facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Vědecký samizdat: Československá psychologie a Psychologický ústav AV ČR

21. 12. 2022
Vědecký samizdat: Československá psychologie a Psychologický ústav AV ČR

Publikování v personálně spřízněných nebo dokonce vlastních vědeckých časopisech –⁠ vědecký samizdat –⁠ je praxe neblahá. V českých poměrech je však stále rozšířená, trpěná a někdy dokonce oceňovaná. Tato praxe snižuje věrohodnost recenzního řízení a omezuje interakci s vnějším světem. Rozhodl jsem se proto na samizdatové publikování u nás upozornit sérií blogů a dokumentovat to čísly.

Je mi jasné, že některé tím moc nepotěším. Ale diskuse bude prospěšnější než k věci opatrně mlčet. Na výkop jsem si vybral časopis Československá psychologie vydávaný Psychologickým ústavem AV ČR.

Recenzní procesy v časopisech

Recenzní proces ve vědeckých časopisech nadále představuje hlavní mechanismus prověřování kvality a relevance výsledků výzkumu. Tento proces však není imunní vůči lidské zaujatosti, zkreslení a chybám. U vědeckých žurnálů je proto standardem recenzování jedno nebo oboustranně slepé. V případě jednostranně slepého autoři nevědí, kdo jsou recenzenti, ale recenzenti vědí, kdo jsou autoři. Při dvojitě zaslepeném se autoři ani recenzenti navzájem neznají. Prostředníkem obou stran je editor časopisu. A více recenzentů jednoho článku se používá podle hesla více hlav, více rozumu. Oba modely se používají, aby se minimalizovala zkreslení. Ta mohou být dána plejádou osobních sympatií či antipatií: osobní, národnostní, genderovou či prostou lidskou řevnivostí a závistí –⁠ vědci jsou prostě také lidé.

Kvalitní recenzní proces pak minimalizuje podezření, že otištění článku je výsledkem osobní známosti či nějaké akademické reciprocity. Pro funkčnost mechanismu je zásadní činnost editorů, nezávislost, nezaujatost a vedle vědecké erudice také odborný rozhled. A nestačí, že tomu tak je. Musí to tak být i vnímáno vědeckou komunitou.

Recenzní proces formou tvůrčí kritiky také zprostředkovává interakce ve vědeckém bádání. Personální, institucionální a namnoze i teritoriální vzdálenosti mezi editory časopisů, hodnotiteli a autory předložených článků jsou proto zásadní. Publikování v zahraničních časopisech s věrohodným recenzním řízením obohacuje výzkum o nové úhly pohledu, inovativní metodologické přístupy a pomáhá rozlišit, do jaké míry jde o větší, menší či žádný příspěvek ke světovému poznání. Z podobného důvodu si špičkové a ambiciózní vysoké školy zakazují inbreeding, tedy najímání vlastních absolventů.

Recenzní proces samozřejmě není dokonalý. Známý je efekt publikačního zkreslení. Stále více se řeší tzv. replikační krize. Stává se, že špičkový časopis odmítne publikovat výzkum, který se posléze ukáže jako zásadní. Stejně tak se stává, že špičkový časopis publikuje něco, co se posléze ukáže jako vědecký omyl nebo dokonce podvod. Ale nedivme se, i vědci jsou jen lidé a věda je sakra složitá matérie. Nedostatky recenzního hodnocení je prostě třeba vnímat jako výzvy ke zvyšování náročnosti a zlepšování recenzního procesu, nikoli k jeho obcházení či dokonce rušení. Než totiž recenzní proces zatratíme, uvažme, zda k němu máme nějakou reálnou alternativu. Třeba peer-review pracovišť a vědců? Jenže tento způsob hodnocení také není imunní vůči zkreslením, z(ne)výhodňování, chybám a podvodům. Rizika jsou velká hlavně v menších zemích se slabou kulturou hodnocení vědy jako třeba u nás. A navíc je peer-review proces extrémně nákladný a zdlouhavý. Protože k recenzním procesům v časopisech zatím nemáme reálnou alternativu, musíme o to více dbát na jeho kvalitu, nezávislost a věrohodnost.

Výzkumná pracoviště cestou recenzního řízení levně a rychle outsourcují jedinečnou službu nezávislého a nezkresleného posouzení kvality a relevance výsledků vědeckého bádání jich samotných a jejich vědců. Pokud pracoviště své výzkumy publikuje v místním časopise, lze intenzivní interakce jejich výsledků se světovou vědeckou komunitou očekávat jen těžko. Pokud jde navíc o časopis personálně spřízněný, nebo pracovištěm dokonce vydávaný, je oslabena důvěra ve věrohodnost, nezávislost a nezkreslenost recenzního řízení a jde spíše o způsob předstírání.

