Vítězslav Jarý působí na Fyzikálním ústavu AV ČR. V roce 2011 získal cenu Becquerel za jaderný výzkum. Jaké do budoucna očekává změny ve vědecké oblasti, které se věnuje? A využívají podle něj čeští výzkumníci dostatečně možnosti účastnit se evropských projektů?
Vítězslav Jarý získal v roce 2014 doktorský titul na Katedře jaderné chemie, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské při Českém vysokém učení technickém v Praze. Od roku 2008 je zaměstnancem Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, v oddělení Optických materiálů pod vedením Martina Nikla. V rámci své pracovní náplně se věnuje vývoji a výzkumu nových pevnolátkových materiálů, které mají potenciál pro použití ve scintilačních detektorech ionizujícího záření a pro konstrukci laditelných zdrojů bílého světla na bázi LED. Konkrétně pak tyto látky charakterizuje s pomocí moderních metod časově rozlišené luminiscenční spektroskopie v širokém oboru teplot. V současné době je autorem nebo spoluautorem 75 recenzovaných článků ve vědeckých periodikách, jeho h index je 16 a celkový citační ohlas 796. Rád se také věnuje popularizaci vědy, jako lektor se pravidelně účastní projektů Otevřená věda, Týden vědy a techniky, v rámci kterých umožňuje středoškolským studentům nahlédnout do laboratoří a okusit vědeckou práci na vlastní kůži.
Co se změnilo v oblasti vědy, které se věnujete, od chvíle, kdy jste obdržel naši cenu?
V současné době na poli scintilačních materiálů, tedy materiálů vhodných k detekci neviditelného ionizujícího záření, probíhá prudký vývoj z hlediska vývoje a optimalizace nových materiálů, které by vyhovovaly pro neustále se zdokonalující metody jak v nukleární medicíně, tak i v oboru jaderné a subjaderné fyziky – například nové experimenty zkoumající podstatu hmoty, povahu subatomárních částic a sil. Dále se rozvíjejí detekční systémy obsahující scintilační detektory pro bezpilotní monitorování radioaktivního zamoření ze vzduchu, například v jaderné elektrárně Fukušima nebo v Černobylu.
Jak si představujete budoucnost vědy a vašeho vědního oboru?
Na poli výzkumu a vývoje scintilačních materiálů se budou hledat nové materiálové systémy, které by umožnily realizaci stále se zvyšujících nároků na dané aplikace. To souvisí s rozvojem tématiky scintilačních materiálů ve formě nanokrystalů, které nacházejí využití například ve fotodynamické terapii při léčbě rakoviny nebo při detekci elektronů v elektronových mikroskopech. Současně vznikají stále důmyslnější technologie pro přípravu materiálů, které jsou charakteristické velmi vysokou teplotou tání, a tedy běžnými metodami je připravit nelze. V nukleární medicíně se můžeme těšit na novější technologie, které budou více cílené, takže budeme mít vyšší úspěšnost při odhalování rakoviny a následné terapii, a to bez negativních efektů. Co se týče aplikací scintilačních materiálů ve fyzice, pravděpodobně se dozvíme více o tom, jaký náš vesmír je, z čeho se skládá, a jak vznikal.
Pozoroval jste mezi Českou republikou a Francií nějaké rozdíly ve sféře vědeckého výzkumu?
Rozdíly mezi Českou republikou a Francií určitě existují, byť obě země produkují špičkové vědecké výsledky na světové úrovni. Co jsem si ověřil na vlastní kůži je to, že ve Francii je člověk tak nějak více odkázán sám na sebe. U nás mladé začínající vědce více učíme osobně, kdežto ve Francii musí na spoustu věcí přijít sami studiem. Rovněž mi přišlo, že máme lépe organizovaný čas v laboratoři, používáme oficiální rozpisy, aby byl přehled o tom, kdo, kdy a v jaké laboratoři něco měří. S tím jsem se ve Francii nesetkal. Spolupráci s Francií nicméně považuji za bezproblémovou a jednoznačně přínosnou a příjemnou.
Umožnila vám stáž ve Francii navázat a rozvinout francouzsko-českou spolupráci?
Ihned po obdržení ceny Henriho Becquerela jsem měl možnost odjet do Francie na tři měsíce, kde jsem navázal svoji nejdůležitější vědeckou spolupráci v mé kariéře. Stáž jsem strávil na pracovišti na Claude Bernard University Lyon 1 v Lyonu, pod špičkovým vedením profesora Christohpa Dujardina. Tato skupina patří ke světové špičce v oblasti výzkumu a vývoje nových scintilačních materiálů. Do Lyonu se vracím opakovaně v rámci stávající spolupráce.
Využívá podle vás dnes česká věda a výzkumníci možnosti účastnit se evropských projektů?
Sám jsem v rámci své pracovní aktivity byl členem týmu několika evropských projektů, takže určitě ano, česká věda se snaží získávat evropské projekty. Konkrétně u nás na Fyzikálním ústavu AV ČR roste zapojení do grantů Marie Sklodowska-Curie Fellowship. Úplnou novinkou pak je, že Fyzikální ústav AV ČR je držitelem certifikátu HR Excellence in Research Award, který uděluje Evropská komise.
Co vás inspirovalo k tomu, že jste se rozhodl pracovat v oblasti vědy a výzkumu?
Už od začátku střední školy jsem četl popularizační knížky od velikánů fyziky, jakými byli Richard Feynman, Brian Green, Lev Davidovič Landau nebo nedávno zesnulý Stephen Hawking. Feynman mi tenkrát zcela vyrazil dech svou knížkou Neobyčejná teorie světla a látky, ve které bez použití jediného matematického vzorce popisuje jednu z nejsložitějších teorií, kvantovou elektrodynamiku, lidem bez fyzikálního a matematického vzdělání. I to mě inspirovalo ke studiu jaderných věd.
Autorka: Esther Idris Beshirová
Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut
Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze
