Když Donald Trump 20. ledna 2025 podruhé složil prezidentskou přísahu, americká vědecká komunita očekávala návrat konfliktů známých z jeho prvního mandátu: spory o klimatickou politiku, skepsi vůči mezinárodním institucím i ostrou rétoriku namířenou proti „elitním univerzitám“.
Zkušenost z let 2017–2021 však zároveň dávala jistou naději, že i tentokrát půjde především o politický tlak zvenčí, zatímco samotná infrastruktura federální vědy zůstane víceméně zachována. První měsíce druhé Trumpovy administrativy však ukázaly, že tento předpoklad byl mylný. Druhá polovina roku pak ukázala, že důsledky pro americkou vědu mohou být devastující.
„Všichni vnímáme situaci jako kritickou. Od začátku tohoto století ztratily Spojené státy své výsadní postavení v řadě oblastí. Ale až do nedávna by nikdo nepochyboval, že Amerika stále vedla v oblasti vědy. To se ale od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu začalo měnit,“ řekl pro portál Vědavýzkum.cz Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů v americkém Bostonu.
Změny zahájené v roce 2025 se neomezily na symbolická gesta či jednotlivé personální výměny, ale začaly zasahovat hlubší vrstvy systému. Mířily k samotným mechanismům, jimiž je věda ve Spojených státech financována, hodnocena a spravována. Nešlo tedy pouze o rozhodnutí, kolik peněz jednotlivé agentury obdrží, ale o to, kdo a podle jakých kritérií rozhoduje o tom, co je považováno za legitimní vědecký výzkum.
Zlomovým obdobím se v tomto ohledu stala druhá polovina roku 2025. Během roku totiž začaly synergicky působit tři faktory, které zásadně ovlivňují novou podobu americké vědy: centralizace rozhodování o federálních výdajích a grantových programech, dlouhodobá rozpočtová nejistota a soudní rozhodnutí, jež exekutivě poskytla širší manévrovací prostor při rušení již schválených grantů.
„Trumpova válka proti univerzitám a vědě nedává smysl. Když prezident napadá novináře, kteří odhalují jeho lži, nebo televizní komiky, kteří si z něj dělají legraci, je to smutné a neamerické. Ale není to totéž, jako když zastaví vládní finanční zdroje na boj proti rakovině a diabetu. Nebo na vývoj kvantových počítačů. Jeho útok na vědu a výzkum je totéž, jako kdyby prezident podřezával větev, na které on a Amerika sedí,“ vysvětluje Igor Lukeš.
Technokratická reforma, nebo politický filtr? Vznik DOGE a proměna rozhodování o vědě
Jedním z méně nápadných, ale strukturálně nejzásadnějších kroků druhé Trumpovy administrativy bylo vytvoření nového institucionálního rámce pro řízení federální správy, souhrnně označovaného jako Department of Government Efficiency (DOGE). Na první pohled šlo o technokratickou reformu: exekutivní příkaz z 20. ledna 2025 vymezoval DOGE jako poradní a koordinační orgán zaměřený na zvyšování efektivity federálních úřadů, modernizaci informačních systémů a snižování administrativních nákladů. Samotný text nařízení se o vědě či výzkumu vůbec nezmiňoval.
Právě tato zdánlivá neutralita však podle řady pozorovatelů umožnila, aby se DOGE postupně stal nepřímým nástrojem zásahů do oblastí chráněných dlouhodobými institucionálními zvyklostmi – včetně systému přidělování výzkumných grantů. Následná prezidentská nařízení z února 2025, zaměřená na „optimalizaci pracovních sil“ a „nákladovou efektivitu“ federálních agentur, rozšířila pravomoci DOGE způsobem, který přesahoval běžné auditní a kontrolní mechanismy.
