Michael Prouza: Svého postavení nesmí zneužívat ani excelentní vědec a manažer

V médiích jste se objevil nejen v souvislosti s novým teleskopem na observatoři Very Rubin, o kterém jsme mluvili v první části rozhovoru, ale také jako zastánce fyzičky Hany Lísalové. Proč jste se postavil na její stranu, když vystoupila proti kandidatuře Jiřího Homoly na předsedu Akademie věd? 

Byl bych nerad, kdyby se tato kauza zužovala na dvě osoby, na Jiřího Homolu a Hanu Lísalovou, protože to, co mi na tom nejvíc vadí, je systematické zneužívání pozice moci. Ze strany Jiřího Homoly to zdaleka nebylo jen vůči Haně Lísalové, ale i vůči mnoha dalším doktorandkám a postdoktorandkám, které prošly jeho týmem v průběhu posledních 20 let, což je pro můj názor určující. Vadí mi princip, když někdo má pozici a systematicky ji zneužívá pro dosáhnutí osobního prospěchu. 

Biofyzička Hana Lísalová z Fyzikálního ústavu AV ČR vystoupila v září 2024 proti kandidatuře Jiřího Homoly, bývalého ředitele Ústavu fotoniky a elektroniky, na předsedu Akademie věd ČR s odůvodněním, že zneužíval svého vysokého postavení k sexuálnímu oběžování mladších kolegyň. K jejímu svědectví se přidaly další pracovnice a pracovníci. Vznikl tak soubor výpovědí šesti bývalých pracovníků a podřízených Jiřího Homoly, kteří popisují své zkušenosti z let 2003 až 2019, podle kterých Jiří Homola udržoval intimní vztahy s mladšími podřízenými pracovnicemi. Ústav fotoniky a elektroniky pod vedením nového ředitele Pavla Peterky nechal vypracovat expertní zprávu, vznikla také zpráva etické komise Akademie věd ČR.

Jiří Homola nakonec kandidaturu do volby předsedy AV ČR nepodal. Místo něj se do volby přihlásil Radomír Pánek, který ji vyhrál, a stal se předsedou Akademie věd ČR .

Jiří Homola přišel o funkce v Ústavu fotoniky a elektroniky a nebyl v březnu 2025 zvolen do Akademické rady, výkonného orgánu AV ČR, kam kandidoval a kde působil do března 2025. Proti jeho kandidatuře do Akademické rady se s ohledem na zprávy komisí postavila bývalá předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, současný ředitel Ústavu fotoniky a elektroniky Pavel Peterka a ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR Michael Prouza. Michael Prouza zase naopak nebyl zvolen do Vědecké rady AV ČR.

Na druhou stranu lze namítnout: proč tyto zkušenosti zazněly ve chvíli, kdy chtěl Jiří Homola kandidovat na předsedu? S mnohdy dvacetiletým odstupem? Nebyla to „účelovka“? 

Přijde mi to přirozené. Ano, samozřejmě to jeho kandidaturou bylo vyvolané. Když něco takového zažijete, je velmi obtížné o tom hovořit, musíte překonat velkou psychickou bariéru, vystavit osobní zranitelnost a jít vlastně se svou kůží na trh. Může se to také obrátit proti vám. Potřebujete velkou míru osobní statečnosti a tento moment většinou nenastane jen tak z pondělí na úterý, ale potřebujete významný spouštěč, kterým byla právě jeho kandidatura. Hana Lísalová a další ženy si řekly, že už nedokážou žít s tím, aby člověk, který jim takovým způsobem ublížil, vedl Akademii věd a byl vzorem ostatním.  

Byl to výjimečný případ v rámci Akademie věd?

Myslím si, že je to bohužel uvnitř Akademie věd mnohem častější, než o tom zatím víme. A mnoho lidí je v náhledu na tyto věci stále pozadu, možná o desetiletí. Musíme změnit myšlenkové podhoubí, že když je někdo excelentní vědec a manažer, tak to znamená, že si může dovolit zneužívat svého postavení.

Postavila se k případu Akademie věd správně? 

Podle mého názoru nedostatečně. Mám pocit, že uvnitř Akademie věd málo zaznívá hledisko poškozených, ale argumentuje se irelevantními věcmi, jako že je Jiří Homola excelentní vědec a výborný manažer. Nikdo nezpochybňuje, že udělal mnoho užitečných věcí, ale člověk musí nést důsledky svých činů.

V Akademii také neexistuje správná struktura, na kterou se mohou lidé s takovými případy obrátit. Teprve nyní se konečně hledá ombudsman a ombudsmanka, což je určitě krok správným směrem, i když by mě potěšilo, kdyby to šlo rychleji.  

