Blogeři

Etnolog a vědecký novinář. Vystudoval etnologii i dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2011 obhájil disertační práci v Ústavu etnologie FF UK, kde do roku 2015 částečně působil i jako odborný asistent. Roku 2009 absolvoval stipendijní pobyt na University of Tokyo (komunikace vědy, prof. Osamu Sakura). Zabývá se mimoevropskou etnologií, antropologií umění a kulturních areálů – zvláště Polynésie. Je autorem dvou monografií o tetování (2005, 2014), dvě popularizační knihy dr. Miloslavu Stinglovi editoval. Věnuje se především vysokému školství a popularizaci vědy. Je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF a členem vědecké rady Nadačního fondu Neuron pro oblast společenských věd. V letech 2000 až 2006 byl redaktorem České tiskové kanceláře (ČTK), posléze pracoval v týdeníku Euro jako editor a reportér (2006 až 2010). Od roku 2010 byl novinářem webu Česká pozice a od roku 2013 psal pro Lidové noviny. Od roku 2019 působí na Univerzitě Karlově jako šéfredaktor médií.

Bývalá ministryně životního prostředí, předsedkyně Technologické agentury ČR a ředitelka Středočeského inovačního centra, v současné době konzultantka. Rút Bízková byla od roku 1999 vedoucí odd. mezinárodních aspektů průmyslové politiky MPO, následně poradkyní náměstka ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Od roku 2004 působila v české informační agentuře životního prostředí CENIA, od roku 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí a ředitelkou sekce ekonomiky a politiky životního protředí. V roce 2010 se stala ministryní životního prostředí ve vládě Jana Fischera, po jmenování nové vlády působila jako první náměstkyně. Byla členkou výzkumné rady Technologické agentury ČR a od roku 2012 do března 2016 její předsedkyní.

Akademický ekonom zabývající se výzkumem v oblasti ekonomie trhu práce a vzdělávání. Učí v doktorském programu na CERGE-EI. Kromě výzkumné a pedagogické činnosti působil jako expert či poradce v rámci projektů EU, Mezinárodního měnového fondu, OECD, Světové banky a dalších institucí. Působí v České společnosti ekonomické, publikuje články v novinách a časopisech a komentuje témata související s trhem práce, školstvím, vzděláváním, vědou a výzkumem.

Absolvent Masarykovy univerzity. V současnosti je ředitelem CEITEC - Středoevropského technologického institutu na Masarykově univerzitě. V minulosti působil v řadě pozic ve vysokém školství a veřejné správě, mj. jako kancléř Masarykovy univerzity, ředitel odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a náměstek ministra školství. Podílel se podstatným způsobem na přípravě reformy vysokoškolské legislativy, která vedla k přijetí novely zákona o vysokých školách v roce 2016, a na tvorbě Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Byl také jedním z tvůrců národního kvalifikačního rámce pro vysoké školství.

Profesor v oboru fyzikální chemie a emeritní rektor VŠCHT Praha. V současné době pracuje v Technologickém centru Akademie věd, v Oddělení strategických studií. Je členem České společnosti chemického inženýrství a České společnosti chemické. Před příchodem do TC působil od roku 2010 ve Fyzikálním ústavu AV ČR jako zástupce ředitele a jako výkonný ředitel projektu ELI Beamlines – stavby největšího uživatelského výzkumného laserového centra na světě v Dolních Břežanech. Před tím pracoval na MŠMT ve funkci náměstka pro vědu a vysoké školy (2008-2010), kde se podílel mj. na přípravě reformy vysokého školství v ČR.

Teoretický fyzik zabývající se strukturou hmoty a silami působícími mezi jejími základními stavebními kameny. Úzce spolupracuje s experimenty. Přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vede studenty doktorského studijního programu, vedl Centrum fyziky částic, společný projekt FZÚ AV ČR, MFF UK a FJFI ČVUT. Intenzivně se věnuje popularizaci vědy. Je místopředsedou Výboru pro spolupráci ČR s CERN a byl představitel ČR v ECFA (Evropský výbor pro budoucí urychlovače). Od roku 2009 je členem Akademické rady AV ČR, kde se věnuje otázkám organizace, hodnocení a financování výzkumu a legislativě výzkumu a vývoje. O těchto otázkách publikuje texty v časopisech a na serverech.

