Co to je a jaký význam má „výzkumná organizace"

Seznam výzkumných organizací je zakotven v novele zákona 130/2002 Sb, konkrétně v § 33a Seznam výzkumných organizací:

(1) Seznam výzkumných organizací (dále jen „seznam“) je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

(2) Do seznamu se zapisují organizace, které požádaly o zápis do seznamu a proká-zaly naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí stanovených předpisy Evropské unie včetně prokázání zapisovaných údajů.

(8) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhoduje o žádosti o zápis výzkumné organizace do seznamu, jakož i o žádosti o zápis změn nebo výmazu dosud zapsaných skutečností. Nejsou-li splněny podmínky pro zápis, žádost zamítne.

Aby bylo jasné, proč je o zápis do seznamu výzkumných organizací velký zájem a proč se za výzkumné organizace snaží vydávat i organizace, pro které je výzkum zjevně okrajovou záležitostí, je třeba připomenout, že v základech Smlouvy o fungování Evropské unie je rozumná obecná zásada:

Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které na-rušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.

Z této obecné zásady existuje řada zase rozumných výjimek, specifikovaných v Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen Nařízení).

Nařízení Komise EU mají obecně platnost v celé EU a jsou nadřazené národním legislativám. To samozřejmě neznamená, že všechny v Nařízení definované povolené kategorie podpory a jejich podmínky musí být státy EU poskytované, ale národní legislativy nemohou zavádět jiné kategorie podpory. Pro oblast výzkumu, vývoje a inovací jsou Nařízením povolené tyto kategorie podpory

• projekty výzkumu a vývoje
• investiční podpora výzkumné infrastruktury
• podpora na inovace určená malým a středním podnikům
• podpora inovačním klastrům,
• podpora na inovace postupů a organizační inovace

Rozvedení a interpretace ustanovení Nařízení je obsahem Sdělení komise - Rámce pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01, dále Rámec), které nemá povahu Nařízení EK, ale je pro pochopení ustanovení Nařízení důležité.

Nařízení je primárně mířeno na „podniky", tj. subjekty, které provozují hospodářskou činnost (nabízejí zboží nebo služby na trhu), ale hospodářskou činnost mohou provozovat i tzv. „organizace pro výzkum a šíření znalostí", zkrácené "výzkumné organizace" (VO), jimiž

„se rozumí subjekt (např. univerzita nebo výzkumný ústav, agentura pro transfer technologií, zprostředkovatel v oblasti inovací, fyzický nebo virtuální spolupracující subjekt zaměřený na výzkum) bez ohledu na jeho právní postavení (zřízený podle veřejného nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. Vykonává- li tento subjekt rovněž hospodářské činnosti, je třeba o financování, nákladech a příjmech souvisejících s těmito činnostmi vést oddělené účetnictví. Podniky, jež mohou uplatňovat rozhodující vliv na takovýto subjekt, například jako podílníci nebo členové, nesmějí mít přednostní přístup k výsledkům, jichž dosáhl."

I VO mohou provádět hospodářskou činnost, ale pokud v zájmu účinného zabránění křížovému subvencování hospodářských činností lze jasně oddělit hospodářskou a nehospodářskou činnost, jakož i příslušné náklady, financování a příjmy, nevztahuje se na veřejné financování nehospodářské činnost VO Nařízení a je zcela na národní legislativě, jak takové financování upraví.

Jedině proto můžeme mít v našem zákoně 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků kromě účelové podpory také různé formy tzv. institucionální podpory, které v Nařízení nejsou uvedeny, především institucionální podporu na rozvoj výzkumných organizací (RVO). Toto je také hlavní důvod, proč je o statut VO takový zájem. Zmíněné nařízení vlády o zápisu do seznamu VO má několik závažných, ale snadno odstranitelných závad, které podrobně rozebírá Matěj Kliman v článku Kdo bude muset žádat o zápis do Seznamu výzkumných organizací?, s jehož závěry souhlasím.

