V minulém desetiletí byla česká vědecká komunita motivována k publikování nejen v odborných časopisech, ale i ve sbornících z konferencí. Tento trend byl podpořen metodikou hodnocení výzkumných organizací známou jako kafemlejnek.
Metodika definovala výsledek typu „D" jako „článek ve sborníku prezentuje původní výsledky výzkumu, který byl uskutečněn autorem nebo týmem, jehož byl autor členem. Článek má obvyklou strukturou vědecké práce a s obvyklým způsobem citování zdrojů (nikoliv abstrakt) a je zveřejněný ve sborníku".
Logickým důsledkem působení kafemlejnku byl nárůst publikací ve sbornících s českou afiliací a boom lokálních konferencí. Tato praxe zřejmě přetrvává do dnešní doby, o čemž je možné se přesvědčit přímo na Web of Science. Konkrétně například za poslední tři roky se autoři na českých konferencích v oborech business, management, ekonomie nebo business finance umisťují na sedmém místě na světě v počtu publikací typu „proceedings paper", v těsném závěsu za Slovenskem a o jedno místo před Indií. Německo, USA a Čína sice vedou, ale Česko je vzhledem k počtu obyvatel překvapivě vysoko. Zdá se tedy, že jsme světová špička v publikování na konferencích. Máme ale co slavit?
Tabulka 1: Počty článků ve sbornících v letech 2022–2024 ve Web of Science CPCI-SSH, obory Business nebo Management nebo Economics nebo Business Finance 
Vraťme se k problematice „publikování na konferenci“, které má několik specifik. Recenzní řízení je často jednokolové – není čas na to, aby příspěvek prošel více koly revizí typu first major revision / second major revision / minor revision, protože datum konference se neúprosně blíží. Recenzní řízení tedy není a ani nemůže být tak důkladné, jako v dobrých časopisech, kde si jedno kolo přísné revize může vyžádat třeba i půl roku práce, na což u konference zpravidla není čas. Výsledkem je, že články ve sbornících bývají kratší a méně propracované, protože na 6–8 stranách není dost dobře možné předložit hluboké teoretické argumenty a detailně popsat metodiku, výsledky a diskuzi.
Navíc platí, že pokud už je full text jednou veřejně dostupný ve sborníku, možnost následné publikace v seriózním časopise je v podstatě vyloučena. Proč? Jednalo by se o dvojí publikování, které je v akademickém světě považováno za neetické. Navíc se tím narušuje anonymita recenzního řízení (double-blind review), protože text je už někde dohledatelný a recenzent by si autorský kolektiv jednoduše dohledal. Výsledek? Práce končí ve sborníku, často jako dokument, který téměř nikdo nečte a pouze sporadicky je někým nalezen a ocitován.
Pojďme se podívat na nejvýznamnější světové konference v oboru management: Academy of Management (AOM), European Academy of Management (EURAM), Rencontres de St-Gall, nebo Babson College Entrepreneurship Research Conference. Co mají společného? Aktivní účast na těchto konferencích je nejen poměrně náročná (Rencontres de St-Gall je dokonce pouze „na pozvání“), ale především zde nenalezneme žádné veřejné sborníky. Původním cílem konferencí totiž vůbec není publikovat, ale diskutovat. Autoři představují své výzkumné nápady, získávají zpětnou vazbu a následně se snaží své práce zlepšit natolik, aby je mohli publikovat v top žurnálech. Konference slouží i k navazování kontaktů. Vědec, který se účastní prestižní konference, získává nejen cenné připomínky, ale i možnost spolupráce se světovou akademickou špičkou. Z tohoto hlediska jsou pro naše fakulty prestižní konference drahou, ale dlouhodobě výhodnou investicí.
Pokud se vrátíme k definici výsledku „D“ podle kafemlejnku, sdělení je jasné: žádné abstrakty, žádné postery, žádné prezentace – jedině publikovaný článek ve sborníku se počítá. Tento požadavek ale narušil skutečný smysl vědeckých konferencí a způsobil, že pro mnoho akademiků se konference změnily z diskusních platforem na cílové periodikum. Tím vznikl poměrně neutěšený stav, který by bylo vhodné napravit.
Jak z toho ven? Především je třeba přestat považovat konferenční články ve sborníku Web of Science / Scopus za něco, co posouvá českou vědu kupředu. Není tomu tak. Vysoká škola ekonomická v Praze se v letech 2022–2024 s 31 autorstvími na již uvedeném publikačním výkonu podílela (jedním z hlavních důvodů je pořadatelství konference International Days of Statistics and Economics) a problému si je vědoma. Proto například přestala věnovat pozornost „indexovaným“ konferencím v rámci habilitačních a jmenovacích řízení.
Fakulta podnikohospodářská VŠE se rozhodla zrušit svou konferenci Innovation Management, Entrepreneurship and Sustainability, tradičně evidovanou ve Web of Science a obecně výstupy v konferencích Web of Science / Scopus přestala odměňovat. Nadále pouze hradí výjezdy na prestižní konference (typu Academy of Management), které zpravidla žádné full texty nepublikují. Zdá se, že se investice vrací: zatímco počty konferenčních článků ve Web of Science klesají, roste účast na konferencích „neindexovaných“, zato prestižních, a Fakultě podnikohospodářské se mnohem více daří publikovat ve špičkových časopisech, jako například Journal of Management Studies, Journal of Consumer Research nebo Family Business Review.
Autor: Ondřej Machek
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