Vedoucí Laboratoře molekulární imunologie a v letech 2005 - 2017 ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v.v.i. (ÚMG), profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem resp. spoluautorem více než 230 vědeckých publikací v mezinárodních odborných časopisech, mnoha popularizačních článků a dvou knih; je jedním z mezinárodně nejcitovanějších českých vědců. Jeho tým se podílel na objevu a charakterizaci řady nových proteinů buněk imunitního systému důležitých pro jejich správnou funkci, zvláště pak těch, které jsou součástmi tzv. signalizačních drah imunoreceptorů.

Výzkumný tým V. Hořejšího intenzivně spolupracoval s několika biotechnologickými firmami, které vznikly jako spin-off ÚMG. Předmětem tohoto aplikovaného výzkumu byl a je především vývoj nových komerčně využitelných monoklonálních protilátek pro výzkumné a diagnostické účely.

V letech 2014 - 2017 působil jako poradce premiéra pro oblast vědy a vysokých škol.

Martin Fusek se posledních jedenáct let věnuje problematice transferu technologií v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Je absolventem VŠCHT Praha v oboru organické chemie, Ph.D. získal na AV ČR v oboru biochemie. Během své vědecké kariéry pracoval čtyři roky jako postdoktorand v USA a SRN. Je profesorem biochemie na VŠCHT Praha, kde přednáší kurzy klinické biochemie a bioléčiv. Řadu let se zabýval základním výzkumem, v roce 1995 přešel do komerční sféry. Od roku 2007 je vedoucím procesu transferu technologií na ÚOCHB a od roku 2012 zástupcem ředitele pro strategický rozvoj. Je členem a od roku 2018 také předsedou Výzkumné rady Technologické agentury ČR.

Profesor kybernetiky a vedoucí Katedry řídicí techniky na FEL ČVUT. Vedoucí oddělení Kyberneticko-fyzikálních systémů v CIIRC ČVUT. Pracoval na ETH Zurich, TwenteUniversiteit a v Akademii věd. Je často citovaným odborníkem na teorii automatického řízení, síťové a multiagentní systémy, formace robotů, autonomních aut, letadel a satelitů. Publikoval stovky článků ve špičkových světových časopisech. Založil firmu PolyX na software pro aplikace polynomiálních metod s tisíci instalací v průmyslu a na školách po světě. Vedl desítky projektů EU, NATO, mezinárodních a tuzemských. Koordinuje smluvní výzkum katedry pro Honeywell, Porsche, US Navy a další. Přednáší Automatické řízení na ČVUT a mnoha světových školách. Na ČVUT vytvořil elitní program Kybernetika a robotika a spoluzaložil EU program SpaceMaster, jehož studenti studují každý semestr na jiné evropské univerzitě. Vychoval desítky doktorandů, dnes úspěšně působících ve firmách a univerzitách po světě. Vede Evropský průmyslový doktorát s belgickou firmou Siemens Industrial Software. Založil populární Robosoutěž pro střední a základní školy z celé ČR. Předsedá Panelu Rady vlády pro výběr excelentních výsledků v technických a informatických vědách. Získal Cenou Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagoga.

Po absolvování chemické průmyslovky vystudoval fyzikální chemii na Univerzitě Karlově, titul kandidáta věd v biochemii získal na ÚOCHB ČSAV a profesorem aplikované fyziky se stal na návrh ČVUT. Po návratu z tříletého pobytu na Univerzitě v Lundu se stal sběratelem peněz na výzkum, které ležely na zemi, a nikdo se nesehnul. Získal s Dr. Šetlíkem grant Posílení výzkumu na VŠ (250), který dále pokračoval jako výzkumné centrum fotosyntézy a dal základ VaVpI infrastrukturám Algatech, CzechGlobe a Cenakva. Řídil budování první výzkumné infrastruktury z peněz EU (PHARE), Centra biologických technologií v Nových Hradech.

Byl ředitelem odboru výzkumu a vývoje MŠMT a ministrem školství v Rusnokově vládě, byl iniciátorem výzvy z programů OP VaVpI a OP VVV zaměřené na přivedení špičkových group leaderů na česká pracoviště. V současné době pracuje jako vedoucí laboratoře na ústavu komplexních systémů FROV JU, zabývá se analýzou obrazu z pohledu věcného a technického obsahu experimentu, experimenty a modely samoorganizujících systémů a vyvracením obecně přijímaných technických, chemických a výpočetních omylů. Podílí se na kursech fyzikální biologie, organická chemie a základy plavby.

Absolvoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, Ph.D. získal v oboru rostlinné fyziologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, habilitační a profesorské řízení absolvoval v oboru biochemie. Zabývá se strukturní biologií a biochemií fotosyntézy. Přednáší biochemii na Přírodovědecké fakultě JU a na Univerzitě Johanna Keplera v rakouském Linci. V současné době slouží jako děkan Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a současně je členem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde pracuje ve Výboru pro vzdělání, výzkum, mládež, kulturu a tělovýchovu.

Vysokoškolský pedagóg špecializujúci sa na znalostný manažment, e-learning, na používanie výpočtovej techniky vo vzdelávaní a na manažment vysokých škôl. Svoje názory na anti-manažment vysokých škôl zhrnul v knihe Testament vedca (Premedia, 2015). Profesor Vysokej školy manažmentu v Trenčíne (campus Bratislava), Honorary Lecturer of the University of Liverpool, člen iniciatívy Za živé univerzity

Akademický ekonom, který se zabývá především výzkumem inovací. Ph.D. studium dokončil na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 2003 a na Univerzitě v Oslu v roce 2005. V letech 2002 - 2010 působil na TIK centru při Univerzitě v Oslu. V současnosti působí jako výzkumník na CERGE-EI a také jako associate profesor na CIRCLE institutu při Univerzitě v Lundu. Ve svém blogu komentuje českou inovační politiku a problémy s ní související.

Konzultant a publicista, zabývá se energetikou, exportem a vědní politikou. Je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom, spolupracoval i s vládní sekcí pro vědu, výzkum a inovace. Je analytikem časopisu All for Power. Od devadesátých let působil jako novinář v řadě českých médií, zabýval se především ekonomikou a zahraniční politikou. V posledních letech se zaměřoval na odvětví energetiky – hlavně ekonomické, politické a byznysové souvislosti. Mimo jiné byl reportérem týdeníku EURO a zástupcem šéfredaktora deníku E15.

V letech 2012 - 2018 působil na pozici ředitele Centra podpory inovací při Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava a v letech 2011 - 2014 rovněž zastával vedoucí pozice v superpočítačovém centru IT4Innovations. Byl ředitelem divize strukturálních fondů v Agentuře pro regionální rozvoj a působil také v zahraničí jako zástupce ředitele České podnikatelské reprezentace při EU v Bruselu. Od roku 2017 je členem předsednictva Technologické agentury ČR.

Od roku 2001 je konzultantem, činným v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. V době českého předsednictví mezinárodní iniciativy Eureka působil po dobu jednoho roku jako vedoucí skupiny národních programových koordinátorů. Jako člen Rady pro výzkum a vývoj a po určitou dobu jako její místopředseda se zúčastnil přípravy řady koncepčních dokumentů, např. Národní politiky výzkumu a vývoje, Národní inovační politiky aj. Působil také jako viceprezident Asociace inovačního podnikání. Byl vedoucím skupiny pro vyhodnocování projektů mezinárodního programu Eurostars (společný program Eureky a 7. rámcového programu EU). Do roku 2017 byl členem předsednictva Technologické agentury ČR. Je také členem předsednictva Asociace výzkumných organizací.

Absolvent VŠCHT Praha, profesor fyzikální chemie se zaměřením na chemickou termodynamiku. Po odchodu z Československa v roce 1986 pracoval na univerzitách v USA a ve Francii. Od roku 2000 zastával řídící funkce v Národním centru pro vědecký výzkum Francie (CNRS), a působil také pět let ve francouzské vědecké diplomacii (2006-2011). Zabývá se i otázkami vědní politiky, organizace veřejného výzkumu a mezinárodní spolupráce. Udržoval vždy těsné kontakty a úzce spolupracoval s českou vědeckou komunitou. Od roku 2014 působí na Technické univerzitě v Liberci a jako expert pro české vládní organizace a Evropskou komisi.

Věnuje se rozvoji česko-britských vztahů v oblasti vědy, moderních technologií a inovací. Působí jako vědecký atašé Britské ambasády v Praze. Lektorskou činnost v oblasti inovací, transferu technologií, vědeckých programů, politik a strategií realizuje v ČR i v zahraničí. Je také hlavní objevitel a spoluautor dvou amerických patentů. 

Profesor informatiky a děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity, kterou zakládal a řídil již v letech 1994–1998 a 2004–2011. V letech 1998 – 2004 působil jako rektor Masarykovy univerzity, zasadil se zejména o zavedení a prosazení celouniverzitního informačního systému. V období 2002 – 2008 byl senátorem, v roce 2006 byl zvolen zastupitelem a radním města Brna. V letech 2013 až 2017 byl poslancem PČR za hnutí ANO. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 již nekandidoval.

