Daniel Stavárek: Rozdělení univerzit na regionální a výzkumné je způsobeno špatným financováním

Jak se stavíte k hojně diskutovaného návrhu ministerstva financí na 10% seškrtání prostředků na vědu?

V současné době, kdy je vláda pod ekonomickým tlakem a musí hledat škrty, se to dalo víceméně očekávat. I z toho důvodu, že věda, výzkum a vysoké školy jsou pro politiky snadným terčem. I z historických zkušeností se nedá očekávat jejich příliš velký odpor, myšleno plná náměstí, společenský tlak a podobně. Ačkoliv vysoké školství, věda a výzkum jsou politická témata a vždycky jsou považována za prioritu každé vlády, v konečném důsledku se tato tématika dotýká relativně omezeného počtu lidí. Takže omezení jejich financování nikdy není tak třaskavé jako zvyšování daní nebo nižší valorizace důchodů a podobně. Jde o velmi jednoduchý terč. To ale neznamená, že by se tak měla vláda chovat.

Když se podíváme na situaci české vědy a výzkumu, a jak si jejich finanční podpora stojí v porovnání s jinými zeměmi EU, je vidět, že ČR na tom není příliš dobře, že se nacházíme spíše na konci pořadí. A také platí, že trend relativně klesající podpory, který vidíme v posledních letech, je zarážející a pokud by návrh ministerstva financí prošel a podpora vědy a výzkumu se ještě více snížila, tak se dostáváme na úroveň, která Česku vůbec nepřísluší. Byla by to velká rána pro vědu a výzkum a tím pádem i pro jakékoli ambice o zvýšení kvality, ať už vědy a výzkumu nebo vysokoškolského vzdělávání. Univerzity by dostaly velkou ránu a těžko bychom mohli očekávat, že se v různých žebříčcích a hodnoceních posunou. Závěr je jednoduchý, je to z pohledu vlády logické a jednoduché řešení, ale z pohledu vývoje a rozvoje a budoucnosti českého vysokého školství, vědy a výzkumu je to velmi krátkozraké a špatné řešení.

Jaké by to mělo konkrétní důsledky právě pro Slezskou univerzitu v Opavě (dále jen SLU)? Zásadní problém by takový rozpočet byl pro všechny, ale jestli u Vás existuje nějaké specifikum?

Pokles finanční podpory vědy a výzkumu by samozřejmě na SLU měl negativní dopad. Vzhledem k relativně malé velikosti SLU v porovnání s dalšími vysokými školami by ale absolutní dopad nebyl fatální.

Jak jste se vlastně stal prorektorem?

Se současným rektorem Tomášem Gongolem jsme dlouholetí přátelé, pracujeme mnoho let na jedné fakultě a už jsme spolu dříve byli i ve vedení Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Dlouhodobě se známe a v situaci, když bylo jasnější, že kolega Gongol bude kandidovat, tak mě oslovil s nabídkou. A já souhlasil. Shodli jsme se na základním přístupu, jak by vedení SLU mělo fungovat. Chceme klást důraz na lepší komunikaci napříč součástmi SLU, na týmovou práci, tak aby se všichni, kteří na škole pracují, byli schopni potkávat, vyměňovat zkušenosti, vyměňovat si názory a tím podpořit spolupráci mezi jednotlivými součástmi. Není to specifický cíl pro vědu a výzkum, internacionalizaci, ale rádi bychom tento důraz na otevřenou jasnou spolupráci, komunikaci a práci v týmech přenesli na všechny resorty.

Podpora spolupráce skrze komunikaci

Máte v plánu zlepšení komunikace, co to znamená přímo pro Váš resort? Máte tím na mysli pravidelnější kulaté stoly ohledně vědy nebo něco takového?

V první řadě je to přímo spolupráce se všemi resortními proděkany a zástupci ředitelů ústavů, kteří jsou zodpovědní ať už za vědu a výzkum nebo za internacionalizaci. Jedná se o pravidelné porady a debaty ohledně rozvoje zahraniční spolupráce, spolupráce v rámci aliance STARS EU, kde je SLU členem a která nově získala statut Evropské univerzity. Dále jde o diskuzi v rámci přípravy koncepcí interních grantových schémat, rozvoje a zkvalitňování doktorského studia nebo posílení mezinárodní vědecké spolupráce.

Plní zatím funkce Vaše očekávání nebo je něco, co Vás mile nebo nemile překvapilo?

