attaché a dalších zaměstnanců působících na zastupitelských úřadech. Diplomacie pro vědu je často prováděna i jinými aktéry.

V ČR je za mezinárodní spolupráci ve výzkumu a vývoji odpovědné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Grantová agentura České republiky a Technologická agentura České republiky odpovídají za mezinárodní spolupráci na úrovni agentur. Mezinárodní spoluprací se vzhledem k využití nástrojů kohezní politiky v ČR a aplikaci tzv. Chytré specializace regionů zabývají do určité míry i regiony. Také výzkumné organizace, vysoké školy a výzkumné infrastruktury postupně dozrávají k poznání, že v současném světě věda a výzkum není proveditelná bez vědecké diplomacie a zavádějí odpovídající pracovní pozice.

Zajímavým hráčem na poli vědecké diplomacie jsou sítě expatů, tedy národních vědců pracujících na zahraničních institucích. Tato oblast činnosti spadá spíše do oblasti charakterizované jako diplomacie ve vědě. I v České republice byla třemi mladými výzkumnými pracovnicemi založena síť Czexpats in Science.

Opravdu se to vyplatí?

V Evropské unii bylo v roce 2002 Radou EU založeno Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI) za účelem strategického přístupu k budování velkých evropských výzkumných infrastruktur. V roce 2003 vznikla odborná skupina ESFRI na vyhodnocení potřeby neutronových zdrojů v Evropě z dlouhodobého hlediska. Z ESFRI analýzy vyplynulo, že do dvaceti let bude Evropa, vzhledem ke stárnutí jaderných reaktorů, potřebovat nový zdroj neutronů pro výzkum.

V reakci na toto zjištění byl v roce 2006 zařazen do ESFRI Roadmap projekt Evropského spalačního zdroje, jakožto nové technologie pro výzkum pomocí neutronů. O jeho umístění se přihlásily tři týmy: Maďarsko, Španělsko a Švédsko/Dánsko. Je zvykem, že stát na jehož území bude probíhat stavba zaplatí více, než 50 % stavebních nákladů. Zbytek investují další státy. Proto je důležité, aby státy měly možnost spolurozhodovat o umístění takových velkých zařízení.

Ještě během roku 2008 ESFRI ustavilo pro výběr umístění sídla na expertní úrovni pracovní skupinu o „siting ESS“ (EWESS). Tato skupina vypracovala dotazník, který byl rozeslán všem uchazečům. Dále ESFRI ustavilo vědeckou expertní pracovní skupinu na vysoké úrovni (Siting review group – SRG). Na základě odpovědí z dotazníku a návštěv SRG na potenciálních místech umístění vypracovala skupina expertní zprávu, který z týmů má nejvyšší potenciál ke kvalitnímu uskutečnění ESS. Zpráva byla odeslána ministrům zemí EU odpovědným za výzkum. Tak byla pojata expertní rovina problému.

Jak probíhalo jednání?

Ředitel Komise, Direktorátu pro výzkum a inovace, oslovil na první radě pro konkurenceschopnost českého předsednictví v březnu 2009 českého ministra školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že by Komise chtěla, aby ČR posloužila jakožto katalyzátor rozhodovacího procesu pro umístění ESS na úrovni státní správy. Ministr pak v bodě různé úkol přijal. MŠMT ve spolupráci s ESFRI a Komisí tento proces nastartovalo.

Politická rovina rozhodování o umístění se odehrávala na různých úrovních státní správy. Státy se rozhodovaly, zda a do které země budou ochotny do stavby investovat. Všichni tři uchazeči o umístění jmenovali zmocněnce pro jednání o umístění ESS. První setkání zmocněnců pro ESS kandidátských států s představitelem ČR, se uskutečnilo během konference o regionálním rozměru velkých výzkumných infrastruktur 24. – 25. března 2009 v Praze. Na uzavřeném jednání byl domluven další postup.

Následná jednání proběhla na dvou úrovních:

1. Jednání na úrovni „core group“ – státy, které chtějí, mají zájem přispívat na výstavbu a provoz ESS.
2. Jednání na úrovni „bidding countries“ – státy usilující o umístění sídla.

Po skončení jednání neformální Rady pro konkurenceschopnost, na začátku května 2009 v Praze, zorganizovalo MŠMT večeři pro zástupce „core group“, kde proběhla diskuse o tom, kam by jednotlivé země byly ochotné investovat.