Alice Dvorská je absolventkou Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 2008 obhájila doktorát v oboru chemie životního prostředí. Na postdoc pozici se věnovala studiu transportu znečišťujících látek ovzduším. Později působila na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR na pozici vedoucí týmu zabývajícího se monitoringem znečišťujících látek a skleníkových plynů v ovzduší. Po ukončení vědecké kariéry se od roku 2017 živí jako nezávislá expertka. V oblasti znečištění prostředí spolupracuje s klienty z prostředí advokacie, místních samospráv, nevládních organizací a angažované veřejnosti.

Absolvent MFF UK a FI MU, v současné době člen řešitelského týmu NCK MATCA na FZÚ AV ČR a také spolupracovník Evaluačního oddělení TA ČR. S myšlenkou soustředit na jednom místě pracovní pozice v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a na akademické půdě založil v roce 2016 portál ResearchJobs.cz, který je partnerem portálu VědaVýzkum.cz. Kromě aktivit ve VaVaI je rovněž organizátorem Martinských slavností klavíru.

JUDr. David Karabec působí jako advokát v Praze. Aktivně se zabývá publikační a přednáškovou činností se zaměřením na průmyslová práva a licence při podnikání, ochranu know-how a nekalou soutěž. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a průmyslová práva na Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Působil řadu let jako odborný asistent katedry práva Bankovního institutu vysoké školy (BIVŠ) v Praze, kde se specializoval na problematiku průmyslových práv a licencí. Ve své odborné advokátní praxi se věnuje zejména problematice korporátního práva, průmyslových práv, licencí, ochraně know-how, obchodního tajemství a nekalé soutěže, jakož i procesnímu zastupování klientů ve všech těchto oblastech práva před soudy.

Po absolvování Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy začal v roce 2006 pracovat jako konzultant v poradenské společnosti Ernst & Young, kde setrval do roku 2013. V letech 2015 - 2017 byl ředitelem sekce rozvoje a řízení programů v Technologické agentuře ČR. Měl na starosti zejména přípravu nových programů podpory aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací a jejich hodnocení. V současné době působí jako konzultant v oblasti veřejné správy se zaměřením na tvorbu a hodnocení veřejných politik a podporu výzkumu, vývoje a inovací.

Je profesorem fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá vývojem speciálních spektroskopických metod a zkoumáním nanostruktur polovodičů a kovů. Působil také na Univerzitě ve Štrasburku a Kjótu, Královské technice ve Stockholmu, Fyzikálním ústavu AV ČR či Jihočeské univerzitě. Od roku 2018 je vedoucím redaktorem Čs. časopisu pro fyziku. Dlouhodobě se zabývá popularizací vědy a vztahem vědy a výtvarného umění. V roce 2004 založil Malou galerii vědeckého obrazu na MFF UK, kterou dodnes vede (dosud zde zorganizoval kolem 80 výstav).

Vystudoval sociologii na Univerzitě Karlově a působí jako výzkumný pracovník v Oddělení pro studium vědy Filosofického ústavu AV ČR, kde se zabývá rolí médií a komunikace ve vědě. Pedagogicky se angažoval především na Fakultě sociálních věd UK. Jako předseda České asociace pro digitální humanitní vědy podporuje využívání počítačových metod v sociálněvědních a humanitních oborech. Absolvoval řadu zahraničních stáží včetně např. ročního studia na Kolumbijské univerzitě a v letech 2017-2019 provádí výzkum jako postdoktorand v japonském Národním ústavu pro informatiku. Vedle badatelské práce má zkušenosti i z působení na MŠMT, jako vědecký tajemník nebo výkonný redaktor časopisu Teorie vědy.

Pracuje v Technologickém centru AV ČR, kde se specializuje na problematiku evaluací politik a programů výzkumu, vývoje a inovací. Podílí se na evaluacích národních a regionálních nástrojů VaVaI i na vývoji a aplikacích nových metod a přístupů. Vystudoval doktorské studium v oboru regionální a politická geografie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Před příchodem do TC AV ČR v září 2005 pracoval v letech 2003-2005 na Krajském úřadu Středočeského kraje, kde se podílel na přípravě kraje na vstup do EU a využívání prostředků strukturálních fondů.

