Radomír Pánek: Vyhladověním excelenci neuděláte

Když se ohlédnete za prvním rokem ve funkci předsedy Akademie věd, na co jste nejvíc hrdý?

Jsem rád, že nová Akademická rada funguje jako sehraný tým. Hned na začátku jsme si nastavili tři až čtyři priority v jednotlivých oblastech každého radního a řadu z nich se již podařilo splnit nebo výrazně posunout.

Za velkou prioritu považuji spuštění programu Akademie budoucnosti, jejíž jednotlivé části již postupně nabíhají. Jde o nový, poměrně široce postavený systém podpory excelence. Obsahuje například návratové granty, podporu zahraničních stáží našich pracovníků, podporu návratu po rodičovské nebo nástroje pro získávání nových pracovníků. Za velkou věc považuji spuštění centrální podpory pro přípravu ERC grantů. Rozjeli jsme inkubátor ERC-in, do kterého se mohou přihlásit výzkumníci Akademie věd, kteří chtějí podat ERC grant. Nabízíme jim prověření potenciálu jejich tématu a pokud usoudíme, že je potenciál reálný, tak žadatel dostane svého mentora a cílenou podporu, aby mohl připravit žádost. Už teď vidíme o inkubátor velký zájem, takže věřím, že se to promítne i do vyšší úspěšnosti.

Nízká úspěšnost v ERC grantech bývá Akademii věd někdy vytýkána… 

Musím vás opravit, Akademie věd je jako celek zdaleka nejúspěšnější v získávání ERC grantů ve srovnání s jinými českými akademickými institucemi. Dokonce jsem byl nedávno překvapen, že náš Etnologický ústav AV ČR má v přepočtu na zaměstnance celosvětově nejvyšší úspěšnost v ERC projektech. 

Jakou úspěšnost očekáváte po zavedení ERC inkubátoru, abyste mohli zhodnotit úspěšnost tohoto nového nástroje? 

Nemáme konkrétní cíl, podle nějž budeme hodnotit, zda je nebo není inkubátor úspěšný. Nemá smysl si říkat konkrétní čísla. Uvidíme, jaká bude realita. Rádi bychom ale počet grantů postupně znásobili. Osobně říkám, že alespoň o sto procent. 

Bude podání žádosti o ERC grant pro někoho povinné, stejně jako to často bývá v grantech pro mladé vědce typu Primus, GA ČR Junior Star nebo prémie Lumina quaeruntur AV ČR? 

Ne. Naopak jsme povinnost podání žádosti o ERC grant u prémie Lumina quaeruntur zrušili. Nevidíme přínos v tom, abychom řešitele za každou cenu nutili k podání grantu.  

Přečtěte si také

Alexandra Kala: I skvělý výzkumník může chtít víc než publikace

Investorka a podnikatelka Alexandra Kala spoluzaložila fond Spinoffy, který má pomoci dostat výsledky českého výzkumu do praxe. V rozhovoru popisuje, jak chce do české vědy přinést kapitál, jak bude probíhat výběr podpořených projektů a proč se bez silnějšího propojení výzkumu s byznysem neobejdeme, pokud se má naše ekonomika posunout k vyšší přidané hodnotě.

Transferová společnost založená v dobré víře

Co se vám ještě za první rok podařilo? 

Určitě spolupráce s průmyslem a transfer znalostí. Akademie věd je v transferu dlouhodobě nejúspěšnější z českých výzkumných organizací. Vedle lokálních transferových aktivit na ústavech dnes máme silnou centrální kancelář CETAV s 25 zaměstnanci a dobře fungující program PRAK, který pomáhá připravit výsledky pro transfer do praxe.

Nyní jsme dokončili ještě poslední důležitý článek v transferovém řetězci, a to je založení akciové společnosti CASI (Czech Academy of Sciences Innovation), kterou založilo a plně vlastní v současnosti osm ústavů, a předpokládám, že ostatní ústavy AV ČR se přidají od příštího roku. Naším cílem je, aby výsledky vzniklé v Akademii věd mohly být systematicky převáděny do spin-off firem a dále rozvíjeny profesionálním aparátem. Pokud se vědec nechce stát manažerem spin-offu, může se vrátit k vědě a o další rozvoj firmy se postará specializovaný tým, který ji dovede až k exitu, z kterého bude finanční profit. 

