Jak přiblížit veřejnosti špičkový vědecký výzkum, aniž bychom sklouzli k přehánění nebo zkreslování? Co lidem usnadňuje pochopení základních principů a u čeho již hrozí přílišné zjednodušení, které může vést k mylným představám?
V rozhovoru s Virginijem Šikšnysem, litevským biochemikem a profesorem na Vilniuské univerzitě, který v roce 2018 získal Kavliho cenu za objev CRISPR-Cas9, jsme se ptali na výzvy, kterým vědci čelí, když se snaží vysvětlit své objevy srozumitelně – a přitom pravdivě.
CRISPR-Cas9 je často označován jako „genetické nůžky“. Myslíte si, že takové zjednodušené metafory pomáhají veřejnosti pochopit význam vašeho výzkumu, nebo hrozí, že vědu příliš zjednoduší a vytvoří mylné představy?
Jako každá, má i tato mince dvě strany. Samozřejmě, když mluvíte s lidmi bez vědeckého vzdělání, musíte používat jazyk, kterému běžní lidé rozumí. A metafora nůžek vám pomůže vysvětlit, jak tato technologie funguje, což pro ně bude mnohem srozumitelnější než mluvit o „opravě DNA“, která probíhá v buňce. A ano, vždy je trochu riskantní, když příliš zjednodušujete, zejména pro výzkumného pracovníka. Někdy, když mluvím k veřejnosti a použiju takovou metaforu, tak si říkám: co asi na to budou říkat moji studenti v laboratoři? Budou se mi smát?
Možná je to jen o hledání rovnováhy – co je už velké zjednodušení pro vás výzkumníky, není ještě dost srozumitelné pro širokou veřejnost.
Souhlasím, ale stejný problém může nastat, i když mluvíte ke správnému publiku. Moje dnešní přednáška (Mendel Lectures na Masarykově univerzitě v Brně) bude zahrnovat jak profesory, tak studenty a musím tak najít vhodný jazyk pro obě skupiny, protože studenti ještě nebudou mít dostatečné znalosti.
Když byl objev CRISPR-Cas9 poprvé zveřejněn, získal si značnou pozornost médií. Jak jste se vy a váš tým vyrovnávali s náhlým zájmem veřejnosti a médií? Poučili jste se z toho, jak efektivně komunikovat o vědeckých pokrocích?
Když řeknete, že studujete „antivirové obranné systémy u bakterií“, pozornost široké veřejnosti si nezískáte. Ale poté, co jsme ukázali, že součásti antivirových obranných systémů CRISPR-Cas9 lze přizpůsobit například pro léčbu dědičných genetických onemocnění, pak už to bylo něco jiného a vzbudilo to velký zájem. Někteří lidé tomu říkali „CRISPR mánie“ (smích). Určitě nějakou dobu trvá, než si člověk na takovou pozornost zvykne, a jak už jsme o tom mluvili dříve, musí přemýšlet o tonalitě sdělení a o tom, jak bude tento objev komunikovat.
A je tu ještě jedna důležitá věc – s každým novým objevem zvyšujete očekávání lidí, které nemůžete splnit hned. Když se objeví nová technologie a lidé se dozvědí, že jde o nástroj, který může na klinikách pomoci opravit genetické mutace a léčit genetické choroby, myslí si, že je to stejně jednoduché, jako si vyhledat řešení na Googlu. Ale takhle věda nefunguje. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Je sice úžasné, že se tato technologie 10 let po svém objevu už přesunula na kliniky, ale je opravdu důležité tyto věci nepřeceňovat.
Je na místě se obávat, když vědci spekulují o potenciálních výsledcích základního výzkumu s cílem přilákat pozornost médií, i za cenu rizika přehánění?
Na vědě mě fascinuje, že je ze své definice nepředvídatelná. Nikdy nevíte, co se stane příští den, a to dělá vědu zajímavou – není nudná. Spekulace mohou být trochu nebezpečné a já jsem na straně těch, kteří v oblasti vědy nechtějí předpovídat pohledem do křišťálové koule.
Právě odborníci na PR někdy používají spekulace, aby přitáhli pozornost k dnešnímu výzkumu, což nemusí být úplně špatně...
Pokud začnete mluvit v marketingových termínech, je opravdu důležité věci nenadsazovat, protože pokud přeháníte, ale pak nedodáte odpovídající výsledky, tak můžete ztratit důvěru veřejnosti a také přijít o dobrou pověst. A obecně můžete ztratit důvěru veřejnosti ve vědu. Možná si vzpomenete na spory, které se vedly během covidu. Jeden tábor věřil, že vědci dávají veřejnosti dobré rady, ale ti ostatní je vůbec nebrali.
Co dělá z vědce dobrého komunikátora? Co vám osobně pomáhá najít cestu k veřejnosti, když máte vysvětlit, co děláte?
Je velmi důležité přibližovat vědu běžným lidem. Měli by vědět, na čem pracujeme, protože my vědci jsme placeni z veřejných peněz a veřejnost by měla vědět, jaký mohou mít obyčejní lidé z výzkumu prospěch. Nemám žádný speciální recept na to, jak správně komunikovat vědu, ale myslím, že být zapálený do výzkumu je to nejzásadnější.
Myslíte tím, že je to vášeň, která vás naviguje, když potřebujete mluvit k široké veřejnosti?
Ano, protože pak jste schopni vysvětlit svůj výzkum i sedmiletému dítěti.
Před několika měsíci jsme na CEITEC měli Randyho Schekmana, nositele Nobelovy ceny. V rozhovoru na téma komunikace vědy zmínil, že nejlepší způsob, jak vědce naučit mluvit o vědě k běžným lidem, je mluvit se studenty. Každý výzkumný pracovník prý by měl učit.
Výuka je důležitá, protože vás udržuje ve spojení se studenty a ukazuje vám, jak k nim mluvit. Tato generace studentů je jiná, a právě během diskusí a přednášek vidíte, jak komunikují, a to do jisté míry formuje vaši interakci s nimi. Musíte se přizpůsobit těm, ke komu mluvíte, a najít nejlepší způsob, jak jim sdělení předat.
Autorka: Halina Jílková
Zdroj: CEITEC
- Autor článku: ne
- Zdroj: CEITEC