Ivan Foletti vede Centrum raně středověkých studií při Semináři dějin umění na FF MU. Specializuje se na studium historiografie umění Byzance a na studium raně křesťanských památek umění Milána, Říma a Konstantinopole v období pozdní antiky a raného středověku. Zkoumá též vztah migrací, poutního umění a vývoje umění v oblasti Středomoří. Jako vedoucí redaktor se podílí na vydávání časopisu Convivium. Exchanges and Interactions in the Arts of Medieval Europe, Byzantium, and Mediterranean, řídí též několik odborných publikačních sérií. Aktuálně je koordinátorem projektu H2020 MSCA-Rise CONQUES.

Marcel Kraus je členem týmu CPPT UK a manažer projektu Hyb4City Univerzity Karlovy v Kampusu Hybernská. Je odpovědný za koordinaci týmu a strategický rozvoj univerzity v oblasti inovačního ekosystému a transferu znalostí Univerzity Karlovy. Od listopadu 2021 vede pracovní skupinu zaměřenou na inovace ve společensko-humanitních a uměleckých oborech v rámci činností Transfera.cz. Do týmu CPPT UK přišel z Technologické agentury ČR, kde do jeho portfolia patřily programy ÉTA a ZÉTA. Byl členem evropského projektu GEECCO zaměřeného na otázky genderové rovnosti ve výzkumu. Zabývá se národní a mezinárodní politikou podpory kulturních a kreativních průmyslů (NESTA PEC & British Council). V minulosti byl spolupracovníkem oddělení Inovativních systémů transferu na Fraunhofer IMW v Lipsku.

Komunikátorka vědy. Díky Fulbright stipendiu strávila rok na Northwestern University v Chicagu, kde se kromě vlastního výzkumu v neurovědách věnovala i oblasti Science communication. Nyní působí jako vědecká redaktorka na Univerzitě Karlově a o vědě pravidelně píše například pro týdeník HROT a Hospodářské noviny. Spolupracuje také s platformou Czexpats in Science. Pomůže vám s tím, jak svět vědy přiblížit široké veřejnosti.

Eduard Petiška je jednatelem společnosti Sciencecom Agency, která poskytujeme komunikační služby akademickým institucím. Nově poskytuje také software, který umožňuje výzkumným organizacím sledovat jejich výzkum a impakt v reálném čase. Petiška se v rámci svého doktorského studia věnoval výzkumu digitálních médií. Pracoval na Úřadu vlády České republiky jako specialista na digitální komunikaci environmentálních témat a psal články o internetové problematice do Lidových novin.

Na Univerzitě Karlově se pak jako výzkumník podílel na řešení několika projektů aplikovaného výzkumu, kromě výzkumu zde začal také pomáhat akademikům komunikovat jejich vědecké výsledky. Tato činnost mu přišla smysluplná, a proto inicioval založení Sciencecom Agency, na jejímž vedení se od té doby podílí.

V současnosti působí na pozici prorektora pro strategickou spolupráci a rozvoj Univerzity Karlovy. Od roku 2017 do konce ledna 2022 působil jako náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu MŠMT. Na MŠMT předtím zastával pozici vedoucího oddělení koncepčního odboru vysokých škol. Posléze působil na pozici zástupce náměstka pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. V rámci předchozích pozic se podílel na koncepci a realizaci vysokoškolské a vědní politiky státu v gesci ministerstva včetně mezinárodní bilaterální a multilaterální spolupráce, legislativy a financování. Současně mezi hlavní odpovědnosti patří spolupráce univerzity mj. se státní správou a v rámci Asociace výzkumných univerzit a koordinace investičních a rozvojových projektů. Je členem řady odborných poradních orgánů, rad a výborů.

Ondřej Havelka je nadšeným vědcem na poli laserových nanotechnologií působícím na Institutu Maxe Plancka pro koloidy a fázová rozhraní (MPIKG) a Technické univerzitě v Liberci (TUL). Zde v roce 2018 pomohl otevřít nový výzkumný směr zaměřený na tvorbu nové generace laserem připravených nanočástic. Za související základní a aplikovaný výzkum obdržel řadu ocenění. Od roku 2022 zastupuje Českou republiku v evropské radě Eurodoc, která řeší vědní a výzkumné politiky týkající se začínajících vědců a vědkyň v Evropě. Zároveň je členem expertní skupiny European Association for Quality Assurance in Higher Education (ENQA) zajišťující zvyšování kvality vysokého školství. Kromě své činnosti uvnitř akademického prostředí se Ondřej Havelka věnuje popularizaci vědy a psaní o aktuálním dění na portálu Vědavýzkum.cz.