V České republice vznikly a byly uvedeny do provozu v minulých letech desítky výzkumných infrastruktur, ať už se jedná o velké výzkumné infrastruktury či regionální centra výzkumu a vývoje. Jaké faktory ovlivňují budoucí vývoj v této oblasti? A měl by se vůbec podporovat vznik nových výzkumných infrastruktur?
S trochou nadsázky je možné konstatovat, že byly především díky evropským strukturálním a investičním fondům jasně rozdány karty, kam směřují a kam budou v nadcházejícím období směřovat nemalé finanční prostředky, a to jak z veřejných, tak i soukromých zdrojů. Byla tak jednoznačně určena a rozvržena mapa infrastruktur a center VaV v České republice.
Samotné prvotní vybudování infrastruktur (např. výstavba budov, pořízení technologií apod.) obnášelo v řadě případů investice v řádu stovek milionů korun. Z pohledu fungování výzkumné infrastruktury to ovšem představuje pouze prvotní krok, který bývá následován druhým krokem. A to v řadě případů tím obtížnějším, jenž představuje dennodenní provoz a zajištění fungování nejen v delším časovém horizontu. Existuje totiž celá řada faktorů, které pak vstupují do samotného chodu a ovlivňují tak celkové fungování výzkumné infrastruktury.
V následujících letech bude pro další rozvoj výzkumných infrastruktur naprosto zásadní otázka finančních prostředků (jejich výše, struktura, rozvržení atd.). V současnosti jsou známy předpokládané výdaje ze státního rozpočtu na podporu VaV pro nadcházející roky 2020 až 2022. Zatím přetrvává trend každoročního navyšování těchto výdajů. Stěžejní bude také to, jakou alokaci a samotné interní rozdělení bude mít nastaven připravovaný nový OP JAK. A případně také, zda se nepodaří vyjednat lepší podmínky pro čerpání zemí EU13 z nového Horizon Europe.
V rámci celkové strategie a koncepce podpory výzkumu a vývoje na národní úrovni by se měly snahy a úsilí zaměřit v rámci otázek dlouhodobé udržitelnosti výzkumných infrastruktur také na zajištění finanční udržitelnosti pomocí efektivního systému přidělování a samotného nastavení institucionální a účelové podpory. S tím je úzce spjato samotné zvyšování efektivity a výkonnosti výzkumných infrastruktur tak, aby bylo dosahováno vysoké kvality výstupů (či výstupů, které najdou jasné aplikační uplatnění), jenž by odpovídaly vloženým prostředkům. Ke zvýšení efektivity je také nezbytné zapojení výzkumných infrastruktur do mezinárodních projektů a rozvoj spolupráce a vazeb se zahraničními subjekty.
Dalším faktorem, který by mohl pomoci efektivnějšímu fungování infrastruktur, je zajištění určité míry autonomie na mateřské instituci. Měly by být jasně vymezeny pravomoci managementu v otázkách finančního řízení či například v oblasti personální politiky. Ke zvýšení výkonnosti a dosahování lepších výsledků je potřeba také zlepšit podmínky pro zaměstnávání zahraničních odborníků včetně vytváření podmínek pro návrat českých vědců ze zahraničí. Stávající krátkodobá podpora a chybějící jasně stanovené dlouhodobé finanční rámce tomu zrovna moc nepřispívají. Ruku v ruce s tím je spojené omezování inbreedingu, aby mohlo docházet k přenosu nových znalostí a zkušeností. A samozřejmě také nezbytné snížení administrativní zátěže a byrokracie. V celkovém kontextu by na národní úrovni mělo v následujících letech dojít k zaměření se na problematiku stávajících výzkumných infrastruktur a jejich dlouhodobou udržitelnost a řešení otázek a problémů, které jsou pro ně aktuální a palčivé.
Otázkou do budoucna zůstává, zda podporovat vznik nových výzkumných infrastruktur. V horizontu nadcházejících let se mohou objevit nové socioekonomické výzvy, které by podnítily vznik nových výzkumných infrastruktur a center VaV. Avšak jejich stávající počet je dle mého názoru v současnosti v ČR naprosto dostačující až nadměrný, kdy svým počtem a různorodostí zaměření, jsou schopny pokrýt strategické oblasti ČR a naplňování cílů a priorit z celé řady strategických dokumentů. Zároveň je zde podpora v rámci Národních center kompetence (s výhledem až do roku 2026), která umožňuje propojování stávajících výzkumných infrastruktur v rámci vzájemné spolupráce včetně aplikační sféry.
Bohužel v této oblasti ale dochází v současnosti spíše k virtuálnímu propojování výzkumných infrastruktur a center, čímž nadále přetrvává fragmentace výzkumu a přináší to s sebou další nároky na financování. Pro lepší zacílení finanční podpory a její efektivní využití by mohlo pomoci snížení celkového počtu výzkumných infrastruktur, respektive omezení financí pro „slabé“ infrastruktury, a navázání financí na jednoznačné ukazatele kvality a ukazatele internacionalizace výzkumu a vývoje. Bylo by možné také uvažovat o určitém motivačním efektu, kdy by se při určování výše finanční podpory vycházelo z toho, k jakým výsledkům a výstupům by se výzkumné infrastruktury zavázaly dopředu. A na základě toho by pak také mohly být ve finále hodnoceny.
Na závěr je možné vyslovit přání, aby se investice a úsilí vložené do výzkumných infrastruktur nestaly promarněnou obrovskou šancí České republiky ve snaze o posilování vlastních kapacit ve VaV a v posilování samotné pozice nejen v evropském výzkumném prostoru.
Autor: Pavel Kratochvíl
Článek je výňatkem z příspěvku na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu, vývoje a inovací 2019. Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který naleznete v příloze článku zde.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