Jak se stát snadno a rychle „výzkumnou organizací"

Zmíním zde jen jednu, tu nejzávažnější, která se týká základního požadavku, který musí uchazeč prokázat, aby mohl být do seznamu výzkumných organizací zapsán, a která názorně ilustruje, jak drobná úprava definice VO může dramaticky rozšířit okruh organizací, které jí splní. V návrhu nařízení vlády § 2 odst. 1 písm. a) stanoví

(1) Žadatel v řízení o zápisu do seznamu prokazuje, že
a) provádí základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo šíří výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí, a to zejména zakladatelským právním jednáním nebo jiným obdobným dokumentem prokazujícím předmět jeho činnosti,

Autor návrhu nařízení vlády v této podmínce vynechal, ať už omylem nebo úmyslně, dvě klíčová slovíčka z definice VO v Nařízení:

• charakteristiku „nezávislého“ provádění výzkumu a vývoje
• skutečnost, že výzkum a vývoj musí být „hlavním cílem“ činnosti uchazeče.

Bez těchto podmínek by charakter VO splňoval každý subjekt, který provádí VaV, bez ohledu, zda je to jeho hlavní cíl či jen marginální aktivita, a také každá soukromá firma, která provádí výzkum a vývoj, byť by to bylo výlučně pro její vlastní komerční aktivity. V připomínkách Akademie věd v meziresortním připomínkovém řízení k tomuto Nařízení vlády jsme na tento zásadní nedostatek upozornili.

V citovaném ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) je naopak oproti formulaci v Nařízení přibyla specifikace způsobu prokázání statutu VO „a to zejména zakladatelským právním jednáním nebo jiným obdobným dokumentem prokazujícím předmět jeho činnosti", což je přímo návod, jak „prokázat“ že jsem VO tím, že si ponechám napsat do svého statutu nebo podobné listiny a basta fidli, jsem VO. Konkrétní příklad uvádím níže. MŠMT si tak zjevně chce ulehčit práci a prokazování povahy VO zjednodušit na kontrolu příslušné bumážky. Pokud ovšem přijde kontrola z Evropské komise nebo našeho Ministerstva financí, bumážka stačit nebude, ale to MŠMT zajímat nemusí, protože seznam VO vedený MŠMT nebude mít žádný skutečný význam a prokazovat povahu VO nebude MŠMT, ale příjemci dotací, tj. samotné VO. 

Co neznamená zápis do seznamu výzkumných organizací

Hlavní důvod, proč píši tento text a na co chci upozornit, je skutečnost, že zápis do seznamu VO nezakládá právo daného subjektu na získání institucionální podpory na RVO nebo povinnost poskytovatele takovou podporu poskytnout. A naopak není ani podmínkou pro poskytnutí takové podpory. Rozhodnutí o poskytnutí podpory na RVO je výhradně na odpovědnosti příslušného poskytovatele a tento seznam je pouze nezávazným vodítkem. V odůvodnění nařízení vlády o zápisu do seznamu VO je to ostatně řečeno jasně:

Zákonné zmocnění však nesměřuje k tomu, aby MŠMT ověřovalo, zda jsou naplněny podmínky pro poskytnutí tohoto typu institucionální podpory (tj. institucionální podpory na RVO, pozn. J. Ch.), nebo zda jsou naplněny podmínky pro poskytnutí jakékoliv jiné podpory na výzkum, experimentální vývoj a inovace. Stejně tak není zápisem v seznamu výzkumných organizací garantována slučitelnost podpory poskytnuté zapsané výzkumné organizaci s vnitřním trhem. Tuto skutečnost bude muset prověřovat sám poskytovatel podpory.

Tak tomu ostatně je i nyní, kdy na internetových stránkách existuje seznam VO posouzených Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Sama RVVI přitom deklaruje, že tento seznam není závazným stanoviskem, ale pouze doporučením, které subjekty by mohly být považovány za výzkumné organizace a je tedy pro poskytovatele pouze nezávazným vodítkem a tak to je také správně. Ten, kdo dává peníze, si musí ověřit, že je dává v souladu s Nařízením, a nemůže se vymlouvat na nějaký seznam. Stejně tak se na takový seznam nemůže odvolávat sama VO, ale musí svůj charakter VO prokázat konkrétními údaji o své činnosti a jejím financování.