Jakým podílem se potom vydělané peníze rozdělí mezi vědce, ústav, investora a centrálu Akademie věd? 

To ještě řešíme. 

Proč je podle vás důležité mít vlastní společnost, když vznikají i externí investiční fondy a inkubátory jako např. Spinoffy nebo JIC Venture fund?

Protože chceme mít transfer našich výsledků pod kontrolou a chceme, aby se výnosy vracely zpět do Akademie věd a jejích ústavů. Zároveň máme v této oblasti největší know-how mezi českými výzkumnými organizacemi. CASI má pomoci celý proces sjednotit v rámci Akademie věd, zrychlit a profesionalizovat.

Na začátku cílíme na inkubaci zhruba deseti projektů ročně, přibližně s třímilionovou podporou pro každý. Odtud vychází i orientační vstupní potřeba třiceti milionů korun pro první inkubační kolo.

Kdo do společnosti již investoval? 

Vedle ústavů, které do společnosti vložily své výsledky, jednáme s českými investičními skupinami z oblasti průmyslu a finančnictví, ale zatím nemám mandát jejich jména zveřejnit. 

Máte nějakou představu, kolik peněz můžete touto cestou vydělat? Máte nějaké milníky?

To je velmi ošidná otázka, protože sama dobře víte, že obecně uspěje jeden startup z deseti, u spin-offů je to díky výzkumnému know-how o něco lepší. Nechci říkat, že se nám vrátí zpátky deset milionů nebo miliarda. Uvidíme.  

A kladete si cíle jako například: chtěli bychom, aby za tři roky doktoři používali náš chirurgický nástroj pro plastickou chirurgii, který máte v portfoliu? 

Proces schvalování je složitý, velmi těžko se predikuje, jak dlouho bude trvat, takže nechci dávat nějaké sliby. Společnost jsme založili s hlavním cílem dostat naše výsledky do praxe, do průmyslu a nenechat je tzv. ležet v šuplíku. Samozřejmě si po nějaké době vyhodnotíme pokrok a podle něj upravíme systém, jak bude třeba. Pozitivní zkušenosti v řadě ústavů z minulosti již máme, například Ústav přístrojové techniky AV ČR v Brně komercionalizuje vysokofrekvenční signál z EKG na predikci chorob srdce či asistenci při operacích. Skvěle si v komercionalizaci vede také Ústav organické chemie a biochemie, s jehož společností IOCB Tech již CASI intenzivně spolupracuje. 

Otevřená výběrová řízení 

Mezi vědci se objevuje otázka otevřenosti Akademie věd vůči mladým lidem, zmínil ji v rozhovoru pro náš portál před svým nástupem do Akademické rady i Petr Baldrian. Je uzavřenost Akademie věd vůči mladým podle vás problém?

Myslím si, že Akademie věd je dnes velmi otevřená instituce. Když se podíváte na internacionalizaci, v průměru už více než třetina zaměstnanců nemá české občanství. Na některých ústavech je to přes padesát procent. Nemyslím si, že by Akademie věd jako celek působila na mladé vědce odtažitě nebo nepřátelsky, věřím, že je tomu spíše naopak. Neříkám, že je všechno ideální, ale směr je správný a další posun přinesou naše nové programy na podporu akvizic, výjezdů a návratů v rámci programu Akademie budoucnosti, jak jsem již zmínil. Pokud přijde na některý z našich ústavů kvalitní uchazeč, může získat prostředky na rozjezd své pozice nebo výzkumné skupiny. 

Chystáte tedy něco jako je program Primus na Univerzitě Karlově či ČVUT Starting grants, jejichž spuštění ohlásil nový rektor ČVUT Michal Pěchouček? 

Naše aktivity jsou součástí již zmíněného programu Akademie budoucnosti schváleného Radou vlády pro vědu, výzkum a inovace před více než dvěma lety. Nyní postupně nabíhá jeho financování.

Proč měníte program Podpory perspektivních lidských zdrojů, v němž dříve soutěžili perspektivní doktorandi ze všech ústavů o podporu? Nyní bude o podpoře perspektivních doktorandů rozhodovat ředitel ústavu. Nebude to posilovat inbreeding? 

Diskutovali jsme to s řediteli, kteří se víceméně všichni shodli, že není ideální, když o perspektivních lidských zdrojích pro daný ústav rozhoduje Akademická rada, protože nevidí detaily v ústavu. Ředitel je odpovědný za ústav a je na něm, zda se rozhodne přijmout někoho nového nebo podpoří končícího doktoranda ze svého ústavu. 