Dopady tohoto posunu se nejviditelněji projevily v National Science Foundation (NSF), agentuře financující základní výzkum napříč přírodními, technickými i společenskými vědami. NSF je dlouhodobě považována za instituci s jedním z nejpřísnějších a nejtransparentnějších systémů hodnocení grantů, založeným na odborném peer-review a relativní autonomii programových manažerů. Právě tento model se však v roce 2025 začal narušovat.
Deník The Guardian v červenci 2025 popsal svědectví současných i bývalých zaměstnanců NSF, podle nichž se do rozhodování o grantech začala promítat dodatečná politická kontrola, formálně oddělená od samotného recenzního procesu. Projekty, které úspěšně prošly odborným hodnocením, byly následně pozastaveny či zrušeny bez jasného zdůvodnění. Někteří programoví manažeři uvedli, že dostali pokyn „znovu posoudit“ návrhy z hlediska jejich souladu s prioritami administrativy, aniž by bylo jasné, jaká kritéria mají použít.
Z hlediska vědecké praxe jde o zásadní posun. Peer-review je nejen klíčovým způsobem ověřování kvality vědecké práce, ale představuje také klíčovou pojistku proti politizaci či klientelismu. Jakmile je výsledné rozhodnutí otevřeno dodatečnému přezkumu na základě vágních či politických kritérií, ztrácí tento mechanismus svou ochrannou funkci. The Guardian ve svém článku ukazuje, že se agentura ocitla ve stavu, kdy vědecká kvalita není jediným, ani hlavním rozhodovacím faktorem. DOGE jako samostatná organizace v listopadu 2025 sice svou činnost formálně ukončila, její agendy byly často ale přeneseny na jiné federální instituce.
„Hladový rok“ amerického výzkumu
Rozpočtová politika druhé Trumpovy administrativy se v roce 2025 ukázala jako jeden z klíčových nástrojů, jimiž Bílý dům uplatňoval svůj vliv na podobu americké vědy. Nešlo přitom pouze o absolutní výši navrhovaných škrtů, ale o samotný způsob, jakým byl rozpočet koncipován a komunikován. Když Úřad pro správu a rozpočet 2. května 2025 zveřejnil tzv. „skinny budget“ pro fiskální rok 2026, signalizoval také priority federální vlády (a oblasti, které naopak prioritní nejsou).
V oblasti vědy a výzkumu byl tento signál jednoznačný. Návrh počítal s hlubokými škrty v civilním výzkumu, zejména v National Institutes of Health, National Science Foundation a v agenturách spojených s environmentálním a klimatickým výzkumem. Podle analýzy časopisu Science by v případě plné realizace šlo u některých agentur o snížení rozpočtů o desítky procent. Organizace Research!America to označila za „katastrofální zásah do zdraví a vědeckých možností Američanů“.
Přečtěte si také
Vláda prezidenta Trumpa odstartovala řadu reforem v řízení a financování vědy a výzkumu. Rozpočtové škrty, které navrhuje zejména v základním výzkumu, jsou v poválečné historii USA v podstatě bezprecedentní. Momentálně probíhá první, omezená fáze Trumpových reforem; druhá, potenciálně radikálnější fáze již ale klepe na dveře.
Podstatné přitom bylo, že rozpočet nebyl tematicky neutrální. Nešlo o plošné škrty, ale o selektivní zásah, který disproporčně dopadal na oblasti dlouhodobě kritizované konzervativními politiky. Klimatická věda, společenské a behaviorální obory či programy zaměřené na rozšiřování účasti žen a menšin ve STEM oborech patřily mezi hlavní terče.
„Financování grantů v základním výzkumu (NIH a NSF) se v posledních měsících značně změnilo: financuje se méně projektů, ale každý dostává více peněz – nikoliv na rok dopředu, ale na čtyři roky dopředu,“ okomentoval současnou situaci amerického výzkumu Jakub Novák, publicista a historik vědy působící v Princetonu. „Tím pádem se utrácí celkem téměř stejně peněz jako loni, ale početně je méně nových grantů, takže je o granty větší konkurence a je více projektů, které přišly zkrátka,” dodává.