I jen letmý pohled do uvedeného seznamu ukazuje, že RVVI je velmi benevolentní, takže seznam je zaplevelen organizacemi, které definici VO podle Nařízení z různých důvodů zcela zjevně nesplňují, ale splňovaly by právě tu podmínku, která je v návrhu v § 2 odst. 1 písm. a) a kterou požadujeme upravit. Jde například o následující typy organizací:

• Muzea, galerie, knihovny, archivy
• Společnosti, asociace, agentury, které výzkum jen organizují, ale sami neprovádějí
• Soukromé vysoké školy
• Normální podnikatelské subjekty (akciovky, eseróčka)

Žádná z knihoven, galerií, muzeí a archivů nesplňuje definici VO, ale několik (Národní knihovna, Národní technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Národní archiv, apod.) splňuje definici výzkumné infrastruktury (VI), která je v Nařízení kladena na stejnou úroveň jako VO, ale má přirozeně jiné poslaní. V zákoně 130/2002 Sb. bohužel není zabudováno institucionální podpora VI, takže tyto klíčové VI jsou nuceny předstírat, že jsou VO. To bych jim toleroval.

Je přímo legrační, že Národní galerie o sobě tvrdí, že je VO ve smyslu Nařízení. Ve statutu NG je sice na začátku uvedeno

Základní účel Národní galerie v Praze (dále jen "organizace") je stanoven zákonem č. 148/1949 Sb., o Národní galerii v Praze, jímž je organizace zřízena a podle usta-novení § 1 zákona č. 148/1949 Sb. je jejím úkolem "odborně shromažďovat a spravovat malířská, sochařská a grafická díla domácího i cizího umění, o nich vědecky bádat a činit je přístupnými veřejnosti.".

ale hned v dalším odstavci byla v roce 2012 přidána pro jistotu téměř, ale ne úplně doslovná citace definice VO z Nařízení:

Organizace provádí základní výzkum, aplikovaný výzkum nebo experimentální vývoj a šíří jejich výsledky prostřednictvím výuky, publikování nebo převodu technologií; vede oddělené účetnictví pro tyto činnosti, což jsou primární neekonomické činnosti uvedené v bodu 3.1.1. Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, tak, aby bylo zabráněno tzv. křížovému financování jiných ekonomických i neekonomických činností organizace. Veškerý zisk pocházející z primárních neekonomických činností podle bodu 3.1.1. Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, pokud jsou na jejich financování použity veřejné prostředky, se zpětně investuje do základního výzkumu nebo aplikovaného výzkumu nebo experimentálního vývoje nebo do šíření jejich výsledků nebo do výuky. Podniky, které mohou uplatňovat vliv na organizaci jako podílníci nebo členové, nemají k výzkumným kapacitám subjektu nebo jím vytvořeným výsledkům výzkumu přednostní přístup;

Chybí v ní právě to, co chybí v § 2 odst. 1 písm. a) nařízení naší vlády, tj. klíčová podmínka "...provádí jako hlavní cíl nezávisle základní výzkum,..." To by o sobě NG jistě říci nemohla. Legrační je i to, že NG podle svého Statutu provádí "experimentální vývoj", v tom je zjevně ve světě jediná.

Národní i další galerie, podobně jako knihovny, muzea či archivy by klidně mohly vystavovat či půjčovat i kdyby nebádaly, ale opačně to neplatí. Výzkum provádějí v zájmu zlepšení úrovně svých skutečně hlavních činností a k tomu mohou bez omezení získávat účelové prostředky grantových agentur a ministerstev.

Podobně absurdní je skutečnost, že za VO se vydávají a RVVI to bez odmluvy akceptuje takové vskutku "výzkumné organizace" jako jsou například

• Asociace inovačního podnikání České republiky
• CENIA, česká informační agentura životního prostředí
• Česká kosmická kancelář, o.p.s
• Inženýrská akademie ČR, o.s.

které žádný výzkum samy nedělají a řada dalších.

