Ono to vypadá jako drobný rozdíl na druhém desetinném místě. Fakticky to ale představuje obrovský, téměř čtvrtinový propad. Pro srovnání, průměr zemí EU i OECD je cca 0.63 %. A u vědecky mnohem pokročilejších sousedů v Německu a Rakousku jsou na úrovních 0.93 % a 0.84 %. Tedy o celé 3/4 více, než Česko plánuje pro rok 2026. Za českým poklesem stojí prohlubující se problémy českých veřejných rozpočtů, tedy nedostatek společenské vůle k úsporám na současné spotřebě a neochoty vybírat více na daních. Pokud to s investicemi do budoucnosti země myslíme skutečně vážně, bude třeba současné rozpočtové priority SR výrazně přehodnotit. Hledá se volných 10 miliard Kč na podporu vědy navíc.
Návrat v čase
Před čtyřmi roky jsem napsal kritický blog „Jen tak si trochu zapřehánět: o navyšování výdajů na vědu". Jeho pointou byl zjevný rozpor mezi verbálním adorováním výhledu výdajů státního rozpočtu na vědu a realitou tehdejší vlády. Tehdy plánované růsty výdajů na vědu na roky 2020 až 2022 totiž vláda artikulovala jako rekordní. Výhled však nebyl zdaleka tak růžový, jak se lakoval, když se člověk podíval na plánovaný vývoj intenzity podpory VaV, tedy podíl výdajů SR VaV na HDP. Tento ukazatel má výhodu v tom, že zohledňuje velikost, ekonomickou úroveň i aktuální ekonomickou situaci země. Když v době recese reálný HDP neroste, stačí vládám k udržení tohoto podílu výdaje na VaV navyšovat pouze tempem inflace. To většinou zhruba odpovídá i tempu růstu nominálního HDP. Polopaticky řečeno, v ekonomicky špatných časech stačí k udržení status quo výdaje na VaV zvyšovat zhruba tempem inflace.
Trik vládní argumentace v roce 2019 spočíval v tom, že vědce i veřejnost oslňoval absolutními částkami plánovaných nárůstů výdajů na VaV. Už se pomlčelo, že větší část slibovaného navyšování bude pouze kompenzovat inflaci.
Už tehdy jsem na základě predikcí vývoje HDP z dílny MF ČR snadno ukázal, že ony ,rekordní' nárůsty výdajů na vědu budou fakticky znamenat pokles jejich podílu na HDP. Moje tehdejší predikce se až do roku 2021 včetně skoro dokonale naplňovaly. V roce 2022 však podíl oproti mé predikci prudce poklesl. Způsobila to nečekaná inflační vlna. Ta se sice výrazně propsala do růstu nominálního HDP (11,2 %) toho roku, ale už nikoliv do odpovídajícího růstu výdajů na VaV. Hlavně v důsledku inflace MF ČR dnes predikuje růst nominálního HDP 10 % letos, 6,9 % v roce 2024 (5.8 % a 4.8 % v letech 2025 a 2026). Tomu ale neodpovídá výhled růstu nominálních výdajů SR na vědu, jak ho můžeme dohledat v dokumentaci střednědobého výhledu SR na roky 2025 a 2026 [materiál Pril 2 Vychozi Navrh vydaju SR CR na VaVaI 2024+.xls v ZIP souboru materiálu 384/A2].
Věc je v principu velmi jednoduchá. Střednědobý výhled výdajů SR na VaV na roky 2023 až 2026 počítá s konstantní roční částkou zhruba 40 mld. Kč. To ignoruje skutečnost, že nominální HDP v důsledku inflace a reálného hospodářského růstu výrazně naroste.
Tabulka 1: Střednědobý výhled výdajů státního rozpočtu na vědu na roky 2024-2026.
Máme problém
Společensko-politická neochota dlouhodobě krotit růst veřejný výdajů a krátkozraké snižování příjmů veřejných rozpočtů v nedávných letech prohloubila strukturální deficity státního rozpočtu na dlouhodobě neudržitelnou úroveň. Jedním z neblahých důsledků je i vynucené škrcení výdajů SR na VaV. Výdaje sice v absolutních částkách doposud každým rokem rostly, ale nedržely tempo s růstem HDP. Růst nominálních výdajů na vědu tak pokulhával za nominálním růstem české ekonomiky. A výhled na další roky je ještě chmurnější.
Zatímco v roce 2012 činil podíl vědních výdajů SR na HDP 0,66 %, za deset let v roce 2022 poklesl na 0,58 %. A ministerstvo financí ve výhledu do roku 2026 dokonce pracuje s dalším poklesem až na 0,49 %. Pokud by to tak bylo, oproti roku 2020 by šlo o neuvěřitelný pokles skoro o celou čtvrtinu. Pro srovnání, průměrná hodnota tohoto ukazatele v zemích EU i OECD se pohybuje kolem 0,63 %. Z lehkého nadprůměru EU v roce 2012 se Česko v roce 2022 propadlo na výrazný podprůměr. Například v sousedním Rakousku podíl činí 0,84 % a v Německu dokonce 0,93 %. Pokud by se výhled MF ČR v roce 2026 naplnil, Česko by se výrazně propadlo k nejhorším zemím EU Slovensku, Lotyšsku, Litvě a Itálii. Bylo by téměř na polovině současné úrovně Německa. (Viz Tabulka 2. Jisté diskrepance údajů od českých národních statistik se mi nepodařilo rozklíčovat).
Je namístě poznamenat, že poslední zhruba dekádu do infrastruktury české vědy tekly nemalé prostředky z operačních programů EU, jejichž objem ale neodvratně klesá a klesat bude, což bude ještě zvyšovat potřebu podpory z národních zdrojů. Šetření na investicích do vědy, a tedy do budoucnosti a prosperity země, nás myslím může ještě hodně mrzet.
Tabulka 2: Výdaje vládních rozpočtů VaV jako podíl na HDP v % .
Zdroj: OECD, Main Science and Technology Indicators, Volume 2022 Issue 1
Za dosavadním a výhledovým poklesem intenzity podpory vědy ze strany českého státního rozpočtu stojí prohlubující se problémy českých veřejných rozpočtů. Natvrdo řečeno, stojí za tím nevůle k úsporám aktuální spotřeby a neochota vybírat více daní na investice, jako je třeba VaV nebo i vzdělání. Pokud to s investicemi do budoucnosti země myslíme skutečně vážně, bude třeba současné rozpočtové priority přehodnotit. Pokud bychom se chtěli vrátit k intenzitě podpory VaV ze SR v roce 2020, museli bychom výdaje SR v roce 2024 oproti současnému výhledu navýšit o zhruba 10 mld. Kč a pak o další miliardu každý rok v letech 2025 a 2026.
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Komentář nijak nevyjadřuje názory a postoje členů redakce.