Domácí WoS časopisy

Ve společenských vědách najdeme v databázi Web of Science (WoS) přes dvacet v Česku vydávaných časopisů. Ale jen 11 z nich databáze WoS přiděluje hodnotu Impakt faktoru (IF) - Graf 1.

graf1a

Graf 1: V Česku vydávané WoS časopisy v oblasti společenských a humanitních věd s přidělenou hodnotou IF.

Všech 11 v Česku vydávaných časopisů patří k nejméně vlivné čtvrtině časopisů WoS na světě, poměřováno citačním indexem AIS (Graf 2 na základě aplikace IDEA).

graf1b

Graf 1: Percentilové pořadí společenskovědních časopisů databáze WoS na základě jejich Impakt faktoru (osa X) a AIS indexu (osa Y). V Česku vydávané časopisy jsou označeny bílým kroužkem.

Za zmínku stojí dva z časopisů, které vyčnívají průměrnou citovaností, tedy hodnotou jejich IF. Jedním z nich je Journal of Competitivness. Byť ho ve světě skoro nikdo nezná, v citovanosti patří neuvěřitelně do horní čtvrtiny nejcitovanějších časopisů na světě (blízko 75. percentilu). Jeho pořadí je však dle alternativního indexu AIS propastně horší. Navyšovat AIS totiž uměle moc nejde. Tak velkou diskrepanci mezi hodnotou IF a AIS vykazuje jen pár WoS časopisů na světě.

Podobnou diskrepanci mezi IF a AIS v aplikaci uvidíte u časopisu Agricultural Economics –⁠ Zemědělská ekonomika. Ten se před mnoha lety dosáhl extrémně vysokého IF. Pak asi i proto WoS na čas výpočet jeho IF zastavil –⁠ Graf 3. Dalším časopisem s relativně vysokým IF (a nízkým AIS) jsou Moravian Geographical Reports.

graf3

Graf 3: Trend hodnoty Impakt faktoru časopisu Agricultural Economics –⁠ Zemědělská ekonomika

Časopis Československá psychologie

Jak lze dohledat v aplikaci IDEA, časopis Československá psychologie vykazuje extrémně nízkou hodnotu jak IF, tak AIS. V oboru Psychology and Cognitive Sciences časopis patří k nejméně citovaným i nejméně vlivným WoS časopisům na světě –⁠ Graf 5. V letech 2016–⁠2020 v něm vyšlo celkem 249 článků, z nichž většina 197 v češtině či slovenštině. Tím byli z okruhu potenciálních recenzentů automaticky vyřazeni zahraniční vědci. Tyto články také zřejmě nepřispěly ke světovému poznání, protože si je ve světě skoro nikdo česky či slovensky nepřečte.

Časopis Československá psychologie vydává Psychologický ústav AV ČR (PsÚ). Pražská adresa redakce je shodná s pražskou pobočkou ústavu. Kontaktní osoba redakce a editor-in-chief je zároveň vedoucí pražské pobočky ústavu. Mezi členy redakční rady a výkonnými editory není nikdo ze zahraničí, tedy až na Slovensko. Jazyková bariéra redukuje i okruh potenciálních recenzentů, takže většina editorů, recenzentů a autorů se navzájem musí nutně dobře znát osobně, nejsou-li přímo ze společných projektů či pracovišť.

graf5

Graf 5: Pořadí časopisu Československá psychologie podle hodnoty Impakt faktoru (osa X) a podle AIS indexu (osa Y).

V databázi WoS lze dohledat, že v letech 2016–⁠2020 PsÚ publikoval celkem 163 článků* v časopisech databáze WoS. Z toho v jím vydávaném časopise Československá psychologie jich bylo 47, tedy skoro 30 %. Z těchto 47 článků byly pouze 4 sepsány v jiném než českém či slovenském jazyce. V tomto časopise během oněch pěti let nejčastěji publikovali vědci právě z PsÚ: M. Jelínek (10), M. Blatný (9), I. Šolcová (OPRAVA: 9, současně editor-in-chief tohoto časopisu), I. Čermák (5), Vladimír Chrz (5), I. P. Šolcová (5) –⁠ Graf 6.

graf6

Graf 6: Nejčastější autoři článků v časopise Československá psychologie v letech 2016–⁠2020.