Za VO považuje laskavá RVVI i 14 soukromých vysokých škol, například

• Vysokou školu hotelovou v Praze 8, spol. s r.o.
• Vysokou školu tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o.
• Vysokou škola Evropských a regionálních studií, o.p.s.
• Metropolitní univerzita, o.p.s.
• Vysoká škola finanční a správní, a.s.
• Univerzita Jana Amose Komenského, s.r.o.

a to přesto, že to jsou zjevně normální podnikatelské subjekty, které na trhu nabízejí služby (vzdělání) za úplatu. Přitom provádějí tu a tam trochu výzkumu, ale ten rozhodně není jejích „hlavním cílem". Přitom Rámec říká zcela jasně, že

se za nehospodářskou činnost považuje veřejné vzdělávání organizované v rámci státního vzdělávacího systému, jež je z velké části nebo zcela financováno ze státních prostředků a je státem kontrolováno.

Jak jsem již zdůraznil, samotný zápis v seznamu VO nic neznamená, ale poslední tři jmenované vysoké školy dostaly letos od MŠMT institucionální podporu a tady už legrace končí. Podle mého názoru tím MŠMT porušilo Nařízení, neboť uvedené soukromé vysoké školy nesplňují podmínky VO a neměly by proto získat institucionální podporu na RVO. Podobně v případě Ministerstva kultury u NG a dalších muzeí, galerií a knihoven.

Mezi cca 35 subjekty podnikatelské sféry je několik skutečných VO ale také řada podniků, které také provádějí výzkum a vývoj, ale rozhodně nikoliv jako hlavní účel a nezávisle. Je mezi nimi například i Výzkumný ústav anorganické chemie, a.s., jenž je součástí konsolidačního celku UNIPETROL, a.s. , jehož většinovým akcionářem je od května 2005 polský nadnárodní koncern Polski Koncern Naftowy ORLEN S. A. A také například Centrum výzkumu Řež, s. r. o.,100 % dcera Ústavu jaderného výzkumu, a. s., jehož většinovým akcionářem je náš největší podnik ČEZ a dalšími akcionáři Slovenské elektrárne, a. s. a Škoda jaderné strojírenství, a.s., jež je součástí ruské strojírenské skupiny OMZ.

Kdo by měl dostávat institucionální podporu na RVO

A nyní přicházíme ke klíčové otázce, které z VO ze seznamu RVVI nebo budoucího seznamu spravovaného MŠMT by mělo dostat institucionální podporu na RVO. V platném znění zákona 130/2002. Sb. o tom není ani slovo, ale ve věcném záměru zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, který by ho měl nahradit a který vláda schválila v srpnu 2016, se této otázky týká následující odstavec:

Možnými příjemci této podpory budou ty výzkumné organizace, které splňují podmín-ky dle Rámce, a které jsou zřízeny státem nebo zákonem nebo které provádějící činnosti ve VaVaI ve veřejném zájmu, tj.:
veřejné výzkumné instituce, zřízené podle zákona č. 341/2005 Sb.,

• veřejné a státní vysoké školy, zřízené podle § 5 a § 95 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách,
• organizační složky státu zabývající se VaVaI,
• příspěvkové organizace zabývající se výzkumem,
• ostatní instituce, které realizují VaVaI ve veřejném zájmu, přičemž veřejný zájem bude definován věcně příslušným ministerstvem v jeho koncepčním dokumentu (podle oboru, ve kterém bude takový VaVaI realizován) a schválen vládou.

Uvedené vymezení je v principu pořádku, institucionální podpora by se měla vztahovat jen na páteřní síť VO zřízených státem nebo aspoň pracující ve veřejném zájmu. V praxi půjde o to, aby za VO byly považovány skutečně jen ty organizace výše uvedených typů, které se výzkumem a vývojem zabývají jako hlavním cílem svého snažení a nezávisle. A aby „veřejný zájem" definovaný příslušným ministerstvem byl skutečně veřejným zájmem a ne pouze zájmem soukromým.

Proč by měl stát z veřejných prostředků institucionálně podporovat subjekt patřící velkému zahraničnímu koncernu nebo našem největšímu podniku a dvěma významným zahraničním firmám, proč by je neměly institucionálně financovat sami jejich vlastníci? V zahraničí takhle štědré státy nebývají.