Další přehled vědy s českou stopou poodhaluje záhadu rozdílného vnímání bolesti a připomíná objevy českých egyptologů, geologů i ekologů. Naprázdno nevyjde ani genetika.
Bolí, nebolí
Každý jsme jedinečný. Klišé, které v případě vnímání bolesti jednoznačně platí. Na varovný signál zásadní pro přežití totiž každý reagujeme jinak. Mechanismy, které bolest zpracovávají, jsou sice velmi podobné, ale každý mozek přitom využívá trochu odlišné oblasti a dráhy – jak ukázal výzkum, na kterém se v Jižní Koreji podílela i Lada Kohoutová. Za využití algoritmů strojového učení projekt odhalil, které z oblastí mozku jsou „univerzální“ a které se mezi lidmi naopak liší. Výsledky mohou najít široké uplatnění v medicíně. Detaily přináší časopis Vesmír.
Rozdíly mezi jedinci ve zpracování bolesti v různých částech mozku (čím větší rozdíly, tím teplejší barva). Ilustrace Kohoutová L. et al., 2022
Minimální výbava k cestě na druhý břeh
Archeologové z Českého egyptologického ústavu objevili hrobku staroegyptského hodnostáře a „velitele cizích žoldnéřů“ Vahibre-meri-Neita. Ačkoliv byla vykradena již v antických časech, poskytuje cenné informace. Kvůli předčasnému skonu majitele zůstala nedokončená a velmi strohá pohřební výbava tak prozrazuje, co ve výzdobě a pohřební výbavě považovali Egypťané za naprosto nezbytné.
Hrobka je unikání i svým uspořádáním, kvůli čemuž museli badatelé často měnit výkopové práce: „Nachází se na dně šachty, která byla vyhloubena uprostřed jiné velké šachty, což je ojedinělé. Tehdejší stavitelé byli skutečně tvořiví. Ve starém Egyptě vznikly stovky a tisíce hrobek a žádné dvě nejsou identické,“ říká egyptolog Miroslav Bárta. Podrobnosti nabízí web UK Forum.
Čeští egyptologové objevili hrobku velitele cizích žoldnéřů. Foto: Petr Košárek, archiv Českého egyptologického ústavu FF UK.
Potřebujeme hřebíky nebo střešní tašky?
Jak přírodní selekce formuje genovou expresi neboli to, který gen bude zrovna aktivní? „Představte si geny v buňce jako plány na údržbu města, jež si je schopno ze základních zdrojů vyrobit vše, co potřebuje. Jeden gen tak může sloužit k výrobě hřebíků, jiný produkuje střešní tašky,“ přirovnává Markéta Vlková, která v rámci disertační práce odhalila, že většina genů svoji expresi skutečně přizpůsobuje aktuální potřebě, tak aby bylo všeho dost, když je právě potřeba. Nové poznatky již nyní využívají v dalších výzkumech rostlin a jejich patogenů, pomoci mohou i syntetickým biologům. Více se dočtete na webu Czexpats in Science.
Další české stopy ve vědě:
• Co se děje pod povrchem aktivní sopky? Vědci z Geofyzikálního ústavu Akademie věd a Univerzity v Utahu zmapovali dění v podzemí antarktického vulkánu Erebus. „Je to další kousek skládačky, která nám pomáhá pochopit, jaké procesy řídí transport magmatu u různých typů sopek,“ říká první autor studie Graham Hill.
Model sopky a Graham Hill při měření na Rossově ostrově v Antarktidě. Foto: Daniel Uhlmann.
• Pesticidy ničí symbiózu půdních hub a rostlin, vyplývá z mezinárodního výzkumu s českou stopou, který mapoval více než 200 míst v Evropě. Okem neviditelné půdní houby pomáhají rostlinám přijímat fosfor a vodu. Narušení tohoto procesu může mít zásadní důsledky pro ekosystémy. Více o soužití hub a rostlin naleznete i v nedávném článku pro Hospodářské noviny.
• Špičkoví mladí biologové, chemici a zeměpisci. Čeští reprezentanti uspěli na 33. Mezinárodní biologické olympiádě v Arménii: Zlatý biolog Marek Pavlica skončil pátý v absolutním pořadí mezi více než 250 soutěžícími z 64 zemí! Daniel Čičovský získal stříbrnou medaili, Matěj Pokorný a Matěj Vostrčil vybojovali bronz.
Podobě úspěšní byli i chemici na 54. Mezinárodní chemické olympiádě v Číně: Václav Verner získal zlato, Tomáš Heger stříbro a Zdeněk Hartman bronz. Čeští středoškoláci zabodovali i na 18. Mezinárodní zeměpisné olympiádě ve Francii, odkud dovezli stříbro a bronz.
• Narozeninová oslava ve znamení hrášku: V Brně u příležitosti 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela proběhla mezinárodní genetická konference. Že to nebyl jen „otec genetiky“ píšu v samostatném blogu.
Narozeninovými oslavami žilo celé Brno. Foto: MUNI.
Video na konec: 60 sekund vědy s rytířem
Jedním z vítězů prvního ročníku soutěže Science in Shorts od Nature Awards se stal Pavel Doležal z centra BIOCEV Přírodovědecké fakulty UK. Zkoumá roli železa v základních biologických procesech. Zabodoval s videem Iron´s will.
https://www.youtube.com/watch?v=TiKT61ITV5M&t=7s
Autorka: Pavla Hubálková
Blog vyšel na serveru Aktuálně.cz
Pavla Hubálková
Píše o vědě. Původně si myslela, že bude vědkyní. Vystudovala klinickou biochemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a pokračovala na doktorát v oboru neurovědy na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Během Ph. D. studia ale díky Fulbrightovu stipendiu odjela na roční výzkumnou stáž na Northwestern University v Chicagu, kde přišla na to, že místo bádání v laboratoři se chce více věnovat komunikaci vědy. Od března 2020 působí jako vědecká redaktorka v magazínu Univerzity Karlovy Forum. O vědě píše i pro Hospodářské noviny, ekonomický týdeník HROT, Vědavýzkum.cz, Universitas a další média. Primárně se zaměřuje na „vědu s českou stopou“ – vědecké příběhy a úspěchy, na kterých se podíleli čeští vědci a vědkyně působící v Česku i v zahraničí. Nejaktuálnější novinky tweetuje jako @PavlaHub.