Co bude příští rok, se podle Nováka zatím neví. „Hodně projektů ztratilo finanční podporu, a co bude příští rok a roky další, se neví. Ideologický a politický boj vlády s univerzitami – který vláda vede i metodou škrcení peněz na přírodovědný výzkum na univerzitách – pokračuje,” vysvětluje Novák.
Kongres se v druhé polovině roku 2025 pokusil nejradikálnější návrhy korigovat. Chemical & Engineering News v září informoval, že Senát ani Sněmovna reprezentantů nesouhlasily s masivními škrty v NSF a NIH a navrhly rozpočty blízké předchozím úrovním. Tento krok byl vědeckou komunitou přijat s úlevou. Ta však byla jen částečná: rozpočtový proces se nadále vlekl a politický konflikt mezi Bílým domem a Kongresem zůstal otevřený. Na podzim roku 2025 pak vyústil v nejdelší vládní „shutdown” v americké historii.
Finanční destabilizace je podle Nováka právě jedním z důsledků politiky Donalda Trumpa. „V minulosti byl systém financování výzkumu čitelný a předvídatelný, dnes ale hodně výzkumníků ztratilo schopnost realisticky odhadnout pravděpodobnost, že jejich výzkum bude finančně podporován. Vědci žijí v daleko větších obavách o finance, a to i ti, kteří nakonec peníze dostanou,” říká Jakub Novák. Zvláště ohrožení jsou postgraduální studenti a postdoktoranti. A zatím se na lepší časy rozhodně neblýská.
Agentura před soudem a likvidace klimatického výzkumu
Zatímco rozpočtové spory mezi Bílým domem a Kongresem vytvářely prostředí chronické nejistoty, v oblasti biomedicínského výzkumu se v roce 2025 objevil ještě zásadnější konflikt. Americká státní agentura National Institutes of Health, největší veřejný poskytovatel financování biomedicínského výzkumu na světě, se stala centrem soudních sporů, které se netýkaly jen jednotlivých grantů, ale samotné otázky, do jaké míry může exekutiva rušit již schválené financování.
Napětí eskalovalo přibližně v polovině roku 2025, kdy NIH začal rušit či pozastavovat řadu grantů s odvoláním na rozpočtová omezení a změny priorit (zejména na nutnost zvrátit snahy o implementaci DEI – diverzitu, rovnost a inkluzi). Dotčené univerzity, profesní organizace i neziskové instituce argumentovaly, že takový postup narušuje princip právní jistoty, protože granty byly schváleny zákonným procesem a na základě odborného hodnocení. Několik žalob se proto dostalo k federálním soudům, na nichž bylo rozhodnout, zda má exekutivní složka státu právo jednostranně zasahovat do již přislíbených výdajů.
Klíčový zlom přišel 22. srpna 2025, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl, že NIH může pokračovat v rušení grantů. O verdiktu detailně informoval časopis Nature. Nejvyšší soud se vyhnul posuzování vědecké podstaty zrušených projektů a soustředil se na otázku, zda exekutiva může v rámci rozpočtového procesu přehodnocovat dřívější závazky. Tím fakticky potvrdil, že federální grant nepředstavuje neotřesitelný právní nárok, ale nástroj, který může být za určitých okolností zrušen.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu zároveň posílilo širší trend, který se v roce 2025 začal objevovat napříč americkou vědou. Jak upozorňuje analýza publikovaná v Science, výsledný mix výše zmíněných faktorů vede k systematickému potlačování nejnákladnějších a dlouhodobých projektů ve prospěch reorientace na oblasti, jako je národní bezpečnost, AI nebo kvantová informatika, které zůstávají nedotčeny škrty.
