Miroslav Engliš: V hodnocení vysokých škol rozhodně je co zlepšovat.

Jaký byl pro vaši univerzitu uplynulý rok? Jak vás zasáhla stále aktuální pandemie?

Pandemie nás ovlivnila hlavně tím, že se nedalo cestovat. Věda je dnes globální záležitostí, skoro se nedá dělat jinak než skrze styky se zahraničím – jezdíte na konference, význačná pracoviště a zároveň lidé z celého světa přijíždějí k nám. Před pandemií jsme měli rozjednané dohody se zahraničními profesory, které se nám podařilo přilákat zvenku, ale to se muselo vše odložit. Zkrátka jsou věci, které se online dělat nedají.

Navzdory situaci kolem pandemie si v roce 2020 každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+. Jaké vyplývají z hodnocení závěry pro vaši univerzitu?

Zatím ještě neznáme konečný výsledek hodnocení. Celkově ale nemohu říct, že by nám hodnocení přineslo něco převratně nového. Na univerzitě totiž máme nastavený vlastní systém vnitřního hodnocení, kdy každé pracoviště hodnotí jednou za pět let komise složená ze zahraničních, v odůvodněných případech domácích, externích odborníků. Naše hodnocení je velmi oborově specifické, podobá se hodnocení realizovanému Akademií věd ČR, která také hodnotí až na úroveň jednotlivých výzkumných týmů. Hodnocení v Modulech 1 a 2 je ale podobné tomu, co bylo v  tak zvaném kafemlýnku. Modul 3 se pak týká fakult a zbylé dva Moduly 4 a 5 celé univerzity. Tím se ale vhled do konkrétního oboru zastře a vše zůstane jen v obecné rovině. Celkově je pro mě hodnocení proto trochu zklamáním a v porovnání s hodnocením v AV ČR je jednoznačně co dohánět.

Jak jste se oproti uplynulým letům posunuli v prvních dvou modulech?

V Modulu 2 se hodnotí bibliometrie, tedy počty článků v těch nejprestižnějších žurnálech, takže můžete zvolit dva způsoby. Buď budete hodnotit absolutní čísla, tedy počty článků, anebo můžete hodnotit například procentuálně podíly v nejlepším kvartilu. Pokud budeme hodnotit dle druhého kritéria, tak se Slezské univerzitě velmi dobře daří například ve fyzice, kde dosahujeme výrazně lepších procentuálních podílů než Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita. Na druhou stranu ale musím říci, že si nejsem jistý, zda je dobré toto takto měřit. Protože pokud se budete dívat jen na procenta článků v tom nejlepším kvartilu, tak v podstatě každý článek, který publikujete navíc a nebude v tomto kvartilu, vám uškodí, protože sníží uvedená procenta. V podstatě budete trestáni za to, že publikujete něco, co není úplně nejlepší, ale přitom to může být dobré a užitečné. Celkově si ale myslím, že si v hodnocení vedeme dobře.

Netajíte se kritickými názory na proběhlé hodnocení. V čem všem by tedy dle vás bylo dobré hodnocení upravit?

Mnohem propracovanější přístup k hodnocení má již zmiňovaná Akademie věd ČR. Hodnotí své ústavy, které jsou oborově homogenní, takže když k nim přijede panel složený z odborníků na danou problematiku, tak je schopen opravdu vše posoudit komplexně a hodnocenému díky tomu dát užitečnou formativní zpětnou vazbu. V případě vysokých škol je s otazníkem, jak toto funguje. Hodnocení zde určitě není zaměřené na úroveň jednotlivých oborů nebo týmů jako na AV ČR, jak jsem už říkal. Modul 3 je zacílený alespoň na úroveň jednotlivých fakult, ostatní moduly jsou ale celouniverzitní. Posuzuje se například, jaké jsou vytvořeny podmínky pro vznik start-upů, což ale v řadě oborů vůbec nedává smysl. Vždyť kolik znáte start-upů například z právnických fakult? Nemyslím si, že je celé hodnocení pojato špatně, ale je rozhodně co zlepšovat. Za jeho největší současný nedostatek považuji, že je v podstatě slepé vůči malým, ale velmi kvalitním pracovištím. Čímž v podstatě vše nadále zůstává v rovině, že je hodnocena kvantita, nikoliv – jak je deklarováno – kvalita výzkumu na dané vysoké škole.

Chápu, že hodnocení různě oborově zaměřených pracovišť možná není zcela ideální. Nebylo pro vás ale i tak přínosné hodnocení v Modulech 3 až 5, které se konalo formou mezinárodního panelu?

Přínosy by byly větší, pokud by se dalo jít na jemnější úroveň, jak jsem již říkal. Ale i tak se hodnocení účastnili opravdu zkušení panelisté, kteří rozhodně měli co říci, i když to občas bylo v hodně obecné rovině. S panelem jsme strávili tři dny práce od rána do večera, kdy část panelu byla připojena jen online. I tak vše fungovalo dobře. Pro univerzitu to byla určitě cenná zkušenost, získali jsme cennou zpětnou vazbu a těšíme se na další takové hodnocení.