Chcete nějak systémově omezovat inbreeding nebo dlouhé setrvávání lidí ve vedoucích funkcích? 

Nemyslím si, že by inbreeding byl hlavním problémem české vědy, jak se někdy prezentuje. Jeho význam se liší podle oboru a situace – někde může bezpochyby brzdit, jinde podpořit kontinuitu a kvalitu výzkumu. Mnohem důležitější je, aby existovala transparentní soutěž, kvalitní hodnocení a skutečná konkurence o pozice, včetně těch vedoucích. Určitě chceme podporovat periodická výběrová řízení na vedoucí pozice. Považuji to za správnou praxi, která v Akademii věd výrazně posiluje. V naprosté většině našich ústavů jsou ve vedoucích pozicích lidé, kterým je čtyřicet až šedesát let. Málokde jsou starší. 

Musí být vědecké pozice v Akademii věd otevřeně vypisovány? 

Ano. Řada ústavů standardně vypisuje pozice mezinárodně, třeba prostřednictvím největšího evropského portálu pro vědeckou mobilitu Euraxess. Inzeráty na ředitele i většinu pozic jsou také jednotně uváděny na stránkách AV ČR v sekci „kariéra“, na sociálních sítích a na dalších oborově významných platformách. Naším cílem je samozřejmě maximální otevřenost světu, protože to je cesta k tomu, jak sem dostat špičkové lidi. 

Přečtěte si také

Nová akciová společnost Akademie věd ČR propojí výzkum s investory

Akademie věd ČR zakládá novou akciovou společnost, která má systematicky propojit špičkový výzkum se soukromými investory. V prvním roce plánuje podpořit deset projektů částkou 30 milionů korun a vytvořit inkubační program pro vznik technologických startupů nebo spin-offů. Cílem je, aby se výsledky české vědy rychleji dostávaly na trh a obstály i v globální konkurenci.

Čísla mluví jasně 

Pojďme trochu k politice. Za další z úspěchů, které se v prvním roce podařily, označujete také platformu Science for Policy. Jak se liší od dosavadních AVexů, tedy expertních stanovisek Akademie věd? 

Hlavní rozdíl je v tom, že AVexy se většinou týkají nějakých širších problémů a obsahují konkrétní návrhy k vylepšení. Policy papery se mohou týkat partikulárnějších problémů a mohou mít delší rozsah. Rádi bychom, aby vznikaly i na základě požadavků zvenčí. Nabízíme státní správě a politické reprezentaci centrální kontaktní místo, na které se mohou obrátit, když chtějí rychle získat odborné podklady k nějakému tématu. A vedle domácího prostředí cílíme i na Evropu a poptávky vypisované Evropskou komisí. 

S čím se na vás již úřady nebo politici obrátili? 

Doposud jsme řešili asi desítku požadavků. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést třeba expertní stanovisko k závěrečné zprávě RIA k reformě rodičovské, které na základě poptávky Odboru vládního analytického útvaru vypracovali naši ekonomové.

Od února letošního roku jste členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). S jakými vizemi jste do ní vstoupil?

Jsem v ní proto, abych pomohl celému systému výzkumu, vývoje a inovací, nejen Akademii věd. Mou zdaleka nejzásadnější prioritou je zvýšení a změna struktury financování české vědy. Největší slabinou celého systému je extrémně nízká úroveň institucionálního financování a příliš velká závislost na grantových zdrojích, zvlášť když i české grantové agentury jsou podfinancované. Bez stabilnější finanční základny se velmi obtížně otevírají nová a riziková témata a instituce nemohou plánovat dlouhodobě.

Jak lze změnit strukturu financování bez navýšení financování? 

Nelze to vyřešit bez navýšení financování. Česká věda je podfinancovaná. Nejde jen o absolutní částky, ale i o podíl veřejných výdajů na HDP. Pokud se chceme přiblížit vyspělým evropským zemím, měli bychom se v první fázi ze současných 0,5 % HDP dostat alespoň na průměr EU, což je nějakých 0,75 % HDP veřejných výdajů do vědy, ideálně výš. A dlouhodobým cílem by měla být úroveň odpovídající vyspělým zemím, tj. více než 1 % HDP. 