Zatímco spory kolem grantů NIH se odehrávaly především v právní rovině, dopady rozpočtové a personální politiky druhé Trumpovy administrativy byly v oblasti klimatické a environmentální vědy bezprostřednější. National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), klíčová federální agentura odpovědná za klimatický výzkum, meteorologii a předpovědi extrémního počasí, se v roce 2025 stala jedním z hlavních terčů škrtů. Tento vývoj byl o to citelnější, protože NOAA neplní pouze výzkumnou funkci, ale zajišťuje služby přímo související s ochranou života, majetku a kritické infrastruktury.
Podle informací agentury Reuters plánovala administrativa v roce 2025 propustit přibližně tisíc zaměstnanců NOAA v rámci druhého kola škrtů, což by představovalo zhruba pětinu pracovních sil agentury. Zasaženy přitom neměly být pouze administrativní pozice, ale i vědci, technici a specialisté zajišťující provoz národních meteorologických služeb a klimatických observatoří.
V kontextu narůstající četnosti extrémních jevů — hurikánů, vln veder či povodní — tyto plány vyvolaly výraznou kritiku nejen mezi vědci, ale i mezi představiteli místních samospráv a podnikatelského sektoru. Podle Reuters vědci a výzkumníci upozorňovali, že propouštění a rozpočtové škrty mohou snížit schopnost agentury včas varovat před extrémními projevy počasí. Nejde přitom také jenom o akademický výzkum; klimatická data tvoří základ pro stavební normy, krizové plány i rozhodování pojišťoven. Jejich ztráta či přerušení může mít dlouhodobé ekonomické i bezpečnostní dopady.
Přečtěte si také
Igor Lukeš působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů v americkém Bostonu. Jak na něj a jeho kolegy dopadají kroky prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativy v oblasti vědy? Jak reagují Američané a jak by měla zareagovat Evropa? Čtěte v rozhovoru.
Rekordní shutdown a jeho tichý dopad na vědu a výzkum
Politický konflikt kolem rozpočtu, který trval mnoho měsíců, vyústil na podzim 2025 v událost bezprecedentního rozsahu. Od 1. října do 12. listopadu byly Spojené státy paralyzovány nejdelším vládním shutdownem v historii, trvajícím 43 dní.
Ve veřejném prostoru se shutdown často redukoval na obrázky zavřených muzeí či na problémy federálních zaměstnanců, kterým nebyly vypláceny mzdy. Pro oblast výzkumu měla tato federální „pauza” obzvlášť destruktivní následky, které jsou méně viditelné. Federální vědecké agentury jsou během shutdownu nuceny přejít do nouzového režimu: nezbytné provozy zůstávají zachovány, avšak většina výzkumných aktivit se zastaví. Grantové výzvy se nevyhlašují, hodnoticí panely se ruší, nové smlouvy se nepodepisují a administrativní procesy se přerušují. Zejména projekty závislé na kontinuálním financování se ocitají ve vzduchoprázdnu, zatímco mladí výzkumníci a postdoktorandi, často zaměstnaní na krátkodobé smlouvy, se ocitají v existenční nejistotě. Některé univerzity se snažily výpadky překlenout z vlastních rezerv, jiné však takovou možnost neměly.
Zvlášť problematické jsou dopady shutdownu na sběr a zpracování dat. Agentury jako NOAA, Centers for Disease Control and Prevention či Bureau of Labor Statistics produkují časové řady, které tvoří základ nejen pro akademický výzkum, ale i pro rozhodování státu a soukromého sektoru. Pokud se jejich sběr na několik týdnů přeruší, vzniká mezera, kterou nelze zpětně zaplnit.
Shutdown měl navíc kumulativní efekt. Rok 2025 nebyl izolovanou epizodou, ale vyvrcholením dlouhodobé rozpočtové nejistoty. Vědecké instituce vstupovaly do podzimního výpadku již oslabené předchozími měsíci odkladů a administrativních zásahů. Mnohé laboratoře fungovaly s minimálními rezervami a neměly prostor absorbovat další ztráty. I po formálním ukončení shutdownu proto trvalo týdny, než se běžný provoz alespoň částečně podařilo obnovit.
Shutdown měl rovněž významný symbolický dopad. Vyslal jasný signál, že federální věda není chráněna před politickými konflikty a může se stát jejich rukojmím. Podle Jakuba Nováka je na jednu stranu v pořádku, že vědci nemají svrchovanost nad definicí veřejného zájmu – to je v rukou demokraticky zvolených politiků. Jejich vliv má ale své limity. „Je v pořádku, když politická autorita řekne: váš výzkum je k ničemu a už ho nebudeme podporovat. Je ale něco jiného, když řekne: vaše výsledky jsou nám nemilé, a my je potlačíme,“ říká Novák. Ve většině případů podle něj teď dochází k potlačování věcného, neutrálního výzkumu. „Politici mají právo vybírat výzkumné otázky, ale ne výzkumné odpovědi,” vysvětluje v této souvislosti. „Přisvojují-li si teď politici moc odmítat výzkumné odpovědi, které se jim nelíbí nebo nehodí, kdo a kdy je přiměje, aby se té moci zase vzdali?”
Dlouhý stín roku 2025: nejistota jako nová norma
Zatímco administrativní zásahy, rozpočtové návrhy a soudní rozhodnutí postupně přetvářely institucionální rámec federální vědy, samotná vědecká komunita na vývoj roku 2025 reagovala s rostoucí naléhavostí.
Již na jaře se ve Washingtonu i dalších amerických městech konaly protesty pod heslem „Stand Up for Science“, které upozorňovaly na ohrožení nezávislosti výzkumu a na riziko dlouhodobých škod způsobených rozpočtovou a politickou nestabilitou.
V průběhu roku se tón těchto varování měnil. Zatímco na jaře dominovala snaha upozornit na hrozící škrty, v létě a na podzim se do popředí dostávaly konkrétní zkušenosti s rušením grantů, odkládáním projektů a odchody kolegů z akademického prostředí. K individuálním příběhům se přidaly i systematičtější obavy z dlouhodobých dopadů. The Guardian ve své analýze varoval před ztrátou celé generace talentů, pokud se nejistota stane trvalým rysem amerického výzkumného prostředí. Nešlo přitom pouze o odchod jednotlivců, ale o narušení generační kontinuity, v níž se zkušenosti a znalosti předávají mezi seniorními a mladšími vědci a vědkyněmi.
Dopady politiky Donalda Trumpa měly v oblasti výzkumu, vývoje a inovací i výrazný mezinárodní rozměr. Spojené státy dlouhodobě fungovaly jako magnet pro zahraniční talenty a jako spolehlivý partner v mezinárodních výzkumných projektech. Opakovaná rozpočtová provizoria, rekordní shutdown a soudní spory o granty však tento obraz narušily.
V tomto smyslu byl rok 2025 skutečně zlomový. Ukázal, že americká věda už nemůže automaticky spoléhat na institucionální ochranu, která ji po desetiletí bránila před přímými politickými zásahy. Americká věda zůstává mimořádně silná, s hlubokou infrastrukturou, špičkovými institucemi a globálním dosahem. Rok 2025 však ukázal, jak rychle se může stabilita tohoto systému narušit, pokud se rozpočtová a politická nejistota stane normou. Dlouhodobé důsledky se projeví postupně – v podobě opatrnějších výzkumných strategií, změn kariérních trajektorií a možná i posunu globálního těžiště vědy.
„Chtěl bych věřit, že něco podobného nastane s nástupem nové vlády. Ovšem jiné země, zejména Čína, si nesedí na rukách a tohle trumpovské intermezzo jistě bohatě využijí. Není jisté, že se téhle zemi podaří navrátit se do doby, kdy věda dominovala do té míry, že zdejší výzkumné ústavy a univerzity jako magnet přitahovaly talentované lidi z celého světa. Dnes je tak těžké získat vízum a pracovní povolení, že si mnozí jistě vyberou jinou zemi. Následky si každý umí představit,” uzavírá Igor Lukeš.
Foto: Wikimedia
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