Tři měsíce jsou krátká doba, pořád se ještě seznamuju především s vnitřními procesy. Dokážu si představit, že až po roce fungování ve funkci budu vědět o všem, jak funguje a jak by se to dalo změnit. Za tři měsíce mám první postřeh, který se dá srovnat s předchozími funkcemi, které jsem předtím zastával. A sice, že pozice prorektora je spíš pozicí, která by měla podporovat spolupráci a nastavení rámce pro práci na SLU. Není to práce, která je výkonná jako třeba vedoucí katedry nebo když má děkan zodpovědnost za konkrétní fakultu. Zrovna prorektor pro vědu a výzkum zde není pro to, aby vědu a výzkum dělal, sám ji realizoval, ale je tu od toho, aby vytvářel vhodné podmínky pro to, aby na SLU vědecké týmy mohly efektivně pracovat. Je to taková změna v uvažování, v nastavení, že pozice prorektora není příliš o konkrétních, měřitelných cílech, ale je to o nastavení příznivého prostředí pro vědeckou práci a pro rozvoj internacionalizace na všech součástech.

Sám jste zmínil, že ta pozice není o tom, že byste sám vědu dělal. Jak se s tím vyrovnáváte, chybí Vám výzkum?

Chybí, projevuje se to ve všech oblastech. Můžu zmínit vedení doktorandů, kdy jsem kvůli zatížení funkcemi již dlouho nepřijal nového studenta jako vedoucí. Téměř jsem zrušil účast na vědeckých konferencích. Předtím jsem byl aktivně zapojen do vědecké činnosti, nyní jsem spíše v pozici supervizora a mentora. Například nyní připravujeme pro renomované zahraniční nakladatelství knihu o růstu české ekonomiky, kde funguji jako editor. Sice tam budu mít jednu kapitolu, ale má vědecká práce je spíše o koordinování lidí, kteří se na publikaci podílejí. Přiznávám, že skutečná vědecká práce mi chybí a po 8 letech děkanování a teď přestupu na prorektorskou pozici to začíná být čím dál intenzivnější.

Myslíte, že prorektor i proděkan pro vědu by měl být v prvé řadě úspěšný vědec?

Myslím, že je dobré, aby lidé na těchto postech za sebou měli určité vědecké úspěchy. Je velmi obtížné, aby z pozice prorektora či proděkana hovořil, motivoval, nastavoval podmínky nebo rozhodoval o grantech člověk, který za sebou nemá relevantní vědecké výsledky. Proto si myslím, že je to právě v resortech prorektorů a proděkanů pro vědu důležitý předpoklad. Dokážu si představit, že v jiných resortech, řekněme v těch pro studijní záležitosti, rozvojové projekty nebo internacionalizaci, vědecké výsledky nejsou až tak důležité.

Neměli by tedy na těchto pozicích být spíše profesionálové manažeři než akademici?

Je třeba rozlišit pozici proděkana nebo prorektora, tam by to mělo fungovat v režimu, který jsem uvedl. Ale můžeme jít o úroveň níže, a to jsou vedoucí výzkumných týmů, řešitelé grantů. A tady je logické, že by se měli věnovat plně pouze vědecké činnosti. Věci řešení grantů, administrativy by měli přenášet právě na manažery vědy, kteří se v tom orientují mnohem více a jsou efektivnější. To je jiná úroveň a tam je důležité, aby na univerzitách co možná nejlépe fungovalo oddělení podpory vědecké činnosti, které pomáhá vědcům a výzkumným týmům ať už s přípravou grantových projektů, tak i s jejich realizací a tím jim ulehčili práci.

Mám trochu provokativní otázku. Budete po tomto funkčním období uvažovat o pozici rektora?

Zkušenost z kandidatury na rektora již mám, kandidoval jsem před 9 lety. To byla jiná doba. V této chvíli o tom nepřemýšlím a chci se soustředit plně na pozici, kterou mám a ve které se začínám orientovat. Navíc, ze zkušenosti, která na SLU je, tak s jednou výjimkou, která sahá do 90. let, jsou rektoři voleni opakovaně do druhého funkčního období. Takže existuje velmi velká pravděpodobnost, že pokud bude chtít současný rektor kandidovat do dalšího funkčního období, tak se bavíme o horizontu delším než 7 let. A tak daleko moje přemýšlení ani ambice nesahají.

Jaká agenta spadá pod Váš úsek?

SLU tradičně funguje ve velmi lowcostových rozměrech z hlediska oddělení vědy a zahraničních styků. Můj útvar se skládá pouze ze dvou kolegyň. Jedna má na starosti právě mezinárodní vztahy a druhá vědu a výzkum. Na jednotlivých součástech pracují útvary, které se těmto oblastem věnují rovněž. A zase se vracím k tomu, že mým cílem je, aby spolupráce mezi jednotlivými součástmi a sdílení zkušeností v těchto oblastech nezůstalo pouze na úrovni funkcionářů, ale aby se prohloubilo i na úrovni referentů a těch lidí, kteří na odděleních pracují. Čímž bychom mohli lépe, synergicky využívat personální kapacity SLU.

