Zpráva si všímá, že v mnoha zemích Evropské unie jsou to jednotlivci, často vědci nebo vedoucí konkrétních výzkumných infrastruktur, kteří se o prosazování systému otevřené vědy zasazují. Výrazným příkladem je v tomto směru německá iniciativa DEAL, která od roku 2016 vede spor s nakladatelstvím Elsevier. Jejím cílem je dosáhnout národní licence, která by umožnila přístup ke všem německým vědeckým článkům. Zpráva Evropské komise upozorňuje, že podobné iniciativy mohou být s podporou národní agendy mnohem účinnější - proto uvádí jasné kroky, které by měly zefektivnit přechod na systém otevřené vědy.

Systém otevřené vědy je totiž mnohem více než jen několik způsobů otevřeného publikování vědeckých článků. Dalším zásadním krokem je vytvořit i náležité repozitáře výzkumných dat či použitých metod. Otevřená věda navíc nutně vede ke změnám v oblasti hodnocení vědeckých výsledků (například některé studie ukazují, že otevřené publikace mají až o 18 % vyšší citační impakt), které národní systémy budou muset reflektovat. Dalším nezbytným krokem je připravit legislativu, která se týká duševního vlastnictví výsledků výzkumu a vývoje, na systém otevřené vědy. Za klíčovou součást považuje zpráva také koordinaci jednotlivých kroků - a to jak s jednotlivými vědeckými institucemi uvnitř státu, tak s mezinárodními partnery v rámci Evropy.

I proto zpráva v závěru vyzývá, aby i Evropská komise plně implementovala politiky otevřené vědy do připravovaného devátého rámcového programu (1, 2).

Celá zpráva je dostupná zde.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Evropská komise