Novou ředitelkou agentury UK Research and Innovation bude Ottoline Leyser. UKRI přitom spravuje rozpočet ve výši více než 7 miliard liber ročně a sdružuje pod sebou sedm vědeckých agentur a dvě další organizace. Jakožto nová ředitelka bude Leyser pověřena úkolem implementovat změny, které britská vláda ve vědě plánuje. Především bude dohlížet na navýšení tamějších výdajů na výzkum a inovace, které britská vláda během dalších deseti let plánuje zvýšit až na 2,4 % HDP.
Leyser dosud působila jako ředitelka Sainsbury Laboratory na University of Cambridge, kde se zabývala hlavně vlivem rostlinných hormonů na jejich vývoj. V roce 2017 získala Řád britského impéria za zásluhy v oblasti rostlinných věd, podporu role vědy ve společnosti a podporu rovnosti a diverzity ve vědě. Leyser vystoupila minulý rok také v Praze, a to v rámci konference Women in Science, kterou uspořádalo Britské velvyslanectví v Praze ve spolupráci s Akademií věd ČR.
Leyser se řízení agentury ujímá v rozhodujícím období, které bude ovlivňovat budoucí směřování britské vědy. Kromě navýšení financí a nápravy škod, které ve výzkumu napáchala koronavirová pandemie, se bude podílet i na vyjednáváních s Evropskou komisí o spolupráci Velké Británie na novém rámcovém programu Horizon Europe a dalších podobách mezinárodní kooperace.
Klíčovým úkolem pro novou ředitelku bude podle Stuarta Tabernera z University of Leeds, který mezi lety 2016-2018 působil jako zástupce ředitele UKRI pro interdisciplinární a mezinárodní výzkum, podpora vzájemné spolupráce mezi jednotlivými tělesy agentury. Podle něj právě myšlenka interdisicplinarity a inovativních idejí, které vznikají díky spolupráci různých organizací a oborů, stojí za vznikem UKRI. „Jde o jeden z klíčových důvodů vzniku celé organizace. Pokud se tohoto cíle během několika následujících let nepodaří dosáhnout, UKRI nesplnila svůj účel,“ vysvětluje Taberner.
Kromě významných vědeckých výsledků v rostlinné biologii je Ottoline Leyser známá také svými snahami o prosazení inkluzivnější podoby moderní vědy, která by umožňovala zejména rodičům a dalším pečujícím osobám skloubit vědeckou kariéru s rodinnými závazky. V roce 2016 vedla v rámci britské Royal Society projekt s názvem Parent, Career, Scientist. V něm nasbírali více než 150 příběhů od vědců a vědkyň na téma, jakým způsobem se jim daří skloubit rodinný život a kariéru. S touto obtížnou výzvou má zkušenosti i Leyser, která během své vědecké kariéry vychovala dvě děti.
„Výzkum potřebuje diverzitu. A diverzita znamená různorodé lidí, kteří žijí různé životy, mají různorodý náhled a mají odlišné zkušenosti,“ píše Leyser v předmluvě k publikaci, která vznikla právě v rámci projektu Parent, Career, Scientist. Podle ní přístup vědce jako úzce zaměřeného workoholika nemusí být pro vědu přínosem.
Podle Dorothy Bishop, profesorky vývojové neuropsychologie na University of Oxford, také Leyser nesouhlasí s představou, že věda je založena na práci několika géniů. Leyser se podle ní mnohem víc zasazuje o podobu vědy, ve které je kladen větší důraz na týmovou spolupráci než na individuální excelenci.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Times Higher Education, Chemistry World, UKRI
Foto: NTNU
