V posledních letech se stále více hovoří o špionážních aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje. V této souvislosti se nejčastěji kritizuje Čína, která se tímto způsobem snaží získat přístup ke klíčovým technologiím. Evropská unie nyní vědeckým institucím radí, jak tomu efektivně zabránit.
Téma vědecké špionáže se diskutuje stále častěji. Západní země se v posledních letech začínají ostřeji vymezovat jak vůči vlivu zahraničních mocností na tamějších vysokých školách a výzkumných institucích na politické úrovni, tak se aktivně snaží bránit i proti rizikům krádeže duševního vlastnictví prostřednictvím praktických nástrojů. Tyto obavy se týkají zejména zemí, jako je Čína, Rusko nebo Írán.
I podle výroční zprávy české Bezpečnostní informační služby z roku 2020 představuje ve vědeckotechnické oblasti Čína pro Českou republiku komplexní hrozbu. Nejohroženější jsou v tomto smyslu české veřejné výzkumné instituce. Podle zprávy také Írán projevil snahu získávat využitelné poznatky na českých vědeckých pracovištích a vysokých školách. Tyto země mají zájem zejména o znalosti z technických oborů.
Nekalému vlivu cizích států na svých vědeckých institucích se různé země snaží zamezit odlišnými nástroji. Spojené státy americké například za vlády bývalého prezidenta Donalda Trumpa přijaly opatření, která poměrně tvrdě omezovala spolupráci amerických vědců s čínskými výzkumnými institucemi. Jak ale ukázaly následné studie, tento přístup spíše přispěl k odlivu talentovaných zahraničních vědců ze Spojených států. V USA se proto nyní diskutuje využití spíše pozitivních stimulů, jako je například zvýšení platů tamějších vědců.
Evropská komise radí
Evropská unie nyní v této souvislosti vydala nový dokument, jehož cílem je nabídnout konkrétní doporučení, jak se před těmito bezpečnostními riziky nejen chránit, ale jak jim aktivně předcházet. Doporučení přitom nejsou podle slov podle samotného dokumentu vyčerpávající nebo jakkoliv zavazující. Mají posloužit jako užitečné nástroje či inspirace, jak v této oblasti mohou vědecké instituce postupovat. Dokument přitom otázky zahraničního vlivu na výzkumných institucích rozděluje na čtyři klíčové oblasti – na otázku hodnot, vnitřního řízení, spolupráci se zahraničními partnery a kyberbezpečnost.
V oblasti hodnot Evropská komise vědeckým pracovištím doporučuje, aby nejprve identifikovaly země, které podezřívají z nedodržování akademických svobod. Dále doporučuje, aby si každá instituce připravila jakési vnitřní hodnocení toho, jak je dané pracoviště zranitelné vůči vnějšímu tlaku na akademické svobody. Pozornost by měla zejména zaměřit na spolupráci se zeměmi, které si sama identifikuje jako rizikové z hlediska dodržování akademických svobod a integrity vědecké práce. Opatrné by měly být také instituce s udělováním čestných doktorátů či jiných podobných ocenění.
Dalším krokem by pak podle doporučení měl být explicitní a veřejný závazek k dodržování akademických svobod a integrity výzkumu jak na institucionální, tak na individuální úrovni. Různé typy vzdělávání a seminářů, které se budou právě těmito tématy zabývat, by se měly stát klíčovou součástí všech vzdělávacích programů na domácí instituci. Semináře na toto téma by také měly být dostupné všem studentům a vědcům, kteří přicházejí ze zemí, kde existuje reálné riziko ohrožení akademických svobod nebo nedodržování integrity vědecké práce. Komise také doporučuje nabídnout podporu a institucionální zastřešení vědcům a badatelům, kteří utíkají před represivním režimem, nebo se zabývají vědeckými tématy, která jsou těmto režimům nepohodlná.