Do konce března měly všechny vysoké školy ministerstvu odevzdat své strategické záměry. Jaké jsou hlavní strategické plány vaší univerzity?

Naše strategické záměry vyplývají z dlouhodobé strategie školy. Vzhledem k tomu, že patříme mezi menší vysoké školy v republice a zároveň jsme jedinou univerzitou se sídlem mimo krajské město, nemáme ambice stavět veliké výzkumné infrastruktury typu Biocev. Snažíme se prospívat regionu – vzdělávat odborníky ve zdravotnických, pedagogických, informatických, ekonomických a dalších „profesních“ oborech. Krom toho ale máme vybrané oblasti, v nichž chceme být excelentní. U nás jsou těmito obory matematika, fyzika, historické vědy, s odstupem ekonomické obory. Velmi se nám daří také v uměleckých oborech, například v oblasti umělecké fotografie dosahujeme skvělých výsledků.

V oblasti vědy se chceme soustředit především na internacionalizaci, protože to je dnes naprostou nutností. V tomto směru rozvíjíme dlouhodobé spolupráce, hostíme zahraniční studenty i akademiky. Moc se těšíme, až se všechno vrátí do normálu, protože teď je vše opravdu složité.

Z vašeho povídání je vidět, že se opravdu staráte o potřeby regionu, v němž se vaše škola nachází. Máte také nějakou spolupráci s aplikační sférou?

Oblast transferu je podle mého doménou hlavně technických škol. Naším zaměřením je tedy dáno, že moc transferů do praxe nemáme, samozřejmě ale existují výjimky. Například naši archeologové a historikové spolupracují na záchranných výzkumech a v oblasti památkové péče. Informatici zase spolupracují s nemocnicemi v regionu v oblasti diagnostických metod. Tyto věci tedy běží, ale není to na úrovni např. podávání patentů nebo zakládání spin-offů či start-upů.

Aktivně ale spolupracujete se zahraničními univerzitami. Například se školami ve polském Slezsku.

Spolupráce s Polskem se samozřejmě nabízí naší geografickou polohou, už před 20 lety například vznikla Konference rektorů slezských univerzit. Spolupracujeme ale s partnery z celého světa. Například v jednom z našich silných oborů, fyzice, máme uzavřenou erasmovou dohodu i s University of Oxford. Co se týká zmíněného Polska, tak se nám velice osvědčila spolupráce zejména v historických oborech. Je to logické, protože polský region a Slezsko jako historická země existovaly dlouhou dobu, mají tradici, takže tam jsou přirozené základy pro spolupráci.

Vaše škola nabízí několik studijních programů v angličtině, a to ať už bakalářských, magisterských či doktorských. Daří se vám lákat i zahraniční studenty?

Studijní programy v angličtině jsou v tuto chvíli taková zvláštní věc. Když totiž někdo studuje v češtině, tak za to nic neplatí, v angličtině už ale musí platit poplatek za studium v cizím jazyce. Přitom však například v matematice je skoro všechna studijní literatura v angličtině, přednášející na seminářích jsou ze zahraničí, prakticky všechny konference probíhají v angličtině, atd., takže i v českém programu se mluví skoro pořád anglicky. Velice proto vítáme jeden ze strategických záměrů MŠMT, totiž upustit od povinné platby za studium v cizím jazyce alespoň pro doktorské studium. Od toho si slibujeme, že přilákáme daleko větší podíl kvalitních zahraničních studentů. V tuto chvíli už jich také máme dost, ale většina z nich studuje v češtině. Například náš Institut tvůrčí fotografie má většinu studentů z Polska. Takoví studenti se ale dokáží snadno dorozumět česky a řada pedagogů zároveň umí polsky.

Jak jste spokojený s vaším interním grantovým systémem?

Tyto systémy máme tři, dva se zaměřují na studenty, zejména doktorské, a jeden na vědecké pracovníky. Se všemi třemi grantovými schématy jsme spokojeni, přinášejí dobré výsledky a celkově stimulují vědeckou práci. Nicméně za důležitější považujeme podporu získávání účelových prostředků na vědu a výzkum nikoli z interních, ale z externích zdrojů.

Moc děkujeme za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali

---

Miroslav Engliš

je od roku 2011 prorektorem pro vědu a zahraniční styky na Slezské univerzitě v Opavě. Jako vědec se zabývá matematikou, kromě své prorektorské role je také od roku 2016 ředitelem Matematického ústavu v Opavě. Je autorem okolo 100 publikací v oblasti funkcionální analýzy, komplexní analýzy a geometrie, teorie operátorů a jejich aplikací v matematické fyzice. Za výsledky své vědecké práce získal cenu Učené společnosti ČR pro mladé vědecké pracovníky (1997) a pro vědecké pracovníky (2007), cenu ,,ISAAC Award” společnosti International Society for Analysis, its Applications and Computation (Berlín 2001), Wichterleho prémii AV ČR (2002), v roce 2009 byl zvolen řádným členem Učené společnosti ČR.