S novým vedením pod můj útvar spadá i univerzitní knihovna, která byla doposud samostatnou organizační jednotkou. To je novinka. Probíhají první jednání s vedoucí knihovny o budoucím koncepčním rozvoji knihovny třeba i ve vztahu podpory vědeckovýzkumných aktivit. Částečně na můj útvar spadá problematika zajišťování vnitřního hodnocení kvality. Jeden z cílů v oblasti zahraničních styků je rozvinout ještě více spolupráci s našimi partnery v alianci STARS EU. Naše aliance byla úspěšná v letošní výzvě Evropské komise a získala statut Evropské univerzity a k tomu náležející finanční grant pokrývající aktivity na další 4 roky. Proto je zapotřebí silnější personální zabezpečení, takže se mé oddělení po dlouhých letech personálně rozšíří a počet referentů vzroste na tři.

Přiznám se, že mě překvapuje, že máte k ruce pouze tak málo kolegů. Jak by to mělo podle Vás vypadat?

Velmi rád bych ještě do budoucnosti rozšířil o jednoho pracovníka i oblast podpory vědy a výzkumu. Kde vidím nedostatky nebo slabiny, je monitorování různých výzev, zjišťování podrobnějších informací o grantových projektech a podpora při přípravě projektových žádostí. Když se bavíme například o mezinárodních projektech, tak to neznamená, že se někdo rozhodne, že napíše projekt, zpracuje ho během jednoho měsíce, podá přihlášku a je úspěšný. Tyhle projekty vyžadují dlouhodobou přípravu, a nejen přípravu vědeckou, ale i přípravu projektovou, projektového řízení, podpory výzkumných týmů. Zde je malé personální zajištění na naší univerzitě do značné míry limitující.

Chápu to správně, že grant office na SLU neexistuje?

Neexistuje, je to doposud spíše na bedrech jedné pracovnice rektorátu a oddělení pro vědu a výzkum jednotlivých součástí. Není to ale podpora před podáním projektu v plné šíři, spíše kontrola formálních náležitostí.

Zmínil jste, že tou zásadní strategií, se kterou do toho Váš tým šel, je komunikace. Je něco konkrétního pro Váš úsek, co jste si Vy konkrétně vytyčil jako cíl, čeho chcete dosáhnout, co po Vás zůstane?

Rádi bychom zvýšili počet mezinárodních vědeckovýzkumných projektů, do kterých jsme zapojeni. Mezinárodní spolupráce a vědeckovýzkumná činnost jdou ruku v ruce. Kromě standardních nástrojů mezinárodní spolupráce, jako jsou výměnné pobyty, je právě spolupráce na vědeckovýzkumné činnosti klíčová. Rád bych, aby se zvýšil nejen počet podaných, ale i úspěšných mezinárodních vědeckovýzkumných projektů. Nejenom v rámci těchto projektů bych rád viděl rostoucí podíl publikací, které byly vytvořeny mezinárodním autorským kolektivem, jehož součástí byli vědci ze SLU.

Jak byste zhodnotil úspěšnost SLU v oblasti vědy? Vidíte potenciál nebo narážíte právě na limity svojí velikosti?

SLU je zajímavou univerzitou mimo jiné proto, že zahrnuje součásti s různou prioritou ve vědeckovýzkumné činnosti. Na jedné straně má SLU světová špičková pracoviště, jako je třeba Matematický ústav, Fyzikální ústav nebo Institut tvůrčí fotografie. Vědci z těchto pracovišť jsou schopni pracovat v mezinárodních týmech, získávat mezinárodní projekty, publikovat v nejprestižnějších časopisech a dosahovat světové excelence. Na druhé straně jsou součásti, které kromě základního výzkumu kladou důraz, mimo jiné v souvislosti se svou profesní orientací, na aplikovaný a smluvní výzkum. Tyto kategorie výzkumu jsou často přehlíženy, ale dle mého názoru je to právě oblast, ve které má být SLU aktivní a pomoci tak rozvíjet region.

Lobbistické asociace a nefungující ČKR

Politická otázka. Jak se stavíte k rozdělení univerzit na ty, které se spojily do Asociace výzkumných univerzit a na ty, které se sdružují v Meziregionální univerzitní radě?