Ministr Karel Havlíček při představení hospodářské strategie prohlásil, že v české vědě není málo peněz, jen jsou špatně rozložené… 

Otázka efektivního rozdělení prostředků je samozřejmě na místě a je dobře, že se o ní vede diskuze. Data ale zároveň jasně ukazují, že celkové investice do vědy zůstávají daleko pod průměrem vyspělých zemí. My kupujeme stejně drahé přístroje jako na západě, stavíme budovy za podobné peníze jako na západě, o pracovníky soutěžíme na globálním trhu, ale peněz máme výrazně méně. Neříkám, že je to jen o financích, ale bez financí to prostě nejde. Aktivitu ministra Havlíčka v Hospodářské strategii kvituji, je v ní jasně uvedena hodnota indikátoru GERD pro následující roky. (pozn. red. GERD je intenzita výdajů na výzkum a vývoj, tedy % HDP, které by do této oblasti mělo jít. V roce 2027 by dle Hospodářské strategie mělo jít o 2 %, v roce 2030 o 2,4 % HDP a v roce 2030 o 2,7 %. O 2/3 růstu by se však měl postarat soukromý sektor). 

Co říkáte na přechod aparátu RVVI pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, brzy přejmenovaného na Ministerstvo hospodářství? Nejde o sjednocení výzkumné agendy pod jedním ministerstvem, jak si to přála i minulá politická reprezentace, vůči čemuž jste vystupoval? 

Neslyšel jsem o tom, že by měla samotná agenda výzkumu přejít pod Ministerstvo hospodářství. Za mě je zcela klíčové, aby RVVI skutečně zůstala poradním orgánem vlády. A Akademie věd by měla bezpochyby zůstat samostatná. Kde bude sídlit úřednický aparát zajišťující chod RVVI, je vedlejší. A že ho chce mít ministr Havlíček v budově svého ministerstva, mi přijde jako logický požadavek. 

Hodnocení slouží k ořezání suchých větví 

Akademie věd nyní završuje další kolo hodnocení pracovišť, které probíhá jednou za pět let. Co z něj vyplývá?

Předně bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že Akademie věd má vlastní systém hodnocení. Probíhá už počtvrté, vždy v pětiletém cyklu, a jeho velkou předností je, že nehodnotí jen instituce jako celek, ale jde až na úroveň týmů. Odkláníme se v souladu s vyspělým světem od bibliometrie a hodnotíme panely zahraničních odborníků konkrétní výsledky, strategii a řízení ústavů.

Jak si vaše ústavy vedou? 

Obecně velmi dobře. Samozřejmě nezastíráme, že jsou v nich i některé slabší týmy. Cílem však není seřadit ústavy od nejlepšího po nejhorší, to ani nelze zodpovědně udělat, ale dát ředitelům co nejkvalitnější zpětnou vazbu pro řízení jejich ústavů. Na podzim nás čekají jednání s jednotlivými řediteli, kde budeme probírat závěry hodnocení a budeme chtít slyšet, jak na doporučení zareagují.

Má hodnocení reálný dopad?

Ano. Ústavy se uvnitř poměrně intenzivně proměňují, i když to zvenčí nemusí být tolik vidět. Když jsem byl ředitelem Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, tak se na základě předchozích hodnocení některá oddělení rušila, jiná vznikala, měnila se témata i vedení. 

Samozřejmě, že názory na to, jak zohlednit výsledky hodnocení ve financování jsou různé, někteří kolegové by byli ráznější, někteří naopak. Já souzním s myšlenkou, že vyhladověním excelenci neuděláte. Takže naší snahou bude bonifikovat excelentní týmy a po těch slabších chtít nápravu a jasný plán změn.

Nechceme však jít cestou jednoduché trojčlenky, kdy by se financování mechanicky odvozovalo od výsledku hodnocení. 

Hodnocení probíhá už počtvrté, jak říkáte. Co když má nějaký ústav stabilně slabé hodnocení? 

To se neděje. Kdyby se to dělo, tak je to samozřejmě problém a muselo by se to řešit s příslušným ředitelem. Už po prvním kole hodnocení došlo v některých případech i k výměně ředitelů. Hodnocení slouží k tomu, aby se postupně uřezaly suché větve. 

Spolu s Akademickou radou jste pomocí nové směrnice upravili výběr ředitelů ústavů. Zatímco doposud byly výběrové komise složeny hlavně z interních členů ústavů, nově budou mít devět členů, přičemž čtyři z nich nebudou z daného ústavu. Proč ta změna?