Dokument varuje před tím, aby vědecké instituce jednoduše přerušily spolupráci s partnery z rizikových zemí. Přímo naopak – doporučuje vyhnout se stigmatizaci studentů a vědců z toto prostředí a zaměřit se spíše na jejich vzdělávání v oblasti akademických svobod a integrity vědecké práce. Instituce by měly ale mít v záloze plány, jak řešit digitální bezpečnost a zabezpečení výzkumných dat v zemích s represivními režimy, a měly by mít připravenou funkční proceduru, jak pomoct vědcům, kteří se díky výzkumu, na kterém se podílí, ocitnou zadržení nebo jinak perzekuovaní.
Další část nových doporučení Evropské komise se vztahuje k vnitřním mechanismům řízení vědecké instituce. První významné doporučení v této oblasti je to, aby výzkumné instituce veřejně publikovaly kodex zaměřený na předcházení a řešení nežádoucího zahraničního vlivu. Takový dokument nejenže zajistí ochranu akademických svobod a integrity výzkumu, ale také jasně deklaruje postup v oblasti ochrany dat a duševního vlastnictví. Měl by mimo jiné zahrnovat postup, jak rozpoznat nežádoucí zahraniční vliv či jak například ochránit ty, kteří budou o tomto vlivu informovat příslušné orgány.
Další doporučení směřuje k vytvoření institucionální komise, která se bude zabývat ochranou před nežádoucími vlivy a vměšováním. Ta by se měla zaměřit na organizaci vzdělávacích seminářů, monitorování rizik, nabízet podporu při řešení otázek zabezpečení dat a případně by měla být schopna provést interní vyšetření zahraničních vědců.
S kým spolupracovat?
Zcela samostatnou kapitolou jsou pak různé typy partnerství a spolupráce, které formálně uzavírají vědecké instituce, či na neformální úrovni spoluprací jednotlivé týmy či individuální vědci. Dohled nad těmito partnerstvími by měl spadat právě pod gesci příslušné institucionální komise – ta by měla především dohlédnout na to, aby žádná formální smlouva nepodrývala dodržování zásad svobodného vědeckého bádání. Instituce by také měla stanovovat jasnou proceduru hodnocení rizika a bezpečnosti spolupráce se zahraničním partnerem. Dokument přitom doporučuje, aby se instituce zaměřily především na navázání spolupráce se zeměmi, které vyhodnotí jako málo rizikové. Žádná spolupráce by přitom neměla být uzavřena bezmyšlenkovitě a bez dostatečné analýzy potenciálních bezpečnostních rizik.
Komise také doporučuje, aby si každá instituce identifikovala oblasti výzkumu, ve kterých dosahuje těch nejšpičkovějších výsledků a které by mohly být zajímavé pro třetí země z hlediska bezpečnostních, technologických, ekonomických nebo společenských přínosů. Právě na ochranu těchto oblastí výzkumu by měla instituce zvláště dbát.
Poslední oblastí, na kterou se nový dokument zaměřuje, je kyberbezpečnost. Vůbec první doporučení směřuje k tomu, aby instituce vzdělávaly své studenty a vědecké pracovníky v oblasti kyberbezpečnosti a ochrany dat. Takové semináře můžou zahrnovat informace nejen o tom, jak vhodně data zabezpečit, ale také jak se starat o datovou hygienu či jak se vyhnout kyberútokům. Klíčovým předpokladem funkční ochrany dat je také dostatečné vybavení, které splňuje potřebné bezpečnostní certifikáty. Instituce by ale měla podle doporučení také investovat do softwarových řešení, které nabídnou bezpečné nástroje pro práci výzkumníků.
Instituce by také měla vytvořit jeden jasný kontakt, na který se mohou výzkumníci obracet v případě kyberútoků nebo podezření z narušení bezpečnostních opatření. Schopnost efektivně komunikovat a následně rychle přistoupit k potřebným krokům jsou zcela zásadními faktory v situaci, kdy instituce čelí kyberútoku. Pro takový případ by měla mít instituce jasně definovaný postup, co v takovém případě dělat. Člověk zodpovědný za tuto oblast by měl mít také připravené klíčové kontakty na vládní agentury, které se zabývají kyberbezpečností na národní úrovni.
Celý dokument naleznete zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Evropská komise, ScienceBusiness
O americkém vědci, který byl odsouzen za spolupráci s Čínou si můžete přečíst v našem článku.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