První věc je, že samotné rozdělení na výzkumné a regionální univerzity mi přijde zcestné. Univerzity, které jsou v Asociaci výzkumných univerzit, nejsou ve všech oborech, které jsou na těch univerzitách pěstovány, špičkové a excelentní a není tam na všech pracovištích prováděn světový výzkum. Na druhé straně, na všech univerzitách které jsou v Meziregionální radě, jsou fakulty, odvětví, pracoviště, kde excelentní výzkum prováděn je. Přijde mi to takové umělé, ne úplně dotažené a nereflektující realitu. Zkrátka i na těch výzkumných školách se dělá podprůměrný výzkum a na regionálních se dělá špičkový výzkum.

Druhou věcí je to, že vznik těchto dvou asociací je prostě jen důsledek špatně nastaveného systému financování vysokých škol. Tyto dvě skupiny vysokých škol cítily, že jejich přednosti nejsou dostatečně zohledněny ve financování. Zatímco výzkumné univerzity cítí, že jejich excelence ve výzkumu není dostatečně zohledněna, ty regionální cítí, že jejich přidaná hodnota a nezbytnost pro rozvoj regionu, jako je třeba Moravskoslezský nebo Ústecký kraj, také není doceněna.

Proč tedy podle Vás tyto asociace vznikly?

Do značné míry ty dvě asociace chápu jako lobbistické skupiny, které reagují pouze na to, že systém financování vysokých škol není nastaven optimálně. Často mám dojem, že se u nás zapomíná na to, že univerzita je škola, a že hlavním posláním je zkrátka kvalitně učit a vychovávat kvalitní absolventy. Někdy mám pocit, že studenti na univerzitách jsou akademickým pracovníkům až na obtíž. Tito lidé mají pod tlakem kritérií všeho druhu snahu být především špičkovými vědci, publikovat články v prvním kvartilu a zapomínají, že by měli kvalitně učit.

Byl bych nejraději, kdybychom nemuseli vytvářet různé asociace vysokých škol. A nebudou vznikat, pokud bude dobře nastavený systém financování a zároveň, pokud Česká konference rektorů bude akčním a skutečně efektivním orgánem reprezentujícím zájmy vysokých škol. Z mé strany jde nyní o kritiku, protože si nemyslím, že ČKR v současné podobě zastupuje zájmy vysokých škol úplně dobře. Projevovalo se to například nedávno v debatě o výši mezd na vysokých školách, kdy Česká konference rektorů nebyla schopna se dohodnout na jednotném postupu, který by následně účinně prosazovala v debatě s politickou reprezentací.

Jak se tedy díváte na současnou podobu metodiky 2017+?

Pořád se nacházíme v prvním cyklu. Sbíráme zkušenosti a negativní podněty. Pravděpodobně budeme v této metodice nadále pokračovat. Zhodnotil bych to tak, že je to určitě posun kupředu oproti kafemlejnku, který jsme měli předtím. Osobně mám určité výhrady třeba k Modulu 1, protože se mi zdá, že je velmi náročný na hodnotitele a následně může kvalita peer-review procesu pokulhávat. Nejsem také úplně přesvědčen o kvalitě výstupů analýz vycházejících z Modulu 2. Domnívám se, že zde existuje velký prostor pro zlepšení analytických nástrojů pro kvalitní srovnání bibliometrizovaných výstupů napříč obory.

Jak se díváte na problematiku Open Science?

My jsme se této otázce intenzivně věnovali v poslední době v souvislosti s žádostí o udělení HR Award, které SLU získala. Můj osobní názor je takový, že jde o nezvratitelný proces, který ale v sobě skrývá spoustu problémů, na které přijdeme spíše časem. Obávám se toho, že ve snaze publikovat otevřeně všechno velmi často zvítězí ekonomický přístup k věci a bude velmi obtížné rozlišovat kvalitu jednotlivých časopisů. Pravděpodobně to zkomplikuje i jejich hodnocení, stejně jako další procesy spojené s publikačními výstupy jako habilitační a jmenovací řízení nebo akreditační proces. Obávám se, že publikování v otevřeném režimu způsobí inflaci publikačních výstupů a následně dojde i ke kvantitativnímu zpřísňování podmínek a kritérií. Open Science tak může znamenat důraz spíše na kvantitu než kvalitu.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (TH)

---

Daniel Stavárek je oborovým zaměřením ekonom se zájmem v oblasti bankovnictví a zkušeným univerzitním funkcionářem. V minulosti vedl Katedru financí a účetnictví Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné Slezské univerzity v Opavě, byl proděkanem i děkanem zmíněné fakulty i předsedou jejího akademického senátu. V roce 2013 byl prezidentem republiky jmenován profesorem v oboru Ekonomika a management. V březnu 2023 opustil post děkana Obchodně podnikatelské fakulty a stal se prorektorem pro vědu a zahraniční styky v týmu nově zvoleného rektora Slezské univerzity Tomáše Gongola.