Systém jsme upravili tak, abychom jako zřizovatel našich ústavů měli na výběr ředitele o něco větší vliv. Jinak bude výběr probíhat stejně. Hlavně maximálně otevřeně. Komise mi po standardním výběrovém řízení doporučí vítězného kandidáta a já mám volnost tento návrh přijmout či nepřijmout.  

Znamená to, že chcete tenhle nástroj víc využívat třeba k posunutí ústavů, které v hodnocení nevycházejí dobře?

Možná. 

Co vám v poslední době udělalo radost z hlediska vědeckých výsledků Akademie věd ČR?

Těší mě, že se v Akademii věd daří dělat kvalitní vědu. Mně osobně jsou blízké fyzikální a technické obory, takže mám radost například z pokroku v oblasti kvantového počítání, kde se daří zejména našim ústavům v Brně. Mám radost z výsledků Tomáše Jungwirtha ve spintronice, i například z našich výsledků v oblasti jaderné fúze. 

Přečtěte si také

Radomír Pánek: S novou generací vědců přichází větší snaha a touha vidět své výsledky uvedené do praxe

Radomír Pánek, nynější ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, byl zvolen kandidátem na předsedu Akademie věd ČR. Po jmenování do funkce prezidentem Petrem Pavlem se 25. března 2025 ujme funkce. Drtivé vítězství překvapilo i jeho samotného. Jaké si klade cíle na následujících čtyři roky? Co považuje za problémy Akademie věd a jak si podle něj organizace stojí ve srovnání se Společností Maxe Plancka v Německu?

Fúze? Pokrok je obrovský, brzda je jinde

Když zmiňujete fúzi, kdy ji budeme schopni použít jako zdroj energie? Za dvacet let?

Pokrok je obrovský a nezpochybnitelný a na tenhle častý posměšek o tom, že fúze je navěky vzdálená 20 let od použití, máme jako protiargument připravený přehledný graf, který ukazuje, že posun v oblasti fúze je od roku 1950 rychlejší než Mooreovo pravidlo používané jako etalon rychlého pokroku.

Fyzikální a technologické problémy už jsou z velké části vyřešené. Problém je, že poslední kroky před komercializací vyžadují stavbu velkých a drahých zařízení. A to je především závislé na politických rozhodnutích. 

Takže hlavní bariérou už není věda?

Neřekl bych, že fyzika je hotová. Pořád je a bude co zkoumat a vylepšovat, stejně jako se tomu děje například i u štěpných reaktorů, které se již komerčně využívají přes 60 let. Ale dnes už je velká část problému, jak se posunout dále, opravdu v politické a finanční rovině. Potřebujeme v Evropě rychlá rozhodnutí o tom, jak zafinancujeme stavbu prototypu fúzní elektrárny, kde bude umístěna a jak budou nastavené regulační procesy. 

Jakmile se dodělá ve Francii ITER, na jehož stavbě se podílí celý svět, tak se spustí velký závod o to, kdo jako první zvládne technologii jako celek. Další a poslední krok, tj. prototyp fúzního reaktoru, již bude stavět každý z partnerů projektu ITER sám, aby si pro svůj průmysl vybudoval potřebné know-how. Takový projekt bude samozřejmě drahý a v momentě, kdy energie jsou stále relativně levné, chybí politická motivace investovat tak velké částky. 

V Evropě vše navíc ještě protahují dlouhé rozhodovací procesy a dlouhá diskuse nad nastavením přiměřené regulace, aby na fúzní reaktory nebyly kladeny stejné nároky jako na štěpné reaktory, protože to nedává smysl. Čína však masivně investuje, je schopna rychlých rozhodnutí a velmi rychle v posledních 20 letech postupuje. Přestože je Evropa v tomto výzkumu zatím stále nejdále, Čína nás mílovými kroky dohání. Bude to závod podobný tomu, kdo bude rychleji na Měsíci. 

Foto: Jana Plavec

Radomír Pánek je od března 2025 předsedou Akademie věd ČR, předtím působil jako ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Věnoval se výzkumu fyziky termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory (tokamaky). Je předsedou Valného shromáždění Evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě, do roku 2023 zastával post zástupce Evropské unie ve Vědecko-technickém poradním výboru projektu ITER, což je největší mezinárodní výzkumný projekt na světě.