Před jednáním MŠMT provedlo průzkum zájmu: 33 ministrům byl odeslán mail s otázkami, zda a kam chtějí do ESS investovat. Tento postup byl konzultován se zmocněnci pro ESS. Odpovědělo 26 států, zájem vyjádřilo 18 z nich. Ti, kteří odpověděli kladně byli pozváni na večeři. Jednání core group se účastnili úředníci státní správy na úrovni referentů a ředitelů odborů. Během jednání napadl španělský zmocněnec transparentnost procesu, švédský zmocněnec naopak proces pochválil.

Proces byl naprosto transparentní, proběhla například i konzultace ohledně toho, jaké otázky budou ministrům rozeslány. Německý zástupce se zastal ČR, jednalo se o nový typ rozhodovacího procesu a všechny členské státy měly dost času na to, aby se rozhodly. Výsledkem jednání byla informace o tom, kdo má nejvíce zaručených zdrojů – vůli investovat otevřeně vyhlásilo Dánsko a Švédsko. Maďarsko vyjádřilo vůli investovat strukturální fondy.

Později, před zasedáním řádné Rady pro konkurenceschopnost v červnu 2009 proběhla večeře „core group“ na úrovni ministrů, na které se měla odsouhlasit informace českého předsednictví Radě pro konkurenceschopnost o průběhu projednávání. Na jednání byly pozvány pouze státy, které prohlásily, že budou investovat do ESS. Aby nebyla dále napadána transparentnost procesu, zástupkyně stálého zastoupení ČR se nejen účastnila večeře, ale i mimořádně pozvala portugalskou velvyslankyni (Portugalsko nemělo v úmyslu investovat, avšak jako jediné podporovalo kandidaturu Španělska).

Opět byla napadána transparentnost procesu španělskými i maďarskými zástupci. Portugalská diplomatka se vyjádřila ve prospěch naprosté korektnosti procesu a tím celou diskusi ohledně transparentnosti procesu uzavřela.

V určitém okamžiku večeře byli zástupci tří uchazečů posláni do jiné místnosti, aby se zástupci „core group“ mohli svobodně vyjádřit. Z diskuse vyplynulo, že 7 zemí preferovalo Lund ve Švédsku, 1 země Bilbao ve Španělsku, 2 země zajímal pouze projekt a přiklonili se k většinovému názoru; 1 země nebyla rozhodnuta. Ministryně měla oznámit výsledek projednávání druhý den na Radě pro konkurenceschopnost, což nebylo odsouhlaseno.

Státy se naopak dohodly, že skutečným vyjádřením zájmu bude Letter of commitment podepsaný příslušným ministrem zaslaný MŠMT. Tak se stalo a MŠMT získalo oficiální dopisy od ministrů. Zvítězilo umístění ESS ve švédském Lundu.

Dnes je ESS znám jako ESS Scandinavia a jeho stavba v Lundu pokračuje. Za provedení tohoto úkolu se českým ministerským úředníkům dostalo od Komise uznání, neboť v jiných případech se o umístění zajímavé velké výzkumné infrastruktury rozhodovalo i desítky let.

Mladým vědcům, manažerům i administrátorům výzkumu by mohlo prospět načerpání základních vědomostí o diplomatickém jednání, hráčích v systému i technikách tohoto umění. Třeba by i stálo za to zařadit nějakou přednášku na toto téma do programů vysokoškolských studií.

Autorka: Naďa Witzanyová

Článek vychází z vlastní praxe a z poznatků získaných v rámci soukromého studia mezinárodních vztahů autorky na Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Názory v článku uvedené mohou a nemusí být shodné s názory zaměstnavatele autorky.

Blogy a komentáře nijak nevyjadřuje názory a postoje členů redakce.

Naďa Witzanyová vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a později LL. B. na Ústavu práva a právní vědy. Pracovala na Ústavu makromolekulární chemie AV ČR jako doktorandka. Působila v různých pozicích na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Iniciovala například ustavení Ceny Milady Paulové, Františka Běhounka a dále koordinovala přípravu prvních Cestovních map ČR velkých infrastruktur pro VaVaI. V Centru výzkumu Řež ustavila TTO a posílila grantovou kancelář z pozice ředitelky pro strategii a rozvoj. Pro Ústav jaderné fyziky AV ČR získala několik velkých projektů podpořených ze strukturálních fondů EU. V Technologickém centru AV ČR zastávala funkci Národního kontaktního bodu pro výzkumné infrastruktury H2020 a je také delegátkou programového výboru pro výzkumné infrastruktury H2020 i Horizon Europe. V současné době pracuje pro ELI ERIC, kde se zabývá mezinárodními a evropskými vztahy.