Proč jste nešel toto vidění světa a opatření hájit do výkonného orgánu Akademie věd, do Akademické rady? 

Má to souvislost s touto kauzou. Původně jsem myslel, že do Akademické rady kandidovat budu, ale nelíbilo se mi existující sepětí současného předsedy Akademie věd Radka Pánka s Jiřím Homolou. Radka Pánka znám dlouhá léta, dotazoval jsem se ho na jeho postoj. Rozhodně neříkal, že by chování Jiřího Homoly schvaloval, ale zároveň argumentoval věcmi, jako že to není nijak prokázané a tak dále, přitom v té době už existovala zpráva expertní komise Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR. Jeho vymezení se mi zdálo nedostatečné a říkal jsem si, že bych s takovým šéfem pracovat nechtěl.

Do Vědecké rady jsem kandidoval, ale nebyl jsem zvolen. Při březnových volbách se prokázalo, že uvnitř Akademie věd existuje nějaká míra polarizace, kdy jeden tábor reprezentuje zhruba 60 % členů Akademického sněmu a druhý tábor zahrnující mě a další, reprezentuje asi 40 % členů, a protože je volební systém většinovým, tak ten menší tábor nebyl zvolen nikam. Mně takový volební systém nepřijde dobrý, ale asi k jeho změně v tuto chvíli nedojde.

Je to tedy spor Prouza versus Pánek? Nebo Fyzikální ústav proti ostatním ústavům? 

Ne, takto bych to neviděl. Radek Pánek mi naopak opakovaně říkal, že on osobně by byl rád, kdybych do Akademické rady kandidoval. Ale za daných okolností se mi do toho nechtělo a je to mé osobní rozhodnutí. A musím zároveň říct, že ač některé situace vnímáme odlišně a jsme v těchto náhledech nekompatibilní, tak se ke mně a k Fyzikálnímu ústavu vedení Akademie chovalo vždy korektně a rozhodně nás nikdo nepotápí. 

Zpětná vazba od mezinárodního poradního sboru předčila má očekávání

Na co by se podle vás mělo vedení Akademie věd zaměřit? 

Postavení Akademie věd je ve společnosti dobré, vedení na tom odvedlo dobrou práci. Jen bychom možná měli být ještě víc a akčněji k dispozici pro řešení aktuálních problémů společnosti. Uvnitř Akademie věd bych uvítal větší finanční pomoc, když třeba potřebujeme rekonstruovat budovy ústavů, laboratoře apod. Akademie věd vyčlenila na mnoho let dopředu prostředky na rekonstrukci několika významných historických budov, ale pak už nezbývají prostředky pro ústavy a ty si musí pomoct samy. Zároveň to souvisí s celkovým financováním Akademie věd, kdy máme malý poměr institucionálních prostředků, které tvoří jen asi 30 % rozpočtu.  

Obhájit více peněz pro vědu je asi složité, voliči namítají: proč nejsou čeští vědci schopni dotáhnout svůj výzkum až do fáze, že nejen přispějí k rozvoji světového poznání, ale i na tom vydělají? 

Celá věda má nějakou strukturu a nemůžeme si představovat, že zahodíme základní výzkum a budeme dělat jen aplikovaný. Ve výzkumu je samozřejmě třeba zvýšit podíl soukromých peněz a myslím si, že se atmosféra v tomto mění, náš podíl peněz z aplikovaného výzkumu každoročně roste, ale pořád se pohybujeme na úrovni pár procent. Růst zájmu vidíme třeba v našem inovačním centru Brain for Industry v Dolních Břežanech, které se věnuje 3D tisku.

Spolupracujeme nejen s velkými firmami, ale obrací se na nás i menší firmy, jako jsou stomatologická centra nebo firmy, které dělají plastové odlitky. Ale pokud zkoumáme třeba astročásticovou fyziku, tak možná pomůžeme nějaké firmě, která vyrábí CCD kamery, ale podstata nikdy nebude aplikovaným výzkumem. Podobně třeba výzkum spintroniky světově uznávaného Tomáše Jungwirtha má jistě potenciál naprosto skvělých aplikací, ale ne v tuto chvíli, kdy je to čistě základní výzkum, v němž se snažíme porozumět pevným látkám. 

Akademie věd letos provádí také hodnocení svých ústavů. Navštíví ústavy Akademie věd také mezinárodní panely hodnotitelů tak, jako letos v rámci Národního hodnocení navštívily vysoké školy? 

Ano, na počátku října nás navštíví komise, která byla ustanovená pro účely hodnocení. Její sestavení nebylo vůbec jednoduché, protože hodnotitelé nesměli být ve střetu zájmů, za což byly považovány třeba i společné publikace. Pro mě osobně má ale větší vypovídací hodnotu zpětná vazba od našeho mezinárodního poradního sboru, který jsme zřídili v roce 2021 a má 14 členů s manažerskou zkušeností ze západoevropského prostoru. Tento sbor nás kontinuálně sleduje, zná nás a zpětná vazba, kterou nám dává, je ohromně užitečná.

Zpočátku jsem k tomu měl nedůvěru, obával jsem se, že žádný poradní orgán nemůže pojmout šíři oborů, kterým se ve Fyzikálním ústavu věnujeme. Ale předčil má očekávání. Mrzí mě, že tyto panely nejsou do aktuálního hodnocení AV ČR zahrnuté, což bylo zdůvodněno tím, že musely být založeny nejpozději v prosinci 2019, aby byly s ústavem po celou dobu hodnoceného období. A v té době mělo mezinárodní poradní sbor relativně málo ústavů. Klíčová pro hodnocení je tedy ad hoc komise, která ústav na dva dny navštíví, ale vlastně ho za tu dobu nemůže do hloubky poznat a musí vycházet z připravených materiálů a prezentací, které když nejsou vhodně formulované, mohou vyvolat zavádějící dojem. 

Výše institucionálních prostředků mě pálí mnohem víc než to, jestli budeme spadat pod nějaké ministerstvo 

Chtěl byste, aby výsledky hodnocení měly větší dopad na financování? 

Ano. V současné formulaci zákona je napsané, že institucionální prostředky (prostředky na „Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace“ neboli DKRVO, pozn. red.) vychází ze „zhodnocení výzkumné organizace“. AV ČR k tomu přistupovala tak, že zhodnocení je právě toto hodnocení, prováděné jednou za pět let, ale myslím si, že by to mělo mít na výši prostředků pro ústavy větší dopad. 

A je podle vás dobře, že Akademie věd je sama sobě i poskytovatelem finančních prostředků? Nyní probíhá výměna názorů mezi ministrem Markem Ženíškem a předsedou AV ČR Radomírem Pánkem, zda by Akademie věd neměla v budoucnu spadat pod Ministerstvo pro vědu a vysoké školství, jehož je Ženíšek příznivcem. Akademie by tak spadla na úroveň ostatních výzkumných organizací. Co si o tom myslíte? 

Na jedné straně chápu, že je tu obava o nezávislost Akademie věd, s čímž souvisí i samostatná kolonka v rozpočtu. Na rozdíl od některých kolegů v Akademii si ale nemyslím, že pokud by vzniklo Ministerstvo pro vědu, výzkum a vysoké školství, tak by to znamenalo konec této koncepce. Je škoda, že obě strany, jak pan ministr Ženíšek a jeho okolí, tak současné vedení Akademie věd, zaujalo vyhraněné pozice místo toho, aby se o návrzích diskutovalo a na základě této diskuze vzešel lepší model, než je ten současný. 

V čem by měl být ten model lepší, než je současný? 

Z mého hlediska je nejdůležitější změnit anomální situaci v České republice, kdy náš institucionální příspěvek, tedy to DKRVO, je hrozně nízký, dosahuje zhruba 30 %, kdežto 70 % získáváme z projektů. Skoro celé DKRVO dám na mzdy lidí, které jsou determinované, a nejsem pomocí těchto peněz schopen určovat jakoukoli strategii výzkumu, což je v přímém kontrastu se situací, jaká je např. v ústavech Maxe Plancka v Německu, kde ředitel může mít nějakou vizi a ovlivňovat směr výzkumu. Granty jsou pro ně pak bonusem, nikoliv existenční záležitostí jako pro nás. U nás ti nejproduktivnější vědci tráví obrovský podíl svého času získáváním a administrací grantů, místo aby se mohli věnovat bádání. Toto mě pálí mnohem víc než to, jestli budeme spadat pod nějaké ministerstvo.

Foto: FZU

Přečtěte si také

Michael Prouza: Hodnota naší spolupráce byla vyčíslena na milion dolarů

Plaveme v moři reliktního záření a jsme fascinováni tím, že vesmír nám může být srozumitelný. To říká Michael Prouza, astrofyzik a ředitel Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který se podílel na vzniku nejnovějšího teleskopu na observatoři Very Rubin v Chile. Tento teleskop vědci přirovnávají k širokoúhlému objektivu, pomocí něhož můžeme získat přehled o celém vesmíru a jeho vývoji. A Češi budou mít díky svému zapojení, jež bylo ohodnoceno na milion dolarů, přednostní přístup k snímkům.