Proti gustu žádný dišputát

Proti časopisu Československá psychologie nic nemám. Jeho existence může být pro český výzkum i přínosná. Může publikovat vědecky méně významné práce, například doktorandů nebo autorů lokálních vysokých škol orientovaných na velmi lokální témata. A pak asi ani moc nevadí, že většina článků v něm otištěná bude v češtině či slovenštině. Co mi ale přijde nestandardní a nevhodné, je, že velká část časopisem publikovaných článků pochází z dílny ústavu, který časopis vydává. Že jde o vědecký samizdat. Že výrazný podíl publikačního výkonu tohoto ústavu, který by měl z principu být vlajkovou lodí základního psychologického výzkumu v Česku, vychází v jejich vlastním časopise. I kdyby byl vědecký přínos těchto článků sebelepší, nikdo na světě tomu neuvěří. V akademickém světě za hranicemi je to něco stěží uvěřitelného. Vědecký samizdat je prostě ve vědecké kultuře ve světě tabu. Ústav to také zbytečně oslabuje ve skutečně špičkovém výzkumu mezinárodní úrovně a významu.

Český základní psychologický výzkum je na tom v mezinárodním srovnání špatně (1). Je to i důsledek dlouhodobě nízké veřejné podpory, přičemž v oboru působí velmi málo vědců –⁠ levý panel Grafu 6.1 z této aplikace. A ti navíc vykazují extrémně nízkou publikační produktivitu ve vědecky vlivnější polovině časopisů –⁠ levý panel Grafu 6.2. Česko na druhé straně vykazuje extrémně vysokou publikační produktivitu v málo vlivných časopisech –⁠ pravý panel Grafu 6.2. Stojí za tím i masivní publikování českých vědců v Československé psychologii. Ústav AV ČR jako je PsÚ by, myslím, mohl být větším lídrem a lepším vzorem špičkového základního psychologického výzkumu a publikační kultury v zemi.

graf6.1

Graf 6.1: Počty autorů s články v časopisech WoS oboru Psychology and Behavioral Sciences (normalizováno na 10 milionů obyvatel země).

graf6.2

Graf 6.2: Publikační produktivita v časopisech WoS oboru Psychology and Behavioral Sciences. Vlevo ve vlivnější polovině časopisů, vpravo v méně vlivné polovině časopisů.

Při vědomí výše popsaného stavu základního výzkumu v české psychologii z toho PsÚ vlastně vychází ještě docela dobře. Řada článků autorů PsÚ, namnoze v mezinárodním spoluautorství, vychází ve vědecky špičkových a vlivných časopisech. I díky tomu PsÚ vykazuje v rámci ČR ve vědecky nejvlivnějších časopisech velmi vysokou publikační produktivitu. Graf 7.1 z této aplikace ukazuje PsÚ jako personálně spíše menší pracoviště v oboru. Publikační produktivitu v grafu vystihuje poměr národního oborového podílu pracoviště na článcích (na ose Y) a národního oborového podílu pracoviště na autorech (na ose X).

graf7

Graf 7.1: Psychology and Behavioral Sciences: Národního oborový podíl pracovišť na článcích v nejvlivnější čtvrtině časopisů (na ose Y) a národní oborový podíl pracovišť na autorech (na ose X).

PsÚ však příliš cílí na publikování v nejméně vlivné čtvrtině časopisů –⁠ Graf 7.2 (podíl na ose X). Je to i důsledek vysokého počtu článků publikovaných ve vlastním časopise Československá psychologie.

PSUT_13.jpg

Graf 7.2: Cílení na špičkové časopisy: Psychology and Behavioral Sciences: Národní oborový podíl pracovišť na článcích v nejvlivnější čtvrtině časopisů (osa Y) a v nejméně vlivné čtvrtině časopisů (osa X).

A konečně Graf 7.3 z této aplikace ukazuje na neúměrně vysoký počet citací článků PsÚ z málo vlivných časopisů. Opět je to dáno vysokým počtem citací z vlastního časopisu Československá psychologie, kde se navzájem cituje hodně uzavřená místní vědecká komunita.

PSUT 14

Graf 7.3: Citovanost z málo a z hodně vlivných časopisů: Psychology and Behavioral Sciences: Národní oborový podíl pracovišť na citacích z nejvlivnější čtvrtiny časopisů (osa Y) a z nejméně vlivné poloviny časopisů (osa X).

*V datech z posledního národního hodnocení lze dohledat, že PsÚ v letech 2016–⁠2020 publikoval celkem 171 WoS článků, přičemž z toho 43 článků (tedy 25 %) bylo v PsÚ vydávaném časopise Československá psychologie.

 

Autor: Daniel Münich

Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.


Poznámka redakce: Reakci vedení Psychologického ústavu AV ČR na tento si můžete přečíst zde.