Monolog nebo dialog?

V ústavech, na nichž jsem byla v minulosti zaměstnána, byl na PR kladen značný důraz. Newslettery, popularizační přednášky, výstupy v médiích, aktuality na facebooku, to vše mělo vědu a výzkum učinit v očích veřejnosti zajímavou a atraktivní záležitostí. Veřejnost tak byla ve většině případů pasivním příjemcem informací a příležitostně byly vedeny diskuse, jak vědecké poznatky lépe zprostředkovávat. Takový vztah je jednostranný, v podstatě monologem vědy směrem ke společnosti.

Vztah vědecké komunity a společnosti však může mít podoby různé. Od v současnosti převažující popularizace a diseminace je možné jej posunout dalšími směry, které umožňují přímou účast společnosti (veřejnosti) na vědeckých aktivitách. Jednou z možností je tzv. občanská věda (citizen science), tj. přímá účast nevědecké veřejnosti na vědeckém projektu např. formou sběru dat. Ta je v současnosti v malé míře uskutečňována i u nás. Zde se již jedná o dialog a komunikace je uskutečňována oboustranně. Věda nejen tvoří a komunikuje, nýbrž i přijímá. Je to ale stále ona, kdo určuje náplň bádání a řešené otázky.

 Vědecké dílny jako jedna z možností

Jedním z úspěšných konceptů na dialog orientované spolupráce vědy a společnosti jsou vědecké dílny. Zde již kormidlo nedrží v ruce věda, nýbrž společnost. Mezi cíle vědeckých dílen patří umožnit veřejnosti přístup k vědění a ovlivnit směr, kterým se věda a technologie vydávají, podpořit chápání potřeb společnosti na půdě vzdělávacích a výzkumných institucí, poskytovat služby na finančně dostupné bázi, rozvíjet komunikační a organizační dovednosti studujících, vědců a vědkyň, podpořit styk vědy s praxí a vědu popularizovat.

Vědecké dílny mohou mít různé podoby. Fungovat mohou v univerzitním prostředí např. jako specifická pracovní skupina nebo oddělení, které má dobrý přehled o jednotlivých výzkumných aktivitách a zprostředkovává komunikaci mezi veřejností a vědeckými týmy. Mimo univerzitu se může jednat třeba o samostatnou nevládní organizaci nebo institut. Konkrétní podoba vědecké dílny závisí vždy na místních podmínkách a možnostech, avšak existují některé obecně platné principy a postupy. Zakázky ze strany klienta (např. nevládní organizace, zájmového sdružení, spotřebitelské organizace, odborů, sdružení nájemníků, v některých případech malých a středních podniků) jsou nejprve posouzeny z hlediska proveditelnosti a tematické relevance pro konkrétní vědecké pracoviště. Přijímány jsou tedy pouze takové zakázky, jejichž řešení je pro daný badatelský tým přínosné. To je pak obvykle provedeno formou studentských prací (bakalářských až disertačních) a výsledky jsou poskytnuty jak klientovi, tak využity vědeckým pracovištěm pro vlastní účely (vědecké publikace). Přínosem pro vědecké pracoviště může být mj. dobré PR, popularizace vlastní práce, začlenění se do lokálního/regionálního dění, díky někdy komplexně zadaným zakázkám možnost rozvíjení mezioborové spolupráce, definování zajímavých vědeckých otázek, nové kontakty, rozvíjení měkkých dovedností, atraktivní a praktická témata pro studentské práce a díky tomu motivovanější studující. Úspěch spolupráce mezi vědeckým pracovištěm a klientem z prostředí nevědecké veřejnosti však výrazně závisí na intenzitě komunikace a vzájemné ochotě pochopit potřeby a možnosti druhé strany.

Dnes jsou desítky vědeckých dílen provozovány v Evropě, podobně založené subjekty lze najít i v Kanadě, USA, Izraeli, Austrálii nebo třeba na Haiti. V České republice byl v minulosti na půdě Mendelovy univerzity v Brně učiněn neúspěšný pokus vědeckou dílnu založit. Řadu informací o vědeckých dílnách poskytuje portál Living Knowledge.

Osobní zkušenost

Před asi deseti lety jsem byla na dvoutýdenní stáži ve vědecké dílně kubus, která je samostatným pracovištěm na Technické univerzitě v Berlíně. Za dobu své více než třicetileté existence zprostředkovala nebo sama organizovala řešení řady zakázek. Jednou z nich byl např. projekt zazeleňování vnitrobloků několika berlínských domů, na kterém se podíleli studenti krajinné architektury odměnění mj. kredity v rámci svého studia. Kromě drobnějších zakázek (např. zprostředkování odborných posudků) se kubus s několika partnery podílel i na velkých projektech. Jeden se jmenoval Re-Use Computer. Jeho cílem bylo v rámci přispění k trvalé udržitelnosti informačních technologií vybudovat síť prodejců repasovaných počítačů. Z původně německým ministerstvem pro vzdělání, vědu a výzkum ve výši 1,1 mil. EUR dotovaného projektu se časem stala zavedená značka.

V rámci své stáže v kubusu jsem dostala za úkol vyřešit zakázku od jedné berlínské ženské truhlářské dílny, jejíž předmětem byla rešerše o obsahu toxických látek ve stolařských materiálech. Spíše než tato konkrétní práce, pro mne ale byla přínosná účast na schůzkách a jednáních společně s diskusí se studenty i vedoucími dílny. V paměti mi zůstal stále opakovaný důraz na kvalitu komunikace, která je předpokladem každé úspěšné spolupráce. Byla jsem seznámena s různými technikami řešení problémů a konfliktů nebo odbourání napětí při pracovních jednáních. Všimla jsem si také, že během pracovního procesu byl brán ohled na pocity zúčastněných a pokud se např. někdo někoho nechtěně dotknul, následovala omluva. V neposlední řadě byly schůze efektivní a končily na čas. Stáž v této konkrétní vědecké dílně se tak pro mne mj. stala exkurzí do manažersky dobře zvládnutého pracovního prostředí.

Během svého postdoku jsem také spolupracovala na projektu české nevládní organizace Arnika s organizací Armenian Women for Health and Healthy Environment, jehož cílem bylo upozornit na stav vybraných starých ekologických zátěží v Arménii. Konkrétně se jednalo o odběr vzorků v okolí velké skládky starých pesticidů u Jerevanu a bývalých skladišť zemědělských chemikálií a následnou interpretaci výsledků. Práci (návrh odběrového designu, odběr přímo v Arménii, vyhodnocení výsledků) jsem prováděla ve svém volném čase formou zakázky pro nevládní organizaci. Analýza větší části odebraných vzorků byla provedena v rámci komerční zakázky v laboratořích mého bývalého zaměstnavatele.

Jaké byly přínosy této spolupráce? Organizace Arnika splnila cíl svého projektu a její arménský partner mj. docílil rychlého odvozu pesticidů z jednoho bývalého skladiště, které bylo v naprosto katastrofálním stavu, ale jehož existence až do doby odběru vzorků nebyla na příslušných místech známa. Ze získaných dat byl ještě ve spolupráci s několika kolegy publikován impaktovaný článek, který zaměstnavatel mohl vykázat. Pro mne osobně se také jednalo o zajímavý výlet do Arménie a nějaký ten přivýdělek. V neposlední řadě pro mne byla tato spolupráce opět školou v komunikaci, neboť klienti z řad nevědecké veřejnosti mají při odborných zakázkách jiné požadavky, nároky a omezení, než na jaké jsem byla zvyklá z práce na vědeckém ústavu. Naučit se vycházet vstříc těmto specifikům a zároveň umět komunikovat své možnosti a požadavky, které nevědeckému partnerovi nemusí být na první pohled pochopitelné je něco, z čeho čerpám i nyní po odchodu z vědeckého pracovního prostředí.

Potřeba koncepčních změn

Současné podmínky pochopitelně monolog ani dialog mezi vědou a společností příliš nepodporují. Nad změnami nutnými pro vytvoření většího prostoru pro takové interakce byla již uspořádána řada diskusí a publikováno mnoho materiálů. Mezi nutnými koncepčními změnami je zmiňováno např. posuzování relevance výzkumu i jinými než ekonomickými kritérii a doplnění definice excelentní vědy o indikátory tzv. zodpovědného výzkumu. Je třeba podporovat bottom-up aktivity, kdy je vztah mezi vědou a společností tvořen a definován alternativními způsoby. Vědcům a vědkyním musí být také poskytnut prostor a čas pro reflexi vlastní práce a spolupráci s veřejností bez toho, aby se museli obávat možného negativního vlivu na svou kariéru. Skromným, ale důležitým začátkem v českých podmínkách by však bylo, kdyby úvahám o spolupráci s veřejností byla věnována alespoň část prostoru, který je obvykle věnován snahám o zlepšení spolupráce s komerční sférou.

Autorka: Alice